ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.40.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 40/2022-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 4. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. J. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 60 Hv 26/18w, jímž byl uznán vinným přečinem krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bodu 3 rakouského trestního zákoníku, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. J. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 60 Hv 26/18w, a to pro pokus přečinu krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bodu 1 a 3, §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku a přečin zatajení listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku a jemu odpovídající část trestu v trvání 4 (čtyř) měsíců.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Linci (dále jen „cizozemský soud“), Rakouská republika, ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 60 Hv 26/18w, který nabyl právní moci dne 23. 8. 2019, byl M. J. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným přečinem krádeže vloupáním a pokusem přečinu krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bodu 1 a 3, §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku a dále přečinem zatajení listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku. Za spáchání uvedených trestných činů mu cizozemský soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil tím, že:
ve XY
I.) odcizil cizí movité věci s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a sice
1.) dne 20. 4. 2018 M. W. odcizil nové juniorské horské kolo „Ghost“ v hodnotě cca 599,00 EUR vypáčením blokovacího zařízení tak, že odsouzený uzamčený zámek jízdního kola vypáčil a jízdní kolo odcizil z místa pro odstavování (před firmou B.);
2.) dne 8. 3. 2019 ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhanou M. F., obyvatelkou domu s několika partajemi v XY, se vloupali do budovy pomocí protiprávně získaného klíče tak, že otevřeli vstupní dveře pomocí centrálního klíče, který nechala schovaný nájemkyně bytu Ch. W. v podzemní garáži (v modrém vědru pod příslušenstvím k jízdnímu kolu), ve sklepních prostorách prohledali předměty a nádoby, přičemž v důsledku vstupu domovnice zůstalo u pokusu;
II.) Listiny, se kterými nesmí disponovat nebo se kterými nesmí sám disponovat, zatajil s tím úmyslem, aby zabránil tomu, že budou použity v právním styku pro prokázání nějakého práva, nějakého právního vztahu nebo nějaké skutečnosti, a to český občanský průkaz, jakož i český řidičský průkaz, vystavené vždy na V. K. tak, že je odcizil vlastníkovi a jím ve druhé polovině února 2019 nalezené listiny v XY si vzal k sobě a ponechal si je až do svého zatčení dne 8. 3. 2019 ve XY (zasunuté v náprsní kapse).
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
7. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
9. Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna u skutku uvedeného v rozsudku cizozemského soudu pod bodem I.) 2.), který cizozemský soud právně posoudil jako pokus přečinu krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bodu 1 a 3, §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku a dále též u skutku uvedeného pod bodem II.), který cizozemský soudu právně posoudil jako přečin zatajení listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, neboť tato jednání odsouzeného nevykazují znaky žádného z trestných činů podle právního řádu České republiky. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k uvedeným skutkům a jím odpovídající části uloženého trestu zamítl.
10. Jde-li o zbývající skutek uvedený pod bodem I.) 1.) rozsudku cizozemského soudu, má Nejvyšší soud za to, že jednání odsouzeného vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku]. Formální podmínky uvedené §4a odst. 3 zákona jsou tedy ve vztahu k tomuto skutku splněny.
11. Ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem I.) 1.) rozsudku cizozemského soudu jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně vlastnického práva jiné osoby. Jde-li o druh uloženého trestu, Nejvyšší soud konstatuje, že část uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců již nepochybně představuje citelný trest (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).
12. Nejvyšší soud tak uzavírá, že návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že část uloženého trestu odnětí svobody činí 12 (dvanáct) měsíců. Učinil tak s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 4. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce