ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.966.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 966/2021-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 dovolání obviněného M. Č. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici České Budějovice v jiné trestní věci, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 55/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 187/2020, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 55/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 32 T 55/2021.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 1 T 187/2020, byl obviněný M. Č. (dále „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 4, §43 odst. 1 tr. a §58 odst. 1 zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 55/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil označených trestných činů tím že,
dne 17. 4. 2020 v době od 20:00 hodin do 23:59 hodin v XY, ul. XY, na pokoji ubytovny odcizil z kapsy volně odložených kalhot platební kartu č. XY vydanou společností Česká spořitelna, a. s., na jméno I. Z., kterou měl oprávněně v užívání její syn L. Z., a prostřednictvím této platební karty z bankomatu České spořitelny, a. s., na adrese náměstí XY, provedl tři výběry finanční hotovosti v částkách 1 000 Kč, 500 Kč a 200 Kč, čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 1 700 Kč poškozenému L. Z., nar. XY, přičemž se uvedeného jednání dopustil, přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 33 T 93/2016, který nabyl právní moci 18. 8. 2016, odsouzen pro přečin krádeže ve spolupachatelství podle §23 k §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 12 měsíců, který byl změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal 17. 11. 2018, dále byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 4 T 34/2016, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který byl změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 181 dnů se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal 17. 5. 2019, a dále byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 5 T 58/2019, který nabyl právní moci 10. 1. 2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 1. 2020, sp. zn. 31 To 480/2019, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a tohoto protiprávního jednání se dopustil v době, kdy byl usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/, který byl usnesením vlády České republiky ze dne 9. dubna 2020 č. 396 prodloužen do 30. 4. 2020.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 55/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel nesouhlasil s právní kvalifikací jeho jednání jako zločinu krádeže také podle skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť k jejímu použití by nemělo docházet automaticky z důvodu pouhé časové souslednosti s nouzovým stavem. Pro její aplikaci by mělo být rozhodující, jestli nouzový stav přispěl ke spáchání trestného činu nebo pachatel tento nouzový stav využil, měl z něj prospěch anebo bylo jeho jednání daným stavem usnadněno. K ničemu takovému však v případě obviněného nedošlo. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel především z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020. To bylo ovšem překonáno rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, jehož některé pasáže dovolatel ve svém podání citoval a vyjádřil přesvědčení, že jeho závěry je zapotřebí aplikovat i na posuzovanou trestní věc.
6. Obviněný ve výše naznačených souvislostech připomenul, že se trestného činu dopustil na soukromé osobě, ke zneužití platební karty došlo při výběru finanční hotovosti z bankomatu na pobočce České spořitelny, a. s., jejíž provoz nebyl v důsledku pandemických opatření nijak výrazně omezen, k případu rovněž nebyla přivolána hlídka Policie České republiky, a to ani k odcizení platebního prostředku ani jeho zneužití. Nebyla tedy zjištěna žádná věcná souvislost mezi spáchaným trestným činem a událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v podobě výskytu epidemie koronaviru. V rozhodnutí soudů obou stupňů nebylo uvedeno, v čem jiném než časovém souběhu se tato událost ohrožující život nebo zdraví lidí měla projevit na spáchání trestného činu krádeže. Žádná věcná souvislost skutku se zmiňovanou událostí prokázána nebyla. Ke stejnému závěru ostatně dospěl i soud prvního stupně, podle něhož dovolatel svým jednáním nijak neohrozil bezpečnost státu či jeho občanů v souvislosti s epidemií a vyhlášeným nouzovým stavem. Ani on tedy nebyl přesvědčen o nutnosti aplikace skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, vycházel ovšem z tehdejší (nyní již překonané) rozhodovací praxe. Tuto skutečnost zohlednil pouze při ukládání trestu, jehož výměru mimořádně snížil na základě §58 odst. 1 tr. zákoníku pod dolní hranici trestní sazby §205 odst. 4 r. zákoníku. Tento postup obviněný nepovažoval za dostatečný, jelikož právní kvalifikace trestného činu má mnohem širší důsledky než jen stanovení hranic pro uložení trestu – dopadá např. na zařazení odsouzeného s ohledem na vnitřní diferenciaci věznic, posuzování v případě podmíněného propuštění, postup při ukládání případných dalších trestů apod.
7. V návaznosti na uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 55/2021 (případně aby zrušil též rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 1 T 187/2020) a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout (případně aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem).
8. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Se závěrem odvolacího soudu k právní kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se neztotožnil, třebaže připustil, že takto užitá právní kvalifikace zcela korespondovala s tehdy v aplikační praxi převládajícím náhledem na právní posouzení této právní otázky. Nepřehlédl však, že tyto právní závěry byly následně překonány rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
9. Státní zástupce nejprve odvolacímu soudu vytkl, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ považoval ryze mechanicky samotný nouzový stav. Takovou úvahu státní zástupce odmítl, neboť nouzový stav sám o sobě nepředstavuje „událost vážně ohrožující zdraví,“ ale jde naopak o právní stav, jehož smyslem je vytvoření podmínek příslušným orgánům pro boj s událostí, která podle čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, představuje stav jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Takovou událostí je proto samo šíření nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2, který způsobuje onemocnění COVID-19. Následně se státní zástupce v teoretické rovině věnoval rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a v této souvislosti citoval vybrané právní závěry v něm obsažené, které budou v podrobnostech rozebrány v dalších pasážích tohoto usnesení.
10. Ke konkrétnímu případu státní zástupce poznamenal, že soudy přijatá právní kvalifikace jako zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nemůže obstát. V případě žalovaného jednání totiž vedle časové a místní souvislosti s epidemií koronaviru nelze dovodit žádnou věcnou souvislost s touto událostí – ta se žádným konkrétním způsobem při spáchání posuzovaného trestného činu neprojevila. Dovolatel se dopustil „běžné“ recidivní krádeže v souběhu se zneužitím odcizené platební karty v podobě výběrů hotovosti z bankomatu. Ve věci se tedy nejednalo o předměty, které mají zvláštní důležitost při řešení pandemické situace a zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem. Taktéž nebylo ani prokázáno, že by tato situace a omezení či jiná opatření přijatá za účelem jejího potírání jakkoli spáchání žalovaného trestného činu obviněnému usnadnila či se jinak významněji projevila v jeho prospěch. Z provedeného dokazování ani nevyplývá, že by dovolatel počítal s tím, že v důsledku pandemické situace a přijatých nouzových opatření nebude jeho trestná činnost objasněna. Žalované jednání nebylo zjevně zaměřeno ani proti vlastním opatřením či omezením realizovaným za účelem řešení zmíněné situace a obviněný tak popsaným jednáním ani nemařil či neztěžoval její zvládnutí nebo odvrácení.
11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 55/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Námitky obviněného lze pod tento dovolací důvod podřadit.
16. Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněného je relevantní otázka, zda obviněný jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnil znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dovolatel žádné výhrady proti právnímu posouzení jednání též jako přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku neuplatnil, v důsledku čehož se dovolací soud touto otázkou nebude zabývat (o správnosti této právní kvalifikace však není pochyb).
17. V obecné rovině je vhodné připomenout, že přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, spáchá zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán a spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
18. Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že dne 17. 4. 2020 v prostoru ubytovny odcizil poškozenému L. Z. z kapsy volně odložených kalhot platební kartu a jejím prostřednictvím provedl tři výběry finanční hotovosti z bankomatu České spořitelny, a. s., ve výši 1 000 Kč, 500 Kč a 200 Kč (celkově tedy 1 700 Kč), ačkoliv byl v posledních třech letech hned třikrát odsouzen a potrestán pro trestný čin krádeže, přičemž uvedený skutek spáchal v době, kdy byl usnesením vlády České republiky vyhlášen nouzový stav na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS-CoV-2.
19. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí právní kvalifikací skutku vůbec nezabýval, pouze v rámci úvah o výměře nepodmíněného trestu odnětí svobody (bod 10.) poznamenal, že obviněný „se sice dopustil krádeže v době vyhlášeného nouzového stavu, o čemž věděl, nikterak však neohrožoval bezpečnost státu či jeho občanů v souvislosti s epidemií a vyhlášeným nouzovým stavem“. Z tohoto důvodu nalézací soud postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku mimořádně snížil trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby §205 odst. 4 tr. zákoníku, kdy uložení trestu v jejím zákonném rámci by podle jeho názoru znamenalo „nepřiměřenou tvrdost z hlediska skutečné nebezpečnosti souzeného jednání“.
20. Odvolací soud v rámci úvah o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (v bodě 11. jeho rozhodnutí) poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020, v němž je této problematice věnována mimořádná pozornost. Z jeho odůvodnění pak soud druhého stupně citoval pasáž, ve které je uvedeno, že „smyslem zákonné úpravy v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zvýšeného trestního postihu je zcela jistě pachatele od určitého trestního jednání za mimořádné situace odradit, když takové jednání je vysoce společensky škodlivé právě z důvodu situace, za které k němu dochází“. Po této citaci odvolací soud zdůraznil, že „právě Nejvyšší soud je orgánem nanejvýš povolaným, aby se k namítaným otázkám vyjadřoval, přičemž nižší soudy jsou povinny jeho rozhodnutí respektovat“. V části jeho rozhodnutí věnující se výroku o trestu (bod 12.) se odvolací soud ovšem ztotožnil se stanoviskem soudu prvního stupně stran aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž zopakoval, že „šlo o trestnou činnost spáchanou sice za nouzového stavu, avšak mezi soukromými osobami“.
21. Nejvyšší soud souhlasí s postřehem státního zástupce, že „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ není přímo nouzový stav (jak nesprávně naznačil soud druhého stupně), nýbrž jím je samotné šíření koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 17. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněným pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno také dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
22. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, jak ostatně opodstatněně namítá i dovolatel, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34 rozsudku Nejvyššího soudu).
23. V trestní věci dovolatele ovšem ani soud prvního stupně a ani odvolací soud nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí jím spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je dokonce zřejmé, že žádnou věcnou souvislost posuzovaného skutku se zmiňovanou událostí ani neshledal, k čemuž se ve své podstatě přiklonil i soud odvolací. Ani jeden ze soudů proto nezmínil žádnou konkrétní okolnost, která by svědčila o nějaké spojitosti (věcné souvislosti) mezi trestným činem obviněného a epidemií koronaviru, oba pouze následovaly tehdejší rozhodovací praxi spočívající v automatické aplikaci kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na každou krádež spáchanou v období epidemiologického nebezpečí. Uvedený postup byl významně podpořen usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1255/2020, na které se soud druhého stupně také výslovně odvolával a zdůrazňoval přitom povinnost nižších soudů jej respektovat. Již v podaném odvolání bylo zdůrazňováno, že výše zmiňované usnesení Nejvyššího soudu bylo překonáno pozdějším rozsudkem velkého senátu jeho trestního kolegia sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který definitivně zavedl novou aplikační praxi zahrnující nutnost prokazovat také věcnou souvislost mezi spáchaným trestným činem krádeže a jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. K jím vyslovenému právnímu názoru se posléze přiklonil také Ústavní soud, který nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020, zrušil.
24. V posuzované trestní věci soudy nižších instancí nejenže žádnou shora opakovaně zmiňovanou věcnou souvislost neodhalily, ale fakticky ani nemohly, neboť tato nebyla dána. Ke krádeži platební karty došlo v soukromém pokoji na ubytovně, tedy místě, které nebylo nijak zasaženo ochrannými opatřeními přijatými v souvislosti se šířením nákazy. Daná opatření se tak logicky nemohla na odcizení uvedeného platebního prostředku jakkoliv projevit. Takřka neomezen zůstal v době epidemie také provoz bankomatů, jelikož povinný odstup mezi klienty musel být dodržován již před tím z důvodu zachování diskrétnosti výběrů peněz a zejména ochrany tajemství PIN kódů k platebním kartám. Nadto, na fotografické dokumentaci zachycující ony tři neoprávněné výběry finančních částek (č. l. 72) lze zpozorovat, že obviněný ani neměl řádně nasazenu ochrannou roušku, což svědčí mimo jiné o tom, že neměl v úmyslu situaci kolem šíření virového onemocnění jakkoliv využít k případnému ztížení identifikace jeho osoby jakožto pachatele předmětného trestného činu.
25. Z uvedených skutečností vyplývá, že odvolací soud nepřesvědčivě právně posoudil skutek jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pokud i on u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v zásadě pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím je usnesení odvolacího soudu, zamítl-li odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné, zatíženo vadou odpovídající nejen uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale též dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., přestože o něj obviněný svou dovolací argumentaci neopřel.
26. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 55/2021, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí zrušené na podkladě podaného dovolání podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. je třeba považovat vedle obsahově navazujících rozhodnutí vydaných v téže trestní věci, v níž bylo podáno dovolání (např. rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, rozhodnutí o nákladech trestního řízení, rozhodnutí o zápočtu vazby), rovněž obsahově navazující rozhodnutí, jež byla vydána v jiných trestních věcech vedených proti témuž obviněnému, ohledně něhož došlo ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud jejich výrok (případně jeho část) obsahově navazuje na výrok zrušený na podkladě podaného dovolání. Za takové obsahově navazující rozhodnutí lze označit i rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, jímž bylo zrušeno rozhodnutí napadené dovoláním ve výroku o trestu, ve vztahu k němuž byl navazujícím rozhodnutím v jiné trestní věci uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., uveřejněné pod č. 12/2019 Sb. rozh. tr.). Takovým rozhodnutím je v předmětné věci rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 32 T 55/2021, a to konkrétně jeho výrok o souhrnném trestu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. dovolací soud Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a o podaném odvolání znovu rozhodl. V dalším řízení je označený soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
27. Ač je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě, poněvadž obviněný vykonává trest odnětí svobody uložený mu v jiné trestní věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu