ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.23.2021.1
sp. zn. 3 Tz 23/2021-252
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. Ch. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 5. 2018, sp. zn. 3 T 6/2018, a podle §268 odst. 2 trestního řádu, §269 odst. 2 trestního řádu a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 5. 2018, sp. zn. 3 T 6/2018,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného J. Ch. v §314e odst. 5 trestního řádu ve znění účinném do 31. 5. 2020.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 5. 2018, sp. zn. 3 T 6/2018, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 3 T 6/2018, byl obviněný J. Ch. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 2. 2018, sp. zn. 3 T 12/2018, a sbíhající se tentýž přečin z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 3 T 3/2018, byl obviněnému podle §43 odst. 2 trestního zákoníku, §337 odst. 1 trestního zákoníku a §314e odst. 2 trestního řádu uložen trest odnětí svobody na dvanáct měsíců s podmíněným odkladem výkonu, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let a peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb s výší denní sazby 200 Kč, tj. celkem ve výši 30.000 Kč, za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody na 150 dnů pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 24. 5. 2018 a nabyl právní moci dne 2. 6. 2018.
2. Proti citovanému pravomocnému trestnímu příkazu podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Ch.
3. Ministryně spravedlnosti poukázala na úpravu §314e odst. 5 trestního řádu ve znění účinném do 31. 5. 2020, podle které platilo, že náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok. V projednávané věci obviněnému uložený náhradní trest odnětí svobody na 150 dnů za peněžitý trest společně s uloženým trestem odnětí svobody na dvanáct měsíců nutně přesahuje zákonný limit jednoho roku. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. 2 Tzn 161/96, publikovaný pod č. 28/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr., má ministryně spravedlnosti za to, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 5. 2018, sp. zn. 3 T 6/2018, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v §314e odst. 5 trestního řádu ve znění účinném do 31. 5. 2020.
4. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 5. 2018, sp. zn. 3 T 6/2018, byl v neprospěch obviněného J. Ch. porušen zákon v §314e odst. 5 trestního řádu ve znění účinném do 31. 5. 2020, podle §269 odst. 2 trestního řádu napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbydou podkladu, zrušil, a dále aby podle §270 odst. 1 trestního řádu Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
6. Podle §314e odst. 2 písm. a) trestního řádu lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Podle §314e odst. 2 písm. e) trestního řádu, ve znění účinném do 31. 5. 2020, lze trestním příkazem uložit peněžitý trest. Podle §314e odst. 5 trestního řádu, ve znění účinném do 31. 5. 2020, náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
7. V projednávané věci byl obviněnému trestním příkazem uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest ve výměře sto padesáti dnů, které celkově přesahují maximální zákonnou dobu jednoho roku. Takto vydaný trestní příkaz je výsledkem vadného postupu řízení ve smyslu §266 odst. 1 trestního řádu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. 2 Tzn 161/96, publikovaný pod č. 28/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.).
8. Jestliže samosoudce při rozhodování o trestném činu dospěl k závěru, že je důvodné uložit vedle trestu odnětí svobody i peněžitý trest, avšak náhradní trest odnětí svobody stanovený podle §69 odst. 1 trestního zákoníku by spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesáhl dobu jednoho roku, bylo vyloučeno vydání trestního příkazu a samosoudce měl věc projednat v hlavním líčení, přestože považoval skutkový stav za spolehlivě prokázán opatřenými důkazy (§314e odst. 1 trestního řádu). V opačném případě porušil právo obviněného na řádné projednání věci v hlavním líčení. Vytýkaným postupem Obvodní soud pro Prahu 10 byl porušen zákon v neprospěch obviněného v §314e odst. 5 trestního řádu.
9. Nejvyšší soud proto napadený trestní příkaz zrušil, současně zrušil všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu