ECLI:CZ:NS:2021:7.TZ.39.2021.1
sp. zn. 7 Tz 39/2021-314
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., stížnost pro porušení zákona, podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného J. G. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 4 T 120/2019-122, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 4 T 120/2019-122,
byl porušen zákon
v ustanovení §314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020, v neprospěch obviněného J. G.
Tento trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 se zrušuje .
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 4 T 120/2019-122, byl obviněný J. G. uznán vinným v bodu I. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a v bodu II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl za to a za sbíhající se trestnou činnost podle §337 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 roky se současným vyslovením dohledu nad obviněným. Podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest, a to podle §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve výměře 30 denních sazeb ve výši 1000 Kč, tedy v celkové výměře 30 000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o možnosti zaplacení tohoto peněžitého trestu ve splátkách a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020) byl obviněnému současně stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v délce 1 měsíce. Obviněnému byl rovněž podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 roky. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil uhradit škodu způsobenou přečinem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech, jež se týkaly sbíhající se trestné činnosti.
2. Uvedených přečinů se podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 dopustil obviněný tím, že:
I.
1) dne 12. 3. 2018 v 18:15 hod. v Praze 10, XY, po předchozí dohodě s dosud neztotožněnou spolupachatelkou, po vstupu do prodejny Datart neztotožněná spolupachatelka zabavila personál prodejny dotazy a obviněný J. G. odcizil zubní kartáček Philips Diamond Clean v hodnotě 5 699 Kč, který si uschoval do tašky, oba poté společně z prodejny odešli, přičemž bezpečnostní zabezpečení zubního kartáčku spustilo alarm, spolupachatelka začala ukazovat obsluze prodejny obsah své tašky a obviněný J. G. z prodejny odešel, a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti HP Tronic Zlín, s. r. o., škodu ve výši 5 699 Kč,
2) dne 13. 3. 2018 v době od 10:40 hod. do 10:50 hod. v Praze 10, XY, po předchozí dohodě s dosud neztotožněnou spolupachatelkou po vstupu do prodejny Datart, neztotožněná spolupachatelka zabavila personál prodejny dotazy a obviněný J. G. odcizil ústní sprchu Philips Air Flow v hodnotě 2 294 Kč a žiletky One blade v hodnotě 749 Kč, které si uschoval do tašky, oba poté společně z prodejny odešli, přičemž bezpečnostní zabezpečení zboží spustilo alarm, dříve než personál prodejny zareagoval, se jim podařilo z prodejny odejít a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti HP Tronic Zlín, s. r. o., škodu ve výši 3 043 Kč,
II.
dne 13. 3. 2018 kolem 10:51 hod. řídil v Praze 10, ulice XY, osobní motorové vozidlo zn. OPEL Astra, r. z. XY, ačkoliv věděl, že mu byl rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. S-MHMP 1779518/2017/Zel, které nabylo právní moci dne 2. 2. 2018, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců.
3. Tento trestní příkaz nebyl napaden odporem žádné z oprávněných osob a dne 16. 11. 2019 nabyl právní moci.
4. Ministryně spravedlnosti podala dne 9. 7. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného proti citovanému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10, konkrétně proti jeho výroku o trestu, stížnost pro porušení zákona. Zmínila relevantní právní úpravu, konkrétně ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. a §314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020 a namítla, že soud druhé z nich nerespektoval, neboť podle něj náhradní trest odnětí svobody uložený trestním příkazem nesměl ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok. Napadeným trestním příkazem však soud obviněnému uložil jednak trest odnětí svobody v trvání 1 roku (jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let), a vedle toho peněžitý trest, který by byl v případě jeho nevykonání přeměněn na náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Napadený trestní příkaz byl proto vydán v rozporu se zákonem, což lze opřít i o závěry odborné literatury (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3569). Dále uvedla, že se vytýkané pochybení týká pouze výroku o celkové výměře uloženého trestu, proto je namístě zrušit pouze výrok o trestu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 8 Tz 27/2020). Současně shledala v předmětné věci splněnými i omezující kritéria pro podání stížnosti pro porušení zákona podle §266 odst. 2 tr. ř., jelikož trestním příkazem uložený trest přesahuje zákonnou hranici trestní sazby stanovenou pro trestní příkaz a trest tak byl v příkazním řízení ukládán ve zřejmém rozporu s jeho účelem a obecnými zásadami trestního řízení.
5. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušil ve výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
6. Při veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem se intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podané stížnosti pro porušení zákona připojil a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v zásadě způsobem navrženým ministryní spravedlnosti, pouze s tím rozdílem, aby byl zrušen trestní příkaz v celém rozsahu. Obhájce obviněného poté, co předložil písemné podklady, vztahující se k současnému způsobu vedení života obviněným, učinil shodný návrh jako státní zástupce.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v zásadě z důvodů vytýkaných ministryní spravedlnosti.
8. Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. (ve znění účinném do 30. 9. 2020) bylo možné trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu a podle písm. e) téhož ustanovení peněžitý trest. Zároveň však podle §314e odst. 5 tr. ř. platilo, že náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesměl ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
9. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná. Obviněnému byl totiž citovaným trestním příkazem uložen náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest ve výměře jeden měsíc, která v součtu s výměrou uloženého trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku činila třináct měsíců, tedy přesahovala citovaným ustanovením §314e odst. 5 tr. ř. stanovenou maximální zákonnou dobu jednoho roku. Tím došlo k porušení zákona v citovaném ustanovení.
10. Nejvyšší soud dále dodává, že důvodnost podaného mimořádného opravného prostředku se odvíjí již od řízení, které předcházelo vydání trestního příkazu, jímž byl uložen trest odnětí svobody, přesahující v rozporu se zmíněnými pravidly výměru jednoho roku. Není tomu totiž proto, že by trest přesahující tuto výměru byl trestem, který by byl ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř. ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo by uložený druh trestu byl v zřejmém rozporu s účelem trestu, avšak zejména proto, že byl tento trest uložen trestním příkazem, tedy ve zvláštním řízení, které uložení trestu o takové výměře neumožňuje (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 28/1998 Sb. rozh. tr.). Jestliže tedy samosoudce došel v předmětné věci k závěru, že bylo důvodné uložit vedle trestu odnětí svobody (ve výměře 12 měsíců) i peněžitý trest a náhradní trest odnětí svobody stanovený podle §69 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020) ve výměře 1 měsíce, aniž by takovým postupem přesáhl horní hranici trestní sazby stanovenou trestním zákoníkem, bylo v dané věci vyloučeno vydání trestního příkazu a samosoudce měl rozhodnout rozsudkem v hlavním líčení, v němž by omezení ve smyslu §314e odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 30. 9. 2020) neplatilo.
11. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona tudíž v uvedeném směru a v nyní posuzovaném případě nevyplývá z §266 odst. 2 tr. ř., který upravuje podmínky podání tohoto mimořádného opravného prostředku pouze proti výroku o trestu, ale přímo z obecného ustanovení §266 odst. 1 tr. ř., které její podání připouští proti každému pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení. V návaznosti na to (srov. také např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 167/2006 nebo ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 8 Tz 34/2020) bylo nutné zrušit trestní příkaz v celém rozsahu.
12. Nejvyšší soud proto vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 4 T 120/2019-122, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v §314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020. Proto pak podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil předmětný trestní příkaz, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že pokud svým rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. ř.). Současně může být namístě vypořádat se s časovou působností trestního zákoníku (§2 tr. zákoníku), s ohledem na jeho následné novelizace.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 9. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu