ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.48.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 48/2021- 184
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání obviněné O. N. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 7 To 291/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 150/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 39 T 150/2019, byla obviněná O. N. uznána vinnou ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 3. 6. 2019 v blíže nezjištěné době kolem 02:50 hodin v Praze 7, XY, v 5. patře, na chodbě domu před bytem č. XY, ve kterém bydlí, po předchozí slovní rozepři ohledně rušení nočního klidu s poškozenou G. M., nar. XY, tuto fyzicky napadla tak, že do poškozené nejdříve strčila, dále poškozenou chytila za vlasy nad levým uchem a minimálně 4 x udeřila její hlavou o zeď z jedné strany na druhou, během čehož poškozené vytrhla chomáč vlasů nad levým uchem, svého jednání zanechala až poté, co z bytu poškozené vyšla spolubydlící G. T., nar. XY, kdy poškozenou pustila a tato upadla na zem na kolena, a obviněná se vrátila zpět do svého bytu, čímž poškozené způsobila poúrazovou blokádu (podvrtnutí, distorzi) krční páteře, krevní výrony v oblasti obou paží, drobné oděrky a krevní výrony na předních plochách obou kolen v oblasti čéšek, přičemž zranění si vyžádalo lékařské ošetření a podvrtnutí krční páteře omezovalo poškozenou v obvyklém způsobu života zejména pro bolestivost, omezení funkce krční páteře a nutnost dodržovat klidový režim po dobu delší jednoho týdne.“
Za uvedené jednání byla obviněná O. N. odsouzena podle §146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 2020/4, částku ve výši 5 412 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 39 T 150/2019, podala obviněná O. N. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 7 To 291/2020, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 7 To 291/2020, podala obviněná O. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena o tom, že nesprávné právní posouzení skutku je důsledkem toho, že v rámci řízení před prvoinstančním a následně i odvolacím soudem nebyly provedeny důkazy, svědčící v její prospěch. Obviněná navrhovala doplnění dokazování řadou svědeckých výpovědí a dalšími důkazy, které mohly přispět k objasnění okolností a průběhu incidentu mezi ní a poškozenou, avšak tyto návrhy byly zamítnuty. Obviněná má za to, že se prvoinstanční soud nedostatečně vypořádal s navrženými důkazy a na základě dílčího hodnocení důkazů dospěl k nesprávnému skutkovému závěru o její vině. Pouhý odkaz na nadbytečnost důkazů a argument, že samotné odvolání v zásadě nepřichází s ničím novým, co by nezohlednil soud prvního stupně, dle názoru obviněné nepostačuje. Má za to, že byla zkrácena na svých právech na spravedlivý proces. Závěrem proto navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolání se výslovně opírá o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť nebyly provedeny důkazy svědčící v její prospěch. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že dovolatelka na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnila argumentaci známou z její dosavadní obhajoby i z jejího odvolání. Přitom její jednání je prokázáno zejména výpovědí poškozené G. M. a další účastnicí incidentu, a to svědkyní G. T. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněné se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatelka uplatnila již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Kromě toho se obviněná v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Je naopak nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Lze uzavřít, že výhrady obviněné tedy nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že výhrady uplatněné obviněnou není možno mít za důvodné, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněná O. N. sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněné, v jejichž rámci namítala nesprávné hodnocení důkazů (konkr. výpovědi poškozené G. M. a její spolubydlící G. T.) a vytýkala nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprovedení důkazů, svědčících v její prospěch), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Obviněná pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro ni příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnou považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněná má za to, že se prvoinstanční soud nedostatečně vypořádal s navrženými důkazy, které mohly přispět k objasnění okolností a průběhu incidentu mezi ní a poškozenou. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněná sice namítla, že soudy nevyhověly návrhu na provedení navržených důkazů, avšak v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se na str. 2 v bodě 6 odůvodnění svého usnesení zabývá právě otázkou, proč soudy neshledaly návrh na doplnění dokazování důvodným. Nejvyšší soud dodává, že soud prvního stupně důvodně nedoplňoval dokazování výslechem její dcery K. N., svědectvím sousedek R. K. a O. S., přibráním znalce z oboru boje z blízka a bojová umění a sebeobrana a znalce z oboru psychologie, záznamem ze systému XY ze dne 3. 6. 2019 a videonahrávkou zachycující kouření marihuany poškozenou. Poslední dva z uvedených důkazů (záznam ze systému XY a videonahrávka), neměly vůbec žádný vztah k projednávané trestní věci. Učiněná skutková zjištění by nemohly zvrátit ani znalecké posudky z oboru boje z blízka a bojová umění a sebeobrana a z oboru psychologie, jejichž pořízení se obviněná domáhala. A co se navržených svědkyň K. N., R. K. a O. S. týče, ty nemohly vypovědět nic k průběhu incidentu, když konfliktu nebyly přítomny.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 7, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněné. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně bezezbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Průběh incidentu popsaly obviněná O. N. a poškozená G. M., jeho závěrečnou část pak též svědkyně G. T. Všechny jmenované se shodly v tom, že nejdříve šlo o slovní konflikt, který následně přerostl do fyzické potyčky. Tato skutečnost je doložena svědectvími poškozené G. M., svědkyně G. T., nepřímo pak též zajištěnými lékařskými zprávami a k nim se vztahující fotodokumentací. Polemika obviněné s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněné v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
K námitce obviněné, že postupem obecných soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud nad rámec dovolacích důvodů uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces obviněné neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněné a jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné O. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu