ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.185.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 185/2022-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky M. H., nar. XY, rozsudkem Obecného soudu v Benátkách, II. trestní úsek, Italská republika, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 423/2015, ve spojení s rozhodnutím Státního zastupitelství u Obecného soudu v Benátkách, Italská republika, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 836/2016 S.I.E.P.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obecného soudu v Benátkách, II. trestní úsek, Italská republika, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 423/2015, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2016, byl M. H. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle čl. 110, čl. 624, čl. 625 odst. 4 a 7 italského trestního zákoníku, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců a peněžité pokutě ve výši 90 eur.
2. Podle skutkových zjištění Obecného soudu v Benátkách sp. zn. 423/2015 se M. H. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
dne 14. 10. 2009 v XY ve spolupachatelství se spoluodsouzeným M. M. K. se s úmyslem neoprávněného obohacení zmocnili různých potravinových produktů v celkové hodnotě nejméně 10 eur, a to tím způsobem, že potraviny odcizili z regálů v supermarketu Famila, ukryli je do tašky a poté prošli pokladnami bez placení a pokusili se dostat k východu, kde však byli zadrženi členem ochranky obchodu.
3. Rozhodnutím Státního zastupitelství u Obecného soudu v Benátkách, Italská republika, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 836/2016 S.I.E.P., byl odsouzenému M. H. následně stanoven jeden zbytkový nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let jednoho měsíce a čtrnácti dnů, a to za současného stanovení peněžité pokuty ve výši 290 eur nahrazující jednotlivé tresty, které mu byly dříve uloženy samostatně jednak výše citovaným rozsudkem Obecného soudu v Benátkách, II. trestní úsek, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 423/2015, a dále rozsudkem Obecného soudu v Benátkách, II. trestní úsek, Italská republika, ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 301307/2010 R.G.
4. Výše citovaným rozsudkem Obecného soudu v Benátkách, II. trestní úsek, Italská republika, ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 301307/2010 R.G., který nabyl právní moci dne 1. 10. 2010, byl M. H. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle čl. 110, čl. 624, čl. 625 odst. 2 italského trestního zákoníku, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a peněžité pokutě ve výši 200 eur.
5. Podle skutkových zjištění Obecného soudu v Benátkách sp. zn. 301307/2010 R.G. se M. H. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
dne 13. 7. 2010 v XY ve vzájemné shodě za účelem získání osobního prospěchu po předchozím vylomení vstupních dveří vstoupil společně se spoluodsouzeným R. S. do bytu využívaného poškozenou A. R., který se nachází v ubytovacím zařízení „XY“, a zde se zmocnili kožené peněženky obsahující dokumenty, osobní věci, hotové peníze a platební karty, stejně jako MP3 přehrávače značky iPod, a tyto věci tak odcizili jejich zákonné majitelce.
6. Dne 25. 7. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky (dále též jen “ministerstvo”) podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen “zákon”) o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obecného soudu v Benátkách, II. trestní úsek, Italská republika, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 423/2015, ve spojení s rozhodnutím Státního zastupitelství u Obecného soudu v Benátkách, Italská republika, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 836/2016 S.I.E.P., ve vztahu k osobě M. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
7. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou ve vztahu k návrhu ministerstva spravedlnosti splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
8. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
9. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. H. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem. Pokud jde o další formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).
10. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
11. Nejvyšší soud přitom při posuzování případu odsouzeného M. H. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není ve vztahu ke skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obecného soudu v Benátkách, II. trestní úsek, Italská republika, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 423/2015, splněna. Skutek popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku cizozemského soudu spočívající v tom, že si společným jednáním s další osobou z volného prodeje v prostorách supermarketu přisvojili různé potravinové produkty v celkové hodnotě cca 10 eur, aniž by za tyto zaplatili, totiž podle platné české právní úpravy nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku.
12. Ze skutkových zjištění učiněných cizozemským soudem v této trestní věci je totiž zjevné, že v daném případě dosahovala celková hodnota odcizených věcí v podobě různých potravinových produktů toliko částky 10 eur (tj. podle kurzovního lístku ČNB platného ke dni spáchání činu, tedy ke dni 14. 10. 2009, 258,75 Kč), jež tak nedosahuje hranice škody nikoli nepatrné [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku částky nejméně 10.000,- Kč], která je zákonným kvalifikačním znakem skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) českého trestního zákoníku.
13. Podmínka oboustranné trestnosti jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem Obecného soudu v Benátkách sp. zn. 423/2015 přitom není dána ani v návaznosti na bohatší trestní minulost odsouzeného, neboť ten byl za jinou majetkovou trestnou činnost páchanou na území Italské republiky či Irska pravomocně odsouzen nejdříve dne 16. 4. 2010, tedy až poté, co se dopustil trestné činnosti, která je předmětem návrhu ministerstva spravedlnosti v nyní posuzované věci. Byť současně platí, že se M. H. výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen i potrestán, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že se uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2007, sp. zn. 72 T 222/2007, pravomocně odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, jenž byl následně zrušen v rámci ukládaného souhrnného trestu rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2007, sp. zn. 71 T 218/2007, nelze při posuzování naplnění zákonných podmínek speciální recidivy ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku k tomuto odsouzení nikterak přihlížet, ježto se ve vztahu k němu na odsouzeného hledí, jako by nebyl odsouzen. Je tomu tak z toho důvodu, že citovaným rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2007, sp. zn. 71 T 218/2007, jímž mu byl uložen souhrnný trest ve vztahu k předchozímu odsouzení za krádež, byl uznán vinným trestným činem řízení bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona, jehož trestnost však v důsledku změny zákona s účinností od 1. 1. 2010 zanikla. Za tohoto stavu bylo dne 31. 5. 2011 podle §419 tr. zákoníku příslušným soudem rozhodnuto o zkrácení původně uloženého souhrnného trestu obecně prospěšných prací na 100 hodin, načež byl tento trest dne 22. 7. 2011 odsouzenému pravomocně přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 50 dnů. V důsledku čl. I odst. 1 vyhlášeného amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, č. 1/2013 Sb., však byl tento dosud nevykonaný nepodmíněný trest odnětí svobody (uložený před datem účinnosti amnestie), jehož výměra nepřevyšovala jeden rok, odsouzenému prominut, a to s účinky zahlazení odsouzení, neboť podle čl. II odst. 4 citovaného amnestijního rozhodnutí je na odsouzeného ve vztahu k tomuto odsouzení zároveň třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Za tohoto stavu tak nebylo možné uvedené jednání odsouzeného, jímž byl uznán vinným rozsudkem italského soudu ze dne 29. 3. 2016, právně kvalifikovat jako výše citovaný trestný čin majetkového charakteru, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jakékoli jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky.
14. S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona, nebyla ve vztahu k jednání odsouzeného popsanému v rozsudku Obecného soudu v Benátkách, II. trestní úsek, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 423/2015, nikterak splněna.
15. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení M. H. shora citovaným rozsudkem italského soudu, ve spojení s rozhodnutím Státního zastupitelství u Obecného soudu v Benátkách, Italská republika, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 836/2016 S.I.E.P., zcela zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu