ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.726.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 726/2021-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2021 o dovolání obviněné M. C. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 5 To 35/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 46/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 5 To 35/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněná M. C. nebere do vazby .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2020, č. j. 7 T 46/2020-210, byla obviněná M. C. shledána v bodu 1. vinnou zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a v bodu 2. zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, kterým byla shledána vinnou rozsudkem téhož soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 9 T 19/2020, byla odsouzena podle §175 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 4 roky, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále byl obviněné podle §75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu 5 let a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedených trestných činů jednáním spočívajícím v tom, že
1. dne 24. 3. 2020 kolem 15:30 hod. v Praze 1, ul. XY, před domem č. XY, využila nepozornosti poškozené I. K., zezadu se na ni natlačila a z kabelky, kterou poškozená nesla zavěšenou na rameni, jí odcizila peněženku s finanční hotovostí ve výši 300 Kč, občanským a řidičským průkazem a platební kartou Mastercard č. XY vydanou Českou spořitelnou na jméno poškozené, přičemž ihned po odcizení peněženky byla zadržena P. S., kterému ale utekla a následně byla zadržena hlídkou Policie ČR v Praze 1, na křižovatce ulic XY a XY, a to ačkoli byla za takový čin v posledních třech letech odsouzena a potrestána, mimo jiné rozsudkem Okresního soudu Cheb sp. zn. 5 T 104/2016, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 234/2017 dne 10. 7. 2017, za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně na dobu dvaceti měsíců a trest vykonala dne 19. 10. 2018, a zároveň se uvedeného jednání dopustila, ač věděla, že probíhá nejen na území České republiky šíření epidemie (pandemie) virové choroby COVID-19, kterou způsobuje koronavirus SARS-CoV-2, která ohrožuje životy a zdraví lidí, a proto byl i usnesením vlády ze dne 12. 3. 2020, v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, na území České republiky vyhlášen nouzový stav,
2. dne 24. 3. 2020 kolem 15:30 hod., v Praze 1, ul. XY před domem č. XY, krátce poté, co byla zadržena po odcizení peněženky z kabelky poškozené I. K. poškozeným P. S., tomuto vyhrožovala bodnutím injekční jehlou a nutila jej, aby ji pustil, se slovy: "Buď mne pustíš, nebo Tě bodnu a chcípneš.".
3. Zmíněný rozsudek následně napadla obviněná odvoláním, z jehož podnětu jej Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 2. 2021, č. j. 5 To 35/2021-237, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uloženém trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu 5 let. Jinak zůstal tento rozsudek obvodního soudu nezměněn.
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ke skutku popsanému pod bodem 1. namítla, že byla nesprávně aplikovaná kvalifikovaná skutková podstata podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť její jednání nemělo žádnou spojitost, mimo časové, se stavem ohrožení státu nebo válečným stavem, s živelnou pohromou nebo jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Takové nesprávné právní posouzení vybočuje z mantinelů daných rozsudkem velkého senátu trestněprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaným pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.). Ke skutku popsanému pod bodem 2. obviněná s odkazem na totožný dovolací důvod namítla, že soud prvního stupně kvalifikoval její jednání pouze jako zločin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a odkaz na odst. 2 písm. c) téhož ustanovení uvedený v další části výroku rozsudku je zřejmou písařskou chybou. Soud prvního stupně správně vyšel ze zjištění, že injekční stříkačka s nasazeným krytem není způsobilá být zbraní ve smyslu §118 tr. zákoníku, protože jejím prostřednictvím není možné učinit důraznější útok. Jednání obviněné tak bylo nutné posuzovat pouze podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na uplatněné námitky obviněná považovala za vadný i uložený trest, k čemuž odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Při správné kvalifikaci jejího jednání jí měl být uložen souhrnný trest podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, tedy peněžitý trest nebo trest odnětí svobody v rozmezí 6 měsíců až 4 léta. Uložení trestu v délce 4 let, na samé horní hranici, s ohledem na principy ukládání trestů nebylo na místě, a to zejména s ohledem na doznání.
5. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil a následně přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že námitku, v jejímž rámci obviněná vyjádřila názor, že zjištěné jednání mělo být (a podle jejího názoru také soudem prvého stupně fakticky bylo) posouzeno jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, sice pod vytýkaný dovolací důvod podřadit lze, je však zjevně neopodstatněná. Jednak útok injekční stříkačkou, byť opatřenou krytkou, kupříkladu na oči, krk či uši poškozeného, může být v zásadě stejně nebezpečný jako útok injekční jehlou prostou ochranného krytu. Naznačenou situaci lze navíc připodobnit výhrůžkám pachatele, který oběti hrozí např. zavřeným zavíracím nožem, či střelnou zbraní zajištěnou pojistkou. Ani těmito nástroji ještě nelze poškozenému bez dalšího ublížit, neboť nejdřív by pachatel musel otevřít zavírací nůž či odjistit zbraň a těmito zaútočit, přesto, je-li za jejich užití poškozený nucen, aby něco konal, opomenul nebo trpěl, jsou jednáním pachatele naplněny všechny znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ačkoli je pak v rámci citace skutkové podstaty v právní větě v rozsudku uvedeno pouze to, že obviněná „pohrůžkou násilí nutila jiného, aby něco konal“, z dalších pasáží rozsudku jednoznačně vyplývá, že jde o vadu formální, neboť obviněná byla skutečně uznána vinnou zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná zpochybňovala uložený trest, který označila za nepřiměřeně přísný. Byť je dán faktický důvod ke kasaci rozhodnutí soudů, trest byl jinak správně uložen v rámci trestní sazby na dva roky až osm let. Navíc v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených důvodů nelze vytýkat nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, tato námitka se proto s vytýkanými dovolacími důvody věcně rozchází. Dovolání je ovšem důvodné do té míry, uváděla-li obviněná, že její jednáním, popsaným v bodě 1., nebylo namístě kvalifikovat jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, totiž vyplývá, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale zejména též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. V předmětné věci v rozhodnutí obecných soudů žádná věcná souvislost obviněnou spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu konstatována nebyla. Naopak, šlo v podstatě o běžnou kapesní krádež, které se obviněná dopustila způsobem do značné míry typickým pro asociály páchající podobná jednání. Proto takové jednání obviněné vymezené v bodě 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku nenaplnilo.
7. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil a aby ve věci sám rozhodl.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněné k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Obviněná opřela své podání především o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen ověřit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
11. Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněné, uplatněné v návaznosti na zmíněný dovolací důvod, mu odpovídají, přezkoumal proto podle §265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jsou částečně důvodné.
12. Obviněná především napadla právní kvalifikaci skutku popsaného v bodu 1. výroku o vině soudu prvního stupně v podobě zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to tak, že odmítla naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Uvedenou problematikou se již Nejvyšší soud zaobíral v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (resp. poté i v řadě navazujících rozhodnutích – srov. např. usnesení ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 8 Tdo 648/2021, ze dne 18. 8. 2021, sp. zn. 6 Tdo 737/2021 nebo ze dne 18. 8. 2021, sp. zn. 7 Tdo 768/2021). Zde konstatoval, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon tedy v daném případě počítá s přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva, které nejsou pro nyní projednávanou věc významné, jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady. Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněná spáchala trestný čin krádeže dne 24. 3. 2020, stalo se tak v době a na místě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
13. Dále je namístě doplnit, že nouzový stav nelze v žádném případě považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Existence nouzového stavu může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
14. S ohledem na učiněná zjištění lze konstatovat, že obviněná, jak již bylo řečeno, se dopustila svého útoku v místě a čase, v němž byla dána událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Obviněná navíc sama ani nenamítala, že by o pandemické situaci a s ní spojeným vyhlášením nouzového stavu neměla povědomí, naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že si tohoto stavu byla vědoma.
15. Nejvyšší soud však s odkazem na opakovaně zmiňovaný rozsudek velkého senátu trestního kolegia dále doplňuje, že k uvedenému místnímu a časovému hledisku musí přistoupit i souvislost kauzální, která zde slouží jako korektiv, neboť nikoli každý trestný čin, který byl spáchán v době takto mimořádné události, by měl být bez dalšího posuzován podle přísnější kvalifikované skutkové podstaty z této události vycházející. Je proto vždy nutné s ohledem na individuální okolnosti případu a na podmínky probíhající mimořádné události vyhodnotit, zda je dána i věcná souvislost trestného jednání s takovou událostí. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
16. Pokud jde o nyní projednávanou věc, Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně se uvedenou problematikou v podstatě nezaobíral, pouze v odstavci 12. sdělil, že se obviněná jednání dopustila v době vyhlášeného nouzového stavu, čehož si byla plně vědoma a měla na sobě roušku. Soud odvolací se v odstavci 7. svého usnesení zmíněné kvalifikované skutkové podstatě věnoval podrobněji a dovodil časovou a místní souvislost (byť vycházel především z existence nouzového stavu) s pandemií koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19, věcnou souvislostí s uvedenou událostí se zde zabýval pouze značně obecně, s odkazem na celkovou situaci ve společnosti, jejíž úsilí bylo v dané době směřováno k boji s pandemií. Je namístě doplnit, že prozatím ani žádný z provedených důkazů neskýtá podklad pro závěr, že by jednání obviněné neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně a shodně upozornili obviněná a státní zástupce. Zmíněné obecně existující skutečnosti (nasazení roušky obviněnou či situace ve společnosti) bez dalšího takovým podkladem nejsou.
17. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl již odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterou v napadeném usnesení, ač mohl a měl, nenapravil ani odvolací soud.
18. Druhou část svých námitek, opírajících se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněná zaměřila do bodu 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, přičemž tvrdila nenaplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tj. namítla, že nespáchala tento trestný čin se zbraní, resp. současně měla zato, že zjištěné jednání bylo soudem prvního stupně fakticky posouzeno pouze jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
19. K tomu Nejvyšší soud především uvádí, že soud prvního stupně nepochybně kvalifikoval jednání obviněné jako trestný čin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, což vyplývá ze skutkové věty ve výroku o vině a zejména z paragrafového označení (z právní kvalifikace) tohoto trestného činu ve výroku o vině (jak byl vyhlášen, resp. i z písemného vyhotovení), a taktéž z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz odstavec 13. in fine, kde se povahou injekční stříkačky s přihlédnutím k §118 tr. zákoníku zaobíral). Pokud bylo, jak obviněná zmínila v dovolání, v právní větě výroku o vině rozsudku uvedeno pouze, že obviněná „pohrůžkou násilí nutila jiného, aby něco konal“, a chybí formulace, že „čin spáchala se zbraní“, z dalších částí rozsudku tak jednoznačně vyplývá, že jde pouze o vadu formální a zmíněnou kvalifikovanou skutkovou podstatu soud prvního stupně (a posléze i soud odvolací) skutečně dovodil. Nelze tedy akceptovat tvrzení obviněné, podle něhož závěrem soudu bylo dovození pouze základní skutkové podstaty trestného činu vydírání a jeho opačně vyznívající závěry – vícekrát zmíněné jak ve výroku o vině, tak i v odůvodnění rozsudku – byly patrně písařskou chybou.
20. Pokud současně obviněná namítla, že injekční stříkačka s krytem nemůže být zbraní, nelze se s ní ztotožnit. Trestný čin vydírání je totiž spáchán se zbraní ve smyslu §175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nejen tehdy, jestliže pachatel užije zbraň k přímému fyzickému násilí vůči osobě, aby dosáhl svého cíle, ale i tehdy, jestliže užije zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku vůči napadenému, nesplní-li to, k čemu ho nutí (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1754.). Zbraní se potom, zjednodušeně řečeno, rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším (§118 tr. zákoníku). Z uvedeného je zřejmé, že pro aplikaci §175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je nutná existence zbraně a její užití v rámci útoku, nikoli však její aktivace (otevření zavíracího nože, odjištění střelné zbraně či přímo střelba apod.) ani její přímé užití. Jestliže tedy obviněná držela v ruce injekční jehlu, byť s krytem, a současně hrozila jiné osobě, že pokud nebude jednat či konat v souladu s její představou, bodne ji, je zcela zřejmé, že zde byl dán předmět, který může (bodnutím) zesílit (zdůraznit) útok jedné osoby vůči druhé, a současně že obviněná tento předmět v rámci svého útoku užila, neboť jej držela v ruce a dokonce explicitně poukazovala na možnost jeho použití (ač obecně může pro zmíněnou kvalifikaci postačovat např. i pouhá manipulace se zbraní) a snadněji tak překonala odpor poškozeného.
21. Popsaná námitka obviněné je tak zjevně neopodstatněná.
22. V poslední části dovolání obviněná v návaznosti na svou předchozí argumentaci považovala s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku za vadný i uložený trest, neboť při správné kvalifikaci jejího jednání [tzn. při vyloučení kvalifikovaných skutkových podstat podle §205 odst. 4 písm. b) a §175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] jí měl být uložen souhrnný trest pouze podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž trest odnětí svobody ve výši 4 let považovala za nepřiměřený. K tomuto Nejvyšší soud pouze konstatuje, že s ohledem na již uvedené, tj. že jednání obviněné popsané pod bodem 2. ve skutkové větě výroku o vině bylo správně právně kvalifikováno jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (přičemž podle tohoto ustanovení jí byl s ohledem na §43 odst. 2 tr. zákoníku ukládán trest), jsou tyto námitky zcela bezpředmětné. Nejvyšší soud k tomu na doplnění uvádí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze sice v dovolacím řízení úspěšně uplatnit s odkazem na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak pouze tehdy, pokud byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, což se v dané věci nestalo a ani obviněný právě takový nedostatek nenamítal. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v (údajně) nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
23. V návaznosti na učiněné závěry tedy Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněné podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 5 To 35/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zrušil tak pouze rozhodnutí odvolacího soudu, neboť vytýkaná pochybení lze odstranit v řízení před soudem druhého stupně. Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení před Městským soudem v Praze, jenž je dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné (§265s odst. 2 tr. ř.). Jeho úkolem bude, aby v návaznosti na shora popsané závěry a zejména s ohledem na již citovaný rozsudek velkého senátu trestněprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) znovu zvážil, zda lze skutek popsaný v bodu 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně posoudit i za užití kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
24. Nakonec Nejvyšší soud konstatuje, že podle §265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě, přičemž se nepoužijí ustanovení o vazebním zasedání. Nejvyšší soud v dané věci zrušil dovoláním napadené usnesení a v důsledku toho pozbyl zároveň právní moci výrok o souhrnném trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 7 T 46/2020, který obviněná nyní vykonává, což znamená, že v jeho výkonu nelze pokračovat. K tomu je namístě zmínit, že obviněná se svého jednání dopustila již před cca rokem a půl, v průběhu této doby na ni bylo krátce působeno výkonem vazby, uložené v tomto řízení, a poté výkonem trestů odnětí svobody, uložených v této i v jiných věcech. Obviněná se rovněž s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius nemá důvod obávat zhoršení svého postavení, navíc část jí uloženého trestu vykonala. Za (zejména) takových okolností žádný důvod vazby podle §67 písm. a, b) či c) tr. ř. nelze shledat. Především je ovšem třeba připomenout, že nic nebrání tomu, aby mohl být vykonáván trest odnětí svobody, uložený obviněné za sbíhající se trestnou činnost rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 9 T 19/2020, jehož právní moc se v důsledku výše uvedeného zrušení obnovila a který obviněná doposud nevykonala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 548/2017) a jehož výkon by měl být opětovně nařízen. Proto bylo rozhodnuto podle §265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněná nebere do vazby.
25. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu