ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.30.2021.3
sp. zn. 4 Tz 30/2021- 172
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S., nar. XY, bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. 7 T 40/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. 7 T 40/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. S.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. 7 T 40/2020, byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 19. 3. 2020 v 16.10 hod. v XY, ul. XY, v prodejně Tesco, odcizil z regálu s elektrickým nářadím 1 ks aku vrtačky POWC 1051 v hodnotě 519 Kč, uschoval si ji pod oblečení, a poté prošel přes pokladnu, aniž by zboží zaplatil, a to ke škodě poškozené společnosti Tesco Stores ČR a. s., IČ: 45308314,
a dne 23. 5. 2017 vykonal trest odnětí svobody přeměněný z trestu obecně prospěšných prací pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 1. 2015, č. j. 7 T 4/2015-29,
a čin spáchal v době vyhlášení nouzového stavu, kdy nouzový stav byl na území České republiky v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, způsobujícím život ohrožující onemocnění CoVID-19, vyhlášen usnesením Vlády ČR č. 69 ze dne 12. 3. 2020.“
Za uvedené jednání byl obviněný J. S. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Tesco Stores ČR a. s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Po vyhlášení rozhodnutí se obviněný J. S. i státní zástupkyně výslovně vzdali práva odvolání (obviněný tak učinil i za osoby blízké uvedené v §247 tr. ř.) a netrvali na písemném vyhotovení odůvodnění rozhodnutí, proto byla vyhotovena zjednodušená verze rozsudku bez odůvodnění výroku o vině a trestu (§314d odst. 3 tr. ř.).
Proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. 7 T 40/2020, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti shrnula dosavadní řízení a dále uvedla, že podle rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnější m treste m odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila- li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události.
V předmětné věci se sice ob vině ný dopusti l trestné činnosti dne 19. 3. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV -2 a z působujícího onemocnění COVID -19 v pandemickém rozsahu , nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestného činu – odcizení akumulátorové vrtačky z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila ; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Ze shora uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a trest tak měl být obviněnému ukládán podle trestní sazby v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců trest em excesivním, který svou výměrou sice nepřekračuje zákonnou trestní sazbu stanovenou pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, je však nesprávně vyměřen v horní polovin ě hranice zákonné trestní sazby, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže dle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. 7 T 40/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, aby dále zrušil obsahově navazující rozhodnutí a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., příp. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za
takový čin v posledních třech letech odso uzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude
pachatel potrestán, spáchá- li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za
živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek
nebo majetek.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zaobíral v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud doplnil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Vezmeme-li v úvahu naznačené výklady v trestní věci obviněného J. S., je zřejmé, že se útoku (dne 19. 3. 2020) dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, přestože v posuzovaném případě nikoli zvlášť intenzivního, přesto natolik významného, že vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 zákona o bezpečnosti ČR nouzový stav na území České republiky a poté nadále přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že mezi zmíněným útokem posouzeným jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše shrnutých požadavků. Jak vyplývá z učiněných zjištění, obviněný se dopustil jednání proti cizímu majetku, a to v prodejně Tesco v XY (kde odcizil nářadí). Je tudíž zřejmé, že obviněný nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila, také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný v podstatě jednoduchým, běžným a jiným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem učinil jednání, kterým se zmocnil cizí věci tím, že si ji přisvojil. Jednalo se současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nelze přisvědčit soudu prvního stupně, pokud jednání obviněného posoudil jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. 7 T 40/2020 , byl porušen zákon v ustanovení v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. S., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu