ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.78.2020.1
KSPH 74 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 78/2020-B-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka M. V. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 74 INS XY, o přeměně oddlužení v konkurs, o dovolání JUDr. Hany Karáskové , se sídlem v Praze 7, Jankovcova 94/41, PSČ 170 00, insolvenční správkyně dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2020, č. j. KSPH 74 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 23. dubna 2020, č. j. KSPH 74 INS XY , Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh (ze dne 10. března 2020, B-7), jímž se insolvenční správkyně dlužníka M. V. (JUDr. Hana Karásková) domáhala zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
2. K odvolání insolvenční správkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. června 2020, č. j. KSPH 74 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §398 odst. 1, §412 odst. 3 a §418 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že v okolnostech uváděných insolvenční správkyní [ dlužník v pozůstalostním řízení po svém otci před zahájením insolvenčního řízení opakovaně nepravdivě prohlásil, že vůči němu není vedeno žádné exekuční řízení a následně tamtéž dne 4. prosince 2018 uzavřel pro něj nevýhodnou dohodu dědiců (schválenou 10. prosince 2018) ] v poměrech této věci neshledává důvod pro zrušení schváleného oddlužení (proto, že dlužník jím sledoval nepoctivý záměr), když pokračování oddlužení je výhodnější i pro věřitele a majetek, který dohodou ušel z dlužníkova majetku, lze navrátit do majetkové podstaty prostřednictvím odpůrčí žaloby (při následné aplikaci §412 insolvenčního zákona).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem) ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že v posouzení, zda ve výše uvedeném jednání lze spatřovat nepoctivý záměr dlužníka, je napadené usnesení v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu představovanou usnesením ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2013, uveřejněným pod číslem 46/2014 Sb. rozh. obč. ( dále jen „ R 46/2014“).
5. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že jejímu návrhu vyhoví. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru, že popsaná jednání dokládají nepoctivý záměr dlužníka a napadenému rozhodnutí následně vytýká i nepřezkoumatelnost.
6. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
7. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřených otázek je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou zejména usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněným pod číslem 14/2012 Sb. rozh. obč. V něm Nejvyšší soud na téma nepoctivého záměru dlužníka vysvětlil, že ustanovení §395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (tehdy ve znění účinném do 31. prosince 2013) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.
8. Napadené rozhodnutí z mezí vytyčených touto judikaturou nevybočilo, přičemž Nejvyšší soud (oproti dovolatelce) nepokládá skutkový stav věci, z nějž vyšel odvolací soud, za srovnatelný s poměry, za nichž rozhodoval v R 46/2014 (odvolací soud v této věci hodnotil otázku zachování oddlužení též z pohledu výhodnosti pro věřitele).
9. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud dodává, že tou se lze zabývat (nezahrnuje-li argumentace k této vadě řízení otázku podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř.) jen v mezích přípustného dovolání. Pro úplnost však lze doplnit, že i potud napadené rozhodnutí odpovídá závěrům formulovaným k otázce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.
10. Nejvyšší soud rovněž nepřehlédl, že podáním datovaným 24. února 2021 dovolatelka doplnila dovolací argumentaci (k vyšetřovací zásadě). Tímto podáním se však pro účely posouzení přípustnosti dovolání již nezabýval, když jde o podání učiněné po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, jež dovolatelce začala běžet (doručením napadeného usnesení zvlášť) dne 22. června 2020. Měnit vymezení důvodu dovolání (včetně jeho doplnění o „novou“ argumentaci v mezích téhož dovolacího důvodu) lze totiž jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§242 odst. 4 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu