ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.41.2021.1
sp. zn. 3 Tz 41/2021-171
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného L. Š. , nar. XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 9. 2020, č. j. 2 T 62/2020-90, a podle §268 odst. 2 trestního řádu, §269 odst. 2 trestního řádu a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 9. 2020, č. j. 2 T 62/2020-90, v části týkající se skutku popsaného ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného L. Š. v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o vině ohledně skutku popsaného pod bodem 1) a v celém výroku o trestu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Třebíči se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 9. 2020, č. j. 2 T 62/2020-90, byl L. Š. uznán vinným v bodě 1) zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku, v bodě 2) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, jichž se měl dopustit tím, že
„1) ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 13 T 46/2015, který nabyl právní moci dne 16. 1. 2019, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 40 měsíců, který vykonal dne 16. 10. 2019,
přesto dne 14. 4. 2020 v přesně nezjištěné době od 13:45 do 13:50 hodin na ulici XY na parkovišti před hotelem XY v XY, strčil do zad J. N., nar. XY a následně mu z levé kapsy kalhot v zištném úmyslu odcizil hnědou koženou peněženku s doklady a s finanční hotovostí nejméně 11.300 Kč,
přičemž si byl vědom, že takto jedná v době nouzového stavu ve smyslu §5 písm. a) až e) a §6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, vyhlášeného pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný SARS CoV-2), podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, usnesením vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, o vyhlášení nouzového stavu a prodlouženého do 30. dubna 2020 usnesením vlády č. 396 ze dne 9. 4. 2020,
2) ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 3 T 151/2015, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví podle §358 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 36 měsíců,
a dále byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. ledna 2019, sp. zn. 13 T 46/2015, který nabyl právní moci dne 16. ledna 2019, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno a), b), odstavec 2 trestního zákoníku za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 3T 151/2015, k souhrnnému trestu odnětí svobody na 40 měsíců nepodmíněně, který vykonal dne 16. 10. 2019,
přesto dne 16. srpna 2020 v době od 23:25 do 23:40 hodin v XY na XY náměstí, se v podnapilém stavu, v zištném úmyslu pokusil vniknout do prodejny Tabák v budově č. XY a odcizit v prodejně nalezené věci tak, že pomocí kusu betonu a kapesního nože rozbil skleněnou výplň výlohy, resp. vstupních dveří, z místa odešel, opět se na místo vrátil a byl tam zadržen hlídkou Městské policie Třebíč, čímž poškozené obchodní korporaci Chmelíček s.r.o., IČ: 04523008 způsobil škodu ve výši 860 Kč.“
2. Za byl podle §205 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci – kapesního zavíracího nože.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které vzal následně zpět. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 1. 2021, č. j. 9 To 419/2020-115, vzal podle §250 odst. 4 trestního řádu zpětvzetí odvolání na vědomí.
4. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Třebíči podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. Š.
5. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, ministryně spravedlnosti uvedla, že v nynější věci se trestné činnosti obviněný sice dopustil dne 14. 4. 2020 za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí podle ministryně spravedlnosti absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení peněženky a pokus o vloupání do trafiky – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
6. Podle ministryně spravedlnosti tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a trest odnětí svobody měl být obviněnému ukládán maximálně na tři léta. Z tohoto důvodu je uložený podmíněný trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců trestem zjevně excesivním, který svou výměrou překračuje zákonnou trestní sazbu stanovenou pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku. I v případě přečinu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku je horní hranice trestní sazby tři roky.
7. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 9. 2020, č. j. 2 T 62/2020-90, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. Š., v §205 odst. 4 trestního zákoníku, podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 9. 2020, č. j. 2 T 62/2020-90, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
9. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 . Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku.
10. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“.
11. Vztah věcné souvislosti bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Nelze vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže. Existence věcné souvislosti bude vždy záviset na konkrétních okolnostech spáchaného činu.
12. Skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině se obviněný dopustil 14. 4. 2020 v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Nalézací soud se však v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nezabýval otázkou, zda pandemie koronaviru a s ní související opatření a omezení nějak konkrétně usnadnily obviněnému spáchání trestného činu či se jinak projevily v jeho prospěch. Vzhledem ke konkrétním okolnostem a způsobu spáchání činu – odcizení peněženky z levé kapsy kalhot poškozeného na parkovišti před hotelem – nelze žádnou věcnou souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek z napadeného rozhodnutí dovodit. Právní závěry nalézacího soudu ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku v případě skutku pospaného pod bodem 1) nejsou v projednávané věci správné.
13. Ministryně spravedlnosti obdobně argumentovala i ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2). V tomto případě však byl obviněný uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Vytýkanou vadou proto napadený rozsudek ve výroku o vině ohledně skutku pod bodem 2) netrpěl.
14. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil v části týkající se skutku popsaného ve výroku o vině pod bodem 1) a v celém výroku o trestu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Třebíči přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu