ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1375.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 1375/2020- 1039
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání obviněného J. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2020 sp. zn. 50 To 172/2019, v trestní věci vedené Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 70/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. H. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 3. 2019 sp. zn. 8 T 70/2018 uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že (spolu s obviněným D. B.) dne 1. 5. 2018 kolem 02.00 hod. v Plzni, XY, v restauraci XY za přítomnosti nejméně K. M., nar. XY, R. S., nar. XY, T. A. V., nar. XY, K. K., nar. XY, M. K., nar. XY a J. K., nar. XY, společně fyzicky napadli poškozeného J. S., nar. XY a poškozeného K. S., nar. XY a to tak, že poté, co se K. S. snažil uklidnit spor mezi obviněným D. B. a J. K., přičemž poškozený J. S. říkal, že nechtějí žádný problém a ať nechají poškozeného K. S. „bejt“ tak obviněný J. H. přesto udeřil K. S. dvakrát pěstí do hlavy v okamžiku, kdy byl k němu poškozený otočen zády, v důsledku těchto úderů poškozený upadl na zem, J. H. na něj ihned obkročmo přisedl a dvakrát jej pěstí udeřil do oblasti hlavy, kdy poškozený zůstal ležet nehybně na zemi, mezitím obviněný D. B. útočil na J. S. tak, že ho strčil rukama, v důsledku čeho J. S. upadl na zem, v době, kdy jeho bratr K. S. již ležel bezvládně na zemi, tak se do napadení J. S. zapojil i J. H., společně s D. B. ho mlátili pěstmi do oblasti hlavy a opakovanými kopy do těla, kdy obviněný J. H. jej udeřil do hlavy devětkrát pěstí a jednou kopl rovněž do oblasti hlavy a obviněný D. B. jej udeřil třikrát do oblasti hlavy a jednou kopl do oblasti trupu, poté při odchodu od J. S. přistoupil obviněný D. B. k bezvládně ležícímu K. S. a kopnul ho do oblasti nohou, když se snažil poškozený J. S. přistoupit k ležícímu bratru K. S. a bránit jej, oba obvinění ho opětovně napadli údery pěstmi do oblasti hlavy, obviněný D. B. jej takto udeřil třikrát, obviněný J. H. jednou a dále obviněný J. H. hodil směrem na jeho hlavu dřevěnou židli,
přičemž obviněný J. H. způsobil poškozenému K. S. pohmoždění čelního, temenního a spánkového laloku mozku vlevo, s krvácením do ložisek, pohmoždění čelního a temenního laloku, s následným otokem levé polokoule mozku, několikadílné rozlomení vložené kostní ploténky, kdy se jednalo o vážné poranění mozku, které bezprostředně ohrožovalo život poškozeného, přičemž však tento následek byl způsoben předchozím zdravotním stavem poškozeného, který v minulosti utrpěl úraz hlavy, kdy mu byla v roce 2016 vložena kostní ploténka, nicméně mu i v případě, že by uvedené zdravotní potíže neměl, hrozilo reálně kromě jiného pádem na dlažbu pohmoždění mozku či nitrolební krvácení, při úderu pěstí do oblasti čelisti na tvrdé podložce mimo jiné způsobení dvojité zlomeniny dolní čelisti, kdy by se jednalo o závažná poranění, která by mohla ohrozit život poškozeného,
dále pak poškozenému J. S. způsobili oba obvinění nejméně drobnou krevní podlitinu ve spánkové krajině hlavy vlevo a kožní oděrku na pravém lokti, kdy zranění si nevyžádalo hospitalizaci, a v obvyklém způsobu života poškozený omezen nebyl,
a tohoto jednání se obviněný D. B. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 6. 2012 ve věci sp. zn. 27 Tm 15/2012, který nabyl právní moci ve výroku o vině a trestu téhož dne, odsouzen mimo jiné pro provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestního opatření na zkušební dobu v trvání 12 měsíců.
Za to mu byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného D. B., nar. XY. Ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. H. uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu poškozeným: Z. S., nar. XY, bytem XY, ve výši 500 000 Kč, K. S., nar. XY, bytem XY, ve výši 500 000 Kč, M. S., nar. XY, bytem XY, ve výši 250 000 Kč, J. S., nar. XY, bytem XY, ve výši 250 000 Kč. Poškození M. S., nar. XY, a J. S., nar. XY, byli podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškození Z. S., K. S., nar. XY, M. a J. S. byli podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu nemajetkové újmy ve vztahu k obviněnému D. B. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. zákoníku (správně mělo být uvedeno „tr. ř.“) byl poškozený K. S., nar. XY, bytem XY, odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněného J. H. podaného proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí je Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 6. 2020 sp. zn. 50 To 172/2019 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému J. H. podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek beze změny.
Je třeba poznamenat, že krajský soud rozhodoval v této věci již podruhé, neboť jeho předchozí rozsudek ze dne 9. 10. 2019 sp. zn. 50 To 172/2019 zrušil Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce svým usnesením ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 4 Tdo 274/2020 a krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň dovolání obviněného proti stejnému rozhodnutí odvolacího soudu podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
V pořadí druhé rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2020 sp. zn. 50 To 172/2019 napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Svůj mimořádný opravný prostředek obviněný zaměřil vůči nesprávnému posouzení jeho jednání vůči poškozenému K. S., jako dokonanému zvlášť závažnému zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. Mezi skutkovými zjištěními soudu a provedeným dokazováním totiž spatřuje extrémní nesoulad odůvodňující možnost přezkumu skutkového stavu v dovolacím řízení.
Podle dovolatele oba soudy dospěly k závěru, že obviněný způsobil poškozenému K. S. těžkou újmu na zdraví v podobě vážného poranění mozku bezprostředně ohrožujícího jeho život specifikovaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, přičemž současně tento následek byl způsoben předchozím zdravotním stavem poškozeného, kterému byla z důvodu dřívějšího úrazu hlavy v roce 2016 vložena kostní ploténka. Soudy podle něj nedostatečně zjistily a nezabývaly se intenzitou úderů obviněného vůči poškozenému K. S. Soudní znalci MUDr. Michal Beran, Ph.D., a MUDr. Petr Hrubý dospěli ve svých ve věci vypracovaných znaleckých posudcích z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, k závěru, že k těžkému následku došlo vlivem předchozího úrazu poškozeného, kdy k němu postačoval úder nižší intenzity vestoje. Obviněný nezpůsobil dalšími údery proti hlavě poškozeného ležícího na zemi posuzovanou těžkou újmu, neboť k ní podle shodného názoru znalců došlo po dvou úderech obviněného do hlavy poškozeného rozlomením vsazené lebeční kosti, když ještě poškozený stál. U zdravého člověka by nemohlo dojít k tomuto těžkému ublížení na zdraví. Přesto nalézací soud dovodil, že ve vztahu k poškozenému K. S. jednal obviněný H. s tak silnou intenzitou, že musel být nejméně srozuměn s tím, že jinému může způsobit těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. e), resp. písm. i) tr. zákoníku, což nemá oporu v dokazování. Znalecké zkoumání potvrdilo, že vznik těžké újmy na zdraví poškozeného K. S. byl způsoben jeho předchozím poraněním, o kterém obviněný nevěděl a nebyl na něj upozorněn. Závěr soudů o velké intenzitě útoků obviněného je v rozporu s předmětnými znaleckými posudky. Znalec MUDr. Hrubý je označil za vedené nižší intenzitou, byť mohou na kamerovém záznamu působit jinak. Přestože byl útok vůči poškozenému J. S. veden agresivněji, byl následek ve srovnání s druhým poškozeným nepatrný. Z toho lze dovodit, že intenzita útoku byla podstatně nižší, než se soud nesprávně domnívá. Poškozený K. S. mohl být útokem obviněného ohrožen s největší pravděpodobností jen otřesem mozku v důsledku nárazu hlavou na tvrdou podložku, při velké intenzitě úderu pěstí do hlavy mohlo dojít k podvrtnutí krční páteře, popřípadě s menší pravděpodobností k otřesu mozku, tedy lehkým a nezávažným zraněním trvajícím déle než jeden týden a méně než šest týdnů. Soudní znalec MUDr. Michal Beran, Ph.D., ve svém znaleckém posudku uzavřel, že v případě intenzivních úderů pěstí na hlavu zdravého člověka mohlo dojít k podvrtnutí krční páteře, popřípadě s menší pravděpodobností k otřesu mozku, tedy zranění omezující napadeného v obvyklém způsobu života po dobu delší jednoho týdne a kratší šesti týdnů. Podle MUDr. Hrubého se útok vyznačoval menší intenzitou úderů, pádem na dlažbu by mohlo dojít k pohmoždění mozku jako závažného zranění ohrožující život poškozeného. Z jeho závěrů nelze dovodit odpovědnost obviněného za následek v podobě těžkého ublížení na zdraví poškozeného. Soud mu kladl spekulativní otázky, k nimž uvedl, že v případě úderů do oblasti hlavy na tvrdé podložce může být zdravému člověku způsobena těžká újma v případě intenzivních úderů, krom méně těžkých následků jako zlomení horní čelisti, lícní kosti, nosních kůstek by mohlo dojít k těžkému ublížení v podobě dvojité zlomeniny dolní čelisti při úderu na úhel dolní čelisti, pohmoždění mozku při pádu na tvrdou podložku při prudkém a nečekaném úderu, při pádu na zem pak může dojít k nitrolebnímu krvácení jak pod tvrdou plenu mozku, mezi tvrdou plenu mozku až i k pohmoždění mozku. Převzal-li nalézací soud při rozhodování o vině dovolatele spekulativní závěry znalce MUDr. Berana, Ph.D., jedná se o hypotézy nepodložené konkrétními okolnostmi daného případu, které byly v rozporu se závěry MUDr. Hrubého a méně příznivé pro obviněného, jednal nezákonně v rozporu s ustálenou judikaturou. Nejedná se o revizní posudek, soud musí naopak dovodit závěry příznivější pro obviněného, pokud existuje více možných závěrů.
Soudy se nezabývaly spoluzaviněním poškozeného ve vztahu k nastalému následku spočívajícím v tom, že poškozený K. S., byť si vědom svého předchozího poranění, opakovaně přišel sám k hloučku přátel obviněných a chtěl uklidnit spor mezi nimi, přestože se jej jeho bratr poškozený J. S. snažil od této skupinky odtáhnout. Nezohlednily jej ani ve vztahu k adheznímu výroku. Obviněný se domnívá, že skutek měl být stejně jako u poškozeného J. S. posouzen toliko jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu. Zamítnutí návrhu na doplnění dokazování považuje za porušení práva na spravedlivý proces (viz bod 37 strana 9 napadeného rozsudku). Bez doplnění dokazování nebyl správně zjištěn skutkový stav věci a posuzované jednání nebylo správně kvalifikováno.
Naplnění druhého z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný a exemplární, jelikož zohledňuje následek vzniklý na zdraví poškozeného K. S., za který obviněný neodpovídá. Přestože obviněný konstatoval, že si je vědom mezí tohoto dovolacího důvodu, má za to, že uložený trest je v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a není slučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Měl mu být uložen stejný podmíněný trest jako spoluobviněnému D. B.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2020 sp. zn. 50 To 172/2019, a aby mu podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřila ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. následovně. Zdůraznila, že obviněný opětovně uplatňuje námitky zpochybňující skutková zjištění soudů. Zakládá je na své vlastní od soudu odlišné interpretaci výsledků dokazování (zpochybnění intenzity vedení útoku a nemožnost způsobení těžké újmy na zdraví). Nejvyšší soud se s těmito námitkami vypořádal již v usnesení ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 4 Tdo 274/2020. Nelze dát obviněnému za pravdu, že by došlo k pochybení soudů v případě nedoplnění dokazování. Odvolací soud se ve svém druhém rozhodnutí s takto vedenými námitkami vypořádal (odst. 36-38 rozhodnutí). Uvedl, že důkazy, na jejichž základě měl být vyhodnocen a zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností, byly provedeny již v nezbytném rozsahu. Zároveň odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu v dané věci, který výslovně odvolacímu soudu neuložil dokazování doplnit, pouze to dal ke zvážení, podotkl však, že odvolací soud při novém rozhodování zohlední již vyslovené právní závěry dovolacího soudu při posuzování otázky, zda jednáním obviněného byly naplněny veškeré znaky dokonaného zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle §145 odst. 1 tr. zákoníku (zejména str. 8 a 13 usnesení Nejvyššího soudu). O intenzitě útoku na poškozeného není pochyb, neboť se o intenzitě ran mohl přesvědčit i soud zhlédnutím kamerového záznamu, ze kterého byl zřetelný způsob útoku obviněného. To, že obviněný mohl způsobit poškozenému uvedeným mechanizmem útoku těžká zranění, je důkazně podložený závěr, o kterém nemohou vzniknout rozumné pochybnosti, neboť tento závěr vyplývá ze znaleckého zkoumání. Stran právní kvalifikace posuzovaného jednání se již v tomto případě vyjádřil Nejvyšší soud, jehož jednotlivé závěry ohledně právní kvalifikace skutku státní zástupkyně blíže rekapitulovala. Nad rámec dále uvedla, že se jako velmi absurdní ve světle daných zjištění jeví i snaha o vyvinění se obviněného poukazováním na možné spoluzavinění poškozeného, který jej sice oslovil jako první se snahou urovnat spor mezi přáteli obviněného, nicméně po slovní výměně, aniž by poškozený jakýmkoliv fyzickým způsobem na obviněného či někoho dalšího útočil, se k obviněnému poškozený otočil zády a až poté na něj obviněný fyzicky zaútočil. S ohledem na všechna soudy provedená zjištění a zároveň na závěry Nejvyššího soudu je nutné konstatovat, že námitky, které obviněný uplatňuje v dovolání vůbec anebo převážně nenaplňují jím užitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o námitky skutkové nebo procesní, a pod tento dovolací důvod je tak vůbec zařadit nelze. V případě těch námitek, které lze pod dovolací důvod podřadit, jsou tyto s ohledem na výše uvedené zjevně neopodstatněné.
Výtky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. o nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírného, nebo přísného, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), jej podle názoru státní zástupkyně nenaplňují. Obviněnému byl uložen za posuzovaný skutek úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let v rámci zákonné trestní sazby, která je podle §145 odst. 1 tr. zákoníku stanovena rozpětím na tři léta až deset let. Při stanovení druhu a výměry uvedeného trestu měl odvolací soud na paměti zákonná kritéria stanovená pro ukládání trestu v trestním zákoníku a výrok o trestu odůvodnil (odst. 41 rozhodnutí). Na základě odvolání obviněného mu odvolací soud ještě trest zmírnil oproti rozsudku soudu nalézacího.
Státní zástupkyně tak v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2020 sp. zn. 50 To 172/2019 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Jak vyplynulo ze shora uvedeného, v nyní posuzované trestní věci podal obviněný dovolání již podruhé. Stejně tak jako ve svém předchozím dovolání směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 9. 10. 2019 sp. zn. 50 To 172/2019 vznesl své výhrady jen vůči té části skutku, v níž byl předchozími soudy spatřován zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto učinil předmětem svého posouzení jen tuto část výroku o vině obviněného J. H.
Srovnáním obou dovolání obviněného je zřejmé, že ve své podstatě znovu beze změny předkládá totožné námitky, jak tomu učinil ve svém předchozím mimořádném opravném prostředku, přičemž je uplatňoval po celou dobu předchozího trestního řízení, a současně se s nimi Nejvyšší soud vypořádal již ve svém usnesení ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 4 Tdo 274/2020.
V předmětném usnesení Nejvyšší soud obsáhle vysvětlil, proč v projednávané věci nelze dovodit extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Dále objasnil, že bylo patřičně prokázáno naplnění zavinění obviněného minimálně v podobě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jelikož obviněný musel být s ohledem na zákeřný a zbabělý způsob vedení svého útoku výlučně do oblasti hlavy poškozeného opakovanými údery pěstí značné intenzity s velkým nápřahem nejméně srozuměn s tím, že poškozenému nějaký druh těžké újmy na zdraví svým jednáním způsobí nebo může způsobit, a která by mohla vzhledem k intenzitě útoku nastat i u zcela zdravého člověka. Obviněný nejprve zaútočil na poškozeného zezadu, když k němu byl otočen zády, dvěma razantními ranami pěstí, první do oblasti temene hlavy a druhou do levé spánkové části hlavy, v důsledku čehož poškozený upadl na zem a zůstal bezvládně ležet. Poškozený tudíž nemohl rány pěstí do své hlavy očekávat, proti nim se nijak bránit a útok obviněného odrazit kupříkladu zpevněním svého postoje, krytím své hlavy nebo uhnutím zmenšit jeho následky. V podstatě se na žádnou obranu nezmohl, jelikož mu to obviněný ani neumožnil. Jednání obviněného je o to méně pochopitelné, že poškozený po první části jeho napadení ve stoje upadl na zem, nehýbal se a jen bezvládně ležel na zemi, takže nepředstavoval žádné nebezpečí. I přesto obviněný na bezvládně ležícího poškozeného obkročmo naklekl a dvěma opakovanými údery rukou sevřenou v pěst se značným nápřahem jej znovu udeřil do oblasti hlavy, kde je umístěn mozek jako životně důležitý orgán, tedy vědomě umocnil riziko vzniku těžké újmy poškozeného. Nejvyšší soud dále s odkazem na ustálenou soudní judikaturu, např. na rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr., dospěl k závěru, že s ohledem na tzv. omyl v kauzálním průběhu (aberratio ictus) obviněnému neprospívá, že způsobil jiný následek, než ten, který by za stejných skutkových okolností způsobil zdravé osobě, neboť s ohledem na charakter jeho jednání mohl způsobit i zcela zdravému jedinci těžkou újmu na zdraví, i když v jiné podobě (např. dvojitou zlomeninu dolní čelisti), než ke které ve skutečnosti došlo.
Za zcela cynickou je pak nutno považovat argumentaci obviněného o existenci spoluzavinění poškozeného údajně spočívající v tom, že opakovaně přišel sám k hloučku přátel obviněných, vědom si svého předchozího poranění, a chtěl uklidnit spor mezi nimi nedbaje svého bratra, který jej chtěl od nich odtáhnout. Snažil-li se poškozený K. S. slovně uklidnit potyčku mezi obviněným D. B. a J. K., nepoužil podle kamerového záznamu z místa činu proti obviněnému ani jiné osobě na místě žádné násilí, nevztáhl proti nikomu ruku, ani například do nikoho nestrčil. Neměl tak důvod očekávat, když od obviněného H. poodešel a otočil se k němu zády, surový agresivní výpad, který jej bezprostředně ohrozil na životě. Z obviněným užité argumentace je tak zřejmé, že sám dosud nenalezl patřičnou sebereflexi vůči svému zcela nepřijatelnému jednání.
Pokud pak odvolací soud ve veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 zamítl návrh obviněného na doplnění dokazování v podobě doplnění znaleckého posudku MUDr. Berana, Ph.D., a MUDr. Hrubého, popřípadě vypracování revizního znaleckého posudku, neporušil tím nijak právo obviněného na spravedlivý proces. Dostatečně totiž v bodě 37 napadeného rozsudku vysvětlil, proč tak neučinil, zejména s ohledem na jeho nadbytečnost, neboť skutkový stav byl podle něj zjištěn bez důvodných pochybností a dokazování bylo provedeno v nezbytném rozsahu. Současně neměl pochybnosti o závěrech ve věci vypracovaných znaleckých posudků a sám zhodnotil intenzitu jednání obviněného na základě již provedených důkazů. Připomněl, že po přikázání věci byl ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v jeho zrušujícím usnesení ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 4 Tdo 274/2020, který mu současně neuložil doplnit dokazování, a dal mu ke zvážení, zda zopakuje některé stěžejní důkazy mající vliv na právní posouzení jednání obviněného i na povahu zranění poškozeného K. S., v té které z forem těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku, což nepovažoval za nutné. Tudíž ani námitky dovolatele vznesené vůči takovému postupu odvolacího soudu v žádném případě nenaplňují jakýkoli důvod dovolání ve smyslu §265b tr. ř., a to ani z pozice porušení práva obviněného na spravedlivý proces pokud jde o tzv. opomenutý důkaz, jelikož odvolací soud ve svém rozhodnutí dostatečně zdůvodnil, proč takovýto obviněným navrhovaný důkaz nehodlá provést.
Ve vztahu k námitkám obviněného podřazeným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uvést následující.
Takto uplatněný dovolací důvod je naplněn v případě, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím posledně zmíněného ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se s těmito výtkami obviněného vypořádal již v předchozím dovolacím řízení, přičemž je označil za míjející se s uplatněným dovolacím důvodem. Jelikož je obviněný rovněž beze změny uplatnil i ve svém nynějším dovolání, je možné toliko znovu konstatovat, že Nejvyšší soud není oprávněn takové námitky v řízení o dovolání přezkoumávat.
Na základě výše uvedených zjištění a závěrů se Nejvyšší soud jako soud dovolací v konečném výsledku s právní kvalifikací stíhaného skutku spáchaném obviněným zaujatou oběma soudy nižších stupňů ztotožnil a shledal dovolání obviněného zčásti nedůvodným a zčásti podaným z jiného důvodu než připouští zákonný katalog důvodů dovolání zakotvený v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. H. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu