ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.193.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 193/2022-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 8. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. B. , nar. XY v XY, okres Teplice, rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 440 Ls 23 Js 954/16-93-16, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 440 Ls 23 Js 963/15-64/16, a to pro trestný čin nedovoleného držení omamných prostředků ve dvou případech podle §53 německého trestního zákona a §1, §3 odst. 1 bod 1, §29 odst. 1 bod 3 zákona o nakládání s omamnými prostředky, pro další trestný čin nedovoleného držení omamných prostředků ve dvou případech podle §1, §3 odst. 1 bod 1, §29 odst. 1 bod 3 zákona o nakládání s omamnými prostředky, a pro trestné činy krádeže se zbraněmi ve dvou případech podle §242 odst. 1, §244 odst. 1 bod 1a německého trestního zákona a úmyslného ublížení na těle podle §223 odst. 1 německého trestního zákona v jednočinném souběhu s útiskem podle §240 odst. 1, 2 německého trestního zákona, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců , hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky P. B., nar. XY v XY, okres Teplice, rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 440 Ls 23 Js 954/16-93-16, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 440 Ls 23 Js 963/15-64/16, a to pro trestný čin úmyslného porušování zákona o zbraních podle §52 odst. 3 bod 1 německého zákona o zbraních, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce , se zamítá .
III. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. B., nar. XY v XY, okres Teplice, rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 445 Ls 65 Js 831/18-100/18, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 440 Ls 23 Js 954/16-93-16, který nabyl právní moci 20. 1. 2017, byl P. B. uznán vinným trestným činem nedovoleného držení omamných prostředků ve dvou případech podle §53 německého trestního zákona a §1, §3 odst. 1 bod 1, §29 odst. 1 bod 3 zákona o nakládání s omamnými prostředky, se zahrnutím rozsudku Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 440 Ls 23 Js 963/15-64/16, a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. B. dopustil této trestné činnosti tím, že:
1. Dne 11. 9. 2016 v 19.00 hod., v ulici XY, v obci XY, odsouzený ve svých kalhotách uschovával několik sáčků s klipovým uzávěrem s celkem 4,2 gramy netto marihuany, aniž by vlastnil povolení nezbytné pro nabývání. Marihuana byla určena k vlastní konzumaci.
2 . Dne 26. 10. 2016 v 10.30 hodin v obývacím pokoji svého bytu na adrese XY v obci XY, přechovával zásobu hašiše v celkové netto hmotnosti 4,21 gramů a marihuanu v celkové netto hmotnosti 8,42 gramů, aniž by vlastnil nezbytné povolení. Také v tomto případě byl omamný prostředek určen k vlastní konzumaci.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. B. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 440 Ls 23 Js 954/16-93-16, pro skutky, v nichž je spatřován trestný čin nedovoleného držení omamných prostředků ve dvou případech podle příslušných ustanovení německého trestního zákona a zákona o nakládání s omamnými prostředky, v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to pokračujícího trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 440 Ls 23 Js 963/15-64/16, byl P. B. uznán vinným trestnými činy krádeže se zbraněmi ve dvou případech podle §242 odst. 1, §244 odst. 1 č. 1 německého trestního zákona, úmyslného ublížení na těle podle §223 odst. 1 německého trestního zákona v jednočinném souběhu s útiskem podle §240 odst. 1 a odst. 2 německého trestního zákona, nedovoleného držení omamných prostředků ve dvou případech podle §1, 3 odst. 1 č. 1, §29 odst. 1 č. 3 zákona o nakládání s omamnými prostředky, z toho v jednom případě v jednočinném souběhu s úmyslným porušováním zákona o zbraních podle §52 odst. 3 č. 1 německého zákona o zbraních.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. B. této trestné činnosti dopustil tím, že:
- dne 15. 10. 2015 v 6.30 hod. P. B. v ulici XY v obci XY disponoval 4 Bubbles (žvýkačky) schovanými v kapse jeho kalhot s 6,4 gramy brutto marihuany a s obalem od vajíčka s překvapením se 4,1 gramy brutto amfetaminu, aniž by tyto omamné prostředky směl nabýt. Omamné prostředky byly určeny k vlastní konzumaci odsouzeného.
- dne 16. 11. 2015 v 8.00 hod. měl P. B. v rámci osobní kontroly, kterou prováděli příslušníci policie F. a L., v oblasti podchodu nádraží v ulici XY v obci XY, s sebou v pravé kapse své bundy marihuanu zabalenou v hliníkové fólii s celkovou hmotností netto ve výši 0,44 gramů a jeden boxer. Nevlastnil přitom povolení nezbytné pro nabývání omamných prostředků. Bylo mu rovněž známo, že nošení boxeru představuje trestný čin. Marihuana měla sloužit k jeho vlastní konzumaci.
- dne 8. 3. 2016 v 15.45 hodin, popř. v 16.15 hod. odsouzený odcizil z výloh poboček společnosti T. W. na adrese XY, jakož i společnosti P. & C. na adrese XY vždy v obci XY jedny džínsové kalhoty zn. Diesel za kupní cenu ve výši 129,95 euro, popř. pulovr s kapucí za kupní cenu ve výši 99,95 euro, a to tak, že si oděvní součásti oblékl vždy v obchodě pod oblečení, které měl na sobě. Poté opustil obchodní prostory bez zaplacení, aby si oděvní součásti ponechal pro sebe. Detektiv v obchodu pobočky společnosti P. & C., svědek I., odsouzeného sledoval a zabránil mu v opuštění pobočky tím, že ho zadržel. Aby se odsouzený uvolnil z jeho držení, kopl svědka I. kolenem do stehna, čímž mu způsobil bolesti. V obou případech měl odsouzený s sebou po ruce v kapse své bundy připravený nůž typu balisong (motýlek).
S poukazem na shora uvedené podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu je splněna i v případě shora popsaných skutků, jenž vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to trestných činů přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Oproti tomu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě části skutku ze dne 16. 11. 2015, ve kterém je cizozemským soudem u P. B. spatřován rovněž trestný čin úmyslného porušování zákona o zbraních podle příslušných ustanovení německého zákona o zbraních, spočívající v tom, že dne 16. 11. 2015 v 8.00 hod. měl P. B. v rámci osobní kontroly, kterou prováděli příslušníci policie F. a L. v oblasti podchodu nádraží v ulici XY v obci XY, v pravé kapse své bundy mj. boxer, ačkoliv mu bylo známo, že nošení boxeru představuje trestný čin.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu obsažené v trestním zákoně České republiky. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídající části trestu v trvání jednoho měsíce zamítl ( výrok II. ).
Ohledně zbývajících skutků v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. B. se pro svůj prospěch dopustil protiprávního jednání, kterým způsobil škodu na cizím majetku. Rovněž se dopustil trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení a tím, že se dopustil více trestných činů. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí ( výrok I .). Přitom rozhodl tak, že část trestu, která se týká skutků, ohledně nichž se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Rozsudkem Obvodového soudu Siegen, Spolková republika Německo, ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 445 Ls 65 Js 831/18-100/18, který nabyl právní moci téhož dne, byl P. B. uznán vinným trestnými činy vloupání do bytu a loupeže se spoluúčastí podle §249 odst. 1, §244 odst. 1 bod 3, odst. 4, §242 odst. 1, §53 německého trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. B. dopustil trestné činnosti tím, že společně s dalším, dosud nezjištěným pachatelem:
1. dne 6. 8. 2018 po 16. hod. vnikli po vzájemné dohodě do bytu poškozeného K. na adrese XY v obci XY tak, že vykopli dveře od bytu, čímž byl zničen zámkový plech. Z bytu poté odcizili herní konzoli Nintendo Switch v hodnotě 319 euro, laptop zn. Samsung v hodnotě 699 euro, playstation v hodnotě 350 euro, různé videohry v hodnotě cca 200 euro a Bluetooth box „Boom“ v hodnotě 120 euro. Vystrašený poškozený K., který se v té době zdržoval ve svém bytě, následně z obav na několik dnů z města odjel ke svému známému,
2. poté, co se poškozený K. vrátil zpět do XY do svého bytu, odsouzení dne 11. 8. 2018 opětovně vykopli dveře do jeho bytu, přičemž znovu zničili mezitím opravený zámkový plech. Nejprve chtěli prohledat byt ohledně předmětů, které se vyplatí odcizit, když však narazili na poškozeného K., P. B. jej nejprve udeřil rukou do obličeje, a poté jej vyzval, aby vyprázdnil kapsy u svých kalhot. V důsledku tohoto útoku poškozený předal B. ze své peněženky hotovost ve výši 10 euro. Z důvodu předchozího napadení a obav z obou pachatelů, poškozený jejich jednání nebránil. Ti prohledali pokoj a odcizili dva nože zn. „Herbertz“ a plynovou pistoli.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku, loupeže podle §173 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. B. se pro svůj finanční prospěch dopustil zavrženíhodného jednání, jímž způsobil na cizím majetku vyšší škodu. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se na této podílel s dalším spolupachatelem a zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl ( výrok III. ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková