ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.214.2022.1
11 Tcu 214/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. T. , nar. XY v XY, jednak rozsudkem Okresního soudu Memmingen, Spolková republika Německo, ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 1 Ls 229 Js 19590/16, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2017, a dále rozsudkem Okresního soudu Erlagen, Spolková republika Německo, ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. 9 Ls 902 Js 146139/18, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Memmingen, Spolková republika Německo, ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 1 Ls 229 Js 19590/16, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2017, byl P. T. uznán vinným trestným činem krádeže ve stadiu pokusu s poškozením věci a trestným činem krádeže ve dvou případech podle §242 odst. 1, odst. 2, §243 odst. 1 věta 2 č. 2, č. 3, §303 odst. 1, §303c, §22, §23, §52 a §53 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Memmingen se P. T. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
1) v již přesně nezjištěné době mezi 3. 11. 2016 ve 12:00 hod. a 4. 11. 2016 v 07:00 hod. se nepozorovaně vydal do dámské šatny pracovnic ve sklepním podlaží lázeňského domu „XY“, XY v XY a tam se pokusil vypáčit pomocí šroubováku čtyři úzké skříňky, aby odcizil v nich se nacházející cenné věci pracovnic lázeňského domu. Na základě masivního provedení dvířek úzkých skříněk se mu však nepodařilo skříňky otevřít, avšak kvůli škodám po páčení vznikla na dvířkách skříněk věcná škoda ve výši cca 500,- EUR,
2) v již přesně nezjištěné době dne 4. 11. 2016 mezi 15:00 hod. a 18:30 hod. odsouzený odcizil z provozní místnosti v podzemním podlaží hotelu XY, XY v XY z kabelky poškozené S. M. peněženku a mobilní telefon zn. Samsung S3 mini, č. XY, v celkové hodnotě minimálně 200,- EUR, aby si ji včetně obsahu ponechal pro sebe. V peněžence se nacházela mimo jiné peněžní hotovost ve výši 90,- EUR, občanský průkaz Spolkové republiky Německo, řidičský průkaz, osvědčení o registraci motorového vozidla, kartička zdravotní pojišťovny a různé bankovní karty poškozené M.,
3) v další přesně nezjištěné době dne 4. 11. 2016 mezi 17:15 hod. a 20:15 hod. odsouzený blíže neznámým způsobem otevřel úzkou skříňku zaměstnankyně V. E. v prvním podzemním podlaží hotelu XY, XY v XY a odcizil odtud mobilní telefon zn. HTC One M8, č. XY, peněženku a kosmetickou tašku s různými pomůckami v celkové hodnotě minimálně 100,- EUR, aby si je včetně obsahu ponechal pro sebe. V peněžence se nacházela mimo jiné peněžní hotovost ve výši 13,- EUR, občanský průkaz Spolkové republiky Německo, karta EC a řidičský průkaz poškozené E.
3. Následně byl P. T. rozsudkem Okresního soudu Erlagen, Spolková republika Německo, ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. 9 Ls 902 Js 146139/18, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2019, uznán vinným trestným činem zvlášť těžké krádeže s následným užitím násilí nebo pohrůžky násilí v méně závažném případě v jednočinném souběhu s nebezpečným ublížením na těle podle §224 odst. 1 č. 2, §252, §249 odst. 1, §250 odst. 2 č. 1, odst. 3 a §52 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Erlagen se P. T. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
dne 15. 11. 2018 v 16:01 hod. odcizil v převlékárně Univerzitní kliniky XY, XY z neuzamčené úzké šatní skříňky poškozené Ch. G. peněžní hotovost ve výši 70 EUR, aby si tyto peníze ponechal protiprávně pro sebe, poškozená však odsouzeného zpozorovala, když stál před její šatní skříňkou a ihned vyrozuměla přítomného lékaře F. P. Tento šel za odsouzeným a vyzval ho, aby zůstal stát, na což však tento uvedl, že nic neudělal a šel dál. Když byli M. K. a Ch. B. upozorněni na to, že odsouzený by chtěl uprchnout, zahájili rovněž sledování odsouzeného, který utíkal přes pozemek kliniky pro ženy směrem na náměstí XY, když svědkům P., K. a B. se jej podařilo sledovat po celé trase. Odsouzený, který měl stále ještě u sebe odcizené peníze v hotovosti, přitom několikrát pohrozil použitím jedné plechovky pepřového spreje, kterou během sledování stále držel v ruce a kterou třikrát použil proti poškozenému P., v důsledku čehož poškozený utrpěl, jak obžalovaný předpokládal a s čímž byl srozuměn, popálení levé poloviny obličeje, jakož i levého oka, které mu muselo být poté vypláchnuto, přičemž potíže zcela odezněly až po cca 1,5 týdnu.
5. Dne 7. 9. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení jednak rozsudkem Okresního soudu Memmingen, Spolková republika Německo, ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 1 Ls 229 Js 19590/16, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2017, a dále rozsudkem Okresního soudu Erlagen, Spolková republika Německo, ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. 9 Ls 902 Js 146139/18, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2019, ve vztahu k osobě odsouzeného P. T. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. T. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemskými soudy a jednotlivá odsouzení se týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), dílem též podle písm. b), dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu jednak s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (viz jednání pod bodem 1.) a dále s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (v případě rozsudku Okresního soudu Memmingen), a dále přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku (v případě rozsudku Okresního soudu Erlagen).
9. Ze skutkových zjištění německých soudů je totiž zřejmé, že si odsouzený v případě jednání popsaného v rozsudku Okresního soudu Memmingen více dílčími útoky (jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku), přisvojil, popř. se pokusil přisvojit cizí věci tím, že se jich zmocnil, čin spáchal zčásti vloupáním a na cizím majetku tak způsobil škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč] a současně tímto svým jednáním poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a dále si tímto jednáním bez souhlasu oprávněného uživatele opatřil platební prostředek umožňující výběr hotovosti, který náleží jinému. Rovněž v případě jednání, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Erlagen, je ze skutkových zjištění tohoto cizozemského soudu zřejmé, že si odsouzený přisvojil cizí věci tím, že se jí zmocnil, přičemž bezprostředně po činu se pokusil si věc uchovat násilím a současně tímto svým jednáním jinému úmyslně ublížil na zdraví. Oboustranná trestnost jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem Okresního soudu Erlagen, je přitom dána též bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl dne 2. 3. 2017 rozsudkem Okresního soudu Memmingen, Spolková republika Německo, sp. zn. 1 Ls 229 Js 19590/16, pravomocně uznán vinným mimo jiné trestným činem krádeže ve stadiu pokusu s poškozením věci a trestným činem krádeže podle německého trestního zákoníku a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
10. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného P. T. je zvyšována zejména způsobem provedení dotčených činů, když nelze pominout četnost jednotlivých útoků, kterých se odsouzený dopouštěl během krátkého časového období, přičemž svým jednáním v obou případech naplnil zákonné znaky více úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, když z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že odsouzený byl již dříve na území České republiky celkem dvacetkrát trestně stíhán a odsouzen, a to výhradně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období let 2010 až 2016 dopustil celkem ve čtyřech případech další trestné činnosti, a to majetkového charakteru, i na území Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
11. Ve vztahu k druhu a výměře uložených trestů lze současně konstatovat, že odsouzenému byly za jednání, jimiž byl pravomocně uznán vinným jednak rozsudkem Okresního soudu Memmingen a jednak rozsudkem Okresního soudu Erlagen, uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a tří měsíců (v případě rozsudku Okresního soudu Memmingen), resp. nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře tří let (v případě rozsudku Okresního soudu Erlagen). Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na obě výše uvedená odsouzení P. T. příslušnými soudy Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
12. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu