ECLI:CZ:NS:2021:7.TZ.32.2021.3
sp. zn. 7 Tz 32/2021-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání dne 8. 9. 2021 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného T. K. , nar. XY v XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 4 T 185/2014, takto:
Podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá .
Odůvodnění:
1. Ministryně spravedlnosti podala dne 2. 7. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného T. K. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 9. 2020, č. j. 4 T 185/2014-211, jímž bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku za použití §330 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 11. 2014, č. j. 4 T 185/2014-76, a jehož výkon byl podmíněně odložen, a že obviněný se podle §83 odst. 5 tr. zákoníku, §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Vytkla, že napadené usnesení vzešlo z vadně provedeného řízení. Namítla, že Okresní soud v Pardubicích rozhodl ve veřejném zasedání, ke kterému byl obviněný sice předvolán, avšak předvolání podle §233 odst. 1 tr. ř. mu nebylo doručeno a tzv. fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř., z níž vycházel soud, byla ustanovením §64 odst. 5 písm. a) tr. ř. vyloučena. Poukázala také na vadný postup soudu v souvislosti s doručením napadeného usnesení, které nebylo obviněnému doručeno do vlastních rukou podle §64 odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž tzv. fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř. nepřicházela v úvahu vzhledem k ustanovení §64 odst. 5 písm. b) tr. ř. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr.ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §233 odst. 1 tr. ř., §64 odst. 1, 2, 5 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
2. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání konaném o stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se ztotožňuje se stížností pro porušení zákona a učinil shodný návrh.
3. Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona není v posuzované věci přípustná.
4. Podle §266 odst. 1 tr. ř. proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
5. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základní podmínkou přípustnosti stížnosti pro porušení zákona je právní moc napadeného rozhodnutí. Pokud rozhodnutí není v právní moci, nemůže být proti němu podána stížnost pro porušení zákona.
6. Proti napadenému usnesení byla podle §330 odst. 3 tr. ř. přípustná stížnost, a to s odkladným účinkem. Stížnost mohli podle §142 odst. 1 tr. ř. podat státní zástupce, který se jí výslovně vzdal ve veřejném zasedání po vyhlášení usnesení, a obviněný, který nebyl přítomen při veřejném zasedání a tedy ani při vyhlášení usnesení, takže bylo nutné, aby mu usnesení bylo podle §137 odst. 1 tr. ř. oznámeno doručením jeho opisu. K tomu ovšem nedošlo, zejména ne způsobem, jaký vyžaduje zákon.
7. Okresní soud v Pardubicích se bezvýsledně snažil doručit usnesení obviněnému poštou z nejasných důvodů na adresu XY, XY. Obviněný nejenže nebyl poštovní doručovatelkou zastižen, ale v místě doručení vymezeném touto adresou se ani nezdržoval. Tím byl vyloučen vznik tzv. fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř. Podstatné je ovšem především to, že soud měl k dispozici adresu, kterou obviněný uvedl podle §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. pro účely doručování. Touto adresou v rozhodnou dobu byla adresa XY, XY (u p. L. Z.), což bylo zřejmé z protokolu o výslechu obviněného ze dne 9. 10. 2014 na č. l. 4 spisu. Šlo sice o údaj z přípravného řízení, avšak z ničeho nevyplývalo, že by v tomto ohledu mělo dojít mezitím ke změně. Obviněný sice ojediněle převzal obsílku na adrese XY, XY (zde dne 26. 1. 2015 převzal trestní příkaz) i na adrese svého trvalého bydliště v XY, XY (zde převzal dne 29. 1. 2017 výzvu k doložení úhrady výživného), jinak ovšem z obsahu spisu vyplývá, že stále platila adresa uvedená obviněným pro účely doručování, na které se obviněný také dlouhodobě zdržoval. Tak už podle zprávy Policie ČR ze dne 4. 8. 2016 (č. l. 91) se obviněný nezdržoval na ubytovně v XY, XY, nýbrž na adrese uvedené pro účely doručování (tj. XY, XY), na níž také dne 12. 1. 2017 převzal obsílku a policii uvedl, že zde bydlí (č. l. 93, 96). Na této adrese určené pro účely doručování převzal i další obsílky v této věci (dne 21. 7. 2017, dne 2. 4. 2019). I z dalších zpráv Policie ČR vyplývalo, že se obviněný zdržuje právě na této adrese. Uváděl ji i na poštovních poukázkách při placení výživného jak v roce 2017, tak v roce 2019 (č. l. 109, 139) i na plné moci obhájci (č. l. 140).
8. Je tedy třeba uzavřít, že i ve vykonávacím řízení po právní moci trestního příkazu byla platnost údaje o adrese pro účely doručování potvrzena. Jasně to vyplývá z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2019, k němuž se obviněný dostavil na předvolání, které mu bylo řádně doručeno do vlastních rukou právě na adresu XY, XY. V protokolu na č. l. 143 p. v. spisu je k osobním údajům obviněného uveden odkaz na generálie na č. l. 4, čímž bylo mimo jiné potvrzeno, že obviněný má stále stejnou adresu pro účely doručování, tj. XY, XY. Nebyl tedy dán relevantní důvod k tomu, aby se soud snažil doručit napadené usnesení obviněnému na jinou adresu, než kterou označil pro účely doručování. Takovým důvodem nemohl být ani ojedinělý a neověřený údaj v policejní zprávě o chování obviněného, že se obviněný toho času zdržuje na jiné adrese (XY, XY), kde však nepřebíral obsílky a ani se zde ve skutečnosti dlouhodoběji nezdržoval, jak je z obsahu spisu zřejmé. Obviněný také na dodání do výkonu trestu odnětí svobody reagoval žádostí o doručení rozhodnutí s tím, že soud mu je zaslal na nesprávnou adresu, kde nikdy nebydlel, a zopakoval svou doručovací adresu XY, XY (č. l. 228).
9. Vadný postup Okresního soudu v Pardubicích v souvislosti s doručováním napadeného usnesení obviněnému měl za následek to, že obviněnému nebylo napadené usnesení vůbec doručeno, přičemž nenastala ani tzv. fikce doručení. Za tohoto stavu obviněnému nezačala běžet zákonná lhůta k případnému podání stížnosti, stanovená v §143 odst. 1 tr. ř., natož aby uplynula. Tím pádem napadené usnesení dosud nemohlo nabýt právní moci podle §140 odst. 1 písm. b) tr. ř. Nic na tom nemění okolnost, že Okresní soud v Pardubicích na vyhotovení napadeného usnesení ve spise vyznačil právní moc usnesení dnem 9. 10. 2020, vycházeje ve vztahu k obviněnému z vadného použití ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. o tzv. fikci doručení.
10. Stížnost pro porušení zákona tedy byla podána proti rozhodnutí, které nenabylo právní moci, a proto ji Nejvyšší soud jako nepřípustnou podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl, aniž na jejím podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení postupem podle §267 odst. 3 tr. ř.
11. V dalším řízení Okresní soud v Pardubicích řádně doručí napadené usnesení obviněnému, jemuž tak začne běžet lhůta k podání stížnosti jako řádného opravného prostředku. Usnesení, jímž je rozhodnuto, že se vykoná trest odnětí svobody, který byl původně uložen jako podmíněný trest, je co do svého obsahu a důsledků srovnatelné s rozsudkem, u něhož je ustanovením §64 odst. 5 písm. a) tr. ř. vyloučena tzv. fikce doručení. To je namístě považovat za důležitý důvod k tomu, aby předseda senátu (samosoudce) podle §64 odst. 5 písm. b) tr. ř. nařídil, že se neužije ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. při doručování napadeného usnesení obviněnému.
12. I když tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu nebylo napadené usnesení výrokem podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušeno a Okresnímu soudu v Pardubicích nebylo výrokem podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci, je Okresní soud v Pardubicích analogicky podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud ohledně právní moci napadeného usnesení, a je povinen provést procesní úkony nařízené Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 9. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu