ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.242.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 242/2022- 17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky T. Ch. , nar. XY v XY, okres XY, trestním příkazem Okresního soudu Piešťany, Slovenská republika, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 16T/76/2017, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2017.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Okresního soudu Piešťany, Slovenská republika, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 16T/76/2017, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2017, byl T. Ch. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle §207 odst. 1, odst. 3 písm. b) slovenského trestního zákona za užití §138 písm. b) slovenského trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, a to za současného uložení přiměřené povinnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení zaplatit dlužné výživné ve výši 2.940 euro k rukám matky vyživovaného syna.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Piešťany se T. Ch. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
v období od měsíce února 2014 dosud, jako otec nezletilého syna AAAAA (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, vůbec neplnil svoji vyživovací povinnost vůči synovi, ačkoli mu tato povinnost vyplývá přímo ze zákona o rodině a její rozsah byl určen rozsudkem Okresního soudu Piešťany ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 10P/19/2013, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 18. 2. 2014, v částce 84,- euro měsíčně, a to vždy do 15. dne toho kterého měsíce předem k rukám matky A. R., přičemž věděl o existenci své vyživovací povinnosti, o syna se žádným jiným způsobem nestaral a nezajímal, přičemž jeho majetkové poměry mu umožňovaly vyživovací povinnost plnit, čímž vznikl dluh na výživném k rukám oprávněné osoby A. R. ve výši nejméně 2.940,- euro.
3. Následně bylo usnesením Okresního soudu Piešťany, Slovenská republika, ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 16T/76/2017, které nabylo právní moci dne 28. 5. 2021, podle §52 odst. 1 slovenského trestního zákona rozhodnuto tak, že se odsouzený T. Ch. neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení uloženého mu trestním příkazem Okresního soudu Piešťany, Slovenská republika, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 16T/76/2017, pročež je povinen trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců vykonat. Současně bylo podle §50 odst. 8 s odkazem na §48 odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona rozhodnuto o zařazení odsouzeného pro výkon tohoto trestu odnětí svobody do ústavu pro výkonu trestu s minimálním stupněm střežení.
4. Dne 29. 11. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky (dále též jen “ministerstvo”) podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen “zákon”) o tom, že se na výše citované odsouzení trestním příkazem Okresního soudu Piešťany, Slovenská republika, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 16T/76/2017, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2017, ve vztahu k osobě T. Ch. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
5. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou ve vztahu k návrhu ministerstva spravedlnosti splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
6. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že T. Ch. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť odsouzený neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V nyní posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona nesvědčí podmínky materiální povahy, konkrétně podmínka uložení adekvátního druhu a výše trestu cizozemským rozhodnutím, ve vztahu k němuž se ministerstvo domáhá vydání rozhodnutí, že se na toto odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Z výrokové části citovaného trestního příkazu slovenského soudu je totiž zřejmé, že T. Ch. byl za shora popsané jednání uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce třiceti měsíců. Takovýto druh a výši trestu však jejich povahou nelze považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný trest z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup, když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. - lze z hlediska postupu podle §4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku. Na daném závěru přitom ničeho nemění skutečnost, že posléze bylo usnesením Okresního soudu Piešťany, Slovenská republika, ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 16T/76/2017, pravomocně rozhodnuto o tom, že se odsouzený ve zkušební době podmíněného odsouzení z výše uvedeného trestního příkazu slovenského soudu neosvědčil a je povinen vykonat původně podmíněně odložený trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do ústavu pro výkon trestu s minimálním stupněm střežení, neboť k této modifikaci pravomocně uloženého trestu došlo až následně ve fázi vykonávacího řízení, zatímco dotčeným trestním příkazem cizozemského soudu byl odsouzenému primárně pravomocně uložen trest nespojený s bezprostředním odnětím jeho osobní svobody.
9. Vzhledem k této skutečnosti tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení T. Ch. trestním příkazem Okresního soudu Piešťany, Slovenská republika, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 16T/76/2017, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2017, zcela zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu