ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.947.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 947/2021-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 o dovolání obviněného M. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 14 To 104/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 69/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 2. 2021, č. j. 1 T 69/2020-77, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za užití §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 160 denních sazeb ve výši 350 Kč, tedy v celkové výměře 56 000 Kč. Současně mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 6. 10. 2020 v době kolem 7:30 hodin na silnici č. 315/13 v obci Rudoltice, okres Ústí nad Orlicí, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Karoq, r. z. XY, přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 2 T 213/2019, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2020, uložen i zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků, tj. do 23. 5. 2022.
3. Tento rozsudek následně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 14. 4. 2021, č. j. 14 To 104/2021-90, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti zmíněnému usnesení soudu druhého stupně, resp. proti rozhodnutí soudů obou stupňů, podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Namítl, že před soudem prvního stupně prohlásil svoji vinu, přičemž poté však neproběhlo žádné dokazování k otázce trestu, nebyl k ní vyslýchán, soud se nedotázal procesních stran, zda mají nějaké návrhy na doplnění dokazování. Rozsudek okresního soudu je nejasný a nepřezkoumatelný a uložený trest je nepřiměřený, zejména není zřejmé, proč byl vůbec uložen trest zákazu činnosti a nebyl místo něj uložen přísnější peněžitý trest nebo trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích i předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí zrušil a následně přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že obviněný v dovolání uplatnil námitky, které již uváděl v průběhu řízení, tedy se jimi soudy již zaobíraly. Tyto námitky nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů, jak který důkaz posuzovat a jaký význam mu z hlediska skutkového děje připisovat. Pokud jde o trest, byl uložen v rámci trestní sazby podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a je zcela přiměřený všem rozhodným hlediskům. Dovodila, že napadené rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo možné a nutné napravit cestou dovolání.
7. Státní zástupkyně navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byť je nutné doplnit, že je obviněný směřoval i proti rozsudku soudu prvního stupně, což by již podmínky přípustnosti nesplňovalo], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.).
10. Své podání obviněný opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. K naplnění prvního z nich dochází, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Lze doplnit, že k naplnění předmětného důvodu dochází zejména při postupu soudu v rozporu s ustanovením §202 odst. 2 nebo §263 odst. 4 tr. ř.
11. Obviněný ovšem žádnou argumentaci, která by k odůvodnění takového závěru vedla, neuplatnil, a na jakoukoli svoji nepřítomnost v soudním řízení nepoukazoval. Jak potom vyplývá ze spisového materiálu, vedeného ve věci, hlavní líčení bylo okresním soudem nařízeno na 14. 1. 2021, v návaznosti na omluvu obviněného, zaslanou písemně jeho obhájcem, bylo bez dalšího odročeno na 16. 2. 2021. V tomto dni pak bylo realizováno, a to za přítomnosti obviněného. V odvolacím řízení rozhodoval krajský soud ve veřejném zasedání dne 14. 4. 2021, bez přítomnosti obviněného, který ovšem s takovým postupem vyjádřil předem písemně výslovný souhlas.
12. Souhrnně řečeno, Okresní soud v Ústí nad Orlicí jednal ve věci v přítomnosti obviněného, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích potom sice za jeho absence, ovšem za souhlasu s takovým postupem a bez povinnosti konat jinak. Obviněný navíc ani v dovolání porušení žádného konkrétního pravidla ve smyslu již citovaných ustanovení §202 odst. 2 nebo §263 odst. 4 tr. ř. netvrdil, resp. jak již bylo řečeno, na žádnou svoji nepřítomnost nepoukazoval. Jeho argumentace se tedy s citovaným dovolacím důvodem v daném rozsahu míjí.
13. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný jako druhý uplatnil, lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají především námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
14. Ani žádnou takovou argumentaci ovšem obviněný nepředložil. Navíc je třeba poznamenat, že v řízení před soudem prvního stupně po poučení podle §206a tr. ř. prohlásil podle §206c tr. ř. svoji vinu, tedy že spáchal obžalobou tvrzený skutek a souhlasil i s jeho právní kvalifikací. Rovněž se zmíněným dovolacím důvodem námitky nekorespondují.
15. Nejvyšší soud doplňuje, že podstatou dovolání obviněného (jeho odůvodnění) bylo zpochybnění správnosti výroku o trestu, s ohledem na jeho údajnou nepřiměřenost, konkrétně měl za to, že mu neměl být uložen trest zákazu činnosti, resp. mu měl být uložen v nižší výměře. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze ovšem v dovolacím řízení úspěšně uplatnit v zásadě pouze s odkazem na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný neužil, a to pouze tehdy, pokud byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným – což se v dané věci nestalo a ani obviněný právě takový nedostatek nenamítal. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v (údajně) nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je namístě doplnit, že za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný své dovolání mimo jiné opřel, lze stran výroku o trestu tvrdit pochybení spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tedy zejména pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014).
16. Žádnou takovou argumentaci, jež by byla relevantní a pod uplatněný (nebo jiný) dovolací důvod podřaditelná, ovšem obviněný nepředložil a ve věci ani v podstatě nepřipadá v úvahu.
17. Je možné dodat, že výjimkou z popsaného pravidla, umožňující Nejvyššímu soudu širší přezkum, může být situace, v níž bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. Potom má zásah Nejvyššího soudu podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Současně je výjimečně možný zásah dovolacího soudu i ve vztahu k adekvátnosti trestu, pokud by byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Uvedená zásada má ústavní povahu. Zmíněný závěr však ve věci nelze učinit.
18. V návaznosti na dovolací námitky obviněného je totiž možné obiter dictum konstatovat, že po zahájení hlavního líčení dne 16. 2. 2021 a po přednesu obžaloby bylo přistoupeno k výslechu obviněného, který jednak učinil své prohlášení o vině a poté předložil i svůj návrh na uložení trestu, zejména stran nižšího trestu zákazu činnosti, přičemž odkázal i na písemné vyjádření svého obhájce. Soud k důkazu provedl zejména aktuální výpis z evidence rejstříku trestů obviněného. Obviněný byl v řízení zastoupen obhájcem, který se, byť se soud výslovně nedotázal na další návrhy na doplnění dokazování, jich ani nedomáhal a v rámci závěrečné řeči opět prezentoval představu obviněného stran trestů i důvodů, které ho k ní vedly. Okresní soud následně učinil své rozhodnutí. K uloženému trestu zejména poukázal na skutečnost, že obviněný je speciálním recidivistou stran páchání přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro což byl již čtyřikrát soudně trestán, auto řídil v rámci shora popsaného skutkového děje bez vážného důvodu, a současně má v kartě řidiče osmnáct záznamů a stav bodového hodnocení dvanáct bodů. Proto, zejména s ohledem na speciální recidivu, dovodil potřebu uložení i trestu zákazu činnosti, ve výše uvedené výměře. Krajský soud v návaznosti na odvolání obviněného, které je obsahově blízké dovolání, konstatoval, že obviněný je nedisciplinovaným účastníkem silničního provozu, projednávaného útoku se dopustil ve zkušební době podmíněného odkladu dříve uloženého trestu odnětí svobody, reálně přicházelo v úvahu i uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Byl nicméně vysloven alternativní trest, jednak peněžitý, a jednak zcela správně i důraznější trest zákazu činnosti, který obviněného vyřadí z řízení motorových vozidel.
19. Z uvedeného je zřejmé, že soudy činné dříve ve věci nepochybily. Obviněný byl v hlavním líčení vyslechnut, přičemž se vyjádřil i k otázce trestu a přednesl svůj návrh. Soudy obou stupňů jej vzaly v potaz, nicméně neshledaly možným mu s ohledem na zjištěné okolnosti, zejména zřetelnou recidivu, vyhovět (v tom smyslu, že by mu vůbec neuložily trest zákazu činnosti nebo ho uložily v mírnější výměře), přičemž svůj závěr odůvodnily ve svých rozhodnutích. Řízení vedené ve věci tak mělo jako celek zřetelně spravedlivý charakter (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 38/14) a uložený trest rozhodně nelze považovat za extrémně přísný či míjející se se zásadou humánnosti sankcí. Argumentaci obviněného, navíc, jak již bylo řečeno, nepodřaditelné pod zákonem stanovené dovolací důvody, tudíž ani nelze přisvědčit.
20. V návaznosti na popsané skutečnosti Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. d) ani g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu