ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.899.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 899/2021-1922
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 9. 2021 o dovolání obviněné S. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 5 To 92/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 56/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné S. J. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněná S. J. podala dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, č. j. 5 To 92/2021-1872, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti výroku o vině a trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 1. 2021, č. j. 24 T 56/2020-1845. S odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjádřila nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem napadeného výroku o její vině, a s tím, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly. Rovněž se domnívá, že rozhodnutí je zatíženo vadou tzv. opomenutých důkazů. Dovoláním se domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze a dále postupoval podle §265l tr. ř.
2. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací argumentace obviněné směřuje k revizi skutkových zjištění soudů, tudíž se o uplatněný důvod dovolání opírá pouze formálně. Dovolatelka se omezuje pouze na svůj vlastní způsob hodnocení provedených důkazů. S podrobným vyjádřením ke konkrétním skutkovým námitkám obviněné státní zástupkyně uzavřela, že nelze dovodit zásah do jejího práva na spravedlivý proces, jako je extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. S poukazem na vybranou judikaturu Ústavního soudu státní zástupkyně uvedla, že v rozhodnutích soudů je obsažen ucelený argumentační systém, který je logicky a v právu vyložen tak, že podpora správnosti skutkových závěrů soudů je sama o sobě dostatečná. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
4. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
5. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
6. Obviněná byla odsouzena pro přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustila skutkem, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že v době od 22. 9. 2018 do 11. 1. 2019 celkem ve 28 případech v prodejně Albert jako osoba odpovědná za počítání, kontrolu a odvod tržeb z pokladen prodejny na konci pracovní směny při kontrole tržeb zadávala manuálně do automatického pokladního systému „Backstore“ ve skutečnosti neexistující chybějící hotovost v pokladnách (tzv. manko) bez vědomí a upozornění pokladních, u kterých mělo vzniknout, čímž snížila celkovou tržbu pokladen a tyto části vykázané jako manka si ponechala pro vlastní potřebu, čímž poškozené obchodní společnosti Albert Česká republika, s. r. o., způsobila škodu v celkové výši 370 070 Kč. V dovolání obviněná neuplatnila žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Pouze takové námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Dovolání obviněná založila na námitkách, které prakticky kopírovaly její obhajobu z původního řízení a byly založeny zejména na tvrzení, že předmětného skutku se nedopustila, soud veškeré výpovědi svědků hodnotil jednostranně a některé důkazy svědčící v její prospěch neprovedl vůbec. Tyto námitky obviněné mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná sice formálně deklarovala tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnila námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
8. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
9. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
10. O žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Především nedošlo k opomenutí důkazů ve výše uvedeném smyslu, a to v žádném z případů, jež obviněná uvedla v dovolání. Nejprve namítla, že zcela bez hodnocení zůstaly jí navržené důkazy prokazující skutečnost, že ona na nesrovnalosti finanční hotovosti se záznamy opakovaně upozorňovala své vedoucí, příp. že komunikovala s „helpdesk linkou“. K tomu se však dostatečně vyjádřil soud prvního stupně na straně 9 odůvodnění jeho rozsudku – dovolatelka tak pouze nesouhlasí se způsobem, jak obvodní soud tyto důkazy hodnotil. Soud naopak uzavřel, že obviněná neměla žádný zájem na tom, aby se o značném manku kdokoli dozvěděl, ničeho proto neučinila a tuto skutečnost nikomu neoznámila. Stejné závěry (tj. že důkazy byly provedeny i hodnoceny soudem, dovolatelka pouze nesouhlasí s učiněnými skutkovými závěry) lze vztáhnout i na zmiňovaný audit společnosti ze dne 18. 10. 2018 (viz strana 4 dole odůvodnění usnesení) či na navrhovaný grafologický rozbor písma pro určení, zda je podpis svědkyně K. N. na výčetce ze dne 12. 11. 2018 pravý. Jak vyplývá z odůvodnění odvolacího soudu na straně 4 jeho usnesení, zjevně považoval (byť to výslovně neuvedl) provedení tohoto důkazu za nadbytečné, jelikož závěr o tom, že je nutno vztáhnout vinu obviněné i na tento dílčí útok, bylo možno učinit na základě dalších ve věci provedených důkazů.
11. Pokud jde o obviněnou navrhovaný důkaz obsažený na č. l. 626 trestního spisu (jeho provedení navrhovala ve svém odvolání), k tomu je nutno uvést, že jde pouze o jakýsi výňatek z údajné emailové komunikace, který sama obviněná vykopírovala a vložila do svého podání – vyjádření pro orgány činné v trestním řízení. Nejvyšší soud dodává, že původ takového textu je prakticky neověřitelný, navíc je pochybná i sama vypovídací hodnota tohoto dokumentu. Podle dovolatelky z něho má vyplývat, že k mankům docházelo i po jejím odchodu a údajně to podporuje její verzi obhajoby, že šlo celou dobu o systémovou chybu. I kdyby soudy přehlédly pochybný původ takového textu, nejde pominout nesprávnost informací, na kterých její argument stojí: v předkládaném textu se obviněná brání podle ní nesprávným nařčením, že odpovídá i za manko z 23. 1. 2019 s tím, že v prodejně skončila 22. 1. 2019. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že pracovní poměr obviněné zanikl okamžitým zrušením až dne 24. 1. 2019 (viz č. l. 1266 trestního spisu a odstavec 3 odůvodnění rozsudku). Je tak možno uzavřít, že v tomto „důkazu“ uvedené skutečnosti by v žádném případě nemohly podporovat její verzi obhajoby, že k mankům docházelo i po jejím odchodu, jelikož takové informace jsou zcela mylné.
12. Kromě toho mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 7, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech. Soudy své hodnocení důkazů řádně vysvětlily a své skutkové závěry velmi podrobně a přesvědčivě odůvodnily. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
13. Z uvedeného zároveň plyne, že ústavně zaručené základní právo obviněné na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
14. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné S. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu