ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.210.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 210/2021-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. M. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu Köln, Spolková republika Německo, ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 116 KLs 2/18, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Köln, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 116 KLs 2/18, který nabyl právní moci dne 15. 8. 2019, byl P. M. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu padělání dokumentů ve 14 případech podle §267 odst. 1, 4, ve spojení s §25 odst. 2 německého trestního zákoníku, kterého se dopustil ze zištných důvodů společně s odsouzeným E. C. Za uvedený trestný čin mu cizozemský soud uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu stručně řečeno tím, že:
v období od března 2017 do srpna 2017 společně nejméně s odsouzeným E. C. v celkem 14 případech padělali na základě obstaraných fotokopií českých průkazů totožnosti různých osob osvědčení o registraci pro města XY, XY a XY, a to za účelem založení běžných účtů u různých bank. Založené účty (resp. přístupové údaje k těmto účtům) následně odsouzení prodali zájemcům, kteří tyto využili pro své nelegální aktivity na internetu (provozování „fake shops“) nebo obchodních aktivit na tzv. darknetu.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že P. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 tr. zákoníku).
7. Co se týče právního posouzení shora popsaného jednání, má Nejvyšší soud za to, že toto vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, kterého se odsouzený dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Odsouzený totiž nejméně společně s odsouzeným E. C. v celkem 14 případech padělali osvědčení o registraci, které je veřejnou listinou ve smyslu §131 odst. 1 tr. zákoníku, a takto padělaná osvědčení užili jako pravá. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený shora popsaným jednáním porušil důvěru v pravost a pravdivost veřejných listin. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména počtem jednotlivých dílčích útoků pokračujícího trestného činu a dále skutečností, že se činu dopustil společně s další osobou. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. M. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce