ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.224.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 224/2022- 42
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 3. 11. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. B. , nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Obvodového soudu Schwäbisch Gmünd, Spolková republika Německo, ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 3 Ds 23 Js 4416/19, a při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu Aalen, Spolková republika Německo, ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 4 Ds 23 Js 55/19, a to pro trestné činy odporu proti osobám postaveným na roveň vykonávajícím úředníkům v jednočinném souběhu s urážkou ve dvou případech v jednočinném souběhu a v jednočinném souběhu s úmyslným ublížením na těle, nebezpečného ublížení na těle, krádeže ve dvou případech a krádeže se zbraněmi a pro přečin krádeže ve dvou případech podle německého trestního zákona, a tomu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) roků a 2 (dvou) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky P. B. , nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Obvodového soudu Schwäbisch Gmünd, Spolková republika Německo, ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 3 Ds 23 Js 4416/19, a to při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu Aalen, Spolková republika Německo, ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 4 Ds 23 Js 55/19, a to pro trestný čin vylákání plnění ve dvou případech (bod 1, 2 výše označeného rozsudku Obvodového soudu Aalen, Spolková republika Německo), podle německého trestního zákona, a tomu odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Schwäbisch Gmünd, Spolková republika Německo, ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 3 Ds 23 Js 4416/19, který nabyl právní moci 14. 11. 2019, byl P. B. uznán vinným trestnými činy odporu proti osobám postaveným na roveň vykonávajícím úředníkům v jednočinném souběhu s urážkou ve dvou případech v jednočinném souběhu a v jednočinném souběhu s úmyslným ublížením na těle, nebezpečným ublížením na těle, krádeže ve dvou případech a krádeže se zbraněmi podle §114 odst. 1, §185, §194, §223 odst. 1, 224 odst. 1 č. 2, §242 odst. 1, §244 odst. 1 č. 1 písm. a bod 2, §52 a §53 německého trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců, a to při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu Aalen, Spolková republika Německo, ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 4 Ds 23 Js 55/19, který nabyl právní moci dne 19. 3. 2019.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Schwäbisch Gmünd se P. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1.
dne 7. 1. 2019 ve 22:53 hod. byl podnapilý odsouzený kvůli podezření z pokusu poškození věci a kvůli obtěžujícímu oslovování kolemjdoucích, podroben osobní kontrole ze strany příslušníků policejní hlídky POK R. a POK S. z policejního okrsku XY, v blízkosti budovy na adrese XY, v obci XY. V průběhu kontroly označoval oba uniformované příslušníky policie jako „Arschloch“ (svině), aby vyjádřil své opovržení, a vůči příslušníkovi policie R. poté zaujal útočný postoj, načež mu bylo pohrozeno vazbou, použitím bezprostředního nátlaku a spoutáním pomocí pout na rukou. Poté, co následně prováděl prudké pohyby a naznačoval úder do hlavy směrem k příslušníkům policie, byl spoután pomocí pout na rukou, načež nazýval příslušníky policie slovy jako „zmetci“, „děvky“ a „buzeranti“, čímž vůči nim opět vyjádřil své opovržení. Když byl poté spoután a odváděn za účelem převozu na policejní okrsek XY k vozu policejní hlídky, kopl příslušníka policie S. do pravé holenní kosti, čímž mu způsobil bolest. Přitom se vyjádřil tak, že chce tak jako tak do vězení,
2.
dne 11. 1. 2019 v 19:20 hod., na nádraží v obci XY, došlo nejprve ke slovní roztržce mezi podnapilým P. B. a rovněž podnapilým poškozeným H., který odsouzeného po delší dobu provokoval tím, že jej oslovil, smál se mu a lehce se ho dotýkal. V průběhu rozmíšky odsouzený po poškozeném H. náhle, a i přes předchozí provokace bez jakéhokoli ospravedlňujícího důvodu, hodil částečně naplněnou skleněnou lahev, která jej zasáhla na hlavě, v důsledku čehož poškozený utrpěl zhmožděninu lebky, jakož i krvavou tržnou ránu na pravém ušním lalůčku, s čímž byl odsouzený přinejmenším srozuměn. Vzorek jeho krve odebrané ve 21:10 hod. téhož dne vykazoval koncentraci alkoholu v krvi ve výši 1,96 g/kg (‰),
3.
v blíže nezjištěné době dne 8. 2. 2019 mezi 09:00 hod. a 12:30 hod. odsouzený odcizil v obchodních prostorách firmy Bijou Brigitte v obci XY, tři páry náušnic (925 stříbro) v celkové prodejní hodnotě ve výši 31,90 euro, tak, že zboží odcizil z výlohy a uschoval je do sportovní tašky, kterou si přinesl s sebou,
4.
v blíže nezjištěné době dne 8. 2. 2019 mezi 09:00 hod. a 12:30 hod. odcizil v obchodních prostorách firmy Parfümerie Douglas v obci XY, parfém zn. „Jill Sander“ v prodejní hodnotě 29,99 euro, tak, že odcizil zboží z výlohy a uschoval je do sportovní tašky, kterou si přinesl s sebou,
5 .
dne 8. 2. 2019 ve 12:38 hod. odcizil v prostorách firmy Deichmann v obci XY, pár sportovních bot zn. Adidas v prodejní hodnotě 49,90 euro, tím způsobem, že boty vyjmul z krabice na boty, uschoval je do sportovní tašky, kterou si přinesl s sebou a bez zaplacení prošel pokladní zónou. Při realizaci činu měl u sebe v kapse své bundy nůž na řezání koberců a multifunkční nástroj s vývrtkou.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Schwäbisch Gmünd, Spolková republika Německo, ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 3 Ds 23 Js 4416/19, pro skutky v nichž jsou spatřovány trestné činy odporu proti osobám postaveným na roveň vykonávajícím úředníkům v jednočinném souběhu s urážkou ve dvou případech v jednočinném souběhu a v jednočinném souběhu s úmyslným ublížením na těle, jakož i nebezpečného ublížení na těle, krádeže ve dvou případech a krádeže se zbraněmi podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to trestných činů násilí proti orgánu veřejné moci podle §323 tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku, přičemž podmínka oboustranné trestnosti činu je splněna i v případě skutků, v nichž je v bodech 3) a 4) rozsudku spatřován trestný čin krádeže ve dvou případech a v bodě 5) trestný čin krádeže se zbraněmi. Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, ze skutkových zjištění Obvodového soudu Schwäbisch Gmünd vyplývá, že odsouzený se ve 3 případech dne 8. 2. 2019 odcizením spotřebního zboží různého druhu, které odebral z volného prodeje a bez zaplacení s ním prošel, popř. zamýšlel projít pokladním prostorem, dopustil pokračujícího trestného činu krádeže.
Celková výše jím způsobené, popř. hrozící škody sice nedosáhla hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) ve spojení s §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tj. hranice 10.000 Kč), když způsobil škodu ve výši cca 112 euro, tj. cca 2.881 Kč (srov. kurzy devizového trhu České národní banky ke dni 8. 2. 2019), a ani v jednom z popisovaných případů nebylo zjištěno, že by P. B. svým jednáním alternativně naplnil jiný ze zákonných znaků (konkrétně jinou formu objektivní stránky) skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 1 písm. b) až e) tr. zákoníku.
S ohledem však na odsouzení jmenovaného rozsudky Obvodového soudu Stuttgart ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 1 Cs 102 Js 78590/18 3139 VRs, v právní moci dne 28. 11. 2018, a Obvodového soudu Aalen ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 4 Ds 23 Js 16322/18, v právní moci dne 27. 11. 2018 (viz body 9, 10 zvláštní části opisu z evidence Rejstříku trestů) je nicméně zřejmé, že se v daném případě jedná o tzv. speciální recidivu ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť P. B. byl v posledních třech letech před spácháním nyní posuzovaného jednání popsaného pod body 3), 4) a 5) rozsudku pro obdobné jednání spočívající v přisvojení si cizí věci odsouzen.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak s ohledem na výše uvedené splněna i ohledně skutků popsaných pod body 3) a 4) z rozsudku Obvodového soudu Aalen, Spolková republika Německo, ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 4 Ds 23 Js 55/19, v nichž je spatřován přečin krádeže ve dvou případech. Trestná činnost, kterou se měl P. B. podle tohoto rozsudku dopustit, spočívala v podstatě v tom, že
3) dne 8. 12. 2018 v 16:17 hodin navštívil obchodní prostory firmy Netto v obci XY, kde z výloh odcizil různé nápoje jako např. Coca Cola, Energy Booster a pivo Warsteiner Bier v celkové hodnotě 32,23 euro tak, že zboží ukryl do tašky, kterou si přinesl s sebou, a dále prošel pokladní zónou bez zaplacení,
4) již o týden později, dne 15. 12. 2018 ve 14:10 hod. navštívil obchodní prostory firmy Netto v obci XY na adrese XY, kde z výlohy odcizil mimo jiné 36 plechovek Energy Boosterdrink, 1 láhev Schwipp Schwapp, 2 balení žvýkaček a 1 tabulku čokolády Milka v celkové hodnotě 36,07 euro tak, že zboží ukryl do své sportovní tašky, kterou si přinesl s sebou, a chtěl projít pokladní zónou bez zaplacení.
Tyto skutky vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a navíc s ohledem na časový odstup mezi jednotlivými činy představuje shora popsané jednání dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže ve vztahu k odsouzení ve věci vedené u Obvodového soudu ve Schwäbisch Gmünd, Spolková republika Německo, pod sp. zn. 3 Ds 23 Js 4416/19.
Podle Nejvyššího soudu však podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, v němž je u P. B. spatřován pod body 1) a 2) trestný čin vylákání plnění ve dvou případech podle německého trestního zákona, spočívající v podstatě v tom, že
v níže uvedených termínech jel veřejnými dopravními prostředky společnosti Länderbahn GmbH, aniž by vlastnil platný jízdní doklad, přičemž již při zahájení jízdy jednal v úmyslu cenu jízdného neuhradit. Vznikla tak věcná škoda ve výši 21,20 euro. Jedná o následující jízdy:
1) dne 23. 11. 2018 v 6:47 hodin regionálním vlakem linky OPB 2 (20871) ve směru jízdy z Chebu do obce Marktredwitz, kontrolní stanoviště Schirnding, cena jízdného 8,70 euro,
2) rovněž dne 23. 11. 2018 v 7:17 hodin regionálním vlakem linky OPX 84019 z obce Marktredwitz do obce Weiden in der Oberpfalz, kontrolní stanoviště Wiesau (Oberpfalz) při ceně jízdného ve výši 12,50 euro.
Lze konstatovat, že toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona v této části a za ni odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce zamítl.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. B. užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci orgánu veřejné moci, bezdůvodně narušil fyzickou integritu jiné osoby a pro svůj prospěch se rovněž dopustil trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se této dopustil více skutky (útoky), jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu P. B., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 2 (dvou) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 11. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu