ECLI:CZ:NS:2021:8.TZ.66.2021.2
sp. zn. 8 Tz 66/2021-443
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2021 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K. , nar. XY, na území České republiky bez trvalého pobytu, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, o návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí podle §275 odst. 4 tr. ř., takto:
Podle §275 odst. 4 tr. ř. se zamítá návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému M. K. v trvání 3 roků se zařazením do věznice s ostrahou rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 69/2020, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) podala dne 15. 9. 2021 u Nejvyššího soudu v rámci stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 69/2020 též návrh podle §275 odst. 4 tr. ř. na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí – rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020.
Ve stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti zrekapitulovala, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 7. 2020 byl obviněný uznán vinným pod bodem 1. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, pod body 2., 3. přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 4., 5. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, přičemž citovala skutková zjištění nalézacího soudu. Rozsudkem odvolacího soudu – Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, do kterého směřuje stížnost pro porušení zákona, byl k odvolání státního zástupce i obviněného rozsudek soudu prvního stupně zrušen a obviněný byl mj. opakovaně uznán vinným pod body 1., 2. zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 1. i přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 3., 4. zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přičemž odvolací soud skutkově doplnil ve výroku o vině, že svého jednání se obviněný dopustil za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, neboť dne 12. 3. 2020 bylo vyhlášeno usnesení vlády České republiky č. 194, kterým byl podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen nouzový stav od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů. Za takto vymezenou trestnou činnost byl obviněnému uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Ministryně spravedlnosti poukázala na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V předmětné věci však tato podmínka splněna nebyla. Proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem odvolacího soudu byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích věc znovu projednat a rozhodnout, popř. aby Nejvyšší soud postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Podle §275 odst. 4 tr. ř. může Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
K tomu, aby bylo možné návrhu vyhovět, musí být tento opřen o takové skutečnosti, které vyvolávají pochybnost o vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí, zejména lze-li s vyšší mírou pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost podané stížnosti pro porušení zákona s ohledem na argumenty stěžovatelky a obsah napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud se na základě citovaného ustanovení zabýval návrhem ministryně spravedlnosti podle §275 odst. 4 tr. ř., tomuto však nepřisvědčil. Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o podání ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného, je vzhledem k obsahu předloženého spisového materiálu a námitkám uplatněným v podané stížnosti pro porušení zákona možno s vyšší mírou pravděpodobnosti očekávat, že stížnosti bude vyhověno. Na druhou stranu Nejvyšší soud zohlednil vzájemný poměr mezi dosud vykonanou částí nepodmíněného trestu odnětí svobody (18 měsíců) a trestem, který obviněného podle očekávání může postihnout při uvažovaném budoucím vyhovění stížnosti pro porušení zákona a na to navazující aplikaci toliko mírnějšího ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. O samotné stížnosti pro porušení zákona bude schopen Nejvyšší soud rozhodnout v dohledné době, aniž by obviněný nepřiměřeně dlouho setrvával ve výkonu trestu odnětí svobody, jehož zrušení je možno na základě stížnosti pro porušení zákona očekávat. Za daných okolností tedy není účelným v dané fázi řízení pozitivně rozhodnout o návrhu státního zástupce vzneseném podle §275 odst. 4 tr. ř. a přerušit obviněnému vykonávaný trest odnětí svobody.
Proto Nejvyšší soud podle §275 odst. 4 tr. ř. rozhodl o zamítnutí návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 69/2020, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 9. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth