ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.850.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 850/2021-483
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný B. W., nar. XY, XY, Spolková republika Německo, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 8 To 227/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 95/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný B. W. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 44 T 95/2019, uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 2, odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §228 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 100 000 Kč, a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání 5 let a dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci, a to věcí konkretizovaných ve výroku o tomto trestu. Týmž rozsudkem byl odsouzen i spoluobviněný N. S.
3. Podstata spáchaného přečinu spočívala v tom, že oba obvinění za konkrétních časových a místních okolností společně úmyslně poškodili jeden z pilířů Karlova mostu v Praze 1, který požívá ochranu podle zákona o státní památkové péči, a to tím, že na zmíněný pilíř nastříkali barvou ve spreji nápis o rozměrech 5x2,5 m, a tím způsobili škodu ve výši 40 000 Kč.
4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 8 To 227/2020, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl, neboť ho neshledal důvodným.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný B. W. podal prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu.
6. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, podle obviněného bylo porušeno ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání odvolacího soudu, a to z důvodu, že veřejné zasedání proběhlo dne 9. 12. 2020 formou videokonference, a nikoli s jeho osobní fyzickou účastí. Dále obviněný vytkl, že tlumočník nebyl schopen vše řádně překládat, navíc byl v jednací síni hluk, což snižovalo kvalitu videokonference.
7. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný vyslovil svůj nesouhlas se způsobem provádění a hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Jde především o nepřihlédnutí k jeho námitkám týkajícím se věrohodnosti svědeckých výpovědí a jejich vzájemných rozporů, a dále obviněný vytkl neexistenci fyzických důkazů na místě činu, jako jsou např. jeho otisky prstů.
8. Obviněný také shledal závažné porušení svých práv garantovaných Ústavou České republiky, česko-německými justičními bilaterálními dohodami a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, protože během jeho zadržení mu bylo zabráněno, aby o tom informoval velvyslanectví Spolkové republiky Německo, a zároveň mu nebylo umožněno kontaktovat advokáta. Obviněný vytkl i špatné podmínky v cele, kde byl zadržen, a přehnanou medializaci jeho případu, neboť byl prezentován jako těžký zločinec.
9. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby jej zcela zprostil obžaloby. Navíc obviněný požádal o náhradu nákladů řízení.
III. Vyjádření k dovolání
10. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k podanému dovolání obviněného B. W. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru, ačkoliv námitky obviněného obsahově odpovídají uplatněnému odvolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, jsou neopodstatněné.
11. Odvolací soud vyvinul maximální snahu o naplnění procesních práv obviněného a umožnil mu řádnou účast u veřejného zasedání prostřednictvím videokonference, navíc je třeba přihlédnout k tomu, že při veřejném zasedání odvolacího soudu v podstatě neprobíhalo žádné dokazování k věci samé, vyjma obligatorní aktualizace údajů o obviněném (opis z evidence Rejstříků trestů, opis z databáze CESO). Osobní účast obviněného podle názoru státního zástupce tedy nebyla nutná a jeho přítomnost prostřednictvím videokonferenčního zařízení byla zcela dostačující a odpovídající zákonu. Navíc ani z protokolu o veřejném zasedání nevyplývá, že by proti tomuto způsobu vedení veřejného zasedání bylo v jeho průběhu cokoliv namítáno.
12. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce uvedl, že námitky obviněného neodpovídají obsahu tohoto ustanovení, neboť na jeho základě není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadané rozhodnutí založeno. Tento dovolací důvod má směřovat k přezkoumání, zda byl skutek správně posouzen a právně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nikoli k polemizování o způsobu hodnocení důkazů, nebo o postupu při jejich provádění. Podle státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, a také se vypořádaly s námitkami obviněného vůči provedeným důkazům.
13. Pokud jde o námitky obviněného v tom směru, že jeho případ byl veden a medializován s určitým prvkem národnostní diskriminace či za podobným účelem, státní zástupce je považuje za nekorektní a nepodložené.
14. Proto závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněného
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům .
16. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný B. W. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu, tedy že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu
17. Nejvyšší soud zde připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je naplněn tehdy, byla-li porušena ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jde o případy, kdy se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ačkoli měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém základním právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
18. Obviněný ve svém dovolání sice namítá takové porušení, avšak postup odvolacího soudu byl v souladu s právní úpravou, protože podle §52a a §53 odst. 1 tr. řádu má soud za určitých situací možnost při provádění úkonů trestního řízení využít videokonferenční zařízení.
19. V případě obviněného byla důvodem zajištění jeho přítomnosti u veřejného zasedání odvolacího soudu prostřednictvím videokonferenčního zařízení trvající pandemie onemocnění COVID-19, protože byla značně omezená možnost cestovat mezi jednotlivými státy, přičemž nebylo zřejmé, zda a kdy bude možné uskutečnit veřejné zasedání za osobní účasti obviněného s ohledem na bezpečnostní opatření, která byla zavedena za účelem ochrany zdraví obyvatel. Přitom obviněný nijak nenamítal provedení veřejného zasedání odvolacího soudu formou videokonference, která plně nahradila osobní fyzickou účast obviněného, navíc v průběhu tohoto veřejného zasedání nebyly prováděny žádné relevantní důkazy ve věci a obviněný měl možnost se před odvolacím soudem aktivně vyjadřovat ke všem projednávaným skutečnostem. Proto podle názoru Nejvyššího soudu postupoval odvolací soud při využití videokonferenčního zařízení správně a zcela v souladu se zákonnými ustanoveními.
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
20. K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
21. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu či prověřovat zákonnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Východiskem pro případné naplnění citovaného dovolacího důvodu jsou zásadně jen skutková zjištění opatřená v pravomocně ukončeném řízení a vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další soudy zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem trestního práva hmotného, ale i jiných hmotně právních odvětví.
22. Obviněný B. W. však svými námitkami vztahujícími se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nevytkl soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Ve svých námitkách obviněný vyjádřil nesouhlas týkající se průběhu dokazování, zejména tedy s hodnocením některých svědeckých výpovědí a se skutkovými zjištěními, která byla ve věci učiněna. Tím obviněný zpochybnil výsledky dokazování a shledal existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Námitky uvedeného charakteru se však nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, za nějž byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotně právního posouzení. Obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Soudy nižších stupňů se přitom podrobně zabývaly hodnocením všech důkazů a těmi skutečnostmi, z nichž dovodily spáchání posuzovaného skutku, takže Nejvyšší soud odkazuje na jejich závěry.
23. Po pečlivém provedení a zhodnocení všech dostupných důkazů soud prvního stupně při respektování zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. řádu) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu) a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu) dospěl ke skutkovému stavu, jehož správnost nemůže Nejvyšší soud bez dalšího zpochybňovat. Právní úprava způsobu rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání předpokládá, že v tomto řízení se nebude provádět dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to ve značně omezeném rozsahu, přičemž bude zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání (viz §265r odst. 7 tr. řádu). Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud není oprávněn pouze na podkladě spisu a bez možnosti, aby sám zopakoval provedené důkazy za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení učiněné soudy nižších stupňů. Navíc je nepřípustné, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu dával pokyny soudům nižšího stupně, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají dospět po takovém hodnocení důkazů. To ostatně není oprávněn činit ani odvolací soud, jak již bylo v minulosti opakovaně judikováno (např. v rozhodnutích pod č. 36/1968, č. 53/1992-I. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.), tím spíše to nepřísluší Nejvyššímu soudu, který rozhoduje o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, jehož podstatou je náprava zákonem vymezených vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé. Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tyto námitky obviněného nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Totéž platí o tvrzení obviněného, že po jeho zadržení mu bylo zabráněno informovat velvyslanectví Spolkové republiky Německo a kontaktovat advokáta, že měl špatné podmínky v cele a že jeho případ byl přehnaně medializován a obviněný byl označen za těžkého zločince.
V. Závěrečné shrnutí
24. Na základě všech výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný B. W. podal proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání, které ačkoliv částečně vycházelo z námitek, jež odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, není opodstatněné. Ostatní námitky obviněného pak neodpovídají uplatněným, ani žádným jiným důvodům dovolání. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
25. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 9. 2021
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu