ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.924.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 924/2021-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 9. 2021 o dovolání obviněného P. K. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 3 To 118/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 5/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2021, č. j. 3 T 5/2021-93, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V návaznosti na výrok o vině byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., škodu ve výši 566,70 Kč.
2. Jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku posoudil Městský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 12. 2020 kolem 15:10 hodin s nezjištěnou ženou odcizil v obchodním domě Kaufland v Brně, XY, zboží v hodnotě 566,70 Kč, přestože byl předtím pravomocně odsouzen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 6/2017 za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců se zkušební dobou šedesáti měsíců běžící do 8. 1. 2022 a ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 44/2020 mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který dosud nevykonal.
3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, č. j. 3 To 118/2021-118, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že nebyly splněny podmínky pro to, aby mohl být uznán vinným jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, že ze skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině nejsou patrny znaky trestného činu krádeže z hlediska objektivní stránky, která je při krádeži zboží v samoobsluze naplněna vynesením zboží pokladní zónou bez zaplacení, ani z hlediska subjektivní stránky. Mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky zaměřené proti samotným skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku o vině a proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, s tím, že mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy je extrémní rozpor, což označil za porušení ústavního pořádku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval a odůvodnil, že ve výroku o vině jsou uvedeny všechny skutkové okolnosti, které jsou relevantní z hlediska zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Poukázal na to, že námitky týkající se skutkových zjištění soudů nejsou dovolacím důvodem a že není žádný extrémní rozpor mezi těmito zjištěními a provedenými důkazy. Námitky týkající se spolupachatelství označil za neopodstatněné. Skutečnost, že nebyly ztotožněny všechny osoby podílející se na trestné činnosti, nevylučuje trestní odpovědnost obviněného. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
6. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou, v níž setrval na svém dovolání včetně námitky extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Jako příklad uvedl, že žádný důkaz neobjasňuje, kdo vlastně předmětné zboží přes pokladnu pronesl a zda toto zboží vůbec bylo přes pokladnu proneseno. Skutková věta ve výroku rozsudku připouští podle obviněného řadu variant skutkového děje. Vycházeno mělo být z varianty pro obviněného nejpříznivější.
7. Z hlediska spolupachatelství považuje obviněný za naprosto stěžejní zjistit, kdo byla ona neznámá žena – „spolupachatelka“. Jestliže totiž nebyla v posledních třech letech odsouzena nebo potrestána pro trestný čin krádeže, nemohlo být její jednání posouzeno jako trestný čin. Pokud by se dopustila pouze přestupku, nemohla by být považována za spolupachatelku přečinu krádeže ve smyslu §23 tr. zákoníku.
8. Nejvyšší soud nejprve shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné.
9. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak ho v jiné verzi prezentuje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky, jimiž se dovolatel snaží zpochybnit skutková zjištění soudů a nahradit je jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje, jsou mimo rámec dovolacího důvodu.
11. Těmto zásadám odpovídá dovolání obviněného v části, v níž byly námitky nesprávného právního posouzení skutku vázány na skutkový stav, jak byl zjištěn ve výroku o vině. Těmto námitkám ovšem nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.
12. Námitky týkající se spolupachatelství se míjejí s podstatou toho, čím byl obviněný uznán vinným. Povahu společného jednání ve smyslu §23 tr. zákoníku měla ta část skutkového stavu, která záležela v tom, že obviněný s nezjištěnou ženou odcizil zboží v hodnotě 566,70 Kč, čímž oba jednali tak, že si přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili. V případě obviněného je dána trestní odpovědnost za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku vzhledem k jeho předchozím dvěma odsouzením pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. V případě nezjištěné ženy ovšem samotná skutečnost, že spolu s obviněným odcizila zboží v hodnotě 566,70 Kč, nestačí k závěru, že je trestně odpovědná a že z její strany šlo o trestný čin, protože ohledně ní nebyly zjištěny žádné další okolnosti uvedené v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku a v §205 odst. 2 tr. zákoníku. Jednání nezjištěné ženy tak nelze pokládat za trestný čin, ale nanejvýš za přestupek proti majetku podle §8 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb. Jestliže pachatel spáchá trestný čin společným jednáním s osobou, která není trestně odpovědná, nejde u něho o spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ale o spáchání trestného činu jediným pachatelem podle §22 odst. 1 tr. zákoníku. Ve shodě s tím byl obviněný v posuzované věci správně uznán vinným jako jediný pachatel, byť se posuzovaného činu dopustil společným jednáním s nezjištěnou osobou. Rozhodně nepřichází v úvahu, aby trestní odpovědnost obviněného jako pachatele podle §22 odst. 1 tr. zákoníku byla jakkoli podmíněna trestní odpovědností osoby, s níž jednal společně. Jinak řečeno, nepřichází v úvahu, aby trestní odpovědnost obviněného jako pachatele podle §22 odst. 1 tr. zákoníku byla vyloučena v důsledku nedostatku trestní odpovědnosti osoby, s níž jednal společně.
13. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině plně odpovídají zákonným znakům přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Tato zjištění vyjadřují také to, že krádež zboží v samoobsluze je spáchána pronesením zboží prostorem pokladny bez zaplacení (viz č. 53/1999 Sb. rozh. tr.). Podle výroku o vině obviněný „zboží si vložil na prodejní ploše … buď do batohu, který si přinesl s sebou, nebo do tašky nezjištěné ženy“. V návaznosti na to je ve výroku o vině výslovně uvedeno, že obviněný s nezjištěnou ženou „s … ukrytým zbožím oba prošli prostorem pokladní zóny bez zaplacení“.
14. Výroku o vině nelze vytýkat ani to, že by jeho skutková část nevyjadřovala subjektivní stránku přečinu krádeže. Pokud je ve výroku o vině popsáno zjištěné jednání obviněného tak, že na prodejní ploše si vložil zboží do svého batohu nebo do tašky své společnice a že s takto ukrytým zbožím oba prošli pokladní zónou bez zaplacení, pak jedinou logicky přijatelnou interpretací uvedeného zjištění z hlediska subjektivní stránky činu je závěr o úmyslném zavinění obviněného podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Na podporu tohoto závěru vyznívá i to, co je uvedeno v odůvodnění rozsudku, totiž že obviněný se svou společnicí popsaným způsobem ukryli a bez zaplacení pronesli zboží, které předtím měli uložené v nákupním vozíku.
15. K té části dovolání, v níž obviněný své námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy došly k těmto zjištěním, musí Nejvyšší soud především uvést, že z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy.
16. V posuzované věci nejsou skutková zjištění soudů v žádném, natož pak extrémním rozporu s důkazy a naopak z nich logicky vyplývají. Spolehlivým podkladem skutkových zjištění byla výpověď svědka M. V., pracovníka bezpečnostní agentury působící v prodejně, ve spojení s kamerovým záznamem zachycujícím společný pohyb a jednání obviněného a ženy, jejíž totožnost nebyla zjištěna, v prostoru prodejny, zejména výběr zboží a jeho uložení do nákupního vozíku. Pozornost svědka upoutaly podezřelé okolnosti odchodu obviněného a zmíněné ženy z prodejny, na což svědek reagoval tak, že své podezření konfrontoval s kamerovým záznamem. Část prostoru, v němž se obviněný a žena pohybovali, byla sice mimo dosah kamer, ale svědek přesvědčivě vysvětlil, že právě v tomto prostoru muselo dojít k tomu, že obviněný a žena přesunuli zboží z nákupního vozíku do svých zavazadel, tj. do batohu obviněného nebo do tašky ženy. Rozhodující fází kamerového záznamu je zachycení toho, jak obviněný s ženou vstoupili s nákupním vozíkem, v němž se nacházelo zboží, do prostoru, který již nebyl pokryt kamerami, a krátce poté vyšli z tohoto prostoru s prázdným vozíkem. Variantu, že by zboží z nákupního vozíku odložili a zanechali v prodejně ve zmíněném prostoru, svědek jednoznačně vyloučil, protože šel tento prostor obhlédnout, přičemž zboží, které se předtím nacházelo v nákupním vozíku obviněného, tam nikde nebylo. Nejvyšší soud souhlasí s oběma soudy v tom, že jedinou logicky přijatelnou a reálnou interpretací popsané situace je závěr, podle něhož obviněný s ženou ukryli zboží do jeho batohu nebo do její tašky a bez zaplacení opustili prodejnu s takto ukrytým zbožím. To pak je podpořeno další částí výpovědi svědka M. V., který potvrdil, že následujícího dne obviněného, který se znovu objevil v prodejně, oslovil s dotazem, zda předchozího dne odcizil zboží, přičemž obviněný se mu k odcizení doznal, a z tohoto podnětu byla přivolána policie. Za tohoto stavu není žádný důvod k tomu, aby Nejvyšší soud jakkoli zasahoval do skutkových zjištění představujících podklad výroku o vině obviněného.
17. Výrok o vině obviněného je založen na právním posouzení skutku, které je v souladu se zákonem. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 9. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu