ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1028.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1028/2022-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2022 o dovolání obviněného O. F. , narozeného XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2022, č. j. 3 To 188/2022-248, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T 175/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného O. F. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 2. 2022, č. j. 38 T 175/2021-229, byl O. F. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což mu soud prvního stupně podle §346 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 20 (dvaceti) měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. řádu pak soud prvního stupně poškozenou obchodní společnost SWIETELSKY stavební s. r. o., IČO 48035599 (dále také jen „poškozená“), odkázal s jí uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného trestného činu se – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – obviněný dopustil tím, že:
dne 4. března 2020 u Okresního soudu v Českých Budějovicích při jednání ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 308/2019, po řádném předchozím poučení o tom, že jako svědek má povinnost vypovídat pravdu a nic nezamlčovat a o významu svědecké výpovědi, o jeho právech a povinnostech a o trestních následcích křivé výpovědi, před soudem v procesním postavení svědka uvedl, že podpis na záznamu ze stavebního deníku ze dne 13. 3. 2019, z něhož se podává, že uvedeného dne R. W. předává za společnost SWIETELSKY stavební s. r. o., IČO: 48035599, tedy za zhotovitele, dílo podle Smlouvy o dílo objednateli a O. F. dílo za společnost T.S.G.P. s. r. o., IČO: 02571781, coby objednatele přebírá, není jeho podpisem, a tento zápis ze dne 13. 3. 2019 nepodepsal, přičemž tento nepravdivý údaj sdělený O. F. před soudem měl podstatný význam pro rozhodnutí soudu v řízení vedeném na základě žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) podané dne 1. 10. 2019 společností T.S.G.P. s. r. o., o zaplacení částky 868 298,82 Kč s příslušenstvím z důvodu tvrzeného nesplnění Smlouvy o dílo uzavřené dne 11. 2. 2019 mezi společností SWIETELSKY stavební s. r. o. a společností T.S.G.P. s. r. o., když na základě toho, že O. F. jako svědek před soudem dne 4. 3. 2020 popřel svůj podpis na denních záznamech stavby ze dne 13. 3. 2019, byl soudem opatřen znalecký posudek č. 2713/20 z oboru písmoznalectví, specializace ručního písma, jehož závěr potvrdil, že podpis na denních záznamech stavby ze dne 13. 3. 2019 je kategoricky pravým podpisem O. F., načež usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2020, č. j. 15 C 308/2019-226. byl soudem schválen smír mezi Mgr. Lenkou Krčovou, insolvenční správkyní dlužníka T.S.G.P. s. r. o., a společností SWIETELSKY stavební s. r. o., s tím, že obě strany prohlásily, že dílo dle Smlouvy o dílo uzavřené dne 11. 2. 2019 mezi společností SWIETELSKY stavební s. r. o. a společností T.S.G.P. s. r. o. bylo společností SWIETELSKY stavební s. r. o. dokončeno a předáno společnosti T.S.G.P. s. r. o. včas dne 13. 3. 2019 a společnosti T.S.G.P. s. r. o. nevznikl žádný nárok na smluvní pokutu vůči společnosti SWIETELSKY stavební s. r. o. z uvedené Smlouvy o dílo.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Pecha, advokáta, dovolání, protože rozhodnutí obou soudů nižších stupňů má za nezákonná a nepřezkoumatelná. Co do vymezení dovolacích důvodů obviněný uplatňuje důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021). Napadená rozhodnutí totiž podle něj spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Následně obviněný připomíná ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu stran interpretace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021), pokud jde o možnost namítat jeho prostřednictvím v dovolacím řízení též nesprávná skutková zjištění či procesní pochybení soudů nižších stupňů, jestliže měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (tzv. doktrína extrémního nesouladu). Je přitom přesvědčen, že v projednávané trestní věci jde právě o takový případ.
4. Konkrétně obviněný tvrdí, že v řízení nebylo nade vši rozumnou pochybnost prokázáno, že spáchal trestnou činnost, která mu je kladena za vinu. Obviněný opětovně připomíná závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu stran dokazování v trestním řízení, načež uzavírá, že soudy obou stupňů v tomto případě interpretují původní důkazní řízení před občanskoprávním soudem tak, že v jeho průběhu posunul obviněný svoji výpověď od zcela nejednoznačné k jednoznačně negativní. Je přesvědčen, že vždy v průběhu daného řízení vyjadřoval svoji nejistotu a nikdy kategoricky netvrdil, že by sporný podpis nebyl jeho. To opírá i o argument, že na takovém kategorickém tvrzení neměl žádný osobní zájem a odmítá závěr soudu prvního stupně, že proti správnosti protokolu o jednání před civilním soudem nijak nebrojil on, ani jeho tehdejší právní zástupce. Následně obviněný obsáhle připomíná závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu týkající se principu presumpce neviny , pravidla in dubio pro reo a zásady materiální pravdy .
5. Další část dovolací argumentace obviněného směřuje proti závěru soudů nižších stupňů, že jeho výpověď představovala ve smyslu §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku „okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí“. To především proto, neboť jeho výpověď nebyla pro výsledek sporu v civilním řízení důležitá, když o předání stavby měl být sepsán protokol, nikoliv pouze učiněna poznámka ve stavebním deníku, který si vedla poškozená (poškozená navíc sama v civilním řízení argumentovala – s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu – tak, že předávací protokol není hmotněprávní podmínkou předání díla). Nebylo-li pro poškozenou předání díla důležité v civilním řízení, není pro obviněného pochopitelné, jak mohl mít daný údaj pro trestní soudy takovou důležitost, že jeho dezinterpretací byla naplněna skutková podstata trestného činu. Závěrem obviněný namítá, že zavinění pachatele se musí vztahovat i ke znaku „podstatný význam pro rozhodnutí“, přičemž z jeho strany šlo o podružný údaj, který neměl rozhodující význam, neboť nešlo o zápis v hlavním deníku stavby.
6. Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a následně odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. K dovolání obviněného se vyjádřil Mgr. Martin Prokeš, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po představení dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného úvodem svého vyjádření konstatuje, že dovolání je vystavěno na doslovném opakování námitek, s nimiž se oba soudy nižších stupňů již dříve beze zbytku – a podle názoru státního zástupce také správně – vypořádaly.
8. Dále státní zástupce uvádí, že obviněný se dopustil formální nepřesnosti, neboť zjevně přehlédl novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., jíž byl s účinností od 1. 1. 2022 zakomponován nový dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (k jehož podstatě se vyslovuje Nejvyšší soud níže). Stejně tak obviněný pochybil, uplatnil-li dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu] v jeho první variantě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. T ato alternativa uvedeného dovolacího důvodu totiž dopadá na případy, kdy soud druhého stupně o podaném odvolání rozhodl některým ze způsobů předpokládaných v §253 tr. řádu. Taková situace v dané věci nenastala a obviněný proto měl zřejmě na mysli druhou variantu daného dovolacího důvodu, podle níž odvolací soud pochybil a jeho odvolání zamítl, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání uvedený pod písmeny a) až l) §265b tr. řádu. Tyto dílčí nesprávnosti nicméně nijak projednání a rozhodnutí o dovolání obviněného nebrání.
9. Na podkladě dovolacích námitek a jejich vyhodnocení optikou uplatněných dovolacích důvodů státní zástupce shledává, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
10. Co se týče prvé námitky obviněného, jíž zpochybňuje závěr, podle něhož v řízení před civilními soudy kategoricky lhal, má státní zástupce za to, že sice s jistou dávkou tolerance odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, je ale zjevně neopodstatněná. Soud prvního stupně totiž realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem dostál i odvolací soud, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přesvědčivě vypořádal. Z pohledu dovolací argumentace je podle státního zástupce podstatné, že obviněným nastíněný rozpor zásadních skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedených důkazů v rozhodnutích soudů spatřovat nelze, neboť soud prvního stupně zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje.
11. K tomu státní zástupce dodává, že z protokolů z jednání vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 15 C 308/2019, jednoznačně vyplývá, že obviněný po zákonném poučení mj. o trestních následcích křivé výpovědi v uvedeném civilním řízení kategoricky popřel, že by byl autorem dotčeného podpisu. Soud prvního stupně se přitom nespokojil se závěrem (rozhodnutím) soudu rozhodujícího ve věci sp. zn. 15 C 308/2019, ale vyslechl také svědka R. W. a provedl potřebné listinné důkazy. Ověřil tedy, že obviněný v tomto řízení vystupoval jako svědek, přičemž ačkoli byl dotčený podpis jeho vlastním – což potvrdil nejen svědek W., ale vyplynulo to i ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo – o této skutečnosti vědomě lhal a autorství podpisu jednoznačně vyloučil. Státní zástupce se s takovým závěrem soudů zcela ztotožňuje a nemá nic dalšího, co by nad jimi uváděný rámec doplnil. Na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů totiž bylo v souladu se zásadami přirozené logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Pokud tedy obviněný kromě jiného dovozoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů nepochybně vyplývají.
12. Podle mínění státního zástupce nebyly v dané trestní věci ani porušeny zásada in dubio pro reo a princip presumpce neviny , jak obviněný tvrdí. Podle respektované řady rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu se totiž nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo . Uplatnění této zásady je namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Jinak vyjádřeno, podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li tyto důkazy o jeho vině (třebaže jsou mezi nimi určité dílčí a nevýznamné rozpory). Právě tak tomu bylo podle státního zástupce i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině obviněného neměl.
13. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, tomuto podle státního zástupce odpovídá s jistou dávkou tolerance (neboť jádro dovolací argumentace obviněného spočívá v nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů) námitka obviněného, že neuvedl nepravdu o okolnosti mající podstatný význam pro rozhodnutí. Státní zástupce ale i tuto námitku má za zjevně neopodstatněnou, přičemž na ni již dříve výstižně zareagovaly oba soudy nižších stupňů, na jejichž argumentaci odkazuje. Zjevně neopodstatněnou shledává státní zástupce i námitku uplatněnou s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Jestliže totiž rozsudek soudu prvního stupně vytýkanými vadami netrpí, logicky nemůže být vadné ani zamítavé usnesení odvolacího soudu.
14. Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
15. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice , kterou do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje výše uvedené zákonné náležitosti.
17. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§265i odst. 3 tr. řádu).
18. Obviněný ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Jak je ale z obsahu dovolání zřejmé, činí tak v jejich znění účinném do 31. 12. 2021. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že od 1. 1. 2022 je účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu m) téhož ustanovení.
19. Protože dovolání obviněného bylo podáno dne 26. 9. 2022 (viz č. l. 257), tedy po nabytí účinnosti výše uvedené novely trestního řádu, a protože podle zásady platné pro trestní řízení se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; viz též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), vycházel Nejvyšší soud při subsumpci dovolacích námitek obviněného pod zákonem vymezené dovolací důvody z aktuálně účinného znění §265b odst. 1 tr. řádu (na které je v tomto rozhodnutí nadále odkazováno).
20. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu . Ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
21. Dovolání obviněného (nahlíženo materiálně) míří na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, již spatřuje v tom, že rozsudek soudu prvního stupně vykazuje vady uvedené jak v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (přestože obviněný formálně vzato v úvodu svého dovolání cituje text prvé alternativy tohoto dovolacího důvodu, jak správně připomíná ve svém vyjádření státní zástupce).
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu , je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (prvá alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa) . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
23. V závěrečné části dovolací argumentace obviněný směřuje k prvé alternativě tohoto dovolacího důvodu, když tvrdí, že skutek, tak jak je uveden výše, nenaplňuje znak přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a sice „okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí“.
24. K nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních je s účinností od 1. 1. 2022 určen dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , jenž je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( prvá alternativa ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá alternativa ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí alternativa ).
25. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu, jíž se dovolává v nyní projednávané trestní věci i obviněný (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
26. Dovolací námitky obviněného v tomto případě směřují k prvé alternativě tohoto dovolacího důvodu, neboť uvádí, že rozhodné skutkové zjištění soudu prvního stupně, které je určující pro naplnění znaku přečinu, jímž byl uznán vinným, totiž že v průběhu jednání před civilním soudem kategoricky popřel, že by podpis na předmětném záznamu ve stavebním deníku ze dne 13. 3. 2019 byl jeho podpisem, je v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
27. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že při respektování shora uvedeného obsahového vymezení zákonných dovolacích důvodů interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
28. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, jakož i s řízením, které předcházelo jejich vydání, dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného sice odpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům, nicméně jsou zjevně neopodstatněné. To z toho důvodu, neboť obviněným rozporované skutkové zjištění týkající se jeho kategorického popření autorství sporného podpisu během jednání před civilním soudem, má podle Nejvyššího soudu jasnou oporu v důkazech provedených soudem prvního stupně. Co se týče otázky nesprávného právního posouzení skutku, má Nejvyšší soud za to, že právní kvalifikace provedená soudem prvního stupně a poté aprobovaná odvolacím soudem je zcela správná a výše uvedený skutek nepochybně naplňuje jak objektivní, tak také subjektivní stránku přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. K samotnému dovolání proto Nejvyšší soud – v souladu s §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí stručně následující.
29. Jde-li o námitku obviněného, že v daném trestním řízení nebylo nade vši rozumnou pochybnost prokázáno, že se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu, resp. nebylo prokázáno, že při jednání dne 4. 3. 2020 u Okresního soudu v Českých Budějovicích ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 308/2019, kategoricky popřel vlastní podpis na záznamu ze stavebního deníku poškozené ze dne 13. 3. 2019, z něhož se podává, že uvedeného dne R. W. předává za poškozenou, jako zhotovitelku, dílo podle smlouvy o dílo ze dne 11. 2. 2019 a obviněný dílo za obchodní společnost T.S.G.P. s. r. o., coby objednatelku, přebírá, platí, že uvedené skutkové zjištění soudu prvního stupně má zcela jednoznačně oporu v provedeném dokazování.
30. Obviněnému lze dát za pravdu v tom směru, že při jednání před civilním soudem se ohledně autorství sporného podpisu (nejprve) nevyjádřil jednoznačně. Nutno však dodat, že tak učinil na začátku jednání před Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 4. 3. 2020 ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 15 C 308/2019 (viz č. l. 104 verte), avšak následně – po vyslechnutí svědka R. W. – v rámci téhož jednání vypovídal opětovně, přičemž jeho postoj k autorství sporného podpisu byl již rezolutní. In concreto v protokolu o jednání z téhož dne, obviněný opakovaně k dotazu samosoudkyně uvedl, že podpis u zápisu ze stavebního deníku ze dne 13. 3. 2019 není jeho. Prve tak uvedl ještě před upozorněním ze strany samosoudkyně na hrozbu trestní odpovědnosti za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 tr. zákoníku, když uvedl: „Ano, to není můj podpis“ ; následně pak po tomto upozornění řekl: „Já tvrdím, že ten zápis ze dne 13. 3. 2019 jsem nepodepsal, není to můj podpis.“ (viz č. l. 105 verte).
31. Jak správně uvedl státní zástupce ve svém vyjádření, nešlo navíc o jediný důkaz, o nějž se opíral závěr soudu prvního stupně o vině obviněného shora uvedeným skutkem. V hlavním líčení soud prvního stupně vyslechl rovněž svědka W. (viz č. l. 217 verte a násl.), který k záznamu ze stavebního deníku poškozené ze dne 13. 3. 2019 (č. l. 103) uvedl, že se u něj nachází jeho podpis a podpis obviněného, který se podepsal přímo před svědkem. Dále byla v hlavním líčení provedena řada listinných důkazů (viz č. l. 219 verte), mimo jiné znalecký posudek JUDr. Jiřího Straky, znalce z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, který uvedl, že předložené podpisy (tedy i sporný podpis ze dne 13. 3. 32019) jsou kategoricky pravými podpisy obviněného (č. l. 107).
32. Jestliže na základě takovéto (stručně předestřené) důkazní situace soud prvního stupně uzavřel, že obviněný uvedl, že podpis na záznamu ze stavebního deníku ze dne 13. 3. 2019 není jeho a tento nepodepsal, pak Nejvyšší soud shrnuje, že nejenže soud prvního stupně nijak nedezinterpretoval provedené důkazy, ale v jeho hodnotící úvaze – plně respektující požadavky na hodnocení důkazů formulované v §2 odst. 6 tr. řádu – nelze spatřovat ani porušení zásady in dubio pro reo , ani zásady materiální pravdy ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz body 15. až 17.) totiž plyne, že daný soud neměl žádnou pochybnost, pokud jde o skutkový stav věci, již by bylo třeba vyložit ve prospěch obviněného. Podle judikatury Ústavního soudu přitom platí, že zásada in dubio pro reo se aplikuje až na závěr kompletně provedeného hodnocení, nikoliv u jednotlivých důkazů, jak se domáhá obviněný v nyní projednávané trestní věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 3146/18). Takový požadavek zcela logicky odráží další ze základních zásad trestního řízení, totiž zásadu volného hodnocení důkazů , podle níž je soud povinen hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. řádu). Konečně platí, že soud prvního stupně se nezpronevěřil ani zásadě materiální pravdy , neboť skutkový stav zjistil na základě provedených důkazů bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro jeho rozhodnutí.
33. Lze jen dodat, že hodnocení důkazů je doménou soudu prvního stupně, potažmo za splnění zákonných podmínek soudu odvolacího, nikoliv Nejvyššího soudu, jemuž přísluší „toliko“ posoudit, zda se rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neocitají ve zjevném rozporu s ve věci provedenými důkazy. Jestliže však soud prvního stupně své hodnotící úvahy opřel o výše vzpomenuté důkazy, z nichž se závěr o vině obviněného zřetelně podává, nebyl dovolacímu soudu dán nezbytný prostor pro obviněným požadovaný zásah do hodnocení důkazů.
34. Druhá část dovolacích námitek obviněného směřuje proti právnímu posouzení skutku soudem prvního stupně. Obviněný má za to, že jím uvedená nepravdivá skutečnost (totiž že dne 13. 3. 2019 svým podpisem na záznamu ve stavebním deníku za objednatelku nestvrdil převzetí díla od poškozené) neměla podstatný význam pro rozhodnutí civilního soudu, popřípadě že této nepřikládal takový význam, neboť jde o podružný údaj, když tento zápis nebyl proveden v hlavním deníku stavby.
35. Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí (mimo jiné) ten, kdo jako svědek před soudem uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí.
36. To, zda svědek uvádí nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, je třeba vždy posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu případu, přičemž nemusí jít o okolnost mající rozhodující význam, ale zpravidla jde o skutečnost, kterou rozhodující orgán musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodovat (srov. RIZMAN, S. Komentář k §346. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3245-3246). Jde jinými slovy o každou okolnost, která je způsobilá sama či ve spojení s dalšími ve věci zjištěnými okolnostmi přivodit jiné rozhodnutí ve smyslu jeho výroku (viz PROVAZNÍK, J. Komentář k §346. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2817.).
37. Pomítne-li Nejvyšší soud tyto obecné závěry do poměrů projednávané trestní věci, platí, že tvrzení obviněného o tom, že sporný podpis u zápisu ze dne 13. 3. 2019 ve stavebním deníku poškozené, týkající se předání a převzetí díla, není jeho, se bez pochyb týkalo okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí. Řízení před civilním soudem totiž probíhalo o žalobě na zaplacení částky 868 298,82 Kč a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 3 555 522,49 Kč, v němž šlo o otázku včasného plnění ze strany poškozené (tj. předání díla) a případného vzniku povinnosti poškozené uhradit smluvní pokutu, popř. povinnosti objednatelky uhradit cenu díla. Práva objednatelky spojená s prodlením zhotovitelky (poškozené) byla vázána na řádné a včasné předání a převzetí díla, k němuž mělo dojít právě dne 13. 3. 2019, což měl stvrdit zápis svědka W. ve stavebním deníku poškozené, podepsaný za objednatelku obviněným. Právě pravost tohoto podpisu obviněný popřel. Z uvedeného je zřejmé, že výpověď obviněného stran toho, zda dílo daného dne převzal či nikoliv, byla pro rozhodnutí civilního soudu o podané žalobě zcela zásadní (srov. shodně body 18. a 22. rozsudku soudu prvního stupně). Právnímu posouzení skutku soudem prvního stupně proto Nejvyšší soud v tomto směru nemá co vytknout.
38. Stejně tak Nejvyšší soud neshledává žádné pochybení na straně soudu prvního stupně, ani jde-li o otázku zavinění obviněného ke znaku „okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí“. Tu je třeba hodnotit ve vztahu k pachateli ex ante , tedy tak, jak se mu daná okolnost musela jevit v době, kdy se křivé výpovědi dopustil, nikoliv ex post ; na zavinění pachatele lze usuzovat jak z průběhu vlastního výslechu svědka, z kontextu, či z „mimoprocesní“ znalosti případu (srov. PROVAZNÍK, J. Komentář k §346. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2817-2818.). Ze samotného protokolu o jednání před civilním soudem pak plyne, že obviněný byl opakovaně samosoudkyní dotazován, zda je sporný podpis jeho podpisem, a sám uvedl, že předmětné dílo nepřebíral (viz č. l. 105 verte). Obviněný namítá, že jeho výpověď nebyla pro výsledek sporu v civilním řízení důležitá, když o předání stavby měl být sepsán protokol. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 996/2016, který zmínil pověřený pracovník poškozené – žalované (s tím, že sepsání předávacího protokolu není hmotněprávní podmínkou předání díla), a to při témže jednání před civilním soudem těsně před výslechem obviněného jako svědka. Tím obviněný sám poukazuje na to, že otázku předání díla vnímal jako to, oč v daném civilním řízení běží.
39. Jestliže tedy soud prvního stupně uzavřel, že obviněný věděl, že porušuje zájem chráněný zákonem (tedy zájem na správném zjištění skutkového stavu jako základu zákonného rozhodnutí v řízení před soudy) a tento porušit chtěl, neboť zjevně věděl, že otázka předání díla je zásadní pro otázku úhrady ceny za dílo, a byť se prokazatelně účastnil schůzky dne 13. 3. 2019, u níž předmětný podpis, který byl následně znalcem zhodnocen jako kategoricky pravý, učinil, tvrdil opak, tedy že předmětný podpis není jeho a uvedenou listinu nepodepsal (srov. bod 24. rozsudku soudu prvního stupně), posoudil podle Nejvyššího soudu otázku zavinění obviněného naprosto správně. Dovolání je tudíž i v této části zjevně neopodstatněné.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
40. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného O. F., ač sice odpovídá jím uplatněným dovolacím důvodům, shledal zjevně neopodstatněným. Protože z dovolacích námitek se nepodává ani porušení práva obviněného na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu hlavy páté Listiny, nezbylo Nejvyššímu soudu, než aby jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnul. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu