ECLI:CZ:NS:2021:7.TZ.27.2021.1
sp. zn. 7 Tz 27/2021-2093
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného K. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 141/2019, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 141/2019,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného K. K. v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku.
Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 141/2019, ve vztahu k obviněnému K. K. se zrušuje .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Břeclavi se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 141/2019, byla podle §314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu, sjednaná mimo jiné mezi obviněným K. K. a státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Břeclavi. Na základě této dohody o vině a trestu byl obviněný K. K. odsouzen za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku v období od ledna 2013 do února 2013. Za výše uvedený zločin a za sbíhající zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2017, sp. zn. 53 T 11/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 4 To 46/2017, a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 2 T 122/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky Tábor ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 14 To 221/2016, byl odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Současně byly zrušeny výroky o trestu z výše uvedených rozsudků, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyl podkladu. Obviněnému byl dále uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy obchodních korporací a družstev včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace, a to na dobu 7 let, a podle téhož ustanovení i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 11. 2. 2020.
2. Proti uvedenému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi podala ministryně spravedlnosti dne 10. 6. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona s tím, že zákon byl porušen v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
3. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku ministryně rekapitulovala odsuzující rozhodnutí obviněného od roku 2016 a konkrétně upozornila na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2019, č. j. 1 T 5/2017-3276, kterým byl obviněný K. K. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil od 12. 1. 2009 do 16. 11. 2009 a byl odsouzen za výše uvedený zločin a za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2017, č. j. 53 T 11/2013-16597, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.-25. 4. 2018, č. j. 4 To 46/2017-17241, podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného rozsudku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 7. 2020.
4. Ministryně poukázala na skutečnost, že Okresní soud v Břeclavi svým rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 141/2019, zrušil sice výroky o trestech z předchozích rozsudků, kterými byl obviněnému K. ukládán souhrnný trest, a sice výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 53 T 11/2013 a rovněž z rozsudku Okresního soudu v Písku sp. zn. 2 T 122/2015, ale přehlédl, že v mezidobí byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2019, sp. zn. 1 T 5/2017, ukládán souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2017, sp. zn. 53 T 11/2013, jehož výrok o trestu měl být rovněž zahrnut do výroku o zrušení výroku o trestu při ukládání souhrnného trestu rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 141/2019.
5. Pochybení v postupu Okresního soudu v Břeclavi spočívající v nesprávném uložení souhrnného trestu pouze ve vztahu k některým rozsudkům (Krajského soudu v Brně, sp. zn. 53 T 11/2013, a Okresního soudu v Písku, sp. zn. 2 T 122/2015) znamená, že výrok o trestu odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, uložený obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 5/2017, nabyl platnosti. V důsledku toho má obviněný vykonat vedle tohoto souhrnného trestu odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou ještě platný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 141/2019, přestože tento souhrnný trest měl v sobě zahrnovat i potrestání za trestnou činnost, kterou byl obviněný uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 T 5/2017.
6. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 141/2019, byl porušen zákon v neprospěch K. K. v ustanoveních §43 odst. 2 tr. zákoníku a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, stejně jako obviněný prostřednictvím svého obhájce, se ve veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem ztotožnili se stížností pro porušení zákona i s jejími důvody.
8. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
9. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad o ukládání úhrnného trestu (§43 odst. 1 tr. zákoníku), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
10. Podmínkou ukládání souhrnného trestu je, že mezi spácháním časově prvního z více trestných činů a posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující, byť nepravomocný rozsudek (rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 8/1974 Sb. rozh. tr.). Smyslem souhrnného trestu je vytvořit situaci pro pachatele zcela rovnocennou té, jako by mu byl za více jeho trestných činů ukládán trest úhrnný, tj. jako by mu byl ukládán trest v jediném řízení, ačkoliv ve skutečnosti v případě souhrnného trestu dochází k ukládání trestu postupně. Na druh a výši ukládaného trestu by totiž neměla mít vliv víceméně nahodilá okolnost, zda řízení o všech jím spáchaných trestných činech bylo vedeno odděleně či ve společném řízení. Důležitou podmínkou pro ukládání souhrnného trestu v rámci shora naznačených zásad je zrušení celého výroku o trestu z předchozího rozsudku (jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících). Přitom je ovšem nutno mít na zřeteli, že zrušením rozsudku, kterým byl uložen souhrnný trest, se obnoví platnost výroku o trestu v předcházejícím rozsudku, jenž byl původně zrušen při ukládání souhrnného trestu (rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 58/1977 Sb. rozh. tr.).
11. Shora uvedené zásady je nutno dodržovat i v těch případech, kdy dochází postupně k ukládání několika souhrnných trestů po sobě. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010 vyplývá, že jestliže soud znovu ukládá souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu. Takto však Okresní soud v Břeclavi nepostupoval.
12. Zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2019, sp. zn. 1 T 5/2017, byl spáchán v době od 12. 1. 2009 do 16. 11. 2009 . Toto jednání tedy předchází vyhlášení rozsudku Okresním soudem v Písku, sp. zn. 2 T 122/2015 (vyhlášen dne 20. 4. 2016), který posléze nabyl právní moci, jakož i vyhlášení rozsudku Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 53 T 11/2013 (vyhlášen dne 3. 2. 2017), který také posléze nabyl právní moci. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 5/2017, bylo tedy na místě ukládat souhrnný trest k výše uvedeným rozsudkům Okresního soudu v Písku, sp. zn. 2 T 122/2015, a Krajského soudu v Brně, sp. zn. 53 T 11/2013.
13. Rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 5/2017, byl vyhlášen dne 4. 10. 2019 a posléze nabyl právní moci (dne 22. 7. 2020), tímto rozsudkem byly zrušeny výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 53 T 11/2013, který zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku, sp. zn. 2 T 122/2015. Okresní soud v Břeclavi rozhodl ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 141/2019 až dne 11. 2. 2020, a také zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 53 T 11/2013, který zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku, sp. zn. 2 T 122/2015, ale nezrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 5/2017, což ani v době rozhodování učinit nemohl, protože tento byl toliko vyhlášen (dne 4. 10. 2019), ale nebyl ještě v právní moci (právní moc však nastala posléze dne 22. 7. 2020). Okresní soud v Břeclavi tedy rozhodoval v době, kdy již vyhlášen rozsudek Krajského soudu v Brně byl, ačkoliv nebyl v právní moci. Okresní soud v Břeclavi, pokud dospěl k závěru, že jde o souběh trestných činů a je na místě ukládat souhrnný trest, měl vyčkat právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 5/2017, a teprve poté ukládat souhrnný trest, kterým by zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 5/2017, který zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 53 T 11/2013, který zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku, sp. zn. 2 T 122/2015. Okresní soud v Břeclavi tedy zjevně přehlédl, že rozsudek Krajského soudu v Brně byl vyhlášen již 4. 10. 2019, a protože v té době ještě nebyl právní moci, nebyl ani zapsán v opise evidence rejstříku trestů, a proto nezohlednil toto rozhodnutí při ukládání trestu ve své věci, čímž však porušil zákon v neprospěch obviněného.
14. Tím, že Okresní soud v Břeclavi uvedeným způsobem nepostupoval, došlo k porušení zákona v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku o ukládání souhrnného trestu. Sekundárně tím došlo k situaci, kdy obviněný má uloženy dva nepodmíněné tresty odnětí svobody místo trestu jednoho. Navíc s ohledem na právní kvalifikaci bylo na místě ukládat trest odnětí svobody v sazbě od 5 – 10 let (byť s ohledem na vícečinný souběh by bylo možné zvažovat i zvýšenou hranici podle §43 odst. 1 tr. zákoníku), ale obviněnému byly uložen tresty odnětí svobody ve výměře 8 let (rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 5/2017) a ještě 6 let a 6 měsíců (rozsudek Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. 3 T 141/2019), celkem tedy ve výměře 14 let a 6 měsíců, což převyšuje horní hranici trestní sazby, podle které mu měl být trest uložen. Navíc oba soudy zohlednily i odsouzení Krajským soudem v Brně, sp. zn. 53 T 11/2013 a Okresním soudem v Písku, sp. zn. 2 T 122/2015, tedy k tomuto zohlednění došlo dvakrát, což je nepřípustné, a navíc také v rozporu s účelem trestu ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
15. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 141/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. K. v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve vztahu k tomuto obviněnému a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Břeclavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 9. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.