ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.178.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 178/2022-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 24. 8. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. S. , narozeného XY v XY, Slovenská republika, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 125 Hv 118/18s, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 125 Hv 118/18s, který nabyl právní moci téhož dne, byl R. S. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku a krádeže v rámci zločinného spolčení podle §127, §130 odst. 1 první a druhý případ rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), přečinu zatajení listin podle §229 odst. 1 StGB a přečinu zatajení bezhotovostních platebních prostředků podle §241e odst. 3 StGB, za což mu cizozemský soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedených přečinů stručně řečeno dopustil tak, že:
spolu s dalšími odsouzenými R. L., P. S. a L. L. dne 3. 8. 2018 ve XY
A. jako členové zločinného spolčení prefesionálně provedeným způsobem za účelem výdělku odcizili jiným osobám cizí movité věci s úmyslem jejich přivlastněním neoprávněně obohatit sebe nebo jiné osoby, a to tak, že R. L. fungoval jako řidič, R. S. společně s nezletilou AAAAA(pseudonym) vystoupil z auta a šel do supermarketu, AAAAA tam v nestřežené chvíli vzala z nákupního vozíku kabelku a s ní supermarket opustila, přičemž R. S. zůstával vždy několik málo metrů za ní a dával pozor, zatímco R. L., P. S. a L. L. zůstávali na parkovišti a tam dávali pozor, jakož i R. L. umožňoval rychlý únik odjetím osobním motorovým vozidlem, a sice
I. v pobočce společnosti H. na adrese XY, jednu kabelku značky Gabor paní H. W. včetně peněžní hotovosti ve výši 40,00 EUR, jeden mobilní telefon značky Nokia, jakož i jedny sluneční brýle s tmavou brýlovou obrubou v celkové hodnotě 350,00 EUR;
II. v pobočce společnosti M. na adrese XY jednu kabelku značky Desigual paní S. T. H. včetně kožené peněženky, peníze v hotovosti ve výši 130,00 EUR a jeden mobilní telefon značky Samsung Galaxy Grand Prime v celkové hodnotě přibližně 500,00 EUR;
III. v pobočce společnosti S. paní M. D. jednu kabelku včetně obsahu v již nezjistitelné hodnotě;
B. zatajili listiny, se kterými nesměli nakládat, s úmyslem zabránit tomu, aby tyto byly použity v právním styku k prokázání nějakého práva, nějakého právního vztahu nebo nějaké skutečnosti, a sice
I. činem uvedeným v bodě A.I. jeden očkovací průkaz, jednu roční kartu společnosti W. L., jeden osobní průkaz a jednu kartu sociálního pojištění znějící na jméno H. W.;
II. činem uvedeným v bodě A.II. jeden řidičský průkaz, jednu kartu sociálního pojištění, jednu členskou kartu společnosti B. a jednu členskou kartu společnosti M. znějící vždy na jméno S. T. H., jakož i jedno osvědčení o registraci motorového vozidla znějící na jméno W. J.;
III. činem uvedeným v bodě A. III. jednu kartu Sociálního trhu XY znějící na jméno M. D.;
C. zatajili bezhotovostní platební prostředky, se kterými nesměli disponovat, s úmyslem zabránit jejich používání v právním styku, a to činem uvedeným v bodě A.II. tři bankomatové karty znějící na jméno S. T. H.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku).
7. Konkrétně jednání odsouzeného uvedené pod bodem A. I. až III. vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž spolu s dalšími odsouzenými přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, způsobil tím škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchal na věcech, které měl jiný při sobě a současně se činu dopustil, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen [srov. bod 18) opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzeného]. Současně jeho jednání uvedené pod bodem C. shora vykazuje znaky přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že na shora popsané jednání odsouzeného (srov. bod A. až C. shora) je třeba nahlížet jako na jeden skutek. Není tedy rozhodné, že jednání odsouzeného popsané pod bodem B. I. až III. nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle příslušných předpisů České republiky, neboť v případě jediného skutku postačuje, pokud alespoň část jednání odsouzeného vykazuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů podle české právní úpravy. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil majetkové trestné činnosti se záměrem vlastního obohacení, svým jednáním naplnil zákonné znaky více skutkových podstat úmyslných trestných činů a uvedeného jednání se dopustil spolu s dalšími osobami. Tyto skutečnosti přitom jednoznačně zvyšují společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení R. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu