ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.190.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 190/2022-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 8. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky I. K. , narozené XY v XY, rozsudkem Soudu vyšší instance v Grasse, Francouzská republika, ze dne 22. 3. 2018, sp. zn. 1813591093, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu vyšší instance v Grasse, Francouzská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 22. 3. 2018, sp. zn. 1813591093, který nabyl právním moci dne 12. 4. 2018, byla I. K. (dále jen „odsouzená“) uznána vinnou ze spáchání zločinu krádeže ve skupině a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená uvedeného zločinu dopustila stručně řečeno tak, že:
dne 10. 3. 2018 v XY podvodně odcizila luxusní hodinky z bižuterie Parker et Smith, přičemž tuto krádež spáchala ve skupině.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě nejméně trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
7. Konkrétně jednání odsouzené, tak jak je popsáno v rozsudku cizozemského soudu, vykazuje nejméně znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. To proto, neboť si přisvojila cizí movitou věc tím, že se jí zmocnila, ačkoliv byla za takový čin v posledních třech letech odsouzena [viz bod 2) zvláštní části opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzené]. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzená se totiž dopustila majetkové trestné činnosti se záměrem vlastního obohacení a trestného činu se dopustila spolu s dalšími osobami. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzené byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení I. K. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu