ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.182.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 182/2022-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 8. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. B. , narozeného XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Tiergarten, Spolková republika Německo, ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. (263b Ds) 265 Js 1476/19 (189/19).
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Tiergarten, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. (263b Ds) 265 Js 1476/19 (189/19), který nabyl právní moci dne 15. 7. 2020, byl P. B. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže, trestného činu odporu proti osobám postaveným na roveň vykonávajícím úředníkům v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na těle a dále trestného činu ublížení na zdraví ve třech případech a pokusu tohoto trestného činu ve třech případech. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil tím, že:
1. dne 12. 6. 2019 v 13:00 hodin odsouzený odcizil z venkovních výloh pobočky „M.“ na adrese XY, jedny sluneční brýle za cenu 7,95 EUR, jakož i jednu baseballovou čepici za cenu 12,99 EUR a oba předměty si vzal na sebe. Poté opustil oblast obchodu, aniž by zboží zaplatil. Odsouzenému přitom záleželo na tom, aby předměty používal pro sebe,
2. protože svědek F., kterému byl odsouzený již předtím nápadný kvůli svému rušivému chování (klepal na okno kolemjedoucí tramvaje), zpozoroval čin v bodě 1., zahájil stíhání a požadoval od odsouzeného vydání předmětů, což mu tento ovšem odepřel. Svědek F. potom informoval o krádeži pracovníky v obchodě „M.“ a šel dále směrem k obchodnímu centru Radniční pasáže (Rathauspassagen) u náměstí XY. V oblasti vstupu znovu narazil na odsouzeného a znovu ho vyzval, aby odcizené předměty vrátil. Z tohoto se vyvinula sporná situace, odsouzený nakonec brýle odhodil pryč. Poté několikrát kopl směrem na břicho a hýždě svědka F. s úmyslem ho tělesně zranit, tento se ale vyhnul a odsouzený o něj maximálně zavadil, svědek tak byl odsouzeným vtlačen do pasáže. V pasáži svědek utekl do obchodu s obuví. Odtud byla zalarmována bezpečnostní služba obchodního centra a přivolaná policie mohla odsouzeného zatknout v pobočce společnosti N. v Radničních pasážích. Svědek F. neutrpěl žádné zranění,
3. kvůli činům uvedených v bodě 1. a 2. byl odsouzený převezen s pouty na rukou do mobilní policejní stanice na náměstí XY (tzv. „policejní stanice XY“). Protože odsouzený uváděl, že musí jít na toaletu, doprovodili ho svědkové B. a S. k blízko se nacházející veřejné toaletě „Wall City“. Odsouzený tam uvedl, že chce „kakat“ a že proto musí použít kabinku, což mu bylo také povoleno. Byla mu sejmuta pouta z rukou, dveře ovšem zůstaly otevřené na štěrbinu a svědek B. zabránil zavření dveří tím, že dal do škvíry ve dveřích svou nohu. V zrcadlící se stěně si svědek B. nyní všiml, že odsouzený, který nebyl zatýkajícími příslušníky důkladně prohledán, vytáhl z kalhot dýmku na crack, svědek poté otevřel dveře a odsouzeného vytáhl z kabinky ven. Odsouzený začal pokřikovat, požadoval znovu „kakání“, dělal divoké pohyby a začal strkat do svědka B., načež ho svědci povalili na zem, proti čemuž se odsouzený bránil. Svědci se pokoušeli uchopit paže odsouzeného, aby ho zafixovali. Odsouzený ale kolem sebe kopal, svou pravou ruku neuvolnil a zpevnil celé své tělo, takže nasazení pout na ruce bylo možné pouze s vynaložením značné síly. Poté byl odsouzený přemístěn v křížovém omezení zpět k policejní stanici XY a tam posazen. Svědek B. stál před ním, odsouzený se vzpřímil a kopl svědka B. do levé holeně, načež ho svědek B. strčil zpět. Svědek B. utrpěl lehké bolesti, nepotřeboval ale žádné lékařské ošetření. Odsouzenému přitom záleželo na tom, aby svým chováním zmařil opatření výkonu a aby svědka tělesně zranil. Z měření alkoholu v dechu, které bylo poté s odsouzeným provedeno, vyplynula hodnota ve výši 0,14 ‰. Odběr krve provedený v 16:50 hodin vedl k pozitivnímu prokázání kanabinoidů,
4. dne 15. 6. 2019 v 15:40 hodin odsouzený udeřil nejprve na náměstí XY svědka H. plochou rukou do břicha poté, co tento neměl pro odsouzeného žádnou cigaretu. Svědek H. tímto nebyl zraněn a nemá ani žádný zájem na stíhání. Řízení bylo v tomto ohledu předběžně zastaveno podle §154 odst. 2 StPO. V této době však proti odsouzenému zakročil svědek B., pracovník ochranné služby, kterému byl odsouzený znám z videozáznamu incidentu v bodě 2., a který sledoval incident se svědkem H., a chopil se odsouzeného a pevně ho zadržel ohnutého přes rám na jízdní kola. Když ovšem svědek H. a jeho průvodce požadovali, aby odsouzeného pustil, tento ho opět pustil. Odsouzený potom kopl minimálně třikrát s úmyslem fyzicky zranit svědka B., a to směrem na jeho hlavu a horní polovinu těla svědka, který se ovšem dokázal vždy vyhnout. Z měření alkoholu v dechu provedeného v 15:59 hodin vyplynula hodnota ve výši 0,62 ‰,
5. dne 31. 7. 2019 ve 14:00 hodin odsouzený žádal svědka E., který seděl na obědě se svou matkou ve venkovní oblasti restaurace „XY“ u náměstí XY, o peníze. Když mu tento řekl, že žádné peníze nemá, odsouzený se při odchodu ještě jednou otočil a potom udeřil svědka E., který se dokázal ještě trochu uhnout, pěstí do hlavy a zasáhl ho do brady. Svědek poté utrpěl minimálně lehké bolesti. Odsouzenému přitom záleželo na tom, aby svědka E. fyzicky zranil. Z měření alkoholu v dechu provedeného ve 14:48 hodin vyplynula hodnota ve výši 0,77 ‰,
6. dne 10. 8. 2019 v 10:20 hodin se odsouzený zdržoval na nádraží metra XY, a obtěžoval tam nahodile kolemjdoucí. Svědkyně W., která tam byla na cestě s nasazenými náhlavními sluchátky a která toto zpozorovala, se chtěla situaci vyhnout tak, že se vyhnula ke straně. Odsouzený k ní ale přišel a tlačil jí s úmyslem jí způsobit bolesti bezprostředně rukou do celého obličeje, takže na zem spadly i brýle svědkyně. Svědkyně vnímala celou situaci jako děsivou a velmi stresující, utrpěla pohmoždění nosu a obličeje. Incident ji zastrašil, na cestě již nechodí s nasazenými sluchátky,
7. dne 10. 8. 2019 v 10:30 hodin se odsouzený stále ještě zdržoval na nádraží metra XY a dále obtěžoval kolemjdoucí. Když šel po schodišti u pravého východu směrem dolů, potkal svědkyni D., která nesla vepředu a vzadu vždy jeden batoh a v ruce držela kytici. Přiřítil se k ní a pokusil se ji chytit, svědkyně ho ale zadržovala rukou, aby měla odstup. Odsouzený svědkyni nadával a potom se napřáhl, aby svědkyni zranil, bezprostředně a bez příčiny k úderu pěstí. Svědkyně se ale dokázala úderu vyhnout, takže k žádnému zranění nedošlo. U svědkyně D. nevznikly ani žádné psychické následky. Odsouzenému přitom záleželo na tom, aby svědkyni fyzicky zranil. Z měření alkoholu v dechu provedeného v 10:46 hodin vyplynula hodnota ve výši 1,33 ‰,
8. dne 6. 9. 2019 ve 14:30 hodin odsouzený bez příčiny a bezprostředně na náměstí XY popadl vlasy svědka G. a uštědřil mu tři pohlavky. Svědek tímto utrpěl bolesti v obličeji a u kořínků vlasů. Na tom odsouzenému záleželo.
Není možné vyloučit, že se odsouzený ve všech případech nacházel z důvodu podnapilosti zjištěné pomocí měření a na základě konzumace drog, popř. na základě počínající abstinence za prvé, za druhé na základě své asociálnosti v důsledku jeho psychosociálnímu neúspěchu a možná v důsledku přechodné psychotické symptomatiky ve stavu, v němž v důsledku přechodné patologické duševní poruchy byla jeho schopnost ovládání značně narušena.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že P. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).
7. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu k jednání pod bodem 1. rozsudku, které bylo cizozemským soudem právně posouzeno jako trestný čin krádeže podle §242 odst. 1 německého trestního zákoníku (bod 1.), neboť toto nevykazuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky (srov. zejména §205 tr. zákoníku).
9. Naopak ohledně jednání uvedených pod body 2. až 8. je podmínka oboustranné trestnosti splněna, neboť tam uvedená jednání vykazují nejméně znaky pokračujícího přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku (bod 2., 4. až 8. rozsudku), a případně též přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 3. rozsudku).
10. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona, byla splněna toliko ve vztahu k části jednání odsouzeného popsaného v rozsudku cizozemského soudu. V důsledku uvedeného však nejsou v posuzované věci zároveň dány i všechny podmínky materiální povahy , neboť z výrokové části rozsudku cizozemského soudu vyplývá, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku byl uložen jako úhrnný. Je tedy zřejmé, že zbývající část uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody za jednání uvedené pod body 2. až 8. rozsudku cizozemského soudu již nelze podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup, když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. – lze z hlediska postupu podle §4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku.
11. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti nevyhověl a tento zcela zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu