ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.997.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 997/2021-429
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 9. 2021 o dovolání obviněného P. G. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 6 To 18/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 48/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. G. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný P. G. podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2021, č. j. 6 To 18/2021-397, jímž byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 9. 2020, č. j. 1 T 48/2018-326, ohledně celého výroku o trestu. Odvolací soud v tomto rozsudku rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. novým výrokem o trestu, přičemž oproti předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně pouze rozšířil výčet rozhodnutí, jejichž výroky o trestech byly v důsledku uložení souhrnného trestu zrušeny. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že si v době jízdy nebyl vědom toho, že byl pod vlivem návykové látky – drogu mu do pití přidal jeho kolega R. T. Způsob, jakým soudy hodnotily výpověď tohoto svědka, je zcela nelogický, v žádném případě se s ním neztotožňuje. Z důkazů nijak nevyplynulo, že by si sám přivodil stav vylučující způsobilost k řízení motorových vozidel, došlo tak k porušení zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a obviněného zprostil obžaloby.
2. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání odkázala především na obsah úředního záznamu o řidičské kontrole obviněného, v němž je uvedeno, že policisté u něj zaznamenali viditelné vpichy po nitrožilní aplikaci návykové látky. Tomuto zjištění pak odpovídá i protokol o prohlídce těla obviněného ze dne 7. 3. 2018. Odmítla hlavní námitku obhajoby, že si stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla nepřivodil. Právní kvalifikace jednání dovolatele je tak podle jejího názoru zcela přiléhavá.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
4. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
5. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
6. Obviněný byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil stručně řečeno tím, že dne 7. 3. 2018 v XY řídil vozidlo zn. Opel Astra po požití psychotropní látky metamfetamin, přičemž koncentrace návykové látky v krvi (metamfetaminu 306 ng/ml a jeho metabolitu amfetaminu 17 ng/ml) vylučovala způsobilost k řízení motorového vozidla. V dovolání však obviněný fakticky neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky výše uvedeného přečinu. Pouze takové námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné výhrady vycházely z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudy, a spočívaly na jeho vlastním hodnocení důkazů (především výpovědi svědka R. T.). Takové námitky mají skutkovou povahu a směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (to platí také o odkazu na princip in dubio pro reo ). Jde totiž o prezentování vlastní skutkové verze obviněného, odlišné od zjištění soudů.
7. Dovolací soud dodává, že v této věci nebylo sporu o tom, zda obviněný v době řízení motorového vozidla byl pod vlivem návykové látky, či zda bylo toto ovlivnění v takové míře, aby to vyloučilo jeho způsobilost k řízení motorového vozidla. Tyto skutečnosti byly prokázány povedenými důkazy (toxikologické vyšetření apod.), ostatně obviněný tato skutková zjištění nijak nezpochybňoval. Dovolatel pouze nesouhlasil se skutkovými závěry soudů, jak se do tohoto stavu dostal (zdali v důsledku vlastního jednání či nevědomky cizí vinou), přičemž na jeho odlišném závěru o skutkovém stavu (tj. že on sám si drogu neaplikoval – tu mu bez jeho vědomí přimíchal do pití jeho kolega R. T.) byl postaven jeho další argument, že nevěděl o tom, že řídí ve stavu vylučujícím způsobilost. Je možné připomenout, že soudy bylo skutečně zjištěno, že ze strany jeho někdejšího kolegy R. T. docházelo po určitý čas k přidávání metamfetaminu nic netušícímu obviněnému do pití. Nicméně to se týkalo jiného (dřívějšího) časového období, než došlo ke spáchání předmětného přečinu. Soudy obou stupňů se námitkám dovolatele dostatečně věnovaly a v odůvodnění svých rozsudků vysvětlily jejich nedůvodnost. Především odvolací soud se v odstavci 9 velmi podrobným a logickým způsobem zabýval jednotlivými nesrovnalostmi ve výpovědi svědka R. T. a přesně popsal, proč nebylo možno dospět k jinému závěru, než k tomu, že v době inkriminovaného jednání obviněný již nemohl být pod vlivem drogy v důsledku jejího podání svědkem R. T.
8. Kromě toho Krajský soud v Ústí nad Labem v odstavcích 10 a 11 odůvodnění rozsudku zcela přesvědčivě vyložil, proč se obviněný do předmětného stavu ovlivnění návykovou látkou ve výše popsané koncentraci nemohl dostat pouhým přimícháním drogy do pití, jak tvrdil, a že k tomu muselo dojít relativně nedlouho před řízením motorového vozidla. Veškeré zjištěné skutečnosti (vpichy po jehle nalezené na těle obviněného, míra ovlivnění drogou vyplývající z toxikologického vyšetření) ukazují na závěr, že k aplikaci metamfetaminu došlo s největší pravděpodobností intravenózně. Nicméně i kdyby se tento závěr ukázal nepravdivým (např. k jeho intoxikaci by došlo „šňupáním“ metamfetaminu, nikoli aplikací injekční stříkačkou do žíly), nic to nemění na závěru o jeho vině. Pro ten je podstatné, že si aplikací návykové látky přivodil stav, ve kterém byla jeho způsobilost vyloučena, a v tomto stavu řídil motorové vozidlo. Okolnost, že k tomu došlo z jeho strany zcela vědomě a nikoli v důsledku nezákonného jednání jiné osoby (svědka R. T.), bylo nad jakoukoli pochybnost prokázáno provedenými důkazy.
9. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. G. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu