ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1106.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1106/2021-396
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. V. , bytem XY (adresa pro doručování: XY), proti žalované Schlieger, s. r. o. , se sídlem v Chotěboři, Sokolohradská 1728, identifikační číslo 287 87 803, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, o zaplacení 90.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 C 82/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2020, č. j. 47 Co 166/2020-341, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. června 2020, č. j. 16 C 82/2018-265, zamítl žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ( 90.000 Kč s příslušenstvím ) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. října 2020, č. j. 47 Co 166/2020-341, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 90.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 2. 2017 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jako „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobce v osobně sepsaném vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl. Stručně shrnul dosavadní průběh řízení a ztotožnil se se závěry odvolacího soudu.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná v dovolání dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. neuplatnila, neboť její námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci (jak v dovolání avizuje), nýbrž odvolacímu soudu vytýká nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění, na nichž své právní posouzení věci založil, a kritizuje postup při hodnocení důkazů. Nesouhlasí se zjištěním odvolacího soudu, že čerpadlo, které žalobci dodala a nainstalovala, trpělo nedostatky, nebylo plně funkční (a tudíž ani způsobilé k čerpání dotace v programu výměn zdrojů tepla v domácnostech, tzv. kotlíkové dotace). Namítá, že soudní znalec Ing. Jiří Kalivoda, z jehož výpovědi odvolací soud vycházel (čerpal údaje o jí dodaném tepelném čerpadle), nedisponuje kvalifikací, která by ho opravňovala posuzovat vady tepelného čerpadla, jeho tvrzení hodnotí jako nepravdivá a neodborná. Srozuměna není ani s tím, jak odvolací soud hodnotil znalecký posudek Ing. Kalivody z hlediska závažnosti a přesvědčivosti. Je evidentní, že takové námitky nevystihují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Není totiž zpochybněním právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Stejně tak způsob, ani výsledek hodnocení důkazů soudy promítající se do skutkových zjištění, z nichž při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost i věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008 , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008 ). Bez významu jsou proto četné odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, jimiž žalovaná podporuje své úvahy o kvalitě znaleckého posudku a odbornosti znalce. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6023/2017, je nepatřičný již proto, že toto rozhodnutí jako celek vyznívá naopak v neprospěch dovolatelky; dovolací soud v něm odmítá kritiku provedeného dokazování a skutkových závěrů odvolacího soudu zjištěných na základě znaleckého posudku podle §132 o. s. ř. O výjimečný případ extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými (a potažmo právními) závěry, tedy o pochybení v procesu hodnocení důkazů, které by zakládalo oprávněnost námitky porušení zaručených základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3039/13) v posuzované věci nejde.
Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil, proč akceptoval odbornost znalce Ing. Kalivody (obor elektronika – elektrotechnika), když z jeho výpovědi zjišťoval zejména existenci vad souvisejících s absencí bivalentního zdroje elektrického napájení, důvody extrémní spotřeby elektrické energie v souvislosti s fungováním čerpadla, vadnou elektroinstalaci tepelného čerpadla a (ne)možnost odpojení napájecí fáze HDO v domovním rozvaděči. Nadto výslech znalce evidentně neprováděl jako doplnění nebo vysvětlení obsahu znaleckého posudku, ale ke zjištění stavu zapojení a funkčnosti čerpadla na místě v době těsně po jeho zapojení. Znalec byl totiž osobou, která v době po instalaci čerpadla provedla ohledání na místě a byla obeznámena s jeho stavem. Výpověď Ing. Kalivody pak odvolací soud provedl v souladu se zásadami občanského soudního řízení. Žalovaná se v dovolání zaměřila na kritiku znaleckého posudku, resp. výpovědi znalce, a zcela přehlédla, že odvolací soud čerpal údaje o stavu dodaného čerpadla (absenci příslušného bivalentního zdroje) i z dalších provedených důkazů (z výpovědí žalobce a svědka J., z e-mailové korespondence účastníků, ze zprávy z monitorovací návštěvy ze Státního fondu životního prostředí České obchodní inspekce a zprávy ČOI konstatující, že dodané tepelné čerpadlo neodpovídá požadavkům zvláštních právních předpisů). Vzal v potaz, že žalovaná měla povědomí o absenci příslušného bivalentního zdroje, nedodala žalobci dokumentaci potřebnou k provozu čerpadla a k získání dotace a svůj příslib odstranění vad nesplnila. V řízení nadto vyplynulo, že žalovaná dodala problematická tepelná čerpadla více žadatelům o dotaci v rámci programu Zelená úsporám a že žádnému z nich nebyla dotace vyplacena.
Namítá-li žalovaná, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně na základě odlišného hodnocení důkazů, které nezopakoval, případně že sám provedl účastníky navržené důkazy, které nebyly provedeny v řízení před soudem prvního stupně, přehlíží, že k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen - za zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž v tomto směru argumentuje (rozsudky ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 28 Cdo 2259/2002, a ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3990/2014, ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2432/99, ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 1049/2009, a ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 32 Cdo 712/2009), se vadami řízení zabývají pouze proto, že dovolání (na rozdíl od nyní posuzované věci) byla shledána přípustnými, případně dovolací soud rozhodoval za dřívějšího znění občanského soudního řádu.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu