ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.231.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 231/2022- 30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 7. 12. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B., nar. XY v XY, XY, rozsudkem Obvodového soudu v Münsteru, Spolková republika Německo, ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 37 Ds 62 Js 10131/18-149/18, ve spojení s rozsudkem soudu II. stupně ze dne 8. 7. 2020, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B., nar. XY v XY, XY, rozsudkem Obvodového soudu v Münsteru, Spolková republika Německo, ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 37 Ds 62 Js 3966/20-100/20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
I. Rozsudkem Obvodového soudu v Münsteru, Spolková republika Německo, ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 37 Ds 61 Js 10131/18-149/18, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2020, byl M. B. uznán vinným trestnými činy úmyslného ublížení na těle a krádeže v pěti případech podle §243 odst. 1 bod 1, odst. 1 bod 2, odst. 1 bod 3, §242 odst. 1, odst. 2, §241 odst. 1, §123 odst. 1, §73c, §73, §54, §53, §23, §22 německého trestního zákona a §17 odst. 2 zákona o nakládání s omamnými látkami, za což byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1. dne 15. 9. 2018 v 07:35 hod. došlo mezi odsouzeným a poškozenou B. nejprve k verbálnímu střetu na náměstí XY v obci XY. Z nevyjasněné příčiny poškozená poté spadla na zem a odsouzený ji tloukl oběma pěstmi vícekrát plnou silou do hlavy, čímž poškozená v každém případě utrpěla bolesti,
2. dne 12. 2. 2019 v 19:35 hod. odcizil z výloh firmy TK Maxx čtyři balení parfému v hodnotě 100 euro v úmyslu tyto prodat a získat tak prostředky na financování své konzumace omamných prostředků,
3 . dne 15. 2. 2019 v 19:11 hod. odcizil z výloh firmy TK Maxx bundu v hodnotě 124,94 euro v úmyslu ji prodat a získat tak prostředky na financování své konzumace omamných prostředků,
4. dne 21. 3. 2019 v 19.25 hod. odcizil z výloh firmy TK Maxx tři dámské bundy v hodnotě 299,97 euro v úmyslu tyto prodat a financovat svou konzumaci omamných prostředků,
5. dne 22.03.2019 v 19:06 hod. odcizil společně se zvlášť stíhanou Y. B. z výloh firmy TK Maxx tři dámské bundy v hodnotě 299,97 euro, přičemž Y. B. nejprve sama vstoupila do obchodu, tam bundy vybrala a uložila je na místě blízko vchodu. Dále z obchodu odešla, informovala odsouzeného, kam bundy uložila a ten poté vešel do obchodu cíleně k bundám, které odcizil a z obchodu uprchl. Také tyto bundy odcizil za účelem financování své konzumace drog,
6. dne 23. 1. 2019 odcizil v 18:20 hod. odsouzený společně se zvlášť stíhanou Y. B. z výloh firmy C&A celkem šest bundv celkové hodnotě cca 250 euro, a to tak, že tyto bundy na základě vzjemné dohody odcizili z venkovních stojanů a že se poté s bundami vzdálili, aniž by je zaplatili. Odsouzený utekl se čtyřmi bundami, každá v hodnotě 39 euro. Veškeré činy spáchal v úmyslu ocizené zboží prodat a výnos použít na nákup návykových látek.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146 tr. zákoníku a krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se dopustil zavrženíhodného jednání vůči bezbranné ženě, kterou bezdůvodně fyzicky napadl a rovněž v úmyslu zajistit si prostředky na financování své drogové závislosti způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se jí dopustil ve více případech, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
II. Rozsudkem Obvodového soudu v Münsteru, Spolková republika Německo, ze dne ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 37 Ds 62 Js 3966/20-100/20, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2021, byl M. B. uznán vinným trestnými činy krádeže ve třech případech, pokusem trestného činu krádeže, porušení domovní svobody a vyhrožování podle §243 odst. 1 bod 3, §242 odst. 1, §223 odst. 1, §73c, §73, §53 a §25 odst. 2 německého trestního zákona a §17 odst. 2 zákona o nakládání s omamnými látkami, za což byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1.
a) dne 7. 2. 2020 odsouzený vešel se zvlášť stíhanou B. do otevřené garáže svědka T. v obci XY, aby tam přenocovali. Garážová vrata přivřeli.
b) když je následující den ve 12:50 hodin nalezl v garáži svědek K. a garáž zamkl, odsouzený bušil do vrat a křičel: „Rozbiju tě (umlátím tě).“
2 . dne 22. 4. 2020 odcizil v 16:19 hod. v obchodě DM v obci XY na adrese XY, zboží v hodnotě 26 euro, a to tak, že zboží uschoval do plastové tašky. Po opuštění obchoduvšak byl zadržen,
3 . dne 14. 5. 2020 odcizil z výlohy firmy Sanitätshaus Lammers, XY v obci XY, tři pyžama, jednu noční košili a dvě trička v celkové ceně 180 euro z prodejního stojanu umístěného u vstupu do obchodu. Protože byl zastaven, zboží bylo vráceno do obchodu,
4. v době od 18. 5. 2020 do 19. 5. 2020 do 9:00 hod. se vyšplhal do prostoru pro zaměstnance společnosti K. F. S. na hlavním nádraží v XY, který je obklopen cca 2 metry vysokou stěnou a z jedné kazety na peníze odcizil peníze na rozměnění ve výši 100 euro, které chtěl použít na nákup drog,
5. dne 12. 6. 2020 ve 21:30 hod. se pokusil odcizit uzamčené jízdní kolo zn. Cube ze dvora na adrese XY v obci XY, a to tak, že toto nadzvedl a přenesl na ulici, kde ho postavil, takže jízdní kolo tam zůstalo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se dopustil výhrůžek těžkou újmou na zdraví vůči jiné osobě, porušil zájem na ochraně obydlí a rovněž v úmyslu zajistit si prostředky na financování své drogové závislosti způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se jí dopustil ve více případech, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková