ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.67.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 67/2021- 720
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání obviněného Š. L. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 10 To 57/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 3/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 3 T 3/2020, byl obviněný Š. L. uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm a), b), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný Š. L. odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5,5 (pět a půl roku) roku. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 3, 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ústavní ochranné léčení sexuologické.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozenému AAAAA (pseudonym), nar. XY, částku 300.000 Kč a poškozenému BBBBB (pseudonym), nar. XY, částku 100.000 Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 3 T 3/2020, podal obviněný Š. L. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 10 To 57/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) a f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný Š. L. byl uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových vět výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„1. v přesně nezjištěné době, nejméně od roku 2016 do 20. 6. 2018, v Praze 9, XY, v Hotelu XY, v pokoji č. XY, který obviněný užíval společně s již zemřelou S. P., nar. XY, zemř. 2. 4. 2019, a jejím synem nezl. BBBBB, nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, poté, co večer vyzval tehdy nezl. AAAAA, nar. XY, který do pokoje č. XY Hotelu XY chodil za svým kamarádem nezl. BBBBB, přičemž zde i přespával, aby si lehnul do jeho postele, a poté, co si k němu nahý přilehnul, počal poškozeného osahávat rukou po celém těle, zajížděl mu rukou pod trenýrky, a poté, co mu trenýrky svlékl, hladil a masturboval poškozenému penis, v důsledku čehož došlo u obviněného k erekci, a následně po dovršení 15. roku věku poškozeného ode dne 21. 6. 2018 do května 2019 v tomto jednání pokračoval, a to i přes odpor poškozeného, který se jednání obviněného bránil nejen slovně, ale fyzicky, kdy se snažil obviněného odstrkávat a říkal mu, aby svého jednání zanechal, že to nechce, což však obviněný nerespektoval a při tomto svém úmyslném jednání rovněž využil jak psychické, tak i fyzické bezbrannosti poškozeného vyplývající jednak z jeho převahy fyzické a psychické, a také z převahy dospělé autority, kdy nezletilý vzhledem ke svému věku, psychosociální nezralosti, zvýšené sugestibilitě a nižšímu intelektu nebyl vyspělý tak, aby mohl jeho jednání zcela vyhodnotit včetně závažnosti situace a účinně se bránit, čehož si obviněný musel být nepochybně vědom, a jeho stavu využil k dosažení svého cíle, a tohoto jednání se dopustil i přesto, že mu byl znám skutečný věk poškozeného,
2. v přesně nezjištěné době, nejméně od roku 2016 do roku 2017, v Praze 10, XY, v hotelu XY a jinde, kde pracoval jako číšník, podal tehdy nezletilému BBBBB, nar. XY, který za ním přišel do hotelu, kde měl s obviněným přespat, tři panáky tvrdého alkoholu blíže nezjištěné značky, a poté, co se poškozený v důsledku požití alkoholu cítil omámeně, nejprve vyfotografoval poškozeného, když se nahý sprchoval, pod záminkou pořízení fotografií pro lékařku, k níž se měl poškozený v jeho doprovodu následující den dostavit, a to včetně jeho penisu, a poté, co si poškozený šel lehnout do postele, přilehl k němu oblečený jen ve slipech, svlékl mu trenýrky, a za účelem svého sexuálního uspokojení mu počal hladit a masturbovat penis svojí levou rukou a provádět felaci, kdy v důsledku shora uvedeného jednání došlo u poškozeného k erekci, následně vyzval poškozeného, aby zasunul svůj penis do jeho análního otvoru, což poškozený učinil, přičemž obviněný při tomto svém úmyslném jednání využil jednak psychické, tak i fyzické bezbrannosti poškozeného vyplývající jednak z jeho ovlivnění alkoholem, jednak z jeho převahy fyzické a psychické, a také z převahy dospělé autority, kdy poškozený vzhledem ke své závislosti na obviněném, věku, citové vazbě k obviněnému, psychosociální nezralosti, zvýšené sugestibilitě a nižšímu intelektu nebyl vyspělý tak, aby mohl jeho jednání zcela vyhodnotit, včetně závažnosti situace, a účinně se bránit, čehož si obviněný musel být nepochybně vědom, a jeho stavu využil k dosažení svého cíle, ačkoli jako osoba žijící ve společné domácnosti s poškozeným věděl, že nezletilý dosud nedovršil věku 15 let,
3. v přesně nezjištěné době v červenci 2018 v Chorvatské republice v hotelu v obci Baška Voda, kde byl na společné dovolené společně s tehdy nezl. BBBBB, nar. XY a s mladistvým AAAAA, nar. XY, poté, co nezl. BBBBB a ml. AAAAA požili blíže nezjištěné množství tvrdého alkoholu, který jim zakoupil, podal pošk. ml. AAAAA ve večerních hodinách pod legendou, že se jedná o prášky na uklidnění, dvě tablety obsahující blíže nezjištěnou látku a následně lék Ritalin, který mladistvý pravidelně užíval, a to s úmyslem uvést mladistvého do stavu bezbrannosti a následně se na něm sexuálně uspokojit, kdy v důsledku požití alkoholu, 2 tablet neznámého složení a 1 tablety léku Ritalin došlo u poškozeného k celkové paralýze jeho těla, následně obviněný mladistvého svléknul a za účelem svého sexuálního uspokojení mu počal hladit a masturbovat penis svojí rukou, v důsledku čehož došlo u mladistvého ke ztopoření penisu a následné ejakulaci, kdy obviněný zachytil sperma mladistvého do skleničky, kdy po celou dobu shora uvedeného jednání byl mladistvý paralyzován v důsledku podaného alkoholu a léků, které mu podal obviněný, kdy se nemohl hýbat ani mluvit a nic necítil, přičemž v průběhu shora popsaného jednání obviněného usnul, kdy poté, co se ráno probudil, mu obviněný ukázal skleničku s jeho spermatem a sdělil mu, že ho masturboval, následně obviněný využil přetrvávající malátnosti poškozeného, který ležel v posteli na boku hlavou ke zdi, chytil mu jednou rukou jeho ruce a druhou rukou mu přes jeho slovní odpor zasunul do jeho análního otvoru tyčinku, kterou opakovaně do jeho konečníku zasouval a opět vysouval, a poté se pokusil poškozenému zasunou svůj penis do konečníku, což se mu pro fyzický odpor poškozeného nepodařilo, kdy obviněný při tomto svém úmyslném jednání zneužil bezbrannosti poškozeného vyplývající z jeho stavu, do kterého jej podáním alkoholu a blíže nezjištěných léků přivedl, přičemž tohoto jednání se dopustil i přesto, že mu byl znám věk mladistvého, tedy věděl, že se jedná o osobu mladší osmnácti let.“
Za uvedené jednání byl obviněný Š. L. odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 3, 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ústavní ochranné léčení sexuologické.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození AAAAA, nar. XY a BBBBB, nar. XY odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 10 To 57/2020, podal následně obviněný Š. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že mezi skutkovými a právními závěry v rozhodnutí odvolacího soudu existuje extrémní rozpor, neboť se jedná o situaci, kdy rozhodná skutková zjištění nemají podklad v provedených důkazech, kdy navíc provedené důkazy zejména v podobě výslechu svědků byly ze strany obecných soudů činěny zjevně zaujatě a neobjektivně, případně z nich byly brány v potaz pouze okolnosti svědčící v neprospěch obviněného, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Obviněný namítl, že o jeho odvolání nebylo řádně rozhodnuto, jelikož odvolací soud napadené rozhodnutí založil pouze na závěrech soudu prvního stupně a v napadeném rozhodnutí neuvedl žádné vlastní závěry. Skutkový stav tak nebyl ze strany odvolacího soudu řádně přezkoumán a napadený rozsudek nelze považovat za řádně odůvodněný. Odvolací soud se žádným způsobem nevypořádal s odvolací námitkou ohledně nesouladu výroku rozsudku soudu prvního stupně s jeho odůvodněním. Výrok rozsudku nalézacího soudu je pouhou kopií ze strany státní zástupkyně podané obžaloby, když soudy obou stupňů zcela převzaly tvrzení v obžalobě uvedená. Obviněný uvádí následující příklady zjevného rozporu mezi výrokem a odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně a namítá, že výrok rozsudku soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího, nekoresponduje s provedeným dokazováním, když například ve výroku je uvedeno, že poškozenému AAAAA byl podán blíže nezjištěný lék a lék Ritalin, přitom z lékařské zprávy vyplývá, že u něj byla zahájena léčba Risperidonem. I přes to však byl odmítnut návrh obhajoby na provedení znaleckého zkoumání, čím mohl být poškozený ovlivněn. Skutečností, že u poškozeného probíhala medikace více léky, se však soudy vůbec nezabývaly. Dále je dán zjevný nesoulad ve výroku rozsudku ohledně toho, zda byl poškozený AAAAA zcela paralyzován a zda něco vnímal. Další nesoulady jsou zcela zjevně dány u události, kdy poškozenému BBBBB měly být podány tři panáky tvrdého alkoholu, ačkoli se tento závěr zakládá pouze na tvrzení poškozeného. Dále se jednalo o tvrzení uvedená ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, která opět vyplývají pouze z výpovědi poškozeného AAAAA. Obviněný dále namítl zcela nedostatečné odůvodnění napadených rozsudků, k čemuž uvádí následující skutečnosti. V odůvodnění napadeného rozhodnutí absentuje vypořádání se skutečnostmi, které byly uvedeny ze strany obviněného či jeho obhájce. Naopak je zjevné, že soudy od počátku směřovaly k vyslovení jeho viny. Dle napadených rozhodnutí měl obviněný po dobu dvou let zneužívat nezletilé poškozené, přičemž tento skutek není kromě výpovědi poškozených podpořen ani prokázán žádnými jinými důkazy. Další rozpor spatřuje v tom, že měl údajně poškozenému AAAAA zasouvat do jeho análního otvoru tyčinku. Toto tvrzení není žádným způsobem odůvodněné a není ani uvedeno, z jakých důkazů bylo zjištěno. Nadto upozorňuje, že poškozený BBBBB žádné tyčinky neviděl a ani o nich nic nevěděl. Jako důkaz k vině obviněného byly dále použity fotografie, zejména fotografie ze sprchy, která však nemá žádný sexuální podtext a rodiče si takto své děti zcela běžně fotí. Naopak nebyla nalezena žádná fotografie ani dokumentace například pohlavních orgánů.
Obviněný dále namítl, že soud prvního stupně se zcela nevypořádal s návrhem na doplnění dokazování výslechem údajných poškozených. Pochopitelně zde existuje možnost, jakým způsobem provést předmětný výslech poškozených a klást jim otázky prostřednictvím soudu. Ani jedno z napadených rozhodnutí se dále nevypořádalo s výpovědí obviněného. Soud prvního stupně pouze uvedl, že jeho námitky ohledně zištného motivu poškozených považuje za účelové a nepravdivé. Soud prvního stupně ani neuvedl, zda jeho výpovědi uvěřil či nikoli a žádným způsobem se s ní nevypořádal. Jeho výpověď je přitom plnohodnotným důkazem, který by měl být předmětem zkoumání a hodnocení soudu. Soud prvního stupně se nevypořádal ani se zcela zjevnými rozpory, zejména se skutečností, že se v daném případě mělo jednat o několikaleté zneužívání, o kterém však příbuzní poškozených neměli tušení. Matka poškozeného AAAAA uvedla, že její syn měl změnit chování po svém návratu z Chorvatska. Ze znaleckého posudku MUDr. Gayové ovšem vyplynulo, že poškozený má zásadní psychické problémy, které již trvají několik let. Stejně tak u poškozeného BBBBB měla nastat změna chování v období, kdy se svěřil s proběhlými událostmi. Soudy se zabývaly pouze tím, že jeho změna chování měla pramenit pouze z údajného jednání obviněného, ale nikdo už se nezabýval tím, že ke změně došlo v období, kdy poškozenému BBBBB zemřela matka. V dané věci tudíž nelze jednoznačně vymezit, jaké trauma utrpěl ze ztráty své matky a jaké z údajného jednání obviněného. Dalším rozporem je, že poškozený BBBBB měl být zneužíván již předtím, než spolu jeli na dovolenou, avšak ani to mu nebránilo, aby s obviněným do Chorvatska odjel. Navíc s sebou vzal i kamaráda AAAAA, aniž by mu řekl cokoli o tom, že ho obviněný obtěžuje, přičemž si musel být vědom, že se to AAAAA může stát také. Za zásadní rozpor také považuje tvrzení svědků, příbuzných poškozeného BBBBB, že jsou na tom majetkově dobře, přitom žádným způsobem nepodporovali nezletilého bratra ani svou matku, kteří tak byli odkázáni na péči obviněného. Příbuzní ve své výpovědi uvedli, jak se poškozený BBBBB zlepšil ve škole, v oblékání. Toto tvrzení je v rozporu s tím, co řekl soud prvního stupně, že se obviněný o poškozeného staral natolik, že měl zneužít jeho postavení a odevzdanosti. Zcela zjevným rozporem je dále skutečnost, že poškozenému AAAAA měla být podána pilulka, která ho měla dostat do stavu kompletní paralýzy. Tato paralýza se jeví jako nepravděpodobná. Z důvodu rozporu tvrzení bylo navrhnuto vypracování znaleckého posudku z oboru toxikologie, avšak tento návrh byl ze strany soudu zamítnut a dále se soud prvního stupně tímto rozporem nijak nezabýval. Další rozpory shledává v tom, kdo se kdy komu s čím svěřil. Je přitom velice nepravděpodobné, že by si svědci nepamatovali tak zásadní okamžik, kdy jim mělo být sděleno, že jejich osoba blízká měla být zneužívána. K výpovědi svědků pak obviněný uvádí, že odvolací soud sice uvedl, že je přirozené, že si přesně nepamatují konkrétní události, nicméně upozorňuje na to, že na základě těchto rozporuplných výpovědí poškozených byl odsouzen k trestu odnětí svobody, ačkoli se verze obviněného a svědků zásadním způsobem liší.
Další rozpory spatřuje obviněný v přístupu znalců. Předmětné znalecké posudky byly totiž postaveny na jednoznačné vině obviněného, který se nedoznal a naopak tvrdil, že se ničeho nedopustil. Znalci ovšem zcela odmítli odpovědět na otázky, zda by jejich znalecké posudky platily i v případě, pokud by byl obviněný obžaloby zproštěn, či v případě, že by příčinou potíží poškozených bylo něco jiného než chování obviněného. Uvádí, že znalkyně MUDr. Gayová k dotazu, zda zjištěné poruchy osobnosti u poškozených jsou v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, nebo mohly být způsobeny i jinak, znalkyně uvedla, že to je pro ni spekulace. Nadto obviněný namítá, že znalkyně MUDr. Gayová uvedla, že poškozený AAAAA nemá mít sklony ke lhavosti. V různých vědeckých studiích však bylo opakovaně prokázáno, že u dětí trpících ADHD (pošk. AAAAA dle znalkyně touto poruchou trpí) je jedním z projevů právě zvýšená lhavost. Tímto se však znalkyně nezabývala. Obviněný zpochybňuje i závěry znaleckého posudku z oboru sexuologie a dodává, že nesouhlasí s jeho závěry zejména z důvodu postupu jeho zpracování, o jehož správnosti lze důvodně pochybovat. Poukazuje na nedostatky v metodice posuzování stavu obviněného, když znalec nezkoumal jeho běžný životní a pracovní režim. Z těchto důvodů také navrhl provedení revizního posudku, přičemž tento návrh byl ze strany soudu prvního stupně zamítnut s odůvodněním, že znalecký posudek netrpí žádnou formální vadou. Obviněný je přesvědčen, že ze strany soudu prvního stupně byla zcela zásadně porušena zásada presumpce neviny, kdy soud bez dalšího přijal závěry znaleckých posudků a dovodil z nich vinu obviněného, ačkoliv tato nebyla řádně prokázána.
Obviněný dále namítl nepřiměřenost uloženého trestu, a to nejen z důvodu, že popírá, že by se události kladené mu za vinu skutečně staly, ale také z důvodu, že i v případě uznání viny je takový trest zcela nepřiměřený, neboť obviněný nebyl za obdobnou činnost dosud trestán a důkazní situace je v dané věci zcela zjevně nedostatečná. Postup soudů obou stupňů považuje za tendenční vůči jeho osobě a v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Je přesvědčen, že soudy při hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., v důsledku čehož jsou závěry nepřesvědčivé a nedostatečné. S ohledem na výše uvedené konstatuje, že skutek zjištěný obecnými soudy nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Napadená rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelná a nezákonná, když mezi skutkovými závěry a právními závěry v rozhodnutích obou stupňů existují extrémní rozpory, neboť rozhodná skutková zjištění, na základě kterých jsou učiněny právní závěry, nemají podklad v provedených důkazech.
Z uvedených důvodů proto obviněný Š. L. navrhl, aby Nejvyšší zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 10 To 57/2020 i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 3 T 3/2020 a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí,
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Je třeba zdůraznit, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Je také třeba dodat, že ve skutečnosti však uplatnil námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Státní zástupkyně naopak konstatuje, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Státní zástupkyně dále připomíná, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Státní zástupkyně uzavírá, že výhrady uplatněné dovolatelem není možno mít za důvodné a má tedy za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný Š. L. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi poškozených BBBBB a AAAAA, výpovědi příbuzných BBBBB, znaleckých posudků MUDr. Gayové, znaleckého posudku PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DSc.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (např. popírá skutečnost, že šlo o několikaleté zneužívání poškozených), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněný zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru sexuologie. Z těchto důvodů navrhl provedení revizního posudku, přičemž tento návrh byl ze strany soudu prvního stupně zamítnut. Stejně tak byl zamítnut návrh obviněného na doplnění dokazování výslechem poškozených, i návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru toxikologie, který měl určit lék, který způsobil poškozenému AAAAA stav kompletní paralýzy. K těmto námitkám Nejvyšší soud pouze ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy se v odůvodnění svých rozsudků zabývají právě otázkou, proč neshledaly návrhy na doplnění dokazování důvodnými. Co se týče osobního výslechu poškozených, lze odkázat na bod 6 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze. Podmínky ustanovení §102 odst. 2 tr. ř. byly zcela naplněny, výpovědi nezletilých byly poté v hlavním líčení přečteny, a tím i zákonně provedeny. Vadu v dokazování nelze shledat ani v absenci znaleckého posudku z oboru toxikologie, jak uvádí i Vrchní soudu v Praze v bodě 27 odůvodnění svého rozsudku a Městský soud v Praze v bodě 31. Posledně k provedení revizního posudku na osobu obviněného lze uvést, že ze strany znalce PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DSc. a jeho posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, sexuologie a odvětví psychiatrie neshledaly soudy žádného pochybení. Samotný nesoulad obviněného se závěrem znaleckého posudku není důvodem pro vypracování revizního znaleckého posudku. Nadto jsou závěry znaleckého posudky jen jedním z důkazů, které soudy hodnotily.
K námitce obviněného, že provedené důkazy zejména v podobě výslechu svědků byly ze strany obecných soudů činěny zjevně zaujatě a neobjektivně, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud nad rámec dovolacího důvodu uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému. Pro úplnost zbývá dodat, že ani tvrzení, že nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, nelze považovat za relevantní výhradu, neboť tato námitka směřuje do oblasti skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v §2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 11 Tdo 812/2017).
Obviněný dále namítl přílišnou přísnost uloženého trestu, a to nejen z důvodu, že popírá, že by se události kladené mu za vinu skutečně staly, ale také z důvodu, že i v případě uznání viny je takový trest zcela nepřiměřený, neboť nebyl za obdobnou činnost dosud trestán a důkazní situace je v dané věci zcela zjevně nedostatečná. Ve vztahu k námitce ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dodává, že uložený trest lze podle zákona za trestný čin znásilnění podle §185 odst. 1, alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložit a byl vyměřen při spodní hranici zákonné trestní sazby.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Svá skutková zjištění opřel zejména o výpovědi poškozených AAAAA a BBBBB, kteří podrobně a věrohodně popsali, jak je obviněný sexuálně zneužíval. Výpověď poškozených je navíc podporována i výpovědí svědků, J. P., svědkyně Y. M., svědkyně L. V., svědka J. P., svědkyně M. H., svědkyně D. H. a dále tyto svědecké výpovědi zcela korespondují se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, sexuologie a odvětví psychiatrie, ze kterého bylo u obviněného vyšetřením zjištěno, že trpí poruchou sexuální preference, a to parafilie, tedy sexuální deviace erotického zaměření na dospívající chlapce. Tato porucha byla prokázána i vyšetřením PPG – falometrickým vyšetřením. Tato porucha se u obviněného projevovala i v době, kdy mělo dojít ke spáchání vyšetřované trestné činnosti. Polemika obviněného s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Š. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu