ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.975.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 975/2021-554
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 9. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného S. J. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 10 To 50/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 153/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. J. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 12. 2020, č. j. 4 T 153/2020-487, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyřicet pět měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že
ad 1) jako vedoucí elektro divize v poškozené společnosti D. L., na blíže nezjištěném místě s cílem získat pro sebe finanční prostředky vytvářel od roku 2013 fiktivní účetní a přepravní doklady od údajných obchodních partnerů poškozené společnosti, které měly deklarovat prodej a dodání elektromateriálu poškozené společnosti, kdy pro tyto účely založil emaily XY a XY, na které odesílal ze svého pracovního e-mailu fiktivní objednávky, a poté vytvořil nejméně 448 faktur (podrobněji uvedených ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), přičemž předstíral, že byly vytvořeny společnostmi K. a J., a že zboží uvedené na jednotlivých fakturách bylo do poškozené společnosti doručeno na dobírku společností General Logistics Systems Czech Republic, s.r.o., kdy za tímto účelem k jednotlivým fakturám vytvořil přepravní doklady, a následně si uvedené fiktivní faktury nechával v hotovosti proplácet na účetním oddělení poškozené společnosti (v centrále poškozené společnosti na adrese XY), přičemž ve skutečnosti si poškozená společnost od společností K. a J., nikdy nic neobjednala a tyto společnosti tak poškozené společnosti nedodaly zboží uvedené na fiktivních fakturách, čímž obviněný poškozené společnosti způsobil škodu v souhrnné výši 4 738 513 Kč,
ad 2) v Brně dne 29. 5. 2019 s cílem získat pro sebe finanční prostředky, v sídle společnosti LESAK, s.r.o., v ulici XY čp. XY poté, co zde vrátil vážící ližiny, které od společnosti LESAK, s.r.o., od 9. 4. 2019 měla zapůjčené poškozená společnost D. H., mu byla vyplacena vratná kauce (jistota) ve výši 19 711 Kč, kterou v rozporu s jejím určením nepředal do pokladny společnosti D. H., a ponechal si ji pro vlastní potřebu, čímž poškozené společnosti způsobil škodu ve výši 19 711 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 5. 2021, č. j. 10 To 50/2021-513, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně v plném rozsahu odkázal na svou obhajobu z přípravného řízení i hlavního líčení a zdůraznil, že se jednání nedopustil a měl být obžaloby zproštěn. Připustil, že předmětné jednání sice mohlo vypadat podezřele, ale nemůže být uznán vinným na základě pouhého podezření. Soudy neprokázaly, že by poškozené společnosti škodu skutečně způsobil a ani, že by materiál nebyl dodán. Zdůraznil, že zásilky z většiny nepřebíral a odvážel je až po zaplacení. Pokud by materiál nebyl dodán, nemohl by být ani předán vedoucím středisek, jejichž výslechy navrhl, avšak soud prvního stupně jejich provedení, stejně jako návrh na vyslechnutí elektromontérů zamítl. Policie i soudy rezignovaly na prokázání skutečnosti, zda byl materiál skutečně dodán a případná obtížnost dokazování této otázky nemůže jít k jeho tíži. Pokud existují takovéto pochybnosti, mělo být rozhodnuto v jeho prospěch. Nebyl opatřen žádný důkaz o tom, že by vytvářel fiktivní faktury od společnosti J., a nebylo ani prokázáno, že by to byl on, kdo vyhotovil fiktivní potvrzení dobírek. Ke skutku pod bodem 2) pak zcela odkázal na své vyjádření v přípravném řízení i při hlavním líčení a doplnil, že soudy nevyhověly ani jeho návrhu provést jako důkaz výdajový pokladní doklad na zaplacení pronájmu ližin. Shrnul, že soudy provedly pouze důkazy svědčící proti němu, ale důkazy svědčící v jeho prospěch neprovedly.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že jeho dovolací argumentace je opakováním obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a soudy obou stupňů se jí již zabývaly. V projednávaném případě není ani extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky obviněného nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba důkazy posuzovat a jaký význam jim má být připisován z hlediska skutkového děje. Lze se plně ztotožnit s názory a odůvodněním soudů obou stupňů stran rozsahu dokazování a zamítnutí obviněným navrhnutých důkazů. Trestná činnost obviněného byla provedeným dokazováním prokázána a meritorní rozhodnutí netrpí namítanými vadami.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatoval, že deklarovaný dovolací důvod nebyl naplněn a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
11. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
12. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
13. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se obviněný snaží prosadit svou verzi skutkového děje, který by vyzníval v jeho prospěch a současně tak zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soud prvního stupně si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny provedené důkazy soud hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného tak byla provedeným dokazováním spolehlivě vyvrácena, když soud prvního stupně řádné hodnocení důkazů i dostatečným způsobem odůvodnil (viz především odst. 23-30 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž odvolací soud se s takto učiněnými skutkovými zjištěními soudu prvního stupně zcela ztotožnil a rovněž je i stručně zrekapituloval (viz především odst. 20-25 a odst. 29 usnesení odvolacího soudu), a ani Nejvyšší soud tak soudům obou stupňů nemá v tomto ohledu co vytknout. Vzhledem k tomu, že obviněný v rámci své argumentace v podstatě nepřímo namítl i porušení zásady in dubio pro reo, je možné dále doplnit, že taková námitka nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016). Lze tedy konstatovat, že Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (obviněný jej přitom ani nenamítal) a ani žádné jiné porušení práva na spravedlivý proces, nebylo zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.
15. Nad rámec uvedeného je pak namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v rámci své obhajoby a ve svém odvolání, přičemž s těmito se soudy spolehlivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
16. Nakonec je možné zmínit, že obviněný v rámci své dovolací argumentace odkázal i na obsah své předchozí obhajoby a podaného odvolání. K tomu nezbývá než zdůraznit, že Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů obviněný nemůže své námitky opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Zmíněnými odkazy obviněného se proto Nejvyšší soud nijak nezabýval.
17. Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, rozsahu a hodnocení důkazů, tak nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
18. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu