ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.874.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 874/2021-810
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 9. 2021 o dovolání obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 3 To 17/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 3/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2021, č. j. 35 T 3/2020-649, byl M. H. uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku (skutek 1), pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 k §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku (skutek 2), zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku (skutek 3) a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odstavec 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let a šesti měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k náhradě nemajetkové újmy nezletilé AAAAA (pseudonym) ve výši 200 000 Kč a M. B. ve výši 50 000 Kč. Se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy byly obě poškozené odkázány podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Výše uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že:
1.
v přesně nezjištěné dobé v období od 2. 2. 2019 do 26. 8. 2019 v Ostravě-Porubě na ulici XY č. XY, v bytě, který tehdy obýval společně se svojí družkou M. B., a její nezletilou dcerou AAAAA, nar. XY, zneužívaje své fyzické převahy a dominantního postavení druha matky nezletilé AAAAA, na jejíž výchově se podílel spolu s ní i ve chvílích, kdy mu byla v době nepřítomnosti matky svěřena na hlídání, nezletilou AAAAA ze zdánlivých či malicherných příčin opakovaně nepřiměřeně jejímu věku trestal tak, že na ni zejména křičel, a to i s použitím vulgárních výrazů, například, že neudělala to, co jí řekl, nevyčistila zrcadlo v koupelně, neuklízela si věci, apod., až se strachy počurávala, dále ji v několika případech bezdůvodně trestal fyzicky zejména tak, že ji opakovaně přesně nezjištěným způsobem bil po těle, například po zádech a zadku, a dále otevřenými dlaněmi po hlavě, nejméně v jednom případě ji držel za nohy v pozici hlavou dolů, a když se rozplakala, hodil s ní třikrát o zem, až měla na těle podlitiny, nejméně v jednom případě po ní požadoval, aby si počurané věci sama vyprala, přičemž u toho ji praštil nezjištěným způsobem do hlavy takovou intenzitou, až naletěla hlavou na nezjištěný pevný předmět, kdy nárazem se jí na hlavě udělala boule, nejméně jednou po jízdě v tramvaji při vystupování nezletilou udeřil do týlu hlavy tak, že zavrávorala a rozplakala se, přičemž následkem tohoto jednání měla nezletilá na těle opakovaně viditelná zranění spočívající v podlitinách, odřeninách a modřinách po celém těle, přičemž nezletilá byla přítomna i u toho, když zle nakládal s její matkou a vulgárně jí nadával, a takového jednání se dopouštěl přesto, že věděl, že nezletilá vzhledem ke svému nízkému věku není schopna se mu bránit, a způsoboval jí tak fyzické i psychické příkoří, v důsledku čehož se jej nezletilá bála,
2.
v přesně nezjištěné době v období od 2. 2. 2019 do 26. 8. 2019 v Ostravě-Porubě na ulici XY č. XY, v bytě, který tehdy obýval společně se svou družkou M. B. a její nezletilou dcerou AAAAA, nar. XY, v době, kdy byl s nezletilou doma sám, zneužívaje svého postavení druha její matky, podílejícího se na výchově nezletilé, a dále jejího nízkého věku a s ním spojené neznalosti v oblasti sexuální a neschopnosti pochopit význam jeho jednání, natož se mu účinně bránit, v úmyslu svého vlastního sexuálního vzrušení či uspokojení, opakovaně po nezletilé požadoval rozličné sexuální praktiky; nejméně v jednom případě, když leželi společně v posteli, po nezletilé požadoval, aby mu olizovala jeho obnažené přirození, což odmítla, dále po ní požadoval, aby se jeho obnaženého přirození dotýkala, čemuž byla nucena vyhovět, a nejméně v jednom případě poté, co si obnažil svůj pohlavní úd a nezletilé stáhl oděv ze spodní části těla, se jí zezadu opakovaně neúspěšně pokoušel vsunout svůj pohlavní úd do jejího análního otvoru, čemuž se ze strachu nebránila ani slovně, a takového jednání se dopouštěl přesto, že s ohledem na nízký věk poškozené si byl vědom negativního dopadu svého jednání na její další vývoj, zejména v oblasti morální a sexuální, kdy v důsledku jeho jednání popsaného v bodech 1) a 2) byla nezletilá poškozená AAAAA psychotraumatizována a došlo u ní k rozvoji syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte /CAN/,
3.
v přesně nezjištěné době v období od 2. 2. 2019 do 26. 8. 2019 v Ostravě-Porubě na ulici XY č. XY, v bytě, který tehdy obýval společně se svojí družkou M. B. a její nezletilou dcerou AAAAA, nar. XY, v návaznosti na svůj nesouhlas s jejími názory či chováním, ale i bezdůvodně, zle nakládal se svojí družkou M. B. tak, že jí opakovaně vulgárně nadával, ponižoval ji, zakazoval jí mluvit o předchozích partnerech a choval se k ní hrubě, což vyústilo také v opakovaná fyzická napadení poškozené, k nimž došlo nejméně v pěti případech, kdy ji zejména bil zezadu pěstmi do hlavy nebo otevřenými dlaněmi přes ramena, zvlášť vulgárně ji nadával slovy například, „zdechni ty rakovino, ty kurvo, zdechneš, zabiju tě, ty děvko", přičemž ona toto jeho dlouhodobé jednání vnímala jako těžké příkoří a došlo u ní v jeho důsledku ke vzniku syndromu týrané ženy,
4.
v přesně nezjištěné době, v období od 2. 2. 2019 do 26. 8. 2019 v Ostravě-Porubě na ulici XY č. XY, v bytě, který tehdy obýval společně se svojí družkou M. B. a její nezletilou dcerou AAAAA, nar. XY, poté, co se v uvedené době na daném místě dopustil vůči poškozené AAAAA jednak bezdůvodného fyzického napadení, během něhož s ní několikrát hodil o zem, a jednak sexuálně motivovaného jednání, spočívajícího v nucení nezletilé, aby se dotýkala jeho obnaženého penisu, olizovala jej a v pokusu o anální styk s ní, s vědomím, že nezletilá je přímým svědkem tohoto protiprávního jednání, jí nejméně v jednom případě vyhrožoval, že pokud o něm řekne své matce, tak je obě oběsí a zabije, aby tak zabránil trestněprávnímu postihu za uvedené jednání.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek v celém rozsahu, a odvolání poškozené M. B. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 3 To 17/2021-733, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vznesl námitky proti výroku o vině. Uvedl, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily, je extrémní rozpor. Jeho vina byla v řízení před soudem prokazována jen výpověďmi nezletilé a dále její matky M. B., které měly obě současně postavení poškozených, ve kterých shledal podstatné rozpory. Nezletilá AAAAA popsala, jak k údajnému pokusu o znásilnění mělo dojít (obviněný a poškozená měli údajně ležet v pozici na boku, obviněný za poškozenou, následně měla poškozená sedět obkročmo na něm, čelem k němu, přičemž na sobě měla po celou dobu spodní prádlo), zcela odlišně od toho, jak tento skutkový děj popsala své matce, která jej zprostředkovala ve své výpovědi (nezl. poškozená měla být v kleče s oporou rukou, a obviněný měl být za ní rovněž v kleče).
5. Podle mínění obviněného orgány činné v trestním řízení zcela rezignovaly na určení času, kdy k vytýkanému jednání mělo dojít. Tato skutečnost však byla podstatná pro obhajobu obviněného. Nezletilá AAAAA sdělila, že k pokusu o její znásilnění mělo dojít v nočních hodinách, v řádech dnů před zadržením obviněného (26. 8. 2019), resp. cca týden před tímto datem. V této době nicméně obviněný o nezletilou nepečoval a neměl nad ní dohled v průběhu nočních hodin. Její matka nebyla v této době v zaměstnání v nočních hodinách, dohlížela na nezletilou osobně. V noci pracovala naposledy přibližně měsíc před tímto obdobím. Také lékařská zpráva ze dne 26. 8. 2019 uvádí, že ke zranění nezletilé v okolí análního otvoru mělo dojít 4-5 dní před provedením lékařské prohlídky.
6. Nebylo vyhověno ani návrhům obviněného na doplnění dokazování, jde-li o výslech zaměstnanců poškozené, učitelek z mateřské školky, a zajištění dalších důkazních prostředků, zejména sms komunikace z mobilního telefonu poškozené M. B.
7. Obviněný namítl, že se soudy kriticky nezabývaly věrohodností obou poškozených – nezletilé AAAAA a její matky M. B., přičemž poukázal zejména na znalecké posudky. V tomto směru vytkl, že se znalecké posudky nezabývaly možným ovlivněním nezletilé poškozené ze strany její matky, případně jiné osoby. Chybně se znalecké posudky vyjádřily, že nezletilá poškozená nemá žádné vědomosti o sexu, ačkoliv tato výslovně uvedla, že skutečnosti, které simulovala na panenkách během výslechu na policii, odpovídají tomu, jak si hrála se svou kamarádkou. Obviněný netrpí jakoukoliv sexuální deviací a v rozhodném období prodělával v důsledku svého úrazu bolestivé léčení, proto v této souvislosti nejevil o sex zájem.
8. M. B., i přes uváděné opakované napadání a zranění způsobená údajně obviněným, nikdy věc nehlásila, nesvěřila se mu z rodiny nebo okruhu kamarádů, neřešila ani jednání, kterého se měl obviněný dopustit vůči její dceři. Pokud na fotodokumentaci byly zachyceny modřiny na těle nezletilé poškozené, tak k tomu obviněný vypověděl, že si nezletilá v době, kdy ji hlídal, skutečně přivodila zranění, a to pádem na rotoped v ložnici, protože spadla při hře s kocourem z postele. Pokud svědci vypovídali k napadení poškozené M. B., šlo o jediný incident vzniklý po vzájemné roztržce, k němuž došlo mimo období, pro které je stíhán.
9. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, aniž by uvedl, jak dále má být s věcí naloženo.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření k dovolání s žádnou ze vznesených námitek neztotožnil s tím, že námitky nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod, a proto nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. V dovolání obviněný vytkl soudům nesprávné hodnocení důkazů, a ačkoli formálně proklamoval hmotněprávní vady, ve skutečnosti se domáhal revize skutkových zjištění ve svůj prospěch. Dovolací důvod tak založil primárně na procesním základě. Státní zástupce ve věci neshledal extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, případně dalších zásad spjatých s požadavkem na spravedlivý proces. Důkazy provedené soudem prvního stupně byly po obsahové stránce vyhodnoceny dostatečným způsobem a mají na sebe vzájemnou a logickou návaznost. Státní zástupce se s argumentací soudů nižších stupňů ztotožnil a učiněné závěry považoval za správné a za odpovídající provedeným důkazům. Zdůraznil, že obviněným v dovolání formulované námitky navíc jen kopírují jeho obhajobu uplatňovanou již v dřívějších fázích procesu, se kterou se již soudy vypořádaly. Navrhl, proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
14. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
15. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou toliko opakováním námitek odvolacích. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasí, a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
16. Obviněný zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozených prostřednictvím detailů, které jsou částečně pro posouzení věci bezvýznamné, částečně jsou zcela běžné a odpovídají vnímání jednání obviněného a jeho následné reprodukci dítětem ve věku šesti let (nezl. AAAAA). Nalézací soud skutkové závěry správně koncipoval mimo jiné také na základě uvedených svědeckých výpovědí. Nelze totiž přehlédnout, že údaje uvedené v jednotlivých svědeckých výpovědích spolu navzájem korespondují a navzájem se doplňují. Pokud nalézací soud popis skutkového děje staví také na uvedených svědeckých výpovědích, jistě nepochybil, své závěry přitom odůvodnil podrobným, logickým, přiléhavým a přesvědčivým způsobem. Za významné Nejvyšší soud považuje, že hodnocení provedených důkazů nenese znaky libovůle. Jestliže je vina obviněného založena na výpovědích nezletilé AAAAA a M. B., jde o logické vyústění realizovaného dokazování, nakolik útoky obviněného byly bezprostředně namířeny vůči těmto osobám jako poškozeným, které žily společně, a tyto osoby s nimi byly i následně konfrontovány.
17. Závěr o věrohodnosti svědeckých výpovědí obou poškozených soudy opřely rovněž o závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Znalci ani u jedné z poškozených nezjistili, že by jejich výpovědi byly zatíženy vadou spočívající v nedostatku obecné či specifické věrohodnosti. Naopak, jak poukázal odvolací soud, znalci dospěli k jednoznačnému závěru, že výpovědi poškozených jsou popisem dějů, které reálně prožily, jejich výpovědi nenesou znaky dokreslování, vymýšlení, či podobných fenoménů, které by mohly zpochybňovat hodnocení těchto důkazů jako věrohodných. Je nutné připustit, že AAAAA byla v době jednání obviněného nezletilá – dítětem ve věku šesti let a M. B. byla osobnost jednoduše strukturovaná, která trpěla lehkou mentální retardací. Přesto však obě poškozené byly schopny správně vnímat prožívanou událost, správně si ji zapamatovat a následně reprodukovat, a to zejména z toho důvodu, že základní kostrou událostí je děj, který nebyl komplikovaný, a poškozené byly jeho přímými účastnicemi. Lze připustit, že část výpovědí týkajících se znásilnění nezletilé obviněným je poznamenána určitými rozpory ve výpovědích obou poškozených, nicméně nejedná se o rozpory, které by zásadním způsobem snižovaly hodnotu těchto důkazů. Nalézací soud se této problematice věnoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí a dospěl k věcně správnému závěru, že existující rozpory jsou způsobeny zejména časovým odstupem, nízkým věkem nezletilé, intelektovým nedostatkem poškozené M. B. a dalšími fenomény (odstavec 32 a násl.). Znalci současně dospěli k závěru, že obě poškozené popisují děj, který reálně prožily, navíc jejich svědecké výpovědi nestojí osamoceně, ale jsou nepřímo podporovány dalšími provedenými důkazy. Lze poukázat na výpovědi rodinných příslušníků poškozených, zejména J. F. a V. F., kteří buď byli přítomni předchozímu agresivnímu jednání obviněného, nebo o něm později slyšeli od M. B. Důležitá je i výpověď svědkyně M. Ř., která měla jako sociální pracovnice na starosti agendu sociálně-právní ochrany dětí a řešila případ M. B. a její dcery. Způsob jednání obviněného je také z části doložen listinnými důkazy, např. ve formě přestupkového spisu ÚMOB Ostrava-Jih a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 11 T 164/2018, na jejichž základě se dokumentují projevy agrese obviněného.
18. Jestliže se pro provedení dosažitelných důkazů nepodaří zcela konkretizovat čas spáchaní skutku, lze obecně uvést, že se nejedná o formulaci tzv. skutkové věty v podobě, která by byla v rozporu se zákonem. Popis skutku v ní byl dostatečně ohraničen časovým rozmezím od 2. 2. 2019 do 26. 8. 2019. Jestliže námitky obviněného byly orientovány hlavně na zpochybňování možnosti spáchání pokusu o znásilnění nezletilé poškozené, třebaže nebylo zpětně stanoveno přesné datum této události, výsledky dokazování umožnily nepochybně určit, že alespoň v jednom případě k pokusu o znásilnění skutečně došlo. Nalézací soud připustil, že se nepodařilo určit přesný čas a datum, kdy k jednotlivým útokům mělo dojít, přesvědčivým způsobem však rozvádí důvody, které jsou za tuto situaci odpovědné (odst. 37 rozsudku nalézacího soudu). Obviněný svou obhajobu opírá především o vyjádření gynekologa, který dle názoru obviněného po vyšetření, jež proběhlo v den jeho zadržení (26. 8. 2019), měl konstatovat, že zranění nezletilé v oblasti konečníku je staré zhruba čtyři až pět dnů. Tyto časové souvislosti podle obviněného vylučují verzi poškozené nezletilé, neboť ta událost situuje do nočních hodin, kdy matka měla být v práci, a do doby zhruba jeden týden předtím, než byl zadržen. M. B. však v noci naposledy pracovala zhruba měsíc před událostí. Nicméně ze spisu vyplývá, že poškozená dobu, ve které se měl obviněný dopustit tohoto protiprávního jednání, blíže nespecifikovala. Z výpovědi M. B. naopak vyplývá, že když se jí svěřovala, předmětný útok časově zařadila do doby, kdy brigádně pracovala na festivalu, a to i dlouho do noci. Soudy pak zjistily, že se jednalo o období 3. 7. až 6. 7. 2019. Pokud obviněný odkazuje na lékařskou zprávu, která prokazuje starší zranění v oblasti análu nezletilé, je třeba si uvědomit, že údaj o stáří poranění nebyl vysloven lékařem v kategorické poloze, jedná se pouze o kvalifikovaný odhad a neobsahuje údaj, kdy k útoku na nezletilou mělo dojít, ale pouze to, že nezletilá si vzpomíná, že před šesti či pěti dny na otázku své matky odpověděla, že jí matčin přítel strkal v ložnici „lulik do dupy“. Navíc tato zpráva pokus o znásilnění uvádí pouze jako jeden z možných mechanismů vzniku zranění.
19. Obviněný namítl i neakceptaci jeho návrhů na doplnění dokazování, jde-li o výpovědi označených svědků a zajištění dalších důkazních prostředků, např. sms komunikace z mobilního telefonu poškozené M. B. Pokud chtěl prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud, je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Soud prvního stupně v odstavci 36 odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč považoval doplnění dokazování za nadbytečné. S jeho závěrem se ztotožnil i soud odvolací (odst. 26-28 odůvodnění napadeného usnesení). Popsané neakceptování důkazních návrhů nevykazuje znaky libovůle. Je zřejmé, že soud disponoval potřebným okruhem důkazů, na jejichž základě bylo možno určit skutkový stav bez důvodných pochybností. Důkazní řízení vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
20. Oprávněná není ani námitka směřující vůči znaleckému zkoumání poškozených, které se dle obviněného nezabývalo možným ovlivněním nezletilé ze strany její matky, případně další osoby. Této otázce se věnoval zejména znalec z odvětví psychologie PhDr. Petr Štěpaník, který tak učinil podrobným a přesvědčivým způsobem a výslovně uvedl, že v průběhu vyšetření nebylo zjištěno, že by nezletilá poškozená byla ke své výpovědi navedena. Pokud dále obviněný ve vztahu ke znalcům namítal, že nedovodili u nezletilé poškozené žádné vědomosti o sexu, pak toto tvrzení neodpovídá skutečnému stavu, jelikož znalec z odvětví psychologie upřesnil u hlavního líčení, že formulace v písemném vyhotovení posudku — „v kritické době nezletilá neměla žádné znalosti a vědomosti o sexu a sexuálním životě", byla z jejich strany myšlena tak, že nezletilá neměla nějaké zásadní znalosti, které by neodpovídaly osmileté dívce.
21. Odvolací soud se přiměřeným způsobem vypořádal (odst. 46 usnesení odvolacího soudu) s námitkou obviněného ve vztahu ke skutečnosti, že poškozená M. B. nikdy věc nehlásila, nesvěřila se nikomu z rodiny nebo okruhu kamarádů, že neřešila jednání, kterého se měl obviněný dopustit vůči její dceři. Je třeba zdůraznit, že nejde o tvrzení, které by bylo způsobilé svědeckou výpověď M. B. jakkoli znevěrohodnit. Lze dodat, že z vypracovaných znaleckých posudků z odvětví psychologie a psychiatrie vyplývá, že pokud poškozená M. B. nikomu závadové jednání obviněného neoznámila, primárně to bylo zapříčiněno tím, že se ho bála. Odvolací soud pak uvedl i další důvody, například skutečnost, že obviněný jako výdělečně činný představoval jisté ekonomické zázemí pro poškozenou a její dceru, přes závadové chování měla obviněného stále ráda a tzv. mu dávala šanci. Pasivita poškozené při oznámení je navíc typickým znakem chování obětí této specifické trestné činnosti.
22. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
23. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
24. Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
25. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 9. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.