ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1029.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1029/2022-341
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2022 o dovolání obviněného V. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 13 To 168/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 91/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud soud v Mělníku rozhodl rozsudkem ze dne 20. 12. 2021, sp. zn. 14 T 91/2021, tak, že obviněného V. P. uznal vinným pod bodem 1. přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2. přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za což ho odsoudil podle §175 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený S. M., nar. XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1. dne 31. 1. 2021 v době od 18:30 hodin do 19:10 hodin na adrese v ulici XY v obci XY se hlasitě a fyzickým intenzivním boucháním dobýval do vnitřních prostor této budovy, a to přímo do místnosti sloužící jako místnost pro ostrahu staveniště, kde se v tu dobu nacházel poškozený S. M., narozený XY, na kterého agresivním tónem křičel "Otevři, nebo tě zabiju, podřežu tě", čímž si vymáhal od poškozeného S. M. vstup do této místnosti, nadále bouchal do dveří a rozbil skleněnou výplň okénka u vstupních dveří a stále opakoval "otevři nebo tě zabiju", což v poškozeném vyvolalo obavu o svůj život a zdraví a tak vyskočil z okna z budovy z prvního patra, kdy dopadl na chodník na ulici XY před budovu č. p. XY v obci XY, kde zůstal ležet z důvodu poranění nohy,
2. dne 31.1.2021 v době od 18:30 hodin do 19:10 hodin V. P. přiběhl k ležícímu poškozenému S. M. na ulici před dům č. p. XY v obci XY a napadl jej několika kopy do těla a poté odešel pryč, čímž způsobil poškozenému S. M. drobné oděrky.
3. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 13 To 168/2022, rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému usnesení odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný V. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
5. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek směřoval toliko proti výroku o vině přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, kdy podle něj byl skutek pod bodem 1. výroku o vině právně kvalifikován zcela špatně. Jeho vina u tohoto skutku byla založena na provedení procesně nepoužitelného důkazu, a to na základě výpovědi samotného poškozeného M. Dovolatel označil průběh konfliktu za sporný, kdy proti sobě stojí výpovědi obviněného a poškozeného, přičemž poškozený M. vypovídal procesně nepoužitelným způsobem. Poškozený vypovídal v přípravném řízení nejprve pouze na úřední záznam o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. řádu, následně pak po zahájení trestního stíhání byl sice vyslechnut „na protokol“, výslech však byl proveden jako neodkladný, resp. neopakovatelný úkon bez účasti obhájce obviněného. Dovolatel odmítá závěr odvolacího soudu, podle kterého byl tento postup správný, protože svědek měl v úmyslu v průběhu jednoho měsíce opustit území České republiky a vrátit se na Ukrajinu. Pro to, aby bylo procesní úkon možno hodnotit jako neodkladný a neopakovatelný, podle dovolatele nestačí, aby tak byl hodnocen ve světle doby, kdy byl učiněn. Je nutno též hodnotit, zda soud, který rozhoduje o použitelnosti takového úkonu jako důkazu v hlavním líčení, nemá v daný okamžik jinou možnost, jak důkaz provést. Není možné hodnotit pouze stav, který zde byl v době konání úkonu, ale zejména to, co nastane poté. Je proto nutné zabývat se tím, zda soud nemohl svědka vyslechnout osobně. Sdělení poškozeného policejnímu orgánu, že má v průběhu jednoho měsíce v úmyslu opustit území České republiky, není podle dovolatele relevantním důvodem k tomu, aby důkaz mohl být označen za neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Ze strany poškozeného nebylo doloženo, že skutečně území republiky opustí, policejní orgán se spokojil s pouhým konstatováním, že to poškozený plánuje. Úmysl poškozeného opustit území České republiky by měl podle dovolatele váhu pouze v případě, že by bylo zřejmé, že se tak stane dříve, než bude možné zahájit trestní stíhání pachatele, což se v daném případě nestalo. S odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tz 158/2000 dovolatel namítá, že šlo o úkon, který bylo možné učinit zcela zřejmě po zahájení trestního stíhání. Na místě činu byl zastižen pouze obviněný P. a jeho trestní stíhání mohlo být zahájeno prakticky okamžitě. V této souvislosti odkázal též na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 375/06, podle kterého jde i v případě, že jsou zdánlivě zachovány důvody pro označení úkonu jako neopakovatelného nebo neodkladného, zkoumat veškerá práva obhajoby na spravedlivý proces. Dovolatel uzavírá, že nic nebránilo policejnímu orgánu, aby zahájil trestní stíhání dovolatele a následně ještě po dobu pobytu poškozeného v České republice poškozeného vyslechl řádně na protokol již za přítomnosti obhájce obviněného P.
6. K tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení skutku pod bodem 1. dovolatel uvedl, že obviněný byl v předmětnou dobu pod vlivem alkoholu a z výpovědi poškozeného (dle názoru dovolatele procesně nepoužitelné) vyplynulo, že jediným důsledkem jeho jednání mělo být to, že jeho pohrůžky měly v poškozeném M. vzbudit obavy o jeho život a zdraví, což je uvedeno i ve skutkových zjištěních nalézacího soudu. Pak by podle dovolatele byla na místě právní kvalifikace jeho jednání nikoli jako zločin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, ale pouze jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. I podle skutkových zjištění nalézacího soudu je podle dovolatele nepochopitelné, proč nebyla v bodě 1. obžaloby užita tato výrazně mírněji trestná právní kvalifikace. S poukazem na svoji podnapilost v době činu dal dovolatel na zvážení též kvalifikaci jeho jednání jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Z okolností případu je podle dovolatele zřejmé, že jeho úmyslem nebylo, aby se dostal do konkrétní místnosti, kde se nacházel poškozený. Kvalifikaci podle §175 odst. 1 tr. zákoníku považuje dovolatel za vyloučenou a zdůraznil, že sám poškozený nevnímal jeho jednání jako takové, kterým by se chtěl dovolatel něčeho domoci, ale jako jednání, kterým mu hrozila újma na jeho životě a zdraví. Údajný motiv dostat se do místnosti byl v daném případě zcela upozaděn. Poškozený nebyl donucen k tomu, aby konal způsobem požadovaným obviněným P., ale ze strachu z pouhých výhrůžek skočil sám z okna. Dovolatel dává na zváženou, zda nebylo prokázáno, že pouze opilecky vykřikoval údajné proklamace vůči poškozenému a zda není možné jeho jednání kvalifikovat jako prosté výtržnictví, neboť svůj úmysl projevoval pouze verbálně. V této souvislosti znovu zopakoval, že skutkový děj je vytvořen pouze na základě výpovědi poškozeného M., která je nepřípustným důkazem, a navíc není relevantní pro nevěrohodnost poškozeného, který se shodou okolností a čistě náhodou chystal po celé události opustit území České republiky.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 l tr. řádu napadený rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 12. 2021, sp. zn. 14 T 91/2021, ve spojení s unesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 13 To 168/2022, zrušil a celou věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) k dovolání obviněného uvedl, že soudy sice při posuzování procesní použitelnosti výpovědi svědka M. důsledně nerozlišovaly, zda šlo o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, ale podle jeho názoru šlo minimálně o úkon neopakovatelný. Neopakovatelným úkonem může být např. výslech svědka, který je cizím státním příslušníkem a nemá v České republice trvalý pobyt. Poškozený, který je státní příslušníkem Ukrajiny, se v době prověřování věci vyjádřil v tom směru, že hodlá do jednoho měsíce opustit Českou republiku. Neopakovatelnost úkonu je třeba vztahovat k řízení před soudem. S ohledem na obvyklý časový průběh trestního stíhání nebylo možno reálně předpokládat, že by se v době konání hlavního líčení svědek ještě zdržoval na území České republiky. Hlavní líčení následně probíhalo až v listopadu - prosinci 2021; z výpovědi svědka J. P., který je švagrem poškozeného, vyplývá, že v té době se poškozený skutečně zdržoval na Ukrajině a neuvažoval o návratu na území České republiky. Soud tedy neměl možnost provést důkaz jiným způsobem nežli přečtením protokolu o jeho výpovědi postupem podle §211 odst. 2 písm. b) tr. řádu. Není jasné, jak by měl policejní orgán ověřovat, že svědek, který je cizím státním příslušníkem, prohlášení o plánovaném opuštění území České republiky „myslí vážně“, z výše uvedeného však vyplývá, že takovýto úmysl existoval a že ho svědek také realizoval. Trestní stíhání bylo zahájeno s určitým časovým odstupem od spáchání činu, nicméně postup podle §160 odst. 1 tr. řádu zajisté nebylo možno realizovat pouze na základě toho, že se dovolatel v kritickou dobu zdržoval na místě činu; dovolatel ostatně nebyl zakročujícími policisty zastižen přímo na místě činu, ale ve svém bydlišti, kam v mezidobí odešel. Státní zástupce dodal, že policejní orgán a následně i nalézací soud spatřovaly důvodnost postupu podle §158 odst. 9 tr. řádu též v možnosti ovlivnění svědka třetí osobou; možnost ovlivnění svědka nátlakem nebo jiným způsobem je přitom v citovaném ustanovení jako důvod pro provedení svědeckého výslechu před zahájením trestního stíhání výslovně uvedena. Je skutečností, že soud závěr o možnosti ovlivnění svědka M. blíže neodůvodnil, ani dovolatel však v tomto směru žádné konkrétní námitky nevznáší. Státní zástupce proto uzavřel, že důkaz svědeckou výpovědí poškozeného M. byl opatřen a proveden v souladu s §158 odst. 9 a §211 odst. 2 písm. b) tr. řádu a byl důkazem procesně použitelným. Pokud dovolatel na základě vlastního hodnocení výpovědi poškozeného M. činí některá vlastní zjištění ohledně charakteru jím pronášených výroků (mělo jít jen o „opilecké proklamace“) a současně poněkud rozporně označuje tuto výpověď za nevěrohodnou, jde již o námitky nacházející se mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
9. Důvodné nejsou podle státního zástupce ani námitky proti právní kvalifikaci skutku, byť jsou obsahově podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Dovolatel se podle tzv. právní věty uvedeného přečinu dopustil v té formě, že jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal. Ze skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a z odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že ze strany obviněného nešlo pouze o nějaké „opilecké proklamace“ ale že si pohrůžkami násilí (zabití, podříznutí) vynucoval, aby poškozený otevřel vstupní dveře a umožnil mu tak vstup do předmětného objektu. Tato okolnost vyplývá především z výpovědi poškozeného M., na kterou dovolatel v souvislosti se svými námitkami proti právní kvalifikaci skutku opakovaně odkazuje (bod 3. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu); úmysl domoci se vstupu do objektu ovšem demonstroval i sám dovolatel poškozením vstupních dveří.
10. Trestný čin vydírání v základní skutkové podstatě je dokonán již samotným použitím násilí, popřípadě pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy. Není nutné, aby pachatel dosáhl toho, co použitím násilí nebo pohrůžek sledoval, a taktéž není nutné, aby pachatel měl vážný úmysl svoje pohrůžky uskutečnit. Z hlediska znaků skutkové podstaty přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku je proto irelevantní, že poškozený M. se požadavkům dovolatele nepodrobil, ale reagoval na ně pokusem o útěk skokem z okna. Skutečnost, že pachatel vyvolal v poškozeném obavu z realizace pohrůžek, sama o sobě není znakem skutkové podstaty přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, taková okolnost však nepochybně zvyšuje společenskou škodlivost činu. Ze zákonného znění §175 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že k naplnění znaků této skutkové podstaty postačují při splnění dalších zákonných podmínek „pouhé“ verbální pohrůžky, a je tedy bezpředmětná námitka dovolatele, podle které „svůj úmysl projevoval toliko verbálně“. Dovolatel ovšem pomíjí, že své pohrůžky zdůrazňoval boucháním do dveří a rozbitím skleněné výplně.
11. Právní kvalifikace skutku jako mírněji trestných přečinů nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku nebo výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku nepřichází v úvahu. Objektivním znakem přečinu podle §353 odst. 1 tr. zákoníku sice je vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou a též „hrubá neslušnost“ jako znak přečinu podle §358 odst. 1 tr. zákoníku by v obecné rovině mohla spočívat v pronášení výhrůžek. Ani jedna ze skutkových podstat dovolatelem uváděných trestných činů však nepostihuje skutečnost, že pachatel pronášením pohrůžek nepřípustně působil na vůli jiného, tj. nutil jiného, aby něco konal, opominul nebo trpěl.
12. Státní zástupce proto uzavřel, že dovolací námitky obviněného V. P. jsou zjevně nedůvodné. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu).
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
14. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
15. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
16. Obviněný V. P. podal svůj mimořádný opravný prostředek v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
17. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
18. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu /dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu/ je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
IV. K meritu věci
19. První okruh dovolacích námitek spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kdy dovolatel namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu, konkrétně výpovědi poškozeného, která byla provedena v přípravném řízení jako neodkladný, resp. neopakovatelný úkon, tj. bez účasti obhájce obviněného a v hlavním líčení byla výpověď poškozeného přečtena podle §211 odst. 2 písm. b) tr. řádu. Tyto dovolací námitky obsahově spadají pod citovaný dovolací důvod a Nejvyšší soud znovu přezkoumal procesní použitelnost tohoto zásadního důkazu, tj. zda orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu se zákonem a dospěl k následujícím závěrům. Ze spisového materiálu vyplývá, že s poškozeným S. M. policejní orgán v přípravném řízení sepsal úřední záznam o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. řádu dne 2. 2. 2021, tj. dva dny poté, co došlo k trestné činnosti, při které poškozený utrpěl zranění. V době podání vysvětlení se poškozený nacházel v nemocnici, upoután na lůžko. Dne 4. 3. 2021 byl proveden výslech poškozeného jako svědka podle §158 odst. 9 za podmínek §158a tr. řádu jako neodkladný a neopakovatelný úkon, přičemž v době výslechu byl poškozený v domácím léčení (stále upoután na lůžko) u své sestry T. M. Jelikož poškozený měl v úmyslu během jednoho měsíce vycestovat z České republiky na Ukrajinu, policejní orgán vyhodnotil situaci tak, že zde hrozilo nebezpečí, že úkon (výslech svědka) nebude možno pro nepřítomnost poškozeného před soudem opakovat, případně jeho opakování by bylo podstatně ztížené. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo následně vydáno po provedení dalších úkonů a opatření důkazů dne 18. 5. 2021 a trestní stíhání obviněného P. bylo zahájeno dne 31. 5. 2021. Výslech poškozeného bez účasti obhájce byl tedy proveden před zahájením trestního stíhání obviněného, nikoliv až poté, jak uvádí obviněný v dovolání. Obžaloba byla na obviněného P. podána k Okresnímu soudu v Mělníku dne 5. 10. 2021 a soud k nařízenému hlavnímu líčení na den 18. 11. 2021 předvolal jako svědka i poškozeného S. M., na adresu pro účely doručování, kterou poškozený uvedl. Předvolání k hlavnímu líčení se však poškozenému nepodařilo doručit a ze zprávy Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, bylo zjištěno, že poškozený nikdy neměl na území České republiky povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců na území ČR, na území ČR byl nahlášen pouze k ubytování, naposledy od 15. 1. 2021 do 31. 3. 2021. Soud I. stupně v návaznosti na tato zjištění u hlavního líčení přečetl podle §211 odst. 2 písm. b) tr. řádu výpověď poškozeného ze dne 4. 3. 2021.
20. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný zpochybňoval procesní použitelnost výpovědi poškozeného ze dne 4. 3. 2021 opakovaně již v průběhu trestního řízení, kdy jeho námitkami se zabývaly jak soud I. stupně (viz bod 21. odůvodnění rozsudku), tak i soud odvolací (viz bod 6. odůvodnění usnesení) a oba soudy shledaly postup policejního orgánu správným. Nejvyšší soud závěry nižších soudů také pokládá za správné a ohledně dovolacích námitek se zcela ztotožnil s názorem státního zástupce ve vyjádření k dovolání, na který lze plně odkázat. Nejvyšší soud dodává, že vzhledem ke skutečnosti, že poškozený je cizí státní příslušník, který zde neměl povolen žádný druh pobytu a avizoval svůj úmysl opustit Českou republiku v krátkém časovém úseku jednoho měsíce, policejní orgán nepochybil, pokud provedl jeho výslech jako neopakovatelný úkon podle §158 odst. 9 tr. řádu, za podmínek uvedených v §158a tr. řádu. Policejní orgán považoval sice výslech svědka za úkon neodkladný i neopakovatelný a soudy nižších stupňů nerozlišovaly, o jaký druh úkonu ve smyslu §158 odst. 9 tr. řádu se jednalo, avšak přinejmenším neopakovatelnost úkonu ve vztahu k jeho následnému provedení před soudem byla vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dána. Správnost tohoto závěru jednoznačně vyplývá z následné situace, kdy poškozeného již nebylo možné osobně vyslechnout před soudem z důvodu jeho návratu na Ukrajinu, což potvrdil i svědek J. P. Z výpovědi tohoto svědka vyplývá, že poškozený se vrátil na Ukrajinu ještě během léčení zranění, které utrpěl v důsledku trestné činnosti, řádově několik týdnů po jejím spáchání. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno poté, co policejní orgán obstaral dostatek podkladů pro závěr, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchal obviněný P., přičemž poškozený se v době zahájení trestního stíhání obviněného již nenacházel na území České republiky. Soud I. stupně tedy nepochybil, když přečetl výpověď poškozeného za splnění zákonných podmínek podle §211 odst. 2 písm. b) tr. řádu. Námitky obviněného ohledně procesní nepoužitelnosti výpovědi poškozeného byly tedy shledány jako neopodstatněné.
21. Druhý okruh dovolacích námitek, směřujících proti právní kvalifikaci jednání obviněného pod bodem 1. výroku rozsudku nalézacího soudu, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší soud však ani tyto námitky neshledal opodstatněnými a neztotožnil se s názorem dovolatele, že jeho jednání lze právně kvalifikovat pouze jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, případně jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů správně vycházely při rozhodnutí o vině z výpovědi poškozeného M., která je zásadním usvědčujícím důkazem, avšak je podporována i dalšími provedenými důkazy. Poškozený jasně uvedl, že útočník stále bouchal do dveří a opakoval „otevři, nebo Tě zabiju“, přičemž rozbil okénko ve dveřích a ze dveří létaly třísky. Poškozený měl takový strach, že vyskočil z okna. Není pravdou, že obviněný svůj úmysl projevoval pouze verbálně a jeho motiv dostat se dovnitř do místnosti byl zcela upozaděn, jak uvádí v podaném dovolání. Obviněný pomíjí fakt, že použil násilí při svém pokusu dostat se dovnitř do objektu, přičemž poškodil dveře a svůj požadavek na otevření dveří doprovázel opakovanými výhrůžkami smrtí poškozenému (zabitím a podřezáním). Obviněný tedy jednoznačně jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, přičemž svou pohrůžku umocnil násilným jednáním, kterým se snažil dostat do místnosti, kde se nacházel poškozený. Právní kvalifikace jeho jednání jako přečin (nikoli zločin, jak uvádí v dovolání) vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku je tedy zcela přiléhavá a i v tomto směru lze bezvýhradně souhlasit s podrobným rozborem státního zástupce ohledně právní kvalifikace jednání obviněného (viz body 9. – 11. tohoto rozhodnutí).
22. Pokud obviněný namítá, že skutkový děj byl zjištěn pouze na základě výpovědi poškozeného, uvedené námitky již nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť směřují do hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, s nímž obviněný nesouhlasí. V tomto směru je však třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování. Poškozený M. dostatečným způsobem popsal průběh celého incidentu, přičemž jeho výpověď je v souladu s ostatními provedenými důkazy. Soud I. stupně v rámci odůvodnění svého rozhodnutí podrobně hodnotí provedené důkazy a vysvětluje, proč uvěřil výpovědi poškozeného, a naopak, proč neuvěřil verzi obviněného (viz body 16. – 19. odůvodnění). Se skutkovými závěry nalézacího soudu se ztotožnil i soud odvolací (viz bod 7. odůvodnění) a ani Nejvyšší soud k nim nemá žádné výhrady. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu. Nejvyšší soud dodává, že vzhledem k tomu, že jednání obviněného pod bodem 1. nebyl přítomen kromě obviněného, poškozeného a svědka D., jehož výpověď však byla nalézacím soudem shledána nevěrohodnou, nikdo jiný, je zcela logické, že soudy vycházely z výpovědi poškozeného. Námitky obviněného spočívající v tom, že soudy vycházely při zjišťování skutkového děje pouze z výpovědi poškozeného, nespadají pod zákonem taxativně vymezené dovolací důvody.
23. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného V. P. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková