ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.239.2022.1
11 Tcu 239/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 7. 12. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky I. T., roz. S., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Mariboru, Slovinská republika, ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. II K 55407/20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mariboru, Slovinská republika, ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. II K 55407/20, který nabyl právní moci 9. 11. 2021, byla I. T. uznána vinnou trestným činem ilegálního přechodu státní hranice nebo území státu podle čl. 308 odst. 3, 6, 7 trestního zákona Slovinské republiky, za což byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 4 (čtyř) měsíců. Dále jí byl uložen trest vyhoštění na dobu 5 roků a peněžitý trest.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se I. T. dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že:
jako členka zločinecké skupiny se podílela na tom, že cizince, kteří neměli povolení pro vstup do Slovinska, Maďarska a Rakouska ani pro pobyt v těchto státech, nezákonně převážela přes jejich území, a poté přes hranici do Rakouska, přitom ohrozila jejich zdraví a život tím, že v době od 15. do 16. 10. 2020 na území Maďarska, Rakouska a Slovinska přijímala od člena zločinecké skupiny s přezdívkou „J.“ nebo „T.“ jako organizátora převozů nelegálních migrantů pokyny o cestě a o jízdě cizinců, místech jejich převzetí nebo vystoupení z vozidla, a tyto s dalším členem skupiny J. K. za finanční odměnu převážela do Rakouska.
Dne 15. 10. 2020 na nezjištěném místě v Maďarsku převzala do vozidla Škoda Octavia, SPZ XY pět cizinců arabského původu, kteří neměli povolení pro vstup a pobyt v Maďarsku a Rakousku, přitom všechny tři dospělé cizince převáželi několik hodin v zavazadlovém prostoru vozidla do nezjištěného místa v blízkosti státní hranice mezi uvedenými státy, a poté je po vystoupení z vozidla pěšky převedla přes státní hranici na území Rakouska, zatímco J. K. s vozidlem přejel státní hranici, kde na domluveném místě všechny naložil do vozidla a pokračovali v jízdě do bezprostřední blízkosti letiště ve Vídni, kde je odsouzená vyložila z vozidla.
Dne 16. 10. 2020 na území XY ve Slovinsku odsouzená do téhož vozidla naložila tři cizince arabského původu, kteří neměli povolení pro vstup a pobyt ve Slovinsku a Rakousku, přitom dva cizince převáželi v zavazadlovém prostoru vozidla, další byl za sedadlem řidiče, do oblasti XY, v bezprostřední blízkosti státní hranice, kde migranty přes státní hranici na území Rakouska pěšky převedl J. K., zatímco odsouzená T. po dohodě s K. měla v úmyslu sama vozidlem přejet státní hranici a na domluveném místě v Rakousku všechny naložit do vozidla a pokračovat v jízdě na domluvené místo. Při jízdě směrem k hranici s Rakouskem však najela s vozidlem do příkopu u silnice, poté s vozidlem zastavila v XY, kde byla zatčena policií. Tím, že dospělí cizinci byli namačkání v zavazadlovém prostoru vozidla, neměli sedadla a bezpečnostní pásy ani se nemohli držet při neočekávaném manévru řidiče vozidla, mohli si působit zranění a ohrozila tak jejich životy a zdraví.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená I. T. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená I. T. se jako členka zločinecké skupiny pro svůj finanční prospěch podílela na ilegálním převozu většího množství cizinců přes státní hranici. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována charakterem trestné činnosti výrazně poškozující zájmy státu. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení I. T. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková