ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.174.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 174/2022-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 24. 8. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky R. N. , narozeného XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 44 Ds 257 Js 11182/15, který nabyl právní moci dne 5. 10. 2016, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Norimberku-Fürthu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 4 Ns 257 Js 11182/15.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Norimberku, Spolková republika Německo (dále jen „první cizozemský soud“), ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 44 Ds 257 Js 11182/15, který nabyl právní moci dne 5. 10. 2016, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Norimberku-Fürthu, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský odvolací soud“), ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 4 Ns 257 Js 11182/15, byl R. N. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na těle podle §223 odst. 1 německého trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému cizozemským odvolacím soudem uložen – při zahrnutí odsouzení Okresním soudem v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 54 Ds 707 Js 64380/15 – společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění prvního cizozemského soudu se odsouzený uvedeného trestného činu dopustil tím, že:
dne 14. 3. 2015 v 17:30 hodin odsouzený zranil poškozenou S. B., svou bývalou družku, v jejím bytě na adrese XY, a to tak, že poškozenou strčil v obývacím pokoji na sofa, klekl si na ni a prudce ji udeřil několikrát, minimálně ale čtyřikrát, svou pravou pěstí do levé poloviny jejího obličeje. Poškozená takto utrpěla, jak obžalovaný předvídal a s čímž byl srozuměn, bolesti, tržně zhmožděnou ránu pod levým okem, masivní otok levého oka, které mohla otevřít jen málo, jakož i monokulární hematom vlevo. Teprve po týdnech byla zcela obnovena schopnost vidění u levého oka poškozené a odezněl otok i zbarvení.
3. Pokud se týká odsouzení z rozsudku Okresního soudu v Norimberku, Spolková republika Německo (dále jen „druhý cizozemský soud“), ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 54 Ds 707 Js 64380/15, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2015, tímto byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu nedbalostního opilství v dopravě podle §316 odst. 1, 2 německého trestního zákoníku. Za tento trestný čin byl odsouzenému uložen peněžitý trest v celkové výši 900,00 EUR. Z tohoto peněžitého trestu odsouzený uhradil částku 350,00 EUR.
4. Z rozsudku cizozemského odvolacího soudu vyplývá, že se odsouzený dopustil shora uvedeného trestného činu tak, že:
(…) jel dne 26. 3. 2015 v 17:25 hodin na kole Giant po ulici XY v XY, ačkoli nebyl v důsledku předchozí konzumace alkoholu způsobilý řídit. Ze zkoušky krve odebrané obviněnému dne 26. 3. 2015 v 19:04 hodin vyplynula koncentrace alkoholu v krvi ve výši 3,05 ‰. Obviněný mohl a musel v případě kritické sebekontroly svou nezpůsobilost k řízení rozpoznat.
5. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
7. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
8. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že R. N. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).
9. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
10. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu ke skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem druhého cizozemského soudu (Okresního soudu v Norimberku ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 54 Ds 707 Js 64380/15), neboť jednání odsouzeného, které bylo tímto cizozemským soudem právně posouzeno jako trestný čin nedbalostního opilství v dopravě podle §316 odst. 1, 2 německého trestního zákoníku, nevykazuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky (srov. Zejména §274 tr. zákoníku). Jízda na jízdním kole ve stavu podnapilosti není činností, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku. Způsobí-li nicméně cyklista v podnapilosti škodu nebo jiný trestněprávně relevantní následek, jeho odpovědnost podle některého z poruchových trestných činů není vyloučena [srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1965, sp. zn. 2 Tz 15/65, uveřejněné pod č. 1/1966 Sb. rozh. tr.]. To ovšem není případ odsouzeného, neboť z popisu skutku, který je obsažen v předloženém rozsudku cizozemského odvolacího soudu, žádné další okolnosti ani následky tohoto jeho jednání nevyplývají.
11. Naopak ohledně skutku popsaného v rozsudku prvního cizozemského soudu (Okresního soudu v Norimberku, ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 44 Ds 257 Js 11182/15) ve spojení s rozsudkem cizozemského odvolacího soudu (Zemského soudu v Norimberku-Fürthu, ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 4 Ns 257 Js 11182/15) je podmínka oboustranné trestnosti splněna, neboť tam uvedené jednání vykazuje nejméně znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
12. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona, byla splněna toliko ve vztahu k jednání odsouzeného popsanému v rozsudku prvního cizozemského soudu ve spojení s rozsudkem cizozemského odvolacího soudu. V důsledku uvedeného však nejsou v posuzované věci zároveň dány i všechny podmínky materiální povahy , neboť z výrokové části rozsudku cizozemského odvolacího soudu vyplývá, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku byl uložen právě při zahrnutí odsouzení Okresního soudu v Norimberku ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 54 Ds 707 Js 64380/15. Z odůvodnění rozsudku cizozemského odvolacího soudu dále vyplývá, že za přiměřený trest za spáchání trestného činu ublížení na těle podle §223 odst. 1 německého trestního zákoníku tento soud považoval nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců a 2 týdnů. Takový trest však nelze podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup, když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. – lze z hlediska postupu podle §4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku.
13. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti nevyhověl a tento zcela zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu