ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.194.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 194/2022-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. S. , nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 212 Ds 150 Js 67312/15, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 212 Ds 150 Js 67312/15, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2016, byl M. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak trestným činem krádeže spáchaným ve stadiu pokusu a jednak trestným činem dokonané krádeže podle §242 odst. 1, 2, §243 odst. 1 věta druhá č. 1, §303, §303c, §52, §53 a §25 odst. 2 německého trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Pirna se M. S. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
1) dne 24. 12. 2015 v 05:20 hodin odsouzený společně s odsouzenými J. W. a T. T. přijeli z České republiky do XY na adresu XY, kde vjeli do zadního dvora, ve kterém poškozená M. W. zaparkovala své osobní motorové vozidlo tov. zn. Mercedes s registrační značkou XY. Odsouzení se rozhodli, že z předmětného osobního motorového vozidla odcizí navigační přístroj, načež se odsouzený W. vydal k zaparkovanému vozidlu, zatímco odsouzení S. a T. zůstali ve svém motorovém vozidle, jímž na místo přijeli, aby v případě potřeby umožnili rychlý únik. V oblasti dohledu ostatních odsouzených rozbil odsouzený W. u osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes okenní tabuli na straně řidiče a prostou fyzickou silou se pokusil vytrhnout navigační přístroj z ukotvení, což se mu nepodařilo. Poté se vydal zpět k osobnímu vozidlu odsouzené T., které bylo vzdáleno několik metrů, a radil se s odsouzeným S. ohledně dalšího postupu. Odsouzení přitom zpozorovali M. W. stojící u okna, načež další provádění svého činu ukončili, odsouzený W. nastoupil do osobního vozidla a odsouzená T. s tímto vozidlem rychle odjela z místa činu. Při provádění činu přitom odsouzení způsobili poškozením motorového vozidla tov. zn. Mercedes věcnou škodu ve výši cca 2.300 EUR.
2) odsouzení potom jeli dál do XY, kde se odsouzení W. a S. vydali dne 24. 12. 2015 v 06:20 hodin k obchodu s mobilními telefony, který se nachází na adrese XY, zatímco odsouzená T. zůstala u vozidla, aby opět v případě nebezpečí umožnila rychlý únik. Odsouzený S. poté vypáčil pomocí montážní páky, kterou si přivezl s sebou, velké okno na terasu, které se nachází na zadní čelní straně domu, přičemž zcela zničil rám okna, který musel být vyměněn, čímž byla způsobena věcná škoda ve výši 1.500 EUR. Následně odsouzený S. vzal zevnitř obchodu z výloh 9 kusů mobilních telefonů a smartphonů v prodejní hodnotě ve výši cca 1.600 EUR, které předal odsouzenému W., jenž čekal přede dveřmi a který je donesl k osobnímu vozidlu odsouzené T. Když si odsouzení všimli, že jsou pozorováni, dali se na útěk. Krátce poté je však zastavili příslušníci policie v XY, přičemž odsouzená T. se pokusila kradené kořisti zbavit a dokázala čtyři z ukradených smartphonů hodit pod své osobní motorové vozidlo ještě předtím, než byli u vozidla příslušníci policie.
3. Dne 11. 8. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Pirna, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 212 Ds 150 Js 67312/15, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2016, ve vztahu k osobě M. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), c), odst. 2, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu je totiž zřejmé, že si odsouzený dvěma dílčími útoky - jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku - společným jednáním s dalšími osobami přisvojil, popř. se pokusil přisvojit, cizí věci tím, že se jich zmocnil, čin spáchal vloupáním a způsobil jím škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem Obvodního soudu Pirna, je přitom dána též bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen i potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl dne 12. 11. 2015 (tedy o pouhých cca šest týdnů dříve, než se na území Spolkové republiky Německa počal dopouštět dotčené trestné činnosti) propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody ve výměře třiceti dvou měsíců, který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 6 T 133/2012, mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, jímž naplnil zákonné znaky hned dvou úmyslných trestných činů, jakož i celkovou výší škody, kterou svým jednáním způsobil a která několikanásobně přesahuje minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Současně nelze pominout, že se odsouzený dotčené trestné činnosti majetkového charakteru dopustil s odstupem pouhých cca šesti týdnů poté, co byl propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře třiceti dvou měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 6 T 133/2012, a to pro trestnou činnost téhož charakteru. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována rovněž jeho bohatou trestní minulostí, ježto byl na území České republiky v minulosti opakovaně soudně trestán, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tedy plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, přičemž je zcela zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu Pirna, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. S. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu