ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.184.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 184/2022-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 3. 8. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. B. , nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 401 Ds - 42 Js 1010/18-1074/18, se zamítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 401 Ds - 42 Js 1010/18-1074/18, který nabyl právní moci 29. 11. 2019, byl J. B. uznán vinným trestnými činy krádeže ve třech případech, v jednom případě se zbraní podle §242, §244, §248a, §21, §53 německého trestního zákona a nedovoleného držení zbraně podle §52 odst. 3 bod 8 německého zákona o zbraních, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. B. dopustil trestné činnosti tím, že
1) dne 17. 8. 2018 odcizil v obci XY, z výlohy firmy Kaufland, 2 plechovky WhiskeyCola a jeden balíček cigaret v celkové hodnotě 12,08 euro,
2) dne 28. 9. 2018 odcizil v obci XY, z výlohy firmy A., různé potraviny a pochutiny v celkové hodnotě 5,96 euro, a to tak, že zboží vzal z regálů a uschoval do tašky,
3) dne 27. 9. 2018 se v obci XY, v ulici XY, na úrovni domu číslo XY, dopustil nedovoleného držení zbraně – kapesního zavíracího nože, ačkoli mu byl uložen, jak mu bylo známo, dne 11. 3. 2016 zákaz držení zbraně – také pro zbraně bez povinnosti povolení. Při činu byl odsouzený zcela opilý a nebyl orientován ani v čase, ani v prostoru,
4) dne 3. 10. 2018 odcizil z výlohy firmy Lidl, na adrese XY, potraviny v hodnotě 10 euro, které uschoval do své tašky a prošel pokladní zónou bez zaplacení. Měl přitom s sebou ve vnější kapse své tašky sprej na obranu proti zvířatům, který měl připravený po ruce, aby ho mohl kdykoli použít.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
7. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona zamítne.
8. S poukazem na shora uvedené podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu je splněna v případě skutků, v nichž je v bodech 1) a 2) rozsudku spatřován trestný čin krádeže a v bodě 4) trestný čin krádeže se zbraní, když pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, ze skutkových zjištění Obvodového soudu Siegen vyplývá, že odsouzený se ve 3 případech (ve dnech 17. 8. 2018, 28. 9. 2018 a 3. 10. 2018) dopustil odcizením spotřebního zboží různého druhu, které odebral z volného prodeje a bez zaplacení s ním prošel, popř. zamýšlel projít pokladním prostorem, pokračujícího trestného činu krádeže.
9. Celková výše jím způsobené, popř. hrozící škody nedosáhla hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) ve spojení s §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tj. hranice 10.000 Kč), když způsobil škodu ve výši cca 28,04 euro, tj. cca 721 Kč, a ani v jednom z popisovaných případů nebylo zjištěno, že by J. B. svým jednáním alternativně naplnil jiný ze zákonných znaků (konkrétně jinou formu objektivní stránky) skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 1 písm. b) až e) tr. zákoníku, neboť nebylo zjištěno, že by kterýkoli z daných činů spáchal vloupáním, na věci, kterou měl jiný na sobě nebo při sobě, či by se bezprostředně po činu pokusil uchovat si odcizené věci násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, event. že by kterýkoli z činů spáchal na území, na němž byla prováděna evakuace osob.
10. S ohledem na odsouzení rozsudky Obvodového soudu Kolín nad Rýnem ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 971 Js 2269/14 523 Ds 505/15, v právní moci dne 27. 2. 2016, ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 960 Js 14/16 617 Ls 21/16, v právní moci dne 27. 6. 2016 a rozsudky Obvodového soudu Siegen ze dne 7. 4. 2017, sp. zn. 32 Js 331/17 401 Ds 183/17, v právní moci dne 19. 4. 2017, a ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 16 Js 367/17 401 Ds 504/17 v právní moci dne 24. 8. 2018 (viz body 5, 6, 7, 8 zvláštní části opisu z evidence Rejstříku trestů) je nicméně zřejmé, že se v daném případě jedná o tzv. speciální recidivu ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť J. B. byl v posledních třech letech před spácháním nyní posuzovaného jednání popsaného pod body 1), 2) a 4) rozsudku pro obdobné jednání spočívající v přisvojení si cizí věci odsouzen.
11. Podmínka oboustranné trestnosti činu naopak není splněna v případě skutku, ve kterém je v jednání odsouzeného J. B. v bodě 3) rozsudku spatřován trestný čin nedovoleného držení zakázané zbraně, podle příslušných ustanovení trestního zákona a zákona o zbraních Spolkové republiky Německo, spočívající v tom, že dne 27. 9. 2018 se v obci XY, v ulici XY, na úrovni domu číslo XY, dopustil nedovoleného držení zbraně – kapesního zavíracího nože, ačkoli mu byl uložen, jak mu také bylo známo, dne 11. 3. 2016 zákaz držení zbraně – také pro zbraně bez povinnosti povolení. Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákoníku České republiky.
12. S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že ježto podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona, byla splněna pouze ve vztahu k jednání odsouzeného popsanému pod body 1), 2) a 4) rozsudku německého soudu, bylo by namístě, aby Nejvyšší soud určil odpovídající část trestu za tento skutek, a to s přihlédnutím k závažnosti skutku popsaného pod bodem 3), ohledně něhož tato podmínka oboustranné trestnosti naopak splněna není (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.).
13. Z rozsudku Obvodového soudu Siegen je přitom zřejmé, že J. B. byl za jednání popsané pod body 1) až 4) uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Při určení přiměřeného trestu odnětí svobody ohledně jednání popsaného pod body 1), 2), 4), u nichž byly splněny všechny formální podmínky pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona, by tak jeho výměra musela být nižší než jeden rok, což by však byl takový druh a výše trestu, který by svojí povahou nebylo možné považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup (když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. - lze z hlediska postupu podle §§4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku).
14. Vzhledem k těmto skutečnostem tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení J. B. ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1) až 4) rozsudku Obvodového soudu Siegen, ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 401 Ds 42 Js 1010/18-1074/18, včetně těmto skutkům odpovídajícího trestu, zcela zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu