ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.752.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 752/2021-917
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 10 To 88/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 9/2019, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují
- rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 10 To 88/2020, ohledně obviněného M. V. a s přiměřeným užitím §261 tr. ř. také ohledně obviněného M. S.,
- všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265l odst. 3 tr. ř. se mu nařizuje, aby ji projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 10 T 9/2019, byl obviněný M. V. uznán vinným společně se spoluobviněným M. S. zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Za to byl obviněný M. V. odsouzen podle §175 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle §84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5-ti let za současného vyslovení dohledu v rozsahu stanoveném trestním zákonem.
3. Spoluobviněný M. S. byl podle týchž zákonných ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5-ti let za současného vyslovení dohledu v rozsahu stanoveném trestním zákonem.
4. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. T. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný M. V., spoluobviněný M. S. i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 10 To 88/2020. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl ke všem odvoláním napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že oba obvinění byli uznáni vinnými zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb. ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
6. Tohoto zločinu se podle skutkových zjištění vyjádřených v předmětném rozhodnutí dopustili tím, že „dne 6. 12. 2017 kolem 19.30 hodin, v XY, v prostoru restaurace XY, kam vylákali na schůzku poškozeného M. T., nar. XY, se po předchozí vzájemné domluvě společně pokusili pod pohrůžkou násilí přimět poškozeného k převedení 30 Bitcoinů (v hodnotě 7 810 200 Kč), na účet M. V., a to tím způsobem, že do restaurace XY přišli v doprovodu L. S., nar. XY a M. B., nar. XY, jejichž přítomnost využili k zastrašení poškozeného, M. S. si přisedl k poškozenému tak, aby mu znesnadnili případný odchod, následně M. V. předložil poškozenému Dohodu o narovnání, jejímž podpisem by se poškozený zavázal k uhrazení částky 30 Bitcoinů ve prospěch M. V., a spolu s M. S. požadovali její podepsání a následné převedení Bitcoinů, když to poškozený odmítl, M. S. mu sdělil, že mu M. V. dluží 30 Bitcoinů a tím pádem mu je dluží on, a že neodejde, dokud je nedostane, a pokud to nepůjde po dobrém, tak jej naloží do auta a zajedou někam, kde to z něj vymlátí, přičemž v úmyslu zdůraznit svou hrozbu poškozeného M. T. uchopil za ruku a simuloval jeho tažení do vozidla, a poté, co poškozený chtěl na místo přivolat policii, přidržel mu ruku s telefonem, aby nemohl telefonovat, v reakci na to poškozený vstal a po obsluze restaurace požadoval přivolání policistů, kterým vše následně sám oznámil, ihned poté M. V. a M. S. včetně svého doprovodu restauraci opustili, přičemž při odchodu M. S. poškozenému M. T. sdělil, že si na něj venku počkají, kdy uvedené jednání M. V. a M. S. u poškozeného M. T. vyvolalo důvodnou obavu o život a zdraví, což bylo ještě umocněno přítomností L. S. a M. B. na místě.“
7. Obviněný M. V. byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle §84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5-ti let, za současného vyslovení dohledu v rozsahu stanoveném trestním zákonem.
8. Spoluobviněný M. S. byl podle stejných zákonných ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu v rozsahu stanoveném trestním zákonem.
9. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. T. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný (dále jen „obviněný“ příp. „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř.
11. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku předně namítl, že předseda odvolacího senátu JUDr. Zdeněk Sovák byl podjatý, přičemž tato okolnost mu nebyla při odvolacím řízení známa, a proto ji namítá až nyní. Domnívá se, že předseda senátu JUDr. Zdeněk Sovák měl k předmětné věci určitý poměr, který je nyní u orgánů činných v trestním řízení vyšetřován. U NCOZ je totiž pod sp. zn. NCOZ-3523/TČ-2020-412201-H vedeno trestní stíhání uvedeného předsedy senátu ohledně podezření z manipulace s trestním řízením a spisem na Vrchním soudu v Praze v předmětné věci (sp. zn. 10 To 88/2020). Obviněný má tudíž za to, že jmenovaný předseda odvolacího senátu nemohl v předmětném řízení nestranně rozhodovat.
12. Dále obviněný namítl, že odvolací soud nesprávně aplikoval příslušnou právní úpravu týkající se hodnocení důkazů v rámci soudního řízení, nevypořádal se s odvolacími námitkami, takže jeho rozsudek je nepřezkoumatelný. V důsledku toho bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Z odůvodnění předmětného rozsudku podle něj nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, resp. námitek na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Právní závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními.
13. Obviněný má za to, že soudy obou stupňů dospěly na základě extrémního rozporu s provedenými důkazy k závěru o jeho vině, když nesprávně kvalifikovaly skutková zjištění a nesnažily se objasnit okolnosti v jeho prospěch. Byl uznán vinným ze spáchání daného skutku ve spolupachatelství, avšak z provedeného dokazování podle něj nevyplývá, že by on a M. S. jednali úmyslně a společně. Nemohlo se tak jednat o spolupachatelství, když nebylo prokázáno a z dokazování nevyplývá, že mezi nimi existovala předchozí dohoda o násilí nebo pohrůžce násilí. Nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu. Obviněný neporušil předmět ochrany trestného činu vydírání, neboť „nebylo porušeno svobodné rozhodování člověka“. Objektivní stránka předmětného trestného činu nebyla dána proto, že nebylo prokázáno, že by nutil poškozeného k tomu, aby něco konal. Nebylo ani prokázáno, že by měl vůči němu použít násilí nebo pohrůžku násilí či jiné těžké újmy. Subjektivní stránka pak nebyla naplněna se zřetelem k tomu, že obviněný šel na schůzku s poškozeným si pohovořit o dlužných Bitcoinech a možnosti jejich splacení a uzavření dohody o narovnání. Z provedeného dokazování je rovněž evidentní, že nevěděl, že se schůzky zúčastní dva muži, kteří přišli s obviněným M. S.
14. Soudům obou stupňů obviněný také vytknul nesprávné hodnocení výpovědi poškozeného (tu označil za účelovou) a svědka J. P. a dále to, že se nijak nevypořádaly s tím, že poškozený odepřel orgánům činným v trestním řízení poskytnout podklady k proběhnuvším obchodním transakcím s obviněným. Také nedostatečně posoudily otázku oprávněnosti pohledávky obviněného za poškozeným. S ohledem na oprávněnost pohledávky nemůže být domnělé jednání obviněného kvalifikováno jako pokus o zločin podle §175 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství.
15. Soudy podle jeho tvrzení rovněž nesprávně vyhodnotily škodu, když se odchýlily od jejího pojmového vymezení, kdy v případě škody se jedná o újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi a lze ji napravit majetkovým plněním. Z uvedeného pojmu podle něj nevyplývá, že by se svým jednáním pokusil způsobit škodu velkého rozsahu, resp. značnou škodu, když bylo prokázáno, že požadoval uzavření dohody o narovnání, což samo o sobě neznamená způsobení jakékoliv újmy, která by odpovídala výše zmíněné definici škody. Pokud by došlo k uzavření dohody o narovnání, nejednalo by se o dokonání zločinu vydírání.
16. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 10 To 88/2020, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 10 T 9/2019. Dále učinil alternativní návrh, aby poté Nejvyšší soud buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí ve věci nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a zprostil jej obžaloby.
17. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že uplatněná dovolací argumentace je z valné části doslovným opakováním obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterou se oba soudy vypořádaly. Většina námitek stojí mimo rámec vytýkaných dovolacích důvodů.
18. Následně státní zástupce poznamenal, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolatel nepopsal žádnou konkrétní skutečnost, která by měla svědčit o existenci důvodů pro vyloučení předsedy senátu odvolacího soudu ve smyslu §30 tr. ř., a že se s ohledem na nedostatek relevantních informací k této námitce vyjádřit nedokáže.
19. Pokud jde o námitky obviněného uplatněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak podle státního zástupce se naprostá většina z nich s tímto dovolacím důvodem míjí, neboť jsou postaveny na výhradách proti hodnocení důkazů, potažmo proti skutkovým zjištěním, se kterými dovolatel v naprosté většině nesouhlasí. Státní zástupce přitom neshledal ani obviněným akcentovanou vadu extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Městský soud v Praze provedl bezvadné dokazování, provedené důkazy řádným způsobem vyhodnotil a dospěl k logickým závěrům. Svým povinnostem se nezpronevěřil ani soud odvolací, který podaná odvolání řádně přezkoumal. Státní zástupce uzavřel, že pro přisouzení právní kvalifikace jsou stěžejní ta skutková zjištění, podle kterých dovolatel společně s M. S. po předchozí dohodě a pod pohrůžkou násilí po poškozeném požadovali podpis dohody o narovnání a následný převod 30 Bitcoinů. Oba pachatelé přitom postupovali koordinovaně a ve vzájemné součinnosti. Závěr soudů, že po předchozí dohodě obou pachatelů byla použita výhrůžka násilím, která měla přinutit poškozeného podepsat dohodu o narovnání a převést Bitcoiny, je správný.
20. S tolerancí lze podle státního zástupce pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit výhrady, že obviněný sám pohrůžku násilím neužil, jeho požadavek byl oprávněný, přičemž samotným podpisem dohody by ke škodě nedošlo. Jsou však zjevně neopodstatněné. Je pravdou, že pohrůžky násilím zazněly zejména od spoluobviněného S. Podstatné však je, že oba se trestného činu dopustili po předchozí vzájemné dohodě, jako spolupachatelé. Z hlediska spolupachatelství přitom není rozhodující, zda pohrůžky násilí užil každý ze spolupachatelů, či jen některý z nich.
21. Dále státní zástupce uvedl, že eventuální oprávněnost požadavku dovolatele vůči poškozenému není podstatná. Předpokladem trestného činu vydírání je neoprávněnost jednání. I kdyby byl požadavek dovolatele oprávněný, nemohl ospravedlnit jeho svévolné jednání naplňující znaky vydírání poškozeného. Přisvědčit nelze ani tvrzení obviněného, že chtěl poškozeného přimět k uzavření dohody, přičemž to by samo o sobě neznamenalo způsobení škody. Dovolatel znaky zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku naplnil, přičemž právě absence následku představovaného podpisem dohody a převodem Bitcoinů znamená, že jednání obou spolupachatelů bylo pouze pokusem.
22. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání pak státní zástupce souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rovněž pro případ, pokud by Nejvyšší soud o dovolání rozhodoval jiným než výše navrhovaným způsobem.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
24. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 10 To 88/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
25. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
26. Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění tohoto dovolacího důvodu je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
28. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
29. Nutno konstatovat, že shora rozvedené námitky obviněného vztažené k uvedenému dovolacímu důvodu byly uplatněny relevantně a důvodně.
30. V daných souvislostech Nejvyšší soud nejprve v obecnosti uvádí, že nestrannost soudce podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Ústavní soud do své judikatury k čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod přejal kritéria plynoucí z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), na jejichž základě lze posoudit, zda je soudce v konkrétní věci nestranný (viz např. nález ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04 ). Procesní právo na nestranného soudce bude zachováno, pokud daný soudce bude nestranný subjektivně ve vztahu ke stranám řízení (subjektivní test nestrannosti) a také objektivně pro vnějšího pozorovatele (objektivní test nestrannosti; blíže ke kritériím nestrannosti soudce viz zejména rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice proti Francii, stížnost č. 29369/10, §73-78 a tam uvedené odkazy na další judikaturu).
31. Subjektivní test nestrannosti vychází z vyvratitelné domněnky nestrannosti soudce. Soudce se podle ní pokládá za nestranného, dokud neexistují subjektivní, k jeho osobnosti se vztahující důvody podjatosti (viz Morice proti Francii, cit. výše, §74). K prokázání nedostatku nestrannosti soudce se přitom vyžaduje přísnější stupeň individualizace a přímé spojitosti osobní předpojatosti soudce vůči jedné ze stran. Je nutné předložit konkrétní a hmatatelné důkazy o podjatosti soudce. Samotné vnímání soudce jako zaujatého dotčeným účastníkem řízení neobstojí (viz Molek, P. Právo na spravedlivý proces. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 173).
32. Objektivní test nestrannosti naopak vyžaduje méně přísný stupeň individualizace a přímé spojitosti mezi osobní předpojatostí soudce a jednou ze stran. Unesení důkazního břemene pro stěžovatele je proto méně přísné. Předpojatost soudce nebo legitimní pochybnosti o jeho nestrannosti musí být dostatečné z pohledu běžného a rozumného pozorovatele. Jinými slovy se musíme ptát, zda by informovaná a rozumná osoba vnímala daného soudce jako nestranného (viz Morice proti Francii, cit. výše, §75-76, či rozsudek ESLP ze dne 15. 12. 2005 ve věci Kyprianou proti Kypru, stížnost č. 73797/01, §119). Podle judikatury ESLP zde také platí opačná zásada oproti subjektivnímu testu co do domněnky nestrannosti. Odůvodněná námitka objektivní nestrannosti vytváří vyvratitelnou domněnku o podjatosti soudce, kterou poté musí stát vyvrátit, a prokázat, že existují dostatečné procesní pojistky vylučující jakoukoliv legitimní pochybnost o nestrannosti (viz rozsudky ESLP ze dne 6. 9. 2005 ve věci Salov proti Ukrajině, stížnost č. 65518/01, §80-59; a ze dne 16. 1. 2007 ve věci Farhi proti Francii, stížnost č. 17070/05, §27-32). Podle judikatury Ústavního soudu (viz zejména nález pléna Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 11/04 , publikovaný pod č. 220/2005 Sb. a pod č. 89 ve svazku 37 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) nelze při posuzování nestrannosti (a nezávislosti) zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kterou je i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudním rozhodování. Zmíněné kritérium přitom odráží sociální povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba ve skutečnosti neexistuje (jak v subjektivní, tak v objektivní poloze) reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti, nelze přehlížet případnou existenci kolektivního přesvědčení, že takový důvod existuje. Podle ustálené soudní praxe Evropského soudu pro lidská práva i pouhé zdání podjatosti soudce ve výše uvedených směrech může mít význam pro existenci pochybností o nestrannosti soudce (viz např. rozsudek ze dne 1. 10. 1982 ve věci Piersack proti Belgii, rozsudek ze dne 21. 12. 2000 ve věci Wettstein proti Švýcarsku).
33. Pro posouzení námitky podjatosti má klíčový význam ustanovení §30 tr. ř. ve spojení s výše specifikovanými kautelami ústavního práva a jde o to určit, zda existují skutečnosti, které mohou vzbuzovat pochybnosti o nestrannosti soudce. Jde zde mimo jiné o důvěru, jakou musí soudy v demokratické společnosti vzbuzovat u osob podléhajících jurisdikci státu, a zejména u stran sporu. Rozhodující prvek představuje, zda příslušné obavy mohou být pokládány za objektivně opodstatněné (srov. rozsudek ESLP ze dne 29. 3. 2001 ve věci D. N. v. Švýcarsko, stížnost č. 27154/95).
34. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Pro úplnost lze dodat, že podle §30 odst. 3 tr. ř. je z rozhodování u soudu vyššího stupně kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
35. Dovolací soud si na základě argumentace vznesené dovolatelem k předmětnému dovolacímu důvodu vyžádal zprávu Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, odboru závažné hospodářské trestné činnosti. Dotčená organizační složka Policie ČR poskytla sdělení ze dne 30. 8. 2021, č. j. NCOZ-3523-1333/TČ-2020-412201-H.
36. V něm uvedla, že na základě usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 5. 12. 2020, č. j. NCOZ-3523-60/TČ-2020-412201-H, je vedeno trestní stíhání proti bývalému soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeňku Sovákovi pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit v přímé souvislosti s odvolacím řízením (a v jeho rámci) ve věci obviněných M. S. a M. V. (odsouzených rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 10 T 9/2019) vedeným na Vrchním soudu v Praze pod sp. zn. 10 To 88/2020.
37. Policejní orgán dospěl k závěru (stručně shrnuto), že JUDr. Zdeněk Sovák měl svým jednáním v dané věci jako soudce [tj. úřední osoba podle §127 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] porušit zájem státu na řádném výkonu pravomoci úředních osob, když měl vykonávat svoji pravomoc způsobem odporujícím samotnému účelu trestního řízení ve smyslu §1 tr. ř. s odkazem na §2 odst. 5 tr. ř. a obecným zásadám trestního řízení, dále měl postupovat v rozporu s povinnostmi soudce podle §79, 80 a 81 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zejména v rozporu s povinnostmi být při výkonu své funkce nezávislý, být vázán pouze zákonem, jenž je jako soudce povinen vykládat podle nejlepšího vědomí a svědomí, rozhodovat nestranně, spravedlivě a na základě zjištěných skutečností zjištěných v souladu se zákonem, dále v rozporu s povinností vykonávat svou funkci svědomitě, při výkonu své funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by narušovalo důstojnost soudcovské funkce či narušilo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů) , vše v úmyslu získat pro sebe neoprávněné finanční plnění.
38. Aniž by bylo třeba rozvádět podrobnější argumentaci, je se zřetelem k uvedeným skutečnostem posouzeným z hlediska výše vyložených teoretických východisek prima facie zjevné, že v případě (bývalého) soudce odvolacího soudu JUDr. Zdeňka Sováka byla dána pochybnost, že pro poměr k věci nemůže nestranně rozhodovat, a byl tak založen důvod pro jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. Námitku vznesenou obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. proto Nejvyšší soud shledal důvodnou.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
39. Vzhledem k tomu, že zmíněná důvodná námitka založila důvod pro kasaci dovoláním napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu, bylo by předčasné reagovat na výhrady vznesené obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soud druhého stupně bude povinen znovu rozhodnout mj. o jeho odvolání. Obviněný tak ostatně bude mít možnost uplatnit svou argumentaci v rámci tohoto odvolacího řízení.
V.
Způsob rozhodnutí
40. Z důvodů výše vyložených Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 10 To 88/2020, ohledně obviněného M. V. a s přiměřeným užitím §261 tr. ř. také ohledně obviněného M. S. (důvod, pro který rozhodl Nejvyšší soud ve prospěch obviněného M. V., prospívá také tomuto obviněnému), jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V zájmu vyloučení jakýchkoli pochybností o nestrannosti soudního přezkumu prvostupňového odsuzujícího rozhodnutí v odvolacím řízení pak jmenovanému soudu podle §265l odst. 3 tr. ř. nařídil, aby ji projednal v jiném složení senátu.
41. Úkolem odvolacího soudu tak bude, aby v jiném složení senátu (v němž nebudou zasedat ani soudci JUDr. Ivo Skoupý a Mgr. Vanda Činková) znovu rozhodl o odvoláních obou obviněných a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 10 T 9/2019.
42. Zbývá dodat, že za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu