ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.36.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 36/2022-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. Š. , narozeného XY, rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 16 Ls 760 Js 7972/09, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2009, jímž byl uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v množství větším než malém, dvou trestných činů nedovoleného dovozu omamných prostředků v množství větším než malém, trestného činu loupeže, trestného činu úmyslného ublížení na zdraví (bod II. 1., 2., 5. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 4 (čtyř) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky V. Š. , narozeného XY, rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 16 Ls 760 Js 7972/09, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2009, a to pro trestný čin krádeže (bod II. 4. rozsudku) a trestný čin podvodu (bod II. 3. rozsudku), a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců.
III. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. Š. , narozeného XY, rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 16 Ls 810 Js 31635/18, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2018, jímž byl uznán vinným ze spáchání deseti trestných činů nedovoleného obchodování s omamnými prostředky, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
IV. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky V. Š. , narozeného XY, rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 16 Ls 810 Js 31635/18, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2018, a to pro trestný čin žhářství, a jemu odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo (dále jen „první cizozemský soud“), ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 16 Ls 760 Js 7972/09, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2009, byl V. Š. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v množství větším než malém a dvou trestných činů nedovoleného dovozu omamných prostředků v množství větším než malém podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 bodu 1, §29a odst. 1 bodu 2, §30 odst. 1 bodu 4 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky (dále jen „BtMG“), dále trestného činu loupeže podle §249 odst. 1 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“), trestného činu úmyslného ublížení na zdraví podle §223 odst. 1 StGB, trestného činu krádeže podle §242 odst. 1 StGB a trestného činu podvodu podle §263 odst. 1 StGB. Za uvedené trestné činy byl prvním cizozemským soudem odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (třech) let a 8 (osmi) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění prvního cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil tím, že:
II. 1.
V již blíže nezjištěné době dne 17. 2. 2009 dovezl odsouzený 50 gramů Crystalu z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Crystal měl být prodán se ziskem zákazníkovi, který není v současné době znám. K předání Crystalu později v XY nedošlo, protože odběratel nebyl přítomen. Odsouzený se proto ubytoval na období od 17. 2. 2009 do 21. 2. 2009 v jednom hotelu v XY, aby tam počkal na svého zákazníka. Ze strachu před objevením policií Crystal zničil. Dne 21. 2. 2009 se vrátil zpět do České republiky.
II. 2.
V již blíže nezjištěné době dne 22. 2. 2009 odsouzený cestoval se spolupachatelem, který není v současné době znám, z České republiky do Spolkové republiky Německo a dovezl přitom 100 gramů Crystalu, který byl určen k dalšímu prodeji se ziskem. Odsouzený jel do XY a brzy nějakému neznámému zákazníkovi prodal 50 gramů Crystalu za cenu 1 500,00 EUR. Dalších 50 gramů Crystalu mělo být dále prodáno se ziskem dalšímu zákazníkovi, proto se odsouzený dne 22. 2. 2009 ubytoval v hotelovém penzionu „S.“, XY. Poté spolupachatel odsouzeného, který je v současně době neznámý, zmizel s dalšími 50 gramy Crystalu.
Odsouzený ve všech shora uvedených případech, jak věděl, neměl žádné povolení nezbytné pro nakládání s omamnými prostředky.
II. 3.
Dne 22. 2. 2009 se odsouzený ubytoval v hotelovém penzionu „S.“, XY. Odsouzený paní Y. G. nepravdivě tvrdil, že je schopný a ochotný za ubytování zaplatit. V důvěře v tuto schopnost a ochotu odsouzeného k placení paní Y. G. odsouzenému předala klíč od pokoje číslo XY ve shora uvedeném penzionu. Odsouzený v penzionu pobýval od 22. do 26. 2. 2009. Za uvedené ubytování by musel odsouzený zaplatit celkem 228,00 EUR, které již při uzavírání smlouvy nevlastnil. Odsouzený ale chtěl nicméně pro sebe služby využít. Odsouzený nikdy nedisponoval dostatečnými finančními prostředky, aby zaplatil částku ve výši 228,00 EUR.
Pokud by byla paní Y.G. věděla o platební neschopnosti odsouzeného, byla by uvedenou smlouvu neuzavřela.
II. 4.
Dne 27. 2. 2009 v 15:15 hodin odsouzený odcizil před domovními dveřmi domu v ulici XY kabelku paní A. R., aby si pro sebe ponechal cca 250,00 EUR, které se nacházely v peněžence v kabelce.
II. 5.
Dne 1. 3. 2009 v 18:25 hodin odsouzený v blízkosti autobusového nádraží, v ulici XY naproti vstupu do TU Ch. v XY vytrhl paní M. P. z ruky kabelku, aby si pro sebe ponechal cca 25,00 EUR, které se v ní nacházely. Paní M. P. nejprve kabelku nepustila a držela ji dál pevně levou rukou. Odsouzený nadále trhal za kabelku, takže paní M. P. spadla na zem a přitom si pohmoždila levé koleno a přivodila si natažení ramenního kloubu. S tímto zraněním obžalovaný přinejmenším vědomě počítal. Věcná škoda způsobená obžalovaným činí cca 700,00 EUR až 800,00 EUR.
3. Dále byl rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo (dále jen „druhý cizozemský soud“), ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 16 Ls 810 Js 31635/18, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2018, odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v deseti případech podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 bodu 1, §29 odst. 1 bodu 1, odst. 2 bodu 1 BtMG a trestného činu žhářství podle §306 odst. 1 bodu 5 StGB. Za spáchání těchto trestných činů mu druhý cizozemský soud uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 (třech) roků.
4. Podle skutkových zjištění druhého cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora uvedených trestných činů tak, že:
1.-10.
V období mezi 22. 8. 2018 a 25. 9. 2018 odsouzený přepravil v minimálně 10 případech vždy minimálně 15 g metamfetaminu (Crystal) z České republiky přes hraniční přechod XY do Spolkové republiky Německo, kde návykovou látku v obvodu města XY prodal a předal vždy minimálně jedné blíže neznámé osobě při ceně minimálně 30 EUR za gram. Příslušný obsah účinné látky nebylo možné zjistit. Odsouzený měl v úmyslu si prodejem Crystalu obstarat trvalý zdroj příjmů v určitém rozsahu.
Odsouzený věděl, že nevlastní povolení nutné k nakládání s omamnými prostředky.
11.
Dne 11. 9. 2018 v 16:55 hodin odsouzený zapálil v lesíku mezi XY a XY v XY papír a položil ho pod větve ležící na lesní půdě. Jak měl odsouzený v úmyslu, oheň poškodil tři stromy a porost na ploše lesa 3x5 metrů. Pouze díky zásahu hasičů se oheň nerozšířil na další stromy.
5. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
7. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že V. Š. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy.
9. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
10. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
11. Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě rozsudku prvního cizozemského soudu u jednání uvedených pod body II. 3. a 4., která byla právně posouzena jako trestný čin podvodu a krádeže. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud také u rozsudku druhého cizozemského soudu, a to v případě jednání uvedeného pod bodem 11., právně posouzeného jako trestný čin žhářství. Nejvyšší soud musí konstatovat, že taková jednání nevykazují znaky žádného z trestných činů podle právního řádu České republiky (srov. především a contrario Hlavu V a Hlavu VII zvláštní části trestního zákoníku), a proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 ohledně obou cizozemských odsouzení ve vztahu k uvedeným skutkům a jim odpovídající části trestu zamítl.
12. Jde-li o zbývající jednání, která jsou uvedena v rozsudku prvního cizozemského soudu,
má Nejvyšší soud za to, že v těchto případech byla podmínka oboustranné trestnosti naplněna, neboť tyto vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku (bod II. 1. a 2.) a trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku (bod II. 5.)].
13. Konkrétně platí, že jednání popsané pod bodem II. 1. a 2. rozsudku prvního cizozemského soudu vykazuje přinejmenším znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť odsouzený neoprávněně dovezl, prodal a pro jiného přechovával psychotropní látku metamfetamin. Pokud se týká jednání uvedeného pod bodem II. 5. rozsudku prvního cizozemského soudu, toto vykazuje nejméně znaky zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto v těchto případech splněny.
14. Také v případě zbývajícího jednání uvedeného pod body 1. až 10. rozsudku druhého cizozemského soudu má Nejvyšší soud za to, že podmínka oboustranné trestnosti byla naplněna, když toto vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to přinejmenším přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzený totiž neoprávněně dovezl a jinému prodal psychotropní látku metamfetamin. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto v tomto případě splněny.
15. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy , a to ve vztahu k oběma cizozemským rozhodnutím. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně společnosti a lidí před možným ohrožením, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými látkami. Současně se jedná o trestnou činnost, k jejímuž stíhání je Česká republika vázána také mezinárodními úmluvami. Dále v případě odsouzení prvním cizozemským soudem odsouzený porušil též zájem na ochraně svobody rozhodování jedince a zasáhl též do vlastnického práva jiné osoby. Jde-li o druh uložených trestů, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byly oběma cizozemskými rozsudky uloženy citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).
16. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl toliko částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výrocích tohoto usnesení, a to ve vztahu k oběma cizozemským rozhodnutím. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že v případě části odsouzení prvním cizozemským soudem, ohledně něhož se na odsouzeného hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí část uloženého trestu odnětí svobody 3 (tři) roky a 4 (čtyři) měsíce, v případě odsouzení druhým cizozemským soudem pak činí část uloženého trestu odnětí svobody 1 (jeden) rok a 10 (deset) měsíců. Nejvyšší soud tedy odsouzenému snížil nepodmíněné tresty odnětí svobody uložené oběma cizozemskými soudy, a to vždy s přihlédnutím k povaze a vzájemnému poměru všech dotčených skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce