ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2550.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2550/2021-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce P. B., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 12 002 000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 119 C 206/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 25. 11. 2020, č. j. 54 Co 285/2020-16, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. 119 C 206/2020-8, odmítl návrh žalobce na zahájení řízení ze dne 7. 9. 2020 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 25. 11. 2020, č. j. 54 Co 285/2020-16, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 5. 1. 2021 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2021, č. j. 119 C 206/2020-24, byl žalobce vyzván k tomu, aby zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč. Dovolatel byl poučen o tom, že nezaplatí-li uvedený poplatek ve lhůtě do 15 dní ode dne doručení tohoto usnesení, bude dovolací řízení zastaveno. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 22. 1. 2021, ten však na výzvu v něm obsaženou reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků (č. l. 25). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 3. 2021, č. j. 119 C 206/2020-49, bylo rozhodnuto tak, že žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 25. 11. 2020, č. j. 54 Co 285/2020-16. K odvolání žalobce bylo toto usnesení potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 17. 5. 2021, č. j. 54 Co 116/2021-55.
Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu řádně soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
V daném případě nebylo podle dovolacího soudu nezbytné, aby byl žalobce znovu vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání po té, co již jednou vyzván soudem prvního stupně v tomto řízení byl a bylo též pravomocně rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od placení tohoto soudního poplatku. Z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Kterak bylo konstatováno v mnoha předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, žalobce takto dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních, v žalobě, v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 9. 2021
JUDr. Jan Kolba
pověřený člen senátu