ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.662.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 662/2021-556
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 9. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného N. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2021, č. j. 6 To 281/2020-479, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 79/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se ohledně obviněného N. M. a s přiměřeným použitím §261 tr. ř. též ohledně obviněné B. P. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2021, č. j. 6 To 281/2020-479, v části, v níž u obou obviněných zůstal nedotčen výrok o vině pod bodem 1. rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2020, č. j. 1 T 79/2020-435, s tím související výrok o odkázání poškozeného B. M. s jeho nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení a dále ve výrocích o trestech uložených oběma obviněným krajským soudem.
Podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněná B. P. nebere do vazby .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2020, č. j. 1 T 79/2020-435, byl obviněný N. M. uznán vinným jednak zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za jednání popsané v bodě 1. výroku o vině a dále přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za jednání popsané pod bodem 2. výroku o vině. Obviněná B. P. byla na skutkovém základě popsaném v bodě 1. výroku o vině uznána vinnou zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a na skutkovém základě popsaném v bodě 2. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Trestná činnost obviněných podle skutkových zjištění nalézacího soudu spočívala v tom, že:
1. dne 14. 3. 2020 kolem 12.00 hodin vstoupil N. M. otevřenou bránou na pozemek rodinného domu č. XY v obci XY, okr. XY, kde přistoupil k osobnímu motorovému vozidlu VW Polo Classic RZ XY majitele B. M. v hodnotě 15.000 Kč, s plnou nádrží benzínu v hodnotě 1.500 Kč, v němž se nacházely doklady k vozidlu, autorádio, noční vidění, zavírací nůž Victorinox, památeční dýka uložená v kovové pochvě s přinýtovaným řemínkem pro upevnění na opasek, dále dětský podsedák, plátěný obal na pušku, hračka, 2 sluneční brýle, vodítko na psa, barvářský řemen, obojek, reflexní obojek na psa, myslivecká bunda, 2 myslivecké čepice, dalekohled Nikon, sada gola klíčů, 5 kg hladké mouky, 3 balení vlhčených ubrousků, 24 kusů müsli tyčinek a 600 Kč v hotovosti, tj. věci v celkové hodnotě nejméně 5.261,57 Kč, přičemž ve vozidle nalezl klíče, do vozidla nasedl, bez souhlasu majitele jej nastartoval a vyjel z pozemku na silnici, kde čekala B. P., která vědoma si toho, že se jedná o odcizené vozidlo, do něj nasedla a oba spolu odjeli do XY, vozidlo dále užívali pro svou potřebu k přesunům po okolí, přičemž je vždy řídil N. M., který neměl žádné řidičské oprávnění. Uvedeného jednání se přitom obvinění dopustili v období probíhající pandemie koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 a s ní souvisejícího nouzového stavu na území České republiky, vyhlášeného usnesením vlády ČR republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020, s účinností od 12. 3. 2020 od 14.00 hodin, a N. M. navíc přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 104 T 213/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 3 To 256/2017, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, kdy mu byl uložen společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 39 měsíců, s výkonem ke dni 8. 3. 2019, a dále trest zákazu pobytu na území Statutárního města Ostrava ve výměře 24 měsíců,
2. dne 17. 3. 2020 v 1.25 hodin po předchozím užití pervitinu řídil obviněný N. M. předmětné motorové vozidlo VW Polo Classic RZ XY majitele B. M., a to nejméně ve XY na ulici XY, kdy byl poblíž domu č. XY stavěn a kontrolován hlídkou policie, přičemž se dobrovolně podrobil lékařskému vyšetření, při kterém mu byla v krvi zjištěna koncentrace metamfetaminu ve výši nejméně 417 ng/ml a amfetaminu ve výši nejméně 33 ng/ml, v důsledku čehož byl ve stavu intoxikace touto látkou, byly u něho narušeny schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat tak své chování, tedy se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, v němž se spolu s ním před zastavením policejní hlídkou bezcílně projížděla i B. P., přestože byl v dané době zakázán volný pohyb osob na území České republiky, s výjimkou cest do zaměstnání, zdravotnických zařízení a dalších nezbytných přesunů osob, a to usnesením vlády ČR č. 215 ze dne 15. 3. 2020, s účinností ode dne 16. 3. 2020 od 00.00 hodin do 24. 3. 2020 do 06.00 hodin.
Za uvedenou trestnou činnost odsoudil okresní soud obviněného N. M. podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří roků, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněné B. P. uložil podle §216 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon ji rovněž podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Poškozený B. M., nar. XY, bytem XY, byl výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K následnému odvolání obviněného N. M. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 1. 2021, č. j. 6 To 281/2020-479, (bod I.) podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. a podle §261 tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil ohledně obou obviněných ve výroku o vině pod bodem 2. a ve výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak (bod II.), že obviněného N. M. uznal vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku na částečně revidovaném skutkovém základě, že obviněný dne 17. 3. 2020 v 1.25 hodin po předchozím užití pervitinu řídil motorové vozidlo VW Polo Classic RZ XY majitele B. M., a to nejméně ve XY na ulici XY, kdy byl poblíž domu č. XY stavěn a kontrolován hlídkou policie, přičemž se dobrovolně podrobil lékařskému vyšetření, na základě kterého mu byla v krvi zjištěna koncentrace metamfetaminu ve výši nejméně 417ng/ml a amfetaminu ve výši nejméně 33 ng/ml, v důsledku čehož byl ve stavu intoxikace touto látkou, byly u něho narušeny schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat tak své chování a nacházel se tedy ve stavu vylučujícím způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo. Za tento trestný čin a zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku z rozsudku soudu prvního stupně obviněnému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou roků a devíti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněné B. P. pak podle §216 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Současně bylo dalším výrokem (bod III.) rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto, že trestní věc obou obviněných v rozsahu, kdy byli stíhání pro skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který spočíval v tom, že se dne 17. 3. 2020 v 1.25 hodin bezdůvodně projížděli v osobním motorovém vozidle ve XY po ulici XY a byli kontrolování policejní hlídkou, ačkoli byl v dané době zakázán volný pohyb osob na území České republiky s výjimkou cest do zaměstnání, zdravotnických zařízení a dalších nezbytných přesunů osob, a to usnesením vlády ČR č. 215 ze dne 15. 3. 2020, s účinností ode dne 16. 3. 2020 do 24. 3. 2020, podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §222 odst. 2 tr. ř. postupuje Magistrátu města Frýdek-Místek s tím, že nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně následně podal obviněný N. M. dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru nalézací soud nesprávně kvalifikoval jeho jednání jako přečin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odvolací soud tuto vadu nenapravil, ač tak učinit měl. Dovolatel podotkl, že reklamované hmotněprávní posouzení skutku přichází v úvahu jen tehdy, kdy je dána jednoznačná souvislost mezi zákonem popisovanými stavy (ohrožení státu, válečný stav, živelní pohroma, událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí apod.) a jednáním pachatele. V daném případě měl ovšem vládou vyhlášený nouzový stav spíše preventivní účel s ohledem na vývoj pandemie v zahraničí a měl umožnit snazší opatřování nezbytných lékařských pomůcek a zdravotnického materiálu mimo režim zákona o zadávání veřejných zakázek. Pandemický stav v době spáchání činu nebyl vůbec srovnatelný se situací, která nastala až v roce 2021. Dovolatel navíc vzhledem ke svým osobním poměrům neměl žádné informace ani základní představu o tehdejších vládních opatřeních. Při krádeži automobilu tedy rozhodně nouzového stavu objektivně ani subjektivně nevyužil. Pouze bezprostředně reagoval na fyzické vyčerpání spoluobviněné P. Odcizením soukromého vozidla a v něm uložených věcí nijak neztížil ani neznesnadnil opatření činěná státem na základě vyhlášeného nouzového stavu, nepodílel se tím na zhoršení pandemické situace a ani policejní složky nezaměstnal nad míru běžnou při objasňování typově obdobné trestné činnosti. Míra společenské škodlivosti jeho jednání tedy nedosáhla takové úrovně, aby odpovídala obecným kritériím pro použití kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z výše rekapitulovaných důvodů proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2021, č. j. 6 To 281/2020-479, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2020 č. j. 1 T 79/2020-435 a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (dovolatel měl zřejmě na mysli, aby věc byla přikázána soudu prvního stupně). Ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. s nastíněnou argumentací obviněného ztotožnil. Poukázal přitom na právní závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nichž je pro řešení otázky možného naplnění znaku spáchání činu za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ v každém konkrétním případě nutno zkoumat věcnou souvislost jednání pachatele s takovou událostí. Ta je přitom dána pouze v případech, kdy bylo jednání pachatele zaměřeno přímo proti opatřením či omezením přijatým k řešení příslušné události, nebo mařilo či ztížilo její zvládnutí, anebo se týkalo konkrétních předmětů, které měly pro zvládnutí krizové situace zvláštní důležitost. O takový případ se podle státního zástupce v posuzované věci nejedná, neboť obviněný se dopustil „obyčejné krádeže“, která s vyhlášeným nouzovým stavem nijak nesouvisela. Kvalifikovaná skutková podstata deliktu podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak u něho neměla být aplikována. V návaznosti na uvedené státní zástupce podotkl, že v úvahu přicházející mírnější právní kvalifikace skutku u obviněného N. M. by měla v duchu zásady beneficium cohaesionis prospět i spoluobviněné B. P. která byla uznána vinnou zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přičemž takové právní posouzení bylo přímo ovlivněno tím, že dovolatel byl uznán vinným trestným činem (zločinem) krádeže i podle odst. 4 písm. b) §205 tr. zákoníku.
V další části svého vyjádření upozornil státní zástupce i na výrok pod bodem II. rozsudku krajského soudu, jímž byl obviněný N. M. uznán vinným tím, že dne 17. 3. 2020 v 1.25 hodin řídil dříve odcizené motorové vozidlo majitele B. M., a to nejméně ve XY na ulici XY, po předchozím užití pervitinu, čímž měl spáchat přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak na výrok pod bodem III. téhož rozsudku, jímž krajský soud podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §222 odst. 2 tr. ř. postoupil k přestupkovému řízení trestní věc obviněných M. a P. spočívající v tom, že dne 17. 3. 2020 v 1.25 hodin se bezdůvodně projížděli ve zmíněném motorovém vozidle po XY po ulici XY. Státní zástupce se domnívá, že takovému rozhodnutí soudu bránila zásada ne bis in idem, podle níž nelze dvakrát rozhodovat o totožném skutku, jehož podstata tkvěla v jízdě motorovým vozidlem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2021, č. j. 6 To 281/2020-479, zrušil, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný N. M. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkaly. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Zároveň je třeba zmínit, že obviněný dovolání podal výhradně proti té části rozsudku odvolacího soudu, pokud jím nebylo napraveno pochybení týkající se právní kvalifikace jeho jednání ve výroku o vině ad 1. rozsudku soudu prvního stupně. Proto se také dovolací soud podrobně zabýval výhradně touto částí rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ve světle výše popsaných výkladových východisek je zřejmé, že námitkou vztahující se k právní kvalifikaci stíhaného skutku jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku uplatnil obviněný N. M. deklarovaný dovolací důvod právně relevantně a zároveň jí Nejvyšší soud z níže rozvedených důvodů přiznal i věcné opodstatnění.
Ze skutkové věty výroku o vině pod bodem 1. rozsudku okresního soudu se mimo jiné podává, že obviněný odcizil osobní automobil a v něm uložené věci poškozeného B. M. dne 14. 3. 2020 kolem 12.00 hodin, tj. dva dny poté, co vláda ČR v reakci na výskyt koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu vyhlásila svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194 pro celé území státu nouzový stav s účinností od 14.00 hodin téhož dne na dobu 30 dní. V takovém jednání pak oba soudy bez dalšího spatřovaly naplnění formálních znaků zločinu krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy že obviněný kromě jiného spáchal čin „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“. Oba měly bez pochyby na mysli, že obviněný naplnil v pořadí první variantu ze zákonných znaků, jež jsou v uvedené skutkové podstatě trestného činu uvedeny.
Dne 16. 3. 2021 byl nicméně pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 vydán velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu rozsudek, v němž byl vyjádřen právní názor, že naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spočívajícího v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, nelze dovozovat výhradně z faktu, že pachatel se dopustil krádeže v době vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s výskytem koronaviru způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nejvyšší soud zdůraznil, že vedle časové a místní souvislosti je zásadně nezbytné zjišťovat i věcnou souvislost spáchaného činu s takovou událostí, tedy zda se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu. Uvedený vztah přitom bude založen například tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, dále pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval. Pouhé zjištění, že skutek byl spáchán za trvání nouzového stavu, pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku samo o sobě nepostačuje. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm mohou mít pouze podpůrný význam pro závěr, že v dané době a nadaném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět (§17 písm. b/ tr. zákoníku).
Dovolateli i vyjadřujícímu se státnímu zástupci bylo třeba přisvědčit potud, že soudy obou stupňů se z výše naznačených hledisek posuzovanou věcí nezabývaly. Už jen z tohoto důvodu dovolací senát považuje nalézacím soudem zvolenou a odvolacím soudem následně potvrzenou právní kvalifikaci skutku obviněného jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (viz bod 1. výroku o vině jeho rozsudku) za minimálně předčasnou. Stejný závěr pak při zohlednění pravidla beneficium cohaesionis bylo nutno přijmout i ve vztahu k právnímu posouzení souvisejícího jednání spoluobviněné B. P. (rovněž bod 1. výroku o vině rozsudku okresního soudu), která tím, že nasedla do automobilu, o němž věděla, že byl právě odcizen, aby se v něm poté spolu s N. M. porůznu přesouvala po okolí, měla spáchat zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (tj. měla užívat věc, která je výnosem z trestné činnosti spáchané na území České republiky jinou osobou a čin měla spáchat ve vztahu k věci pocházející ze zločinu ).
Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání ohledně obviněného N. M. a s použitím §261 tr. ř. též ohledně obviněné B. P. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2021, č. j. 6 To 281/2020-479, v části, v níž u obou obviněných zůstal nedotčen výrok o vině pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně, s tím související výrok o odkázání poškozeného B. M. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a současně i ve výrocích o trestech uložených oběma obviněným krajským soudem. Dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Věc se tím vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně. Ten bude v dalším řízení vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde především o to, aby optikou nových judikatorních východisek znovu důsledně zvážil, zda majetkovou trestnou činnost obviněného N. M., jinak nesporně naplňující formální znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, lze posoudit i podle kvalifikované skutkové podstaty obsažené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Zda bude před dalším meritorním rozhodnutím ve věci třeba doplnit dokazování, nebo je bude možno učinit na podkladě důkazů již provedených, ponechává dovolací senát na jeho úvaze. V každém případě pokud dojde ke změně právní kvalifikace skutku spáchaného obviněným ve smyslu přijaté judikatury Nejvyššího soudu, bude v novém rozsudku zároveň třeba upravit znění skutkové věty tak, aby byla v souladu s právní větou vyjadřující zvolenou právní kvalifikaci. Poté se bude nutno znovu vypořádat i s otázkou, zda bylo namístě kvalifikovat související jednání obviněné B. P. jako trestný čin (zločin) legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, nebo pouze jako přečin podle §216 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by krajský soud zvolil mírnější z nabízených variant právního posouzení jednání obviněných, logicky tuto skutečnost promítne i do nově ukládaných trestů v rámci příslušných (nižších) trestních sazeb, a to při současném zohlednění právního posouzení dovoláním nenapadeného skutku pod bodem 2. týkající se obviněného N. M. Též neopomene rozhodnout o nároku poškozeného B. M. na náhradu škody.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
O případném vzetí do vazby N. M. ale dovolací senát výrokem podle §265 l odst. 4 tr. ř. nerozhodoval, neboť obviněný podle údajů zaslaných z Centrální evidence vězněných osob aktuálně nevykonává trest uložený v posuzované trestní věci, nýbrž ve věci vedené Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 7 T 85/2019. Vzhledem k tomu, že v důsledku tohoto kasačního rozhodnutí pozbyl dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě částečně právní moci a vykonatelnosti i u obviněné B. P., bylo zároveň zjištěno, že u ní předpoklad pro rozhodnutí podle §265 l odst. 4 tr. ř. dán je. Obviněná totiž trest odnětí svobody uložený nyní částečně zrušeným rozsudkem odvolacího soudu aktuálně vykonávala. Nejvyšší soud současně dospěl ke zjištění, že z předloženého trestního spisu nevyplývají žádné aktuálně významné skutečnosti, jež by u obviněné B. P. momentálně zakládaly kterýkoli z důvodů vazby podle §67 písm. a) ˗ c) tr. ř. Proto podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněná do vazby nebere.
I když obviněný další výroky o vině dovoláním nenapadl a ani nejvyšší státní zástupce tento mimořádný opravný prostředek v jeho prospěch nepodal, pověřený státní zástupce se přesto ve svém písemném vyjádření podrobně zabýval i výroky pod body II. a III. z rozsudku soudu druhého stupně. Jak již Nejvyšší soud shora naznačil, nemusel by na to v existující procesní situaci reagovat, ale aby předmětná problematika nezůstala neosvětlena, pokládá za vhodné na vznesené poznámky uvést následující. Jde o to, že vyjadřující se státní zástupce zpochybnil správnost (procesní přijatelnost) postupu odvolacího soudu při rozhodování o dalším skutku obviněného M., který okresní soud původně kvalifikoval jako jednočinný souběh přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle státního zástupce postup a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě může způsobit, že bude rozhodnuto o témže skutku obviněného „dvakrát“, jestliže jednání obviněného ze dne 17. 3. 2020 (spočívající zkráceně v řízení motorového vozidla pod vlivem pervitinu a současně v „bezcílném projíždění se“ v době, kdy byl rozhodnutím vlády zakázán volný pohyb osob na území České republiky s výjimkou cest do zaměstnání, zdravotnických zařízení a dalších nezbytných přesunů) sám posoudil jednak jako přečin podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a zároveň stran porušení zákazu volného pohybu osob v nočních hodinách věc podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupil příslušnému orgánu k projednání přestupku.
S takovým názorem však nelze souhlasit. Je totiž evidentní, že oba uvedené delikty jsou ve své podstatě odlišnými skutky (činy), jejichž zákonné znaky se nepřekrývají , byť byly spáchány souběžně a jejich zdánlivě spojujícím prvkem bylo řízení motorového vozidla obviněným. Především v případě jednání, kdy se obviněný bezdůvodně projížděl v osobním motorovém vozidle, ačkoli byl v dané době usnesením Vlády České republiky č. 215 ze dne 15. 3. 2020, s účinností ode dne 16. 3. 2020 do 24. 3. 2020, až na striktně stanovené výjimky zakázán volný pohyb osob na území České republiky, nebyla jeho protiprávnost vázána na jízdu automobilem (na rozdíl od jednání obviněného, v němž byl spatřován přečin podle §274 odst. 1 tr. zákoníku), ale na samotnou přítomnost osoby v místech v době, kdy to bylo zakázáno. Je pravdou, že vlastní popis skutku, jak byl v rozhodnutích nižších soudů formulován, mohl svádět k názoru vyjádřeném státním zástupcem, ale jeho obavy, že by v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu mohlo dojít k porušení zásady ne bis in idem, nelze uznat za důvodné. Ve skutečnosti se totiž jedná o různé skutky, tvořené odlišným jednáním i způsobeným následkem. Zde je třeba upozornit na již v minulosti judikovaný názor, že rozhodným pro jeho posouzení je skutek samotný, a nikoliv jeho pouhý popis.
Nejvyšší soud nakonec již v minulosti obdobný problém řešil například v rozsudku ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 4 Tz 183/2005 (publikovaném pod č. 10/2007 Sb. rozh. tr.), kdy nedovodil porušení zákazu dvojího postihu za tentýž čin (ne bis in idem) ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jestliže byl obviněný jako řidič motorového vozidla v souvislosti s jednou jízdou postižen jednak ve správním řízení, a to pro přestupky spočívající v tom, že nezastavil řízené vozidlo na signál policisty „Stůj“ a že po pronásledování a zastavení policejní hlídkou se odmítl podrobit orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi, a jednak byl odsouzen za trestné činy spočívající v tom, že při zastavování jím řízeného vozidla najížděl na policistu a že řídil vozidlo v době, kdy mu to bylo zakázáno správním orgánem. Tudíž i optikou výše citovaného judikátu tak výroky v rozsudku odvolacího soudu týkající se N. M. v bodech II. a III. mohou vedle sebe bezpochyby obstát.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu