ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1229.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 1229/2021-253
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. D. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 10 To 189/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 23/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 14 T 23/2021, byl obviněný V. D. uznán vinným přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku, za to byl podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Poškozeného M. J. soud odkázal podle §229 odst. 1 tr. řádu s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného přečinu se obviněný dopustil skutkem podrobně popsaným v tzv. skutkové větě výroku rozsudku, který je procesním stranám dostatečně znám.
2. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 10 To 189/2021, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
3. Usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
4. Obviněný zopakoval svoji dosavadní obhajobu zakládající se na tvrzení, podle kterého se o vzniku dopravní nehody dozvěděl až dodatečně, několik hodin poté, co se měla stát a při které měl poškozený řidič osobního automobilu utrpět poranění krční páteře. Svoji nevědomost přitom omlouvá tím, že se mu již několikrát v minulosti při řízení nákladního automobilu stalo, že se prázdné vozidlo zachvělo v důsledku náhlého poryvu větru, a to zejména při předjíždění kamionů. Nebylo přitom výjimkou, že v takovém případě se kola vozidla ocitla až na travnatém či betonovém středovém pásu vozovky. Obviněný při předjíždění kamionu, který jel v pravém jízdním pruhu dálnice, sledoval v pravém zpětném zrcátku situaci tak, aby případně zamezil kontaktu s tímto vozidlem. Vůbec nepředpokládal, že by mělo dojít z levé strany ke střetu s osobním motorovým vozidlem, neboť měl za to, že je vozidlo poškozeného dostatečně daleko, aby obviněný mohl kamion bezpečně předjet. Ve vztahu k údajné intenzitě nárazu při střetu s osobním automobilem poškozeného obviněný uvedl, že na jím užívané dodávce se nenacházely žádné stopy po kontaktu s jiným vozidlem. Na karoserii byla jen šmouha, kterou bylo možné odstranit pouhým rozleštěním. Obviněný dále namítl, že ani z provedeného dokazování jednoznačně nevyplývá existence subjektivní stránky a úmysl mu tak nebyl prokázán. Současně vytkl, že ačkoli navrhoval zpracování revizního znaleckého posudku, jeho požadavku soudy nevyhověly. Nakonec obviněný na svoji obhajobu tvrdil, že pokud by o dopravní nehodě věděl, poškozenému by se určitě snažil pomoci a z místa nehody by neujel.
5. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout. Současně souhlasil s projednáním věci v dovolacím řízení v jeho nepřítomnosti.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
6. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na to, že dovolací argumentaci obviněného nelze podřadit nejen pod uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1, 2 tr. řádu. Obviněný se totiž ve své podstatě domáhá prověření správnosti a úplnosti provedeného dokazování a změny v hodnocení důkazů podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu ve svůj prospěch, čímž fakticky prosazuje vlastní verzi skutkového děje. Státní zástupce v posuzované trestní věci neshledal ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů. Ve vtahu k hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním svědčícím o vině obviněného, státní zástupce odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, z nichž vyplývá, že trestní odpovědnost obviněného včetně jeho vědomosti o účasti na dopravní nehodě byla prokázána bez důvodných pochybností. Dotčená rozhodnutí soudů nižších stupňů nejen, že netrpí extrémními vnitřními rozpory, jež by výjimečně odůvodnily zásah Nejvyššího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění, ale nepředstavují ani porušení principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo . Soudy též reagovaly a vypořádaly se i s předmětným důkazním návrhem obviněného, nemůže se tak jednat ani o tzv. opomenutý důkaz.
7. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti vznesených námitek ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu.
9. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze podat dovolání proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1, 2 tr. řádu, pokud spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkané vady rozhodnutí, resp. řízení jemu předcházejícího musí spočívat v nesprávné aplikaci ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona, případně hmotněprávního ustanovení norem jiných právních odvětví, s nimiž trestní zákon spojuje trestní odpovědnost za konkrétní trestný čin. Vždy je však nutné posuzovat použití hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení není možné se domáhat změny skutkových zjištění podle představ dovolatele a teprve na jiném skutku demonstrovat vadné použití hmotného práva. K naplnění tohoto dovolacího důvodu dojde zásadně v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat také v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se však není možné domáhat změny hodnocení důkazů soudy prvního či druhého stupně, stejně jako namítat nedostatečný rozsah dokazování či poukazovat na vadný postup soudů při provádění důkazů. V těchto případech jde totiž o použití procesních norem, nikoli ustanovení upravené hmotným právem. Tento dovolací důvod může být naplněn jen právní vadou, která má podklad v normě upravující hmotné právo.
10. V posuzované trestní věci navíc měl být správně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť obviněný se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Toto pochybení však samo o sobě nemělo vliv na možné přezkoumání napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud však shledal, že obviněným předložené námitky neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, jak bude blíže vysvětleno níže, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
b) K dovolací argumentaci obviněného
11. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že soudům nižších stupňů nevytýká žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva, neoznačil ani který ze zákonných znaků přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nebyl naplněn. Jeho námitky tak směřují výlučně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, případně proti způsobu hodnocení provedených důkazů, resp. proti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Ve svých námitkách obviněný sice zpochybnil naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty uvedeného přečinu, avšak tuto svou výhradu založil výlučně na tvrzení o nesprávném způsobu vyhodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, v důsledku čehož soudům vytkl nesprávný skutkový závěr, který se stal podkladem odsuzujícího výroku o vině. Obviněný přitom vycházel z odlišné verze skutkového stavu, již dovodil z vlastní interpretace provedených důkazů a jejich hodnocení. Ani námitka obviněného o opomenutém důkazu v podobě nového znaleckého posudku k možnosti obviněného zaregistrovat jedoucí vozidlo poškozeného, se nijak netýká právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku ani jiného hmotněprávního posouzení, neboť její podstatou je odlišný způsob vyhodnocení důkazů. Obviněný tak zpochybňoval pouze výsledky dokazování a existenci uplatněného dovolacího důvodu shledával v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Jak okresní soud, tak i krajský soud se přitom hodnocením všech opatřených a provedených důkazů podrobně zabývaly, vypořádaly se přesvědčivě s obhajobou obviněného a pečlivě vysvětlily, proč ji shledaly za vyvrácenou (srov. strany 5 a 6 rozsudku okresního soudu a strany 2 a 3 usnesení krajského soudu). Stejně tak soud druhého stupně řádně zdůvodnil, proč nepovažoval za nutné doplnit dokazování podle návrhu obviněného o nový znalecký posudek, neboť považoval stávající stav dokazování za dostačující k rozhodnutí o podané obžalobě (srov. bod 6. napadeného usnesení). Ani Nejvyšší soud neshledal důvod provádět nové dokazování ohledně průběhu skutkového děje odborným posudkem jenom proto, že názory znalce Ing. Tomáše Rozlivky se obviněnému nezdály vyhovující pro jeho obhajobu.
12. Ve shodě s vyjádřením státního zástupce také Nejvyšší soud hodnotí dovolací výhrady obviněného za pokračování dosavadní obrany ve snaze zbavit se trestní odpovědnosti. Činí tak bez ohledu na zřetelné úvahy zejména soudu prvního stupně, který se komplexně vypořádal s důkazní situací v posuzované věci a učinil tak i ve vztahu k přednesené obhajobě obviněného. Také Krajský soud v Praze reagoval, byť stručně, na veškeré odvolací námitky, naopak obviněný setrval i v dovolání na stejném způsobu obhajoby, aniž by zohlednil či přizpůsobil vlastní úvahy argumentaci soudů obou stupňů. Obviněnému je v této souvislosti nutné připomenout, že dovolání proti odůvodnění napadeného rozhodnutí není přípustné, jak vyplývá z ustanovení §265a odst. 4 tr. řádu.
13. Zcela nad rámec dovolacího přezkumu proto musí Nejvyšší soud přisvědčit správnosti závěrů soudů obou stupňů, pokud konstatovaly, že obviněný spáchal přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. K otázce zavinění a jeho formě lze pouze připomenout správné a logické úvahy soudů navazující na výsledky provedeného dokazování, o něž opřely své zjištění jak o průběhu nehodového děje, tak o následném ujetí obviněného od jím způsobené nehody a neposkytnutí či nepřivolání pomoci poškozenému (srov. bod 7. rozsudku soudu prvního stupně a body 6. a 7. usnesení soudu druhého stupně). Vzhledem k záznamu pořízenému z kamery umístěné na čelním skle vozidla poškozeného, k výpovědi poškozeného M. N., ke znaleckému posudku z oboru dopravy vypracovaného Ing. Tomášem Rozlivkou, k fotodokumentaci z místa nehody i místa a způsobu poškození obou motorových vozidel poměrně zřetelně vyplývají okolnosti, které předcházely samotnému střetu obou vozidel včetně způsobu jízdy obou řidičů, stejně jako místo nehody a z listinných důkazů pak soudy mohly hodnotit následek na zdraví poškozeného, také jednání obviněného, který po střetu nezastavil a pokračoval v jízdě. Nelze vůbec pochybovat o tom, že obviněný musel si být vědom nárazu do vozidla poškozeného a možných následků nejen na majetku, ale též na zdraví poškozeného. Přesto neučinil nic, co by svědčilo o tom, že nebyl s porušením zájmů chráněných trestním zákonem srozuměn.
14. Zcela správně okresní soud konstatoval, že obviněný poté, co vytlačil osobní vozidlo poškozeného při přejíždění z pravého do levého jízdního pruhu mimo vozovku do středových lanových svodidel oddělujících protisměrné jízdní pruhy na dálnici a způsobil tím nehodu s následkem ublížení na zdraví poškozeného, pokračoval v jízdě, aniž by poškozenému poskytl potřebnou pomoc. Obviněného je nutno úvodem upozornit na to, že předmětem tohoto trestního řízení není samotné způsobení dopravní nehody, neboť ta byla posouzena ve správním řízení jako přestupek (srov. bod. 7. rozsudku okresního soudu). Takové řešení věci bylo pro obviněného navíc výrazně příznivější, jak přiléhavě konstatoval v bodě 7. napadeného usnesení soud druhého stupně. Pokud totiž pachatel zavinil dopravní nehodu, při které došlo z nedbalosti k ublížení na zdraví jako v posuzovaném případě, poté z místa dopravní nehody ujel, mohl by být trestně odpovědný za přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, pokud tak učinil při porušení důležité povinnosti, což by se v daném případě nabízelo, a v reálném souběhu s tím také za přečin podle §151 tr. zákoníku. V projednávané věci je tak trestní odpovědnost obviněného vyvozena výhradně za neposkytnutí pomoci poškozenému, proto pokud obviněný směřoval některé z konkrétních dovolacích argumentů k (ne)způsobení dopravní nehody, jsou jeho námitky zcela liché a netýkají se projednávané obžaloby.
15. Stejně jako v předchozích fázích trestního řízení také v dovolacím řízení obviněný prosazuje tvrzení, podle kterého o nárazu do osobního automobilu poškozeného nevěděl, neboť měl za to, že k vychýlení zadní části jeho dodávkového automobilu ze směru jízdy došlo v důsledku náhlého poryvu větru při předjíždění kamionu. Vzhledem k tomu, že na tentýž argument reagovaly již soudy obou stupňů (srov. bod 7. rozsudku a bod 6. usnesení), které zejména s oporou o znalecký posudek Ing. Tomáše Rozlivky a o videozáznam z kamery vozidla poškozeného, vyloučily pravdivost tohoto tvrzení, lze snad obviněnému jen znovu zopakovat nepochybné zjištění soudů, podle něhož v době předcházející střetu obou vozidel není na kamerovém záznamu vidět náhlá změna pohybu dodávky, ta je naopak zjevná až po kolizi. K vychýlení zadní části vozidla řízeného obviněným navíc došlo na opačnou stranu, než na kterou by se vozidlo vychýlilo v důsledku silného poryvu větru, přičemž s ohledem na zkušenosti obviněného pracujícího nejméně 10 let jako profesionální řidič, je vyloučeno, aby nastalou nestabilitu dodávky mohl přičítat vlivu větru. Prosazovanému tvrzení obviněného současně neodpovídá ani míra a způsob deformace karoserie dodávky v okolí levého zadního kola, která nastala při střetu s pravou přední částí vozidla poškozeného, což muselo být doprovázeno i hlasitějším zvukem, který musel obviněný při plném soustředění zaregistrovat. Rozhodně nelze uvěřit obviněnému, že poškození jím řízeného vozidla bylo opravitelné pouhým „rozleštěním“, neboť z pořízené fotodokumentace (srov. č. l. 41 trestního spisu) jasně vyplývá promáčknutí zadního nárazníku na obou stranách levého zadního kola. Všechny tyto skutečnosti naopak svědčí o riskantním a agresivním chování obviněného na dálnici vykazující dobrý technický stav bez ohledu na denní dobu tedy sníženou viditelnost a roční období, což potvrzuje i výpověď svědka M. N.
16. Pokud se tedy obviněný poté, co měl účast na dopravní nehodě, vůbec nezajímal o zdravotní stav řidiče poškozeného nehodou, na místě ani v bezprostřední blízkosti nezastavil a nevyvinul žádnou aktivitu proto, aby zmírnil následky dopravní nehody a přivolal či sám poskytl zraněnému řidiči pomoc, nade vši pochybnost naplnil svým jednáním všechny zákonné znaky přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku (srov. též rozhodnutí č. 9/2021 Sb. rozh. tr.), jak správně konstatovaly soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích. Nejvyšší soud považuje závěrem za vhodné obviněného ještě upozornit na to, že každý účastník provozu na pozemních komunikacích je povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, dále je mimo jiné povinen přizpůsobit své chování dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu a svým schopnostem [srov. §4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů]. Při jízdě mimo obec na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy se jezdí v pravém pruhu, přičemž přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí (srov. §12 odst. 1 a odst. 5 citovaného zákona). Bylo tudíž zcela na obviněném, který hodlal přejet jím řízeným vozidlem z pravého do levého pruhu v souběžném směru jízdy, aby sledoval veškeré dění provozu okolo sebe tak, aby mohl bezpečně provést zamýšlenou změnu jízdního pruhu a současně nejen neohrozil, ale dokonce neomezil vozidlo řízené poškozeným. Rozhodně tedy nelze přijmout obhajobu obviněného o tom, že v pravém bočním zrcátku sledoval toliko svou vzdálenost od kamionu v pravém pruhu, tím spíš, pokud je řidičem z povolání a při standardní šíře dálničního pruhu 3,75m, by měl mít znalost o povaze dálnice (nešlo o silnici II. či III. třídy), která poskytuje dostatečný prostor souběžně jedoucím nákladním vozidlům. Paradoxně uvedeným tvrzením obviněný doznal, že nevěnoval žádnou, nebo zcela nedostatečnou pozornost situaci v levém jízdním pruhu, do něhož započal přejíždět, aniž by se ujistil o tom, že nedojde k omezení či ohrožení dalšího účastníka provozu pohybujícího se právě v této části vozovky.
IV. Závěrečné shrnutí
17. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud na podkladě trestního spisu shledal, že obviněný V. D. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, proto rozhodl tak, že podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl toto dovolání, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu