ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.114.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 114/2022-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. K. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 073 Hv 135/20m, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského trestního soudu ve Vídni, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 4. 11. 2020 sp. zn. 073 Hv 135/20m, který nabyl právní moci téhož dne, byl A. K. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže vloupáním podle §15, §127 a §129 odst. 1 bodu 1 rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), dále přečinu odporu proti státní moci podle §15, §269 odst. 1 první případ StGB a přečinu těžkého ublížení na těle podle §15, §83 odst. 1 a §84 odst. 2 StGB, za což mu cizozemský soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil následovně:
I. dále uvedeným nositelům právního panství nad věcí odcizil cizí movité věci s úmyslem jejich přivlastněním neoprávněně obohatit sebe nebo nějaké třetí osoby, a sice
B. dne 27. 7. 2020 se pokusil vzít, a sice vždy majetek, který se vyplatí ukrást, vloupáním do budov, a sice
1. nositelům právního panství nad věcí restaurace R., a to tak, že násilím cloumal vstupními dveřmi do obchodních prostor;
2. nositelům právního panství nad věcí autoškoly W. W., a to tak, že několikrát kopl do vstupních dveří do obchodních prostor;
3. nositelům právního panství nad věcí zaregistrovaného podniku E.T, a to tak, že násilím cloumal vstupními dveřmi do obchodních prostor, jakož i že se dále pokusil vstupní dveře otevřít pomocí šroubováku;
II. dne 27. 7. 2020 příslušníkovi policie revírnímu inspektorovi P. S.
A. se pokusil násilím zabránit v úředním jednání, a to ve zjištění jeho identity a v objasnění skutkové podstaty (§15 StGB (trestní zákoník), a to tak, že pěstí vedenou shora dolů bouchl na předloktí jmenovaného, jakož i že se dále napřáhl k dalšímu úderu pěstí;
B. se činem uvedeným v bodě II. A. pokusil tohoto zranit na těle během výkonu jeho úkolů.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku a násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku).
7. Konkrétně jednání odsouzeného pod bodem I. vykazuje znaky pokusu pokračujícího přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku. To z toho důvodu, že odsouzený se za splnění podmínek §116 tr. zákoníku pokusil přisvojit si cizí věci, tím, že se jich zmocní, čin spáchal vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku, a to i přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech odsouzen i potrestán (viz bod 20. opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob k osobě odsouzeného). Jednání odsouzeného pod bodem II. vykazuje přinejmenším znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť odsouzený užil násilí pro výkon pravomoci úřední osoby ve smyslu §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky podle §4a odst. 3 zákona.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený shora popsaným jednáním opakovaně zasáhl do vlastnického práva jiných osob a dopustil se hned dvou trestných činů, přičemž pluralitní trestná činnost téhož pachatele je obecně více společensky škodlivá, než kdyby se tento dopustil jediného trestného činu. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení A. K. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.