ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.946.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 946/2021-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. G. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2021, č. j. 8 To 129/2021-163, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 17/2021, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 8 To 129/2021, a to pouze ve výroku, jímž byl obviněnému J. G. uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, v trvání čtyř roků.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V ostatních výrocích zůstal dovoláním napadený rozsudek nezměněn.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, č. j. 90 T 17/2021-140, byl J. G. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Za jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku byl podle §62 odst. 1 tr. zákoníku, §63 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře tří set hodin. Podle §63 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost směřující k vedení řádného života podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství zvoleného ve vazbě na charakter, okolnosti a souvislosti trestného činu probačním úředníkem, tj. především se zaměřením na zvládání kolizních situací v silniční dopravě s absolvováním příslušného kurzu pro řidiče, a se zaměřením na zvládání související agresivity, a to v rozsahu nejméně 12 hodin, nebo případně v rozsahu nejméně 6 konzultací s psychologem. O nároku poškozené zdravotní pojišťovny na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. [Obviněný učinil prohlášení o vině podle §206c odst. 1 tr. ř. a soud prvního stupně podle §206c odst. 4, 6 tr. ř. prohlášení viny učiněné obviněným přijal] .
2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, č. j. 8 To 129/2021-163, z podnětu odvolání státního zástupce (podaném v neprospěch obviněného), podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. G. odsoudil podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání čtyř roků a jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2021, č. j. 8 To 129/2021-163, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání ( pouze do výroku o trestu ) s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s argumentací, že mu byl odvolacím soudem uložen zjevně nepřiměřený a nespravedlivý trest, jelikož odvolací soud nevzal v potaz všechny významné polehčující okolnosti a jednal tak v rozporu se zásadou personality trestní sankce. Obviněný má za to, že odvolací soud nezohlednil, že svou vinu uznal, uhradil poškozenému škodu, omluvil se za své jednání, s policejním orgánem spolupracoval a svého protiprávního jednání zanechal sám od sebe. V této souvislosti poukázal na to, že nesouhlasí s tvrzením státního zástupce, že jeho jednání spojené s projevením lítosti a doznáním bylo účelové, a uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody tak byl odsouzen k návratu do sociálně patologického prostředí a odstřižen od možnosti řádně se starat o svoji rodinu. Dále poukázal na to, že přestože se protiprávního jednání dopustil ve zkušební době, nelze usoudit, že se ze svého dřívějšího protiprávního jednání nepoučil, jelikož od jeho spáchání neužil žádnou návykovou látku, žil se svou ženou a dětmi spořádaný život a snažil se napravit. Obviněný má dále za to, že trest zákazu činnosti je trestem, který v jeho případě zákon nepřipouští, a který je také nespravedlivý a nepřiměřeně přísný. Vyjádřil své přesvědčení, že jeho protiprávní jednání, kterého se dopustil, nemělo bezprostřední a přímou souvislost s řízením motorových vozidel a trest zákazu činnosti tak nemá řádné opodstatnění. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil, a aby odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitka uložení nepřiměřeného trestu nemůže být v rámci žádného dovolacího důvodu relevantně uplatněna, a že z napadeného rozsudku odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, z jakých důvodů považoval odvolací soud trest obecně prospěšných prací, který obviněnému uložil nalézací soud, za nepřiměřeně mírný. Dále státní zástupce uvedl, že odvolací soud správně přihlédl k trestní minulosti obviněného, a tedy uložený trest odnětí svobody spojený s přímým výkonem ve věznici se může dovolateli sice zdát trestem přísným, ale zcela jistě se nejedná o trest nepřiměřeně přísný, excesivní, či nespravedlivý, jak se snaží obviněný přesvědčit ve své argumentaci dovolací soud, a to i odkazy na jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále státní zástupce konstatoval, že výhrada obviněného vůči trestu zákazu činnosti je uplatněna právně relevantně a je věcně opodstatněná, jelikož podle státního zástupce ze skutkových zjištění nevyplývá, že by obviněný spáchal trestné činy v přímé a bezprostřední souvislosti s řízením motorového vozidla. S ohledem na shora uvedené skutečnosti uvedl, že ve shodě s obviněným zastává názor, že trest zákazu činnosti je vůči obviněnému trestem nepřípustným, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajské soudu v Brně ve výroku o trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, jakož zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a současně vyjádřil svůj souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zájmem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.
8. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
III. Důvodnost dovolání
9. Z dovolací argumentace obviněného stran uloženého trestu odnětí svobody lze dovodit, že tato ve své podstatě směřuje vůči jeho nepřiměřenosti a zejména vůči nesprávnému vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až 42 tr. zákoníku, byť obviněný poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 971/2020, s argumentací, že jde o „extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený trest“ .
10. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
11. Ve vztahu k výše uvedenému a uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné výslovně zmínit stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. […] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
12. Vzhledem ke shora rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu odnětí svobody podřadit pod uplatněný dovolací podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., či jiný ze zákonných dovolacích důvodů.
13. Obviněný má sice pravdu, že zásah dovolacího soudu je zcela výjimečně možný i v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu, ale jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným . Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
14. Takové pochybení (viz shora bod 13) ovšem ve věci obviněného dovodit nelze, neboť se v žádném případě nejedná o trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený, a tudíž ani z ústavně právní roviny nelze takto formulované námitce obviněného přisvědčit, neboť mu byl uložen adekvátní trest, a to při zohlednění všech podstatných okolností. Obecné principy spravedlnosti a humánnosti sankcí tedy bezpochyby atakovány nebyly, a proto nedošlo ani k porušení zásady přiměřenosti sankcí.
15. Je přitom nutno zmínit, že obviněný se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení, a to současně 17 dnů poté, co bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od výkonu trestu zákazu činnosti, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 20. 6. 2019, č. j. 1 T 77/2019-45. Dále je vhodné připomenout, že obviněný se trestné činnosti dopustil na místě veřejnosti přístupném, přičemž se neváhal dopustit násilné trestné činnosti před svými dětmi. Odvolací soud pak v bodech 6) a 7) odůvodnění svého rozsudku správně a podrobně rozebral, ze kterých polehčujících a přitěžujících okolností vycházel a zcela přiléhavě odůvodnil důvody pro zpřísnění trestu obviněnému, přičemž zdůraznil, že nebýt polehčujících okolností vyplývajících z jeho doznání, lítosti i náhrady způsobené škody, tak by uložený trest odnětí svobody bylo třeba uložit v horní polovině zákonné trestní sazby. Za takto naznačené situace je zřejmé, že uložení trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, tedy v polovině zákonné trestní sazby, při použití trestní sazby šest měsíců až tři léta podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, je zcela na místě, aniž by se takový výrok mohl ocitnout v rozporu s ústavními právy obviněného. Nad rámec úvah odvolacího soudu a v reakci na tvrzení obviněného, že „se neměl takového jednání dopustit před svými dětmi, ale znovu opakuje, že jeho jednání vyvolal hlavně strach o ně“, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný sám uváděl, že přibrzdil při krajnici, aby se přesvědčil, zda děti jsou v pořádku. K jeho násilnému jednání vůči poškozenému však došlo až následně, v okamžiku, kdy již věděl, že dětem se nic nestalo, ale i přesto si počínal jak bylo i jím akceptováno - agresivně vůči poškozenému, tudíž Nejvyšší soud musí v tomto směru konstatovat, že v případě útoku na poškozeného nejednal ve stavu strachu o děti, což by mohlo v případě, že by tomu tak bylo, vyznívat v jeho prospěch, ale s ohledem na shora uvedené jednal ve snaze pomstít se - ztrestat poškozeného, za jízdu, kterou obviněný označil za ohrožující jeho děti. Obviněnému zcela nic nebránilo míjet zcela mimo trasu stojící vozidlo poškozeného, což však neučinil, naopak sjel k místu, kde stál poškozený a tohoto fyzicky napadl.
16. Obviněný pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., uplatnil také námitku týkající se jemu uloženého trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. Obviněný v této souvislosti v dovolání namítl, že se trestné činnosti nedopustil v bezprostřední souvislosti s řízením motorového vozidla a jedná se tak o trest nepřípustný.
17. Ve vztahu k této argumentaci je nutno uvést, že podle §73 odst. 1 tr. zákoníku může soud trest zákazu činnosti uložit na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. V případě uložení trestu zákazu činnosti se o nepřípustný trest jedná např. tehdy, když byl uložen za trestný čin, který nebyl spáchán v souvislosti s takovou činností (srov. rozhodnutí č. 10/1973 Sb. rozh. tr.), protože soud může pachateli trestného činu uložit trest zákazu jen takové činnosti, v souvislosti s jejímž výkonem se pachatel dopustil trestného činu. Soud však nemůže pachateli trestného činu zakázat výkon jakéhokoliv povolání a určit mu povolání jediné, a stejně tak není oprávněn přikázat mu určité pracoviště (srov. rozhodnutí č. 23/1963 Sb. rozh. tr.). Pro vyslovení zákazu určité činnosti je též nutné, aby činnost pachatel při trestném jednání sám přímo vykonával (viz rozhodnutí č. 41/1965 Sb. rozh. tr.). Tato souvislost nemusí být znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, musí být přímá, bezprostřední (srov. rozhodnutí č. 5/1980 Sb. rozh. tr.). Z dikce uvedeného vymezení trestu postačí, jestliže tato činnost poskytla pachateli příležitost ke spáchání trestného činu nebo spáchání trestného činu alespoň usnadnila.
18. Dále ohledně souvislosti s řízením motorového vozidla lze poukázat také na další stávající judikaturu Nejvyššího soudu. „Souvislost spáchaného trestného činu s činností, která může být zakázána, musí být užší, přímá, bezprostřední, i když činnost, kterou lze zakázat, nemusí být znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Souvislost v tomto smyslu bude dána v případě, kdy byl trestný čin spáchán přímo při výkonu určité činnosti, postačí ovšem, jestliže tato činnost poskytla pachateli příležitost k spáchání trestného činu nebo spáchání trestného činu alespoň usnadnila. V případech, kdy řidičské oprávnění a řidičské dovednosti jsou zneužívány k páchání majetkové trestné činnosti, která je takovým způsobem usnadňována a která tak přímo souvisí s řízením motorového vozidla, lze učinit závěr, že je dána zákonem vyžadovaná užší a bezprostřední spojitost zakazované činnosti se spácháním trestného činu, a není tak vyloučeno uložení trestu zákazu činnosti“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1165/2006). Obdobně Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1393/2016, že „souvislost s trestným činem má i taková činnost, která poskytla pachateli příležitost ke spáchání trestného činu nebo mu jeho spáchání usnadnila, přičemž se nevyžaduje, aby pachatel trestný čin spáchal přímo v rámci výkonu činnosti, která se zakazuje“.
19. Z výše uvedeného vyplývá, že trest zákazu činnosti může soud uložit, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. O takovou situaci se ale v daném případě nejedná. Je sice nepochybné, že samotnému napadení poškozeného obviněným předcházela kolizní dopravní situace, ta však neměla bezprostřední a přímou souvislost s napadením poškozeného a obviněnému nebylo ani prokázáno, že by si počínal v rozporu s povinnostmi řidiče motorového vozidla, jak uvádí v bodě 16) soud prvního stupně. Přestože soud prvního stupně sám na shora uvedenou skutečnost upozornil, není z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu zřejmé, co jej opravňovalo k aplikaci §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když skutkové zjištění kromě konstatování předchozí „konfliktní dopravní situace“, neobsahuje zjištění, kdo by tuto konfliktní dopravní situaci zapříčinil a jaké ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích přitom porušil. Za shora popsané situace, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že výrok o tomto druhu trestu, který vyslovil ve svém rozsudku Krajský soud v Brně nemůže obstát s ohledem na skutečnost, že trest zákazu činnosti byl ukládán v rozporu s ustanovení §73 odst. 1 tr. zákoníku, a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 8 To 129/2021, pouze ve výroku, jímž byl obviněnému J. G. uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání čtyř roků, současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v ostatních výrocích ponechal dovoláním napadený rozsudek nezměněn.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu