ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.202.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 202/2022-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky M. S., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Ružomberok, Slovenská republika, ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 1T/49/2020, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2020.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Ružomberok, Slovenská republika, ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 1T/49/2020, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2020, byl M. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu nevyplacení mzdy a odstupného podle §214 odst. 1 slovenského trestního zákona, za což byl podle §214 odst. 1 slovenského trestního zákona za použití §38 odst. 2, 4 a §37 písm. m) slovenského trestního zákona odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do ústavu pro výkon trestu odnětí svobody s minimálním stupněm střežení.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Ružomberok se M. S. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
jako jednatel obchodní společnosti S., se sídlem XY, IČO: XY, nevyplatil své zaměstnankyni – poškozené P. L., nar. XY, trvale bytem XY, zaměstnané na základě pracovní smlouvy ze dne 8. 3. 2019 na pozici servírky od 11. 3. 2019 do 6. 5. 2019, mzdu za měsíc březen 2019 ve výši 321,68 eur v době její splatnosti, mzdu za měsíc duben 2019 ve výši 427,11 eur v době její splatnosti a mzdu za měsíc květen 2019 ve výši 78,35 eur v době její splatnosti, tedy celkovou mzdu ve výši 827,14 eur, ačkoli zůstatek v pokladně společnosti S. ke dni výplatního termínu v jednotlivých měsících postačoval na úhradu mzdy poškozené P. L. a těchto finančních prostředků nebylo nezbytně třeba na zabezpečení chodu společnosti, čímž způsobil poškozené P. L. škodu v celkové výši 827,14 eur.
3. Dne 22. 8. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky (dále též jen “ministerstvo”) podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen “zákon”) o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Ružomberok, Slovenská republika, ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 1T/49/2020, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2020, ve vztahu k osobě M. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou ve vztahu k návrhu ministerstva spravedlnosti splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. S. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).
7. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného M. S. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není ve vztahu ke skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Ružomberok, Slovenská republika, ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 1T/49/2020, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2020, splněna. Skutek popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku cizozemského soudu spočívající v tom, že odsouzený jako jednatel obchodní společnosti S. nevyplatil své zaměstnankyni – poškozené P. L., která byla v této společnosti zaměstnána na základě uzavřené pracovní smlouvy na pozici servírky, mzdu za měsíce březen, duben a květen roku 2019, byť zůstatek v pokladně společnosti v jednotlivých výplatních termínech k vyplacení mzdy postačoval, čímž poškozené způsobil škodu v celkové výši 827,14 eur, totiž podle platné české právní úpravy nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů.
9. Ze skutkových zjištění učiněných v této trestní věci cizozemským soudem je totiž zjevné, že jednáním odsouzeného, popsaným ve výrokové části rozsudku slovenského soudu, způsobená škoda představovala zaměstnavatelem řádně nevyplacenou mzdy svému zaměstnanci, tzn. že se nejednalo o zkrácenou daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu, která je zákonným kvalifikačním znakem u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku. Současně tato zaměstnavatelem dosud řádně nevyplacená mzda ani nepředstavovala cizí věc ve smyslu zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku ani cizí věc, která by byla odsouzenému poškozenou svěřena, ve smyslu zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění cizozemského soudu rovněž nikterak neplyne, že by odsouzený svým jednáním popsaným ve výrokové části rozsudku slovenského soudu ke škodě poškozené tuto uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti ve smyslu zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Za tohoto stavu by tak nebylo možné uvedené jednání právně kvalifikovat jako některý z výše citovaných trestných činů majetkového charakteru, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jakékoli jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky.
10. S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona, nebyla ve vztahu k jednání odsouzeného popsanému ve výrokové části rozsudku Okresního soudu Ružomberok ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 1T/49/2020, nikterak splněna. Za tohoto stavu je přitom zcela nepodstatným zjištění, že M. S. byl za dané jednání cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, tedy takový druh a výše trestu, který lze s ohledem na jeho povahu považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný trest z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup.
11. Vzhledem k těmto skutečnostem tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení M. S. rozsudkem Okresního soudu Ružomberok, Slovenská republika, ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 1T/49/2020, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2020, zcela zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu