ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2334.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 2334/2021-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. Z. , bytem v XY, zastoupeného JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 58/47, proti žalovanému M. B. , bytem v XY, zastoupenému Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, o 1.073 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 17 C 219/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 25 Co 29/2021-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Břeně, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 9. 2020, č. j. 17 C219/2019-78, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 6.467 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). V části o zaplacení 213.533 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 5. 12. 2019 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 6.467 Kč od 5. 12. 2019 do 25. 6. 2020 řízení (po zpětvzetí žaloby) zastavil (výrok II) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 90.690,50 Kč (výrok III).
Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 25 Co 29/2021-116, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žaloba se zamítá co do částky 1.073 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 26. 6. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5.394 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení; jinak ho v tomto výroku a ve výrocích II a III potvrdil. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 26.965 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil ve výroku I rozsudek soudu prvního stupně, podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak; za ní považuje „otázku, zda při zaslání včasné a důvodné omluvy může odvolací soud provést jednání v nepřítomnosti účastníka a rozhodnout o podaném odvolání“.
Žalobce se vyjádřil k dovolacím námitkám a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl.
Výrokem, proti kterému žalovaný dovolání výslovně směřuje (viz rubrika I. bod 1. a 2.), odvolací soud rozhodl o částce 1.073 Kč s příslušenstvím, neboť co do 5.394 Kč s příslušenstvím výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil, stejně jako potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II o zastavení řízení a III o nákladech řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Nadto nelze přehlédnout, že „měnícím“ výrokem odvolací soud rozhodl oproti soudu prvního stupně ve prospěch žalovaného, takže dovolání proti němu nemůže být ani subjektivně přípustné.
Nad rámec uvedeného se sluší připomenout, že v dovolání použitá formulace, že „ nesprávnost napadeného rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak “, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že žalovaný se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil jím v minulosti již vyřešenou otázku procesního práva nyní jinak, nýbrž toho, aby ji posoudil odlišně od odvolacího soudu (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 27. 5. 2013, sen. zn.29 NSČR 55/2013).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.). S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu