ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.29.2021.3
3 Tz 29/2021-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 9 T 41/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 9 T 41/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného S. P.
Napadený rozsudek se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 9 T 41/2020, byl obviněný S. P. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jehož se dopustil tím, že:
„dne 29. 4. 2020 v čase okolo 11.59 hodin v Praze 1, XY, v obchodním centru F., v prodejně D. P., odebral z volného prodeje 8 kusů čokolády značky Maitre Truffout v celkové hodnotě 559 Kč, zboží si uschoval do svého batohu, který zapnul na zip a chtěl z prodejny odejít, aniž by za toto zboží zaplatil, avšak byl zastaven svědkem krádeže D. K., který vyrozuměl pracovnici obsluhy prodejny J. D. Ž., která obžalovaného vyzvala k otevření batohu s nezaplaceným zbožím, čímž mohla být poškozené společnosti PEAL s.r.o., IČ 257 75 634, se sídlem U Plynárny 412, Praha 1 způsobena škoda ve výši 559 Kč, kdy zboží bylo nepoškozené vráceno zpět do prodeje,
přičemž tohoto jednání se dopustil přes to, že byl opakovaně za majetkovou trestnou činnost odsouzen, naposledy byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 14 T 123/2018, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2019, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 2 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s ostrahou, který obžalovaný vykonal dne 7. 3. 2020, a takového jednání se dopustil ač věděl, že probíhá nejen na území České republiky šíření epidemie (pandemie) virové choroby COVID-19, kterou způsobuje koronavirus SARS-CoV-2, která ohrožuje životy a zdraví lidí, a proto byl Usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020, v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen na území České republiky nouzový stav“.
Za uvedené jednání mu byl uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 7. 2020.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného S. P. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 9 T 41/2020. Podle jejího názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
Stěžovatelka namítla, že obvodní soud uznal obviněného S. P. vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal čin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020. Odkázala na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií obsažených v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
V daném případě se obviněný dopustil trestné činnosti dne 29. 4. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí” ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s touto událostí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestného činu – odcizení čokolád z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
V předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a trest měl být obviněnému ukládán podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví trestní sazbu v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený trest odnětí svobody v trvání 3 roků trestem excesivním, který svou výměrou sice odpovídá zákonné trestní sazbě stanovené pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, ovšem vyměřen byl na samé horní hranici této trestní sazby, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest byl ukládán podle ů 205 odst. 4 tr. zákoníku.
Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného S. P., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 9 T 41/2020, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný S. P. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 9 T 41/2020, odsouzen za pokus zločinu krádeže podle §21 odst. 1 a §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 7. 2020.
Jak bylo uvedeno shora trestného jednání se obviněný S. P. podle zjištění obvodního soudu dopustil v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, a to od 14.00 hod. dne 12. 3. 2020 do dne 17. 5. 2020, kdy tímto dnem ukončila Vláda ČR nouzový stav a jednání se dopustil přesto, že byl opakovaně za majetkovou trestnou činnost odsouzen, naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 14 T 123/2018, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2019, pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s ostrahou, a trest vykonal dne 7. 3. 2020.
Podle §205 odst. 1 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Podle odst. 2 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle odst. 4 odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Pokud stěžovatelka namítala, že jednání kladené za vinu obviněnému bylo soudem prvního stupně nesprávně kvalifikováno podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněný čin spáchal v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020 (s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021), Nejvyšší soud se s tímto názorem plně ztotožnil.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek).
U znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívajícího ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek na rozdíl od stavu ohrožení státu nebo válečného stavu není výčet uzavřený (taxativní), ale formulace umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný S. P. spáchal trestný čin krádeže jednáním ve dnech 16. 5. 2020 a 17. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí konstatoval, že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se neztotožnil s těmi závěry soudů nižších stupňů, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Ve výše uvedeném rozhodnutí dospěl velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu k závěru, z něhož je nutno v nyní projednávaném případě vycházet, tj. že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
V trestní věci obviněného S. P. rozhodoval obvodní soud dne 18. 6. 2020, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Faktem zůstává, že obviněný se trestného jednání dopustil v prodejních prostorách prodejny D. P., jejíž provoz nebyl nijak omezen a odcizil 8 kusů čokolády značky Maitre Truffout v celkové hodnotě 559 Kč.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obvodní soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení pokud u obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 9 T 41/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. P. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Obvodnímu soudu v Praze 1 s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém hlavním líčení se obvodní soud bude důsledně zabývat nejen existencí časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, zda se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu a své konečné právní závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu učiněných v tomto rozhodnutí, při respektování ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu