ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.196.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 196/2021-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 11. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. M. , narozeného XY v XY, Slovenská republika, rozsudkem Soudu v Roveretu, Italská republika, ze dne 28. 9. 2010, sp. zn. 482/2010, ve spojení s usnesením Odvolacího soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 44/2015, dále rozsudkem Soudu v Roveretu, Italská republika, ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 69/2016, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 30. 3. 2018, sp. zn. 102/2018, a dále rozsudkem Soudu v Roveretu, Italská republika, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 385/2016, rozsudkem Soudu v Roveretu, Italská republika, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 37/2017, a již usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, č. j. 11 Tcu 138/2019-22, zaznamenaného odsouzení z rozsudku Soudu v Roveretu, Italská republika, ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 238/2014, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 378/14, a vše ve spojení s nařízením Státního zastupitelství při Řádném soudu v Roveretu, Kanceláří pro výkon trestů, Italská republika, ze dne 18. 8. 2018, sp. zn. 106/2018 SIEP, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu v Roveretu, Italská republika (dále jen „první cizozemský soud“), ze dne 28. 9. 2010, sp. zn. 482/2010, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2010, byl D. M. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu vyhrožování podle čl. 81 odst. 2 a čl. 612 odst. 2 italského trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin uložil první cizozemský soud odsouzenému trest odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) dnů, který podle čl. 53 a násl. zákona č. 1981/689 nahradil peněžitým trestem ve výměře 760,00 EUR. Usnesením Odvolacího soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 44/2015, které nabylo právní moci dne 23. 2. 2016, byla výhoda podmíněného přerušení uloženého trestu odnětí svobody odvolána.
2. Podle skutkových zjištění prvního cizozemského soudu se odsouzený uvedeného trestného činu dopustil následovně:
Dne 19. a 20. 5. 2009 v XY odsouzený vážným způsobem vyhrožoval paní O. G. M. vážnou újmou, když jí telefonoval a zasílal SMS z jeho mobilního telefonu, které obsahovaly věty jako: „…ty víš, kolik přátel mám, co ti způsobí bolest, ty sama, žít nebo zemřít, rozhodni se sama, máš radši kyselinu v obličeji nebo boty z cementu, vyber si sama, nech mě si to užít, každý, kdo mi ublížil, musí platit a s tebou si to užiju, nemyslím, že bys uměla plavat v botách z cementu, uvidíme se zítra ve tři odpoledne a já tě zabiju, nebo zabiješ ty mě, zítra zemře, nože jsou pro tebe připraveny, já tě najdu, nebo ty najdi mě. Přijď a nech mě vychutnat si tvou krev…“.
3. Dále byl odsouzený rozsudkem Soudu v Roveretu, Italská republika (dále jen „druhý cizozemský soud“), ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 69/2016, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 30. 3. 2018, sp. zn. 102/2018, který nabyl právní moci 14. 7. 2018, uznán vinným ze spáchání trestného činu domácího násilí podle čl. 572 italského trestního zákoníku a trestného činu ublížení na zdraví podle čl. 582 italského trestního zákoníku, dále trestného činu vyhrožování podle čl. 612 odst. 1 italského trestního zákoníku. Za uvedené trestné činy odsouzenému uložil druhý cizozemský soud trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
4. Podle skutkových zjištění druhého cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil (stručně řečeno) následovně:
1. V období od roku 2006 až do 16. 7. 2015, v místě společného soužití, v obcích XY, XY a XY, týral svoji družku M. P. v rámci pravidelných hádek, které byly zbytečně vyvolány jeho stavem opilosti, a také poté, co byl varován policií provincie Trento. Odsouzený pravidelně poškozené vyhrožoval, že zabije ji i členy její rodiny, žádal po ní peníze. Od 14. 7. 2015 jí neustále volal na její mobilní telefon také z jiných telefonních čísel, snažil se ji kontaktovat i na mobilní telefon její matky M. B. V letech 2006-2007 ji opakovaně fyzicky napadl, mimo jiné jí dal facku, čímž jí způsobil poranění ušního bubínku; o několik měsíců později jí mířil nožem na jícen a poté, co poškozené utekla, ji dostihl a udeřil ji pěstí do hlavy. V červenci 2011 jí dal facku, čímž jí způsobil pád ze židle a výron kotníku. Dne 2. 3. 2013 poškozenou udeřil berlí do hlavy a dalších částí těla, a když po zásahu příslušníků státní policie tito odešli, chytil ji za krk a způsobil jí mnohačetné pohmožděniny s dobou léčení 3 dnů. Dne 3. 3. 2014 odsouzený poškozenou fyzicky napadl pěstmi do oblasti ramen a poté ji táhl po chodníku, čímž jí způsobil distorzi/kontuzi levého kolena. Uvedené zranění si vyžádalo léčení po dobu do 10 dnů. Odsouzený dále poškozenou fyzicky napadl ve dnech 2. 3. 2015, 13. 3. 2015 a 14. 7. 2015, když uvedeným jednáním způsobil poškozené mnohačetné pohmožděniny a poranění lebky a obličeje.
2. Opakovaným jednáním ve dnech 21. 8. 2015, 26. 8. 2015 a 4. 9. 2015 v obci XY vyhrožoval své bývalé partnerce M. P., které neustále telefonoval, urážel ji a vyhrožoval jí, výhružky a vulgární urážky opakoval, když ji potkal na ulici, a jednal tak, ačkoliv mu bylo oznámeno nařízení o přijetí opatření na ochranu před týráním v rodině, které vydal Soud v Roveretu v rámci občanskoprávního řízení č. 1026/2015 V. G., a které bylo následně potvrzeno nařízením o ochranném příkazu ze dne 13. 8. 2015. Uvedené jednání odsouzeného vyvolalo u poškozené M. P. trvalý stav úzkosti a strachu o vlastní bezpečí a donutilo ji změnit její životní návyky.
5. Dále byl odsouzený rozsudkem Soudu v Roveretu, Italská republika (dále jen „třetí cizozemský soud“), ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 385/2016, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2016, uznán vinným ze spáchání trestného činu neuposlechnutí výzvy úřední osoby podle čl. 337 italského trestního zákoníku a trestného činu ublížení na zdraví podle čl. 582 a 585 italského trestního zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému třetím cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců a 10 (deseti) dnů.
6. Podle skutkových zjištění třetího cizozemského soudu se odsouzený trestného činu dopustil (stručně řečeno) následovně:
1. Dne 2. 3. 2015 v XY použil násilí proti poddůstojníkovi M. M. a konstáblovi V. G., příslušníkům Operativní a rádiové mobilní jednotky četníků Rovereto, tím, že v reakci na služební zákrok uvedených úředních osob, jehož cílem bylo přerušit agresi odsouzeného proti poškozené M. P., tyto několikrát kopl a násilně do těchto strkal.
2. Dne 2. 3. 2015 v XY fyzicky napadl poškozenou M. P., a to tak, že ji několikrát udeřil otevřenou dlaní do obličejové části a dále ji zasadil několik úderů holí do hlavy, nohou a ostatních části těla. Uvedeným jednáním způsobil poškozené mnohačetné pohmožděniny s dobou léčení 3 dny.
7. Dále byl odsouzený rozsudkem Soudu v Roveretu, Italská republika (dále jen „čtvrtý cizozemský soud“), ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 37/2017, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2017, uznán vinným ze spáchání trestného činu vyhrožování podle čl. 612 odst. 2 a čl. 61 č. 10 italského trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin uložil třetí cizozemský soud odsouzenému nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců.
8. Podle skutkových zjištění čtvrtého cizozemského soudu se odsouzený trestného činu dopustil (stručně řečeno) následovně:
Dne 25. 7. 2015 ohrožoval na zdraví poškozeného E. M., ošetřovatele ve službě na oddělení první pomoci v místní nemocnici, tím, že ho uchopil za krk a namířil mu nůžky na břicho.
9. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, č. j. 11 Tcu 138/2019-22, bylo zaznamenaného odsouzení D. M. z rozsudku Soudu v Roveretu, Italská republika, ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 238/2014, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trentu, Italská republika, ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 378/14, který nabyl právní moci dne 27. 1. 2015, jimiž byl odsouzený uznán vinným trestným činem zničení majetku podle čl. 110 a 424 odst. 2 italského trestního zákoníku, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
10. Prokuraturou Italské republiky při řádném soudu v Roveretu, Kanceláří pro vykonávání trestů, Italská republika ze dne 18. 8. 2018, sp. zn. 106/2018 SIEP, byl odsouzenému vyměřen za všechna shora uvedená cizozemská odsouzení kumulativní nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, 4 (čtyř) měsíců a 10 (deseti) dnů a peněžitý trest ve výměře 760,00 EUR.
11. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
12. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
13. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
14. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky.
15. Konkrétně jednání odsouzeného obsažené v rozsudku prvního cizozemského soudu vykazuje nejméně znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku; v rozsudku druhého cizozemského soudu nejméně znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (ad 1.) a přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku (ad 2.); v rozsudku třetího cizozemského soudu nejméně znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 1.) a pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2.); v rozsudku čtvrtého cizozemského soudu nejméně znaky přečinu výtržnictví podle 358 odst. 1 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
16. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený totiž svým jednáním zasáhl do většího počtu právem chráněných zájmů, přičemž společenskou škodlivost jeho jednání zvyšuje též četnost jeho útoků. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný (kumulativní) nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení D. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
17. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu