ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.940.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 940/2021-803
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 o dovolání obviněné M. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 9 To 89/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 36/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. M. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 5 T 36/2018, podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil v rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 2 T 106/2017, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2018, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 12 To 89/2018, výroky o vině, trestu, náhradě škody, jakož i všechna další rozhodnutí, která mají ve výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti v nich uvedenými skutkovými zjištěními znovu rozhodl o vině obviněné M. M. (dále „obviněná“ nebo „dovolatelka“) zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a odsoudil ji podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1, §84, §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu a podle §85 odst. 2 tr. zákoníku jí uložil, aby během zkušební doby podle svých sil nahradila způsobenou škodu. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vedení účetnictví a daňové evidence na tři roky. Rovněž rozhodl o náhradě škody.
2. Městský soud v Praze z podnětu odvolání obviněné rozsudkem ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 9 To 89/2021, uvedený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil v rozsudku Okresního soudu Praha- západ ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 2 T 106/2017, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2018, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 12 To 89/2018, výroky o vině, trestu, náhradě škody, jakož i všechna další rozhodnutí, která mají ve výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozhodnutí znovu obviněnou uznal vinnou přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a odsoudil ji podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu, a podle §85 odst. 2 tr. zákoníku jí uložil, aby během zkušební doby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu účetnictví a daňové evidence pro fyzické a právnické osoby v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí uložil povinnost zaplatit poškozenému S. v. j. Š., IČ: XY, se sídlem XY, (dále „ s. Š.“) škodu ve výši 316.700 Kč a poškozenému Z. s. Č. r., IČO XY, se sídlem XY (dále „Z. s.“), škodu ve výši 337.819 Kč s úrokem z prodlení z částky 337.819 Kč ve výši 8,05 % ode dne 3. 11. 2017 do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. tyto poškozené se zbytky nároků na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolací soud uvedený pokračující čin, jímž obviněnou uznal za podmínek §45 odst. 1 tr. zákoníku vinnou, popsal v bodech v bodě 1. shodně jako Okresní soud Praha-západ v rozsudku ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 2 T 106/2017 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 12 To 89/2018 (stručně) tak, že
1. v době od 6. 8. 2013 do 29. 9. 2016 na přesně nezjištěných místech si jako osoba pověřená vedením účetnictví pro S. Š-, která měla dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu č. XY majitele tohoto s. vedeného u České Spořitelny, a. s., z tohoto bankovního účtu v patnácti případech převáděla na bankovní účet svůj průběžně různě vysoké částky, ve třech případech vybrala z tohoto účtu hotovost, kterou užila pro vlastní potřebu a ve dvou případech převzala jménem s. v. j. na hotovosti platbu dlužného poplatku a příspěvek do fondu oprav, které použila rovněž pro vlastní potřebu,
a způsobila tak S. Š. škodu ve výši 316.700 Kč a M. K. škodu ve výši 19.632 Kč,
2. v období od 1. 1. 2016 do dne 3. 5. 2016 jako zaměstnanec na pozici účetní poškozeného Z. s., hotovostními výběry a výběry z platební karty č. XY, která jí byla svěřena poškozeným dne 13. 4. 2015, vybírala z bankovního účtu IBAN XY, vedeného pro poškozeného, peněžní prostředky v hotovosti, které byla povinna vložit a zaúčtovat do pokladny a účetnictví poškozeného a jejich použití řádně vyúčtovat, což však v částce 337.819 Kč neučinila a užila je pro vlastní potřebu, kdy pro zastření svého jednání v průběhu roku 2016 nevedla řádné účetnictví, čímž poškozenému Z. s. Č. r. způsobila škoda ve výši 337.819 Kč,
celkem dílčími útoky pod body 1. a 2. způsobila poškozeným škodu v celkové výši 674.151 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 9 To 89/2021, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože výpočet způsobené škody není v souladu s provedenými důkazy, a tedy bylo postupováno v rozporu s §2 odst. 5 tr. ř. Soudy rovněž pochybily při hodnocení důkazů, protože jejich závěry neodpovídají důkazům, jak byly provedeny, v čemž shledala v souladu s označenými nálezy Ústavního soudu, např. ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/2004, porušení pravidel spravedlivého procesu.
5. Obviněná vytkla, že odvolací soud dostatečně nerespektoval námitky, které uplatnila v odvolání. Vzhledem k tomu, že konstatoval, že nebylo prokázáno, že v roce 2015 zpronevěřila finanční částky vybrané z účtu poškozeného, byla škoda za rok 2016 mylně vyčíslena. Z důkazů vyplynulo, že v roce 2016 vybrala z bankovního účtu poškozeného hotovost ve výši 880.000 Kč a že celková částka neopodstatněných výběrů za tento rok činila 502.894 Kč (č. listu 7, 8). Na č. listu 338 (důkaz založený poškozeným) je uveden výpočet chybějící částky v pokladně. Dovolatelka v průběhu řízení před soudem prvního stupně založila do spisu kopie části pokladních dokladů za rok 2016 (viz č. listu 208 až 329), čímž prokázala oprávněnost vydané hotovosti v částce 371.295,15 Kč. Poškozený ve svém stanovisku ze dne 2. 2. 2018 (viz č. listu 334 až 340) provedl výpočet chybějící částky tak, že od 502.894 Kč odečetl 371.295,15 Kč, což činí rozdíl 131.598,85 Kč. Na č. listu 342 až 347 je založen přehled (tabulka) pokladních dokladů, který zpracovala společnost C. Sám poškozený tedy ve svém účetnictví shledal výši neoprávněného výběru za rok 2016 v částce 131.598,85 Kč a za této situace není možné, aby soudy shledaly dovolatelku vinnou trestným činem zpronevěry, jehož se měla dopustit zpronevěřením vyšší částky, než která poškozenému chyběla. V části týkající se náhrady škody přisoudily poškozenému vyšší částku, než která byla v řízení prokázána, čímž nepřípustně zasáhly do práva dovolatelky na spravedlivý proces.
6. V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 9 To 89/2021, zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Současně navrhla, „aby jí byly přiznány náklady za dovolací řízení“.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatelka předložila jen alternativní kusé a rozporné skutkové zjištění, aniž by uvedla, proč jsou úvahy a výpočty odvolacího soudu svévolné a nesmyslné. K části dovolání, v níž dovolatelka nejasným způsobem dovozovala z negativních zjištění ohledně zpronevěry v roce 2015 stejně negativní zjištění i za rok 2016, státní zástupce neporozuměl, a proto se k ní nevyjádřil, ale zdůraznil, že odvolací soud vycházel z obviněnou zmiňované částky 880.000 Kč a počítal škodu jako rozdíl mezi touto částkou, tj. částkou vybranou, a částkou 542.181 Kč, tj. částkou vyúčtovanou - použitou ve prospěch poškozeného. Tento rozdíl činí škodu 337.819 Kč uvedenou v popisu skutku. Výběr zmiňované částky dovolatelkou byl přitom neopodstatněný potřebou zaměstnavatele. Pokud dovolatelka hovořila o „neopodstatněných“ či „neoprávněných“ výběrech, nebylo možné je vyložit jinak než jako částky zpronevěřené. Poukazovala-li na to, že takovým neopodstatněným výběrem byla podle samotného poškozeného částka 502.106 Kč, uváděla škodu podstatně vyšší, než pro kterou byla uznána vinnou. I kdyby se dopustila písařské chyby a měla ve skutečnosti na mysli výběr opodstatněný, i pak by jeho odečtením z nijak nezpochybňované částky 880.000 Kč vznikl rozdíl, a tedy i škoda 377.106 Kč, tedy opět více, než pro jakou byla odsouzena. K vyjádření dovolatelky, že „prokázala oprávněnost vydané hotovosti v částce 371.295,15 Kč“, poznamenal, že jestliže dovolatelka nezpochybňovala prokázaný výběr 880.000 Kč, činil by zde rozdíl, a tedy způsobená škoda, částku 508.704,85 Kč, tedy opět mnohem více, než kolik je uvedeno v popisu skutku. Údajný výpočet škody poškozeným, podle něhož činí škoda rozdíl mezi „neopodstatněným výběrem“ 502.106 Kč a oprávněným výběrem 371.295,15 Kč, označil státní zástupce za zjevně nesmyslný, protože obviněná od škody tvrzené poškozeným odečetla částku, kterou podle svých tvrzení vybrala oprávněně. Oprávněné výběry však musí být odečteny z celkové sumy všech výběrů, tedy z částky 880.000 Kč, jejíž výběr doznala. Z uvedených důvodů státní zástupce shledal, že výhrady obviněné jsou směřují pouze proti skutkovým zjištěním o výši škody, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud se nejdříve zabýval přípustností dovolání, neboť podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, proto je přípustnost jeho podání omezena [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005 (publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. Beck, Praha 2006, sešit 21, pod č. T 851)].
9. V posuzované věci byl obviněné ukládán podle §45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest, v souvislosti s nímž se část výroku o vině obviněné [body 1) výroku rozsudku odvolacího soudu] převzala z rozsudku Okresní soud Praha - západ ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 2 T 106/2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 12 To 89/2018, a proto nemůže dovolací soud takové již neexistující rozhodnutí přezkoumávat a musí dovolání podané proti němu odmítnout jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 683, sešit 4, roč. 2004, či ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 988, sešit 35, roč. 2007)]. Obviněná v podaném dovolání tuto zásadu respektovala, protože ho zaměřila pouze proti té části rozsudku, která se netýkala dílčích útoků uvedených v bodech 1., ale směřovala je pouze proti činu v bodě 2. rozsudku odvolacího soudu.
10. Nejvyšší soud proto shledal, že je dovolání obviněné přípustné, a rovněž zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože posouzení správnosti napadených rozhodnutí může být založeno jen na dovolání opřeném o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., posuzoval, zda obviněná námitkami rozvedenými v dovolání označený důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnila v souladu s jeho zákonným vymezením.
IV. K obsahu dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
14. Obviněná namítala v dovolání zásadně nedostatky při zjišťování skutkových okolností u výroku o způsobené škodě v bodě 2., s níž se neztotožnila a předkládala vlastní představu o její jiné výši. Posoudí-li se povaha těchto námitek, je patrné, že s důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují, protože v nich není obsažena námitka týkající se vadného právního posouzení nebo jiného hmotněprávního nedostatku, k čemuž uvedený důvod zásadně slouží. Nejvyšší soud je však povinen vyloučit porušení pravidel spravedlivého procesu, a proto zkoumal, zda při výpočtu výše škody soudy nedošlo k extrémním vadám, které by měly za následek vadné posouzení viny obviněné. Z tohoto důvodu zkoumal obsahovou stránku soudy obou stupňů provedených důkazů, postup, jakým provedly zjištěné důkazy, a jak je hodnotily, jakož i to, jaké závěry na jejich základě učinily.
15. Podle bodu 11. odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud k výši obviněnou (jako účetní Z. s.) způsobené škody vysvětlil, jakým způsobem dospěl k částce odpovídající u výroku v bodě 2. Vyložil, že za rozhodné období od 1. 1. 2016 do 3. 5. 2016 vybrala obviněná z bankovního účtu poškozeného Z. s. částku ve výši 880.000 Kč. Přičemž částky 377.106 Kč a 165.075 Kč použila na výplatu mezd a další účely související s činností poškozeného Z. s. Jednáním obviněné způsobená škoda tak logicky činí rozdíl mezi z bankovního účtu poškozeného vybranou částkou 880.000 Kč, a částkou 542.181 Kč vynaloženou v zájmu poškozeného. Částku 337.819 Kč, kterou si pro svou potřebu neoprávněně ponechala, je třeba považovat za škodu.
16. Z obsahu přezkoumávaného rozsudku plyne, že se odvolací soud obdobnými výhradami, které obviněná uplatnila v dovolání, zabýval, a nepřisvědčil obviněnou prezentovaným výpočtů, jež shledal nesprávnými, neboť neodpovídají výsledkům provedeného dokazování.
17. Nejvyšší soud podle výsledků provedeného dokazování shledal, že odvolací soud, pokud jde o částku obviněnou nezpochybněnou, kterou z bankovního účtu poškozeného v roce 2016 vybrala, vycházel ze Zprávy o výsledku kontroly účetnictví a věrohodnosti podání daňových přiznání za období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2016 (viz č. l. 3 až 9 spisu). Odvolací soud přihlédl i k obsahu pokladní knihy (viz č. l. 71) a k v ní obsaženým údajům o výši jednotlivých částek vynaložených obviněnou na mzdy, na úhradu faktur či na cestovní náhrady, jejichž součet činí 377.106 Kč. Zohlednil i obviněnou předložené listiny (viz č. l. 209 až 322 spisu) v podobě účtenek, faktur, dokladů o úhradě částek v hotovosti a o zálohách na drobné výdaje potvrzující, že celková částka obviněnou ve prospěch poškozeného na vynaložená činila 165.075 Kč. Jestliže odvolací soud svůj závěr o výši škody opřel o konkrétní skutková zjištění, která mají v předloženém trestním spise podklad, resp. jsou s jeho obsahem v naprostém souladu, nelze v jeho postupu shledávat vady, na něž v dovolání poukazuje obviněná.
18. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady v posuzované věci neshledal. V projednávaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (v bodech 52. a 53. rozsudku nalézacího soudu, v bodech 6. až 15. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily.
19. Nejvyšší soud uzavírá, že se v projednávané věci nejedná o existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97]. Pravidla spravedlivého procesu v této věci porušena nebyla, i když je třeba zdůraznit, že ani toto právo nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.).
20. Ze všech uvedených důvodů lze konstatovat, že dovolatelka svoje přesvědčení o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení založila na argumentaci pod citovaný dovolací důvod nepodřaditelnou, dovolací soud se posouzením skutku či jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva nezabýval.
21. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth